Diskuze : Hlavní : Žárlivost

Janinko,
tohle - Jako asi dovedu pochopit, že v tu chvíli měl rudo před očima a nepřemýšlí. Asi budu trvat na omluvě. Co takový žárlivec potřebuje? Mám dělat tzv. hodnou a dokazovat, že jsem nic neprovedla? nějak nevím, drbejme chvilku
- je tvůj problém - omlouvání, že chápeš, že měl rudo před očima? Tvl.. Ledaže bys s kolegou nějak "laškovala", vedla dvousmyslné řeči atd... pokud ne, tak neměl důvod mít rudo před očima. A přemýšlet by měl v každém případě - a ne nějaké svoje úlety vylejt na tebe.
Co takový žárlivec potřebuje??? Jako vážně? Potřebuje vystřelit na Mars, to je to, co potřebuje.

Věc má dva problémy - jeden je v tom, že partnera by člověk neměl ponižovat tím, že veřejně flirtuje s někým jiným, pomlouvá ho kamarádům atd. - jestli máš v tomhle svědomí čisté a všechny tvoje ostatní vztahy jsou striktně pracovní / kamarádské, tak je třeba to skutečně držet otevřené (já jsem jezdila s "cizíma chlapama" na sportovní víkendy, zatímco manžel byl "doma" s dětma - ale skupina se zná a stýká s celými rodinami a vždycky ty rodiny mají možnost se zúčastnit, i když třeba s jiným / volnějším programem - a není to jednoduché, člověk fakt musí dávat pozor, aby neudělal nebo neřekl něco, co by si partneři mohli vysvětlit nějak divně).
Druhý problém je v tom, jestli je skutečně "chorobně" žárlivý, tj. žárlí bez příčiny, žárlí na výlet k babičce atd. V tomhle bych se nijak neohlížela na to, co on potřebuje a jak si to vysvětluje - výlet k babičce není žádný morální poklesek a nevím, proč bych měla "sekat dobrotu", abych směla k babičce a třást se, zda nepřijdu o toto privilegium.
A to by si teda za rámeček nedal.

Ovšem obávám se, že jsi v situaci té vařené žáby, že si říkáš, že to s ním není tak zlé, že je přeci "vzdělaný" a "dospělý" a že má asi nějaké přednosti, kvůli kterým s ním jsi... ale teď je otázka, jestli ty přednosti vyváží to, že on má takovéhle úlety. Jako aby partner někomu něco zakazoval (a to nemusí být ani zakazování, ale to, že "sekáš dobrotu", abys "měla klid" - už v tom tebou vlastně manipuluje a ovládá tvůj život přes míru, která by ti byla vlastní a příjemná - uskromnit se a obětovat něco proto, že CHCEŠ - třeba nepůjdeš pařit do báru, když máš doma nemocný dítě - ale ne proto, že ti to tak přikázal partner, ale proto, že je pro tebe prioritou to dítě, než kumpáni z báru).

Prostě momentálně si musíš věci ujasnit ty - a pokud možno ne jen na rodině, ale s nějakým odborníkem - obrátit se na nějakou poradnu, a zkusit si trochu srovnat, co je u vás takový "folklór" a co už je fakt přes čáru a jestli skutečně chceš v tomhle přežít zbytek života a chceš, aby děti byly svědky takového chování otce k matce...

Rekla bych mu, ze ho k navsteve sve matky nepotrebuju a ze se ma jit lecit. Takovou scenu by mi udelal chlap jednou

No, úplně teda ne :-( Kopíruju kousky, nevím jak dostát autorským právům, tak aspoň uvádím, že text pochází z článku Kristiny Sarisové uveřejněného na webu psychologie.cz. Je dostupný pouze předplatitelům.

"Žárlivost jde ruku v ruce se sebepojetím. ... Tím, že člověk podceňuje sám sebe (není si vědom svých kvalit, nevěří si, myslí si, že pro druhého není dost dobrý), podrývá vztah jako takový.

Dotyčný žije v neustálých obavách, že se objeví někdo, kdo bude pro partnera zajímavější, atraktivnější, prostě lepší, partner mu dá přednost a on zůstane sám, protože není dost dobrý. Partnerovi nevěří, je neustále ve střehu, podezírá, kontroluje a chytá se každého náznaku, který by mohl znamenat zalíbení v někom jiném nebo nevěru samotnou. Nedůvěra je ve vztahu cítit (ať už na vědomé, nebo nevědomé úrovni) a prolíná se do mnoha oblastí, prostupuje různými situacemi a vztah tím trpí.

Žárlivost se neprojevuje pouze vůči osobě, ale může být zaměřena i na partnerovu zálibu, přátele nebo práci. Tyto pocity jsou opět navázány na nejistotu sebou samým a doprovázeny myšlenkami jako například: „Raději stráví čas na fotbale než se mnou, je mu přednější než já“.

Jak se žárlivostí pracovat: Mluvit, mluvit a mluvit. Otevřeně vyjadřovat své myšlenky, strachy, domněnky, s partnerem je sdílet (podmínkou však je, aby tomu byl i protějšek otevřený). ... často je mezi partnery blok a nejsou schopni se o tomto tématu pobavit otevřeně a v klidu. Něco visí ve vzduchu, není to pojmenované a podněcuje to fantazii. Většinou je to doprovázeno emocemi, které zastiňují možnost konstruktivní diskuse.

V partnerských vztazích dochází často na nevědomé úrovni k projekci ... například partner je ve vztahu nevěrný, ať už jde o jednorázová povyražení nebo paralelní vztah, a chorobně žárlí na svou partnerku, protože si do ní projikuje své chování. Vidí, že mu nevěra prochází, partnerka o ničem neví, a on se začne obávat, že mu je také nevěrná."

Žiju s něčím podobným. Vůbec nepřistupuj na jeho hru. Nic si neudělala, tak to neřeš, netrap se tím, nepřemýšlej proč jak co...jeď si svoje a buď se odfoukne, nebo má smůlu. Já v těchto chvílích neberu ani případnou omluvu, protože k čemu mi je, že mi někdo udělá scénu a pak se mi omluví...to fakt jen kdyby to bylo jednorázově a chytl se pak za nos.

jak žárlivce přesvědčit, že problém má on?

Stačí jeho problém neřešit. Ani s kámoškama u kafe. Chceš žárlit, žárli, mě to nebere, je to tvoje věc.