Re: Dítě v pubertě s psychickými potížemi

Sedmi, tos mě zaskočila, já vlastně ani nevím.
Nepamatuju si od sebe ze školy, nepamatuju se ani od svých starších dětí, že by se o tom mluvilo. Tam začínala ve větším marjána a nějaký jiný drogy...tohle poškozování těla vyloženě řezáním jsem zaznamenala u dětí narozených kus před r.2000 a dál
Třeba má někdo jinou zkušenost, je možné, možná spíš jisté, že se to dělo i dřív třeba i trochu jinak...ale nějak mi to te´d nenaskakuje.

Přijde mi, že je to i "nakažlivé", když to dělá kamarádka, nějaký youtuber nebo co já vím, co dneska ti mladí poslouchají. Občas to někdo zkusí, ale ten požadovaný výsledek se nedostaví, možná jako u drogy, tak to neopakuje.

Co jsem vypozorovala i od holek, co se chtějí svěřit a třeba to i vyřešit, je to uvolnění přetlaku vnitřní psychické bolesti, kterou neumějí/nemohou ventilovat a "vypustit" jinak.
jenže u mnha z nich pak na tom vzniká ta závislost..
Někdy je to řešení příčiny a vnitřního stavu svým způsobem nemožné.

Říkám to neodborně, čistě z praktického života.

A možná je to i generační záležitost...jak se říká těm lidem narozených kolem 2000? Generace sněhových vlooček? To ještě budu muset "nastudovat".
Řekla bych, že dřívější generace byly větší "držáci", kteří snášely větší nepohodlí, stavěly se k problémům víc prakticky...
Vnímám hodně rozdíl v lidech narozených třeba v šedesátkách, sedmdesátkách, výrazní jsou lidi ze čtyřicátých let, to jsou povětšinou opravdu držáci s jasnou koncepcí, co je správné, a co ne a velkou silou, osmdesátkoví lidi jsou pro mě podobní (moc si nehrajou na víru, alternativu čehokoliv, mají přesně vymezené názory)....atd...

A ti kolem 2000 jsou takoví jakoby křehcí...ale vlastně nevím, budu nad tím bádat .

Omlouvám se za malý román...mohla jsem odpovědět jen - nevím