Janinko,
tohle - Jako asi dovedu pochopit, že v tu chvíli měl rudo před očima a nepřemýšlí. Asi budu trvat na omluvě. Co takový žárlivec potřebuje? Mám dělat tzv. hodnou a dokazovat, že jsem nic neprovedla? nějak nevím, drbejme chvilku
- je tvůj problém - omlouvání, že chápeš, že měl rudo před očima? Tvl.. Ledaže bys s kolegou nějak "laškovala", vedla dvousmyslné řeči atd... pokud ne, tak neměl důvod mít rudo před očima. A přemýšlet by měl v každém případě - a ne nějaké svoje úlety vylejt na tebe.
Co takový žárlivec potřebuje??? Jako vážně? Potřebuje vystřelit na Mars, to je to, co potřebuje.

Věc má dva problémy - jeden je v tom, že partnera by člověk neměl ponižovat tím, že veřejně flirtuje s někým jiným, pomlouvá ho kamarádům atd. - jestli máš v tomhle svědomí čisté a všechny tvoje ostatní vztahy jsou striktně pracovní / kamarádské, tak je třeba to skutečně držet otevřené (já jsem jezdila s "cizíma chlapama" na sportovní víkendy, zatímco manžel byl "doma" s dětma - ale skupina se zná a stýká s celými rodinami a vždycky ty rodiny mají možnost se zúčastnit, i když třeba s jiným / volnějším programem - a není to jednoduché, člověk fakt musí dávat pozor, aby neudělal nebo neřekl něco, co by si partneři mohli vysvětlit nějak divně).
Druhý problém je v tom, jestli je skutečně "chorobně" žárlivý, tj. žárlí bez příčiny, žárlí na výlet k babičce atd. V tomhle bych se nijak neohlížela na to, co on potřebuje a jak si to vysvětluje - výlet k babičce není žádný morální poklesek a nevím, proč bych měla "sekat dobrotu", abych směla k babičce a třást se, zda nepřijdu o toto privilegium.
A to by si teda za rámeček nedal.

Ovšem obávám se, že jsi v situaci té vařené žáby, že si říkáš, že to s ním není tak zlé, že je přeci "vzdělaný" a "dospělý" a že má asi nějaké přednosti, kvůli kterým s ním jsi... ale teď je otázka, jestli ty přednosti vyváží to, že on má takovéhle úlety. Jako aby partner někomu něco zakazoval (a to nemusí být ani zakazování, ale to, že "sekáš dobrotu", abys "měla klid" - už v tom tebou vlastně manipuluje a ovládá tvůj život přes míru, která by ti byla vlastní a příjemná - uskromnit se a obětovat něco proto, že CHCEŠ - třeba nepůjdeš pařit do báru, když máš doma nemocný dítě - ale ne proto, že ti to tak přikázal partner, ale proto, že je pro tebe prioritou to dítě, než kumpáni z báru).

Prostě momentálně si musíš věci ujasnit ty - a pokud možno ne jen na rodině, ale s nějakým odborníkem - obrátit se na nějakou poradnu, a zkusit si trochu srovnat, co je u vás takový "folklór" a co už je fakt přes čáru a jestli skutečně chceš v tomhle přežít zbytek života a chceš, aby děti byly svědky takového chování otce k matce...