Nikdy jsem nežárlila a teď se můžu zbláznit

Ahoj, je mi 29 let, mám 1 dítě z předchozího manželství. Za život jsem měla několik stálých partnerů, i nějaké rychlovky. U těch stálých jsem byla zamilovaná někdy déle, jindy kratší dobu. Nikdy jsem na žádného z nich nežárlila, nevadily mi jejich kamarádky, se kterými chodili na pivko, nikdy by mě nenapadlo lézt někomu do mobilu nebo mailu...Pár měsíců mám nový vztah. Mám pocit, že poprvé v životě miluju (rozděluji ,,zamilovanost" a ,,milovat") . A mám problém. Buď miluju tak, že až slepě, hrozně žárlím, nebo je to tím, že poprvé opravdu miluju, nebo tím, že je to první muž, kterého, jak bych to řekla ,,nemám jistého" ... já nevím. Ale poslední dobou je to šílené, vadí mi každá ženská, která se kolem něj motá, když jde s nějakou na pivo tak je mi až fyzicky zle, mám tendenci na facebooku kontrolovat, zda nějaká ženská více ,,nelaikuje" nějaké jeho věci, mám hroznou chuť kouknout mu do mobilu (zatím se nestalo, neumím ho ovládat a mám strach že něco najdu). Trpím, když jde na akci sám, nespím, přehrávám si v hlavě co asi dělaá A S KÝM....

achjo! čím to je a jak to zastavit? Mluvit s ním o tom nechci, nijak mu nedávám nic najevo, vše to držím v sobě, ani by mě nenapadlo mu něco vyčítat (vím, že to chlapi nesnášej) Prostě mám hrozný strach, že ...odejde nebo já nevím. Přitom je moc hodný, takové ,,to rameno" co žena potřebuje, nikdy nebyl na děti ale semnou se o miminko pokouší a chce, pořád mi opakuje že mě má rád, objímá mě, lidé kolem ho nepoznávají, byl to vždy bručoun a teď je vidět že roztál....ALE.... co mám dělat? Nechci dojít do fáze, kdy bouchnu a sesypu se...chci mít zase svůj nadhled, být v klidu, to přece na mě vždy muži ocenili, že nejsem hysterka...a teď..nejde to ovlivnit