Já mám lehkou formu OCD (taky jsem si to diagnostikovala sama
), "nejhorší" formu jsem měla na vysoké škole, když jsem žila v Brně a třeba 20x jsem si kontrolovala peněženku, doklady, mobil v batohu (kabelce), jestli mi je někdo neukradl....
Pak podruhé to bylo, když jsem měla novorozeně a 20x za cestu kočárem někam a tak, jsem na něj pokládala ruku, jestli dýchá.
Teď se to projevuje už jenom třeba tak, že klidně objedu blok, abych zkontrolovala, jestli jsem zavřela garáž... (vyjedu autem, zmáčknu ovládač, počkám, až se garáž zavře, odjedu, po 50 m si nejsem jistá, jestli jsem to udělala, objedu blok, abych se mohla podívat, že dveře jsou zavřené, a pak teprve odjíždím...) - nedělám to teda pokaždé, protože jsem se s tím naučila pracovat.
Čili třeba u zavírání té garáže se soustředím, nerozptyluju se mluvením s dítětem ani telefonováním, vědomě si řeknu - je zavřená... Ale stačí, když je něco "jinak", tak se fakt "musím" vrátit, nepřežila bych ten tlak celý den s myšlenkou na to, že jsem ji určitě nezavřela.
Taky žehličky a třeba kulmy (žehličky na vlasy) odpovědně a vědomě kontroluju, jestli jsem opravdu vytáhla... Byla jsem schopná volat sousedce ze služební cesty, že jsem si ráno žehlila košili a nějak si nejsem jistá, jestli jsem tu žehličku vytáhla, ať mi to jde zkontrolovat...
Naučila jsem se to ovládat sama, čili věci, které mě znervózňují, MUSÍM dělat vědomě!!! Zamykám, tak zamykám. Vytahuju klíče ze zámku, tak vytahuju. Vytahuju ze zásuvky, tak vytahuju ze zásuvky. Hledím na vrata, že se zavírají. Dávám si do kabelky peněženku, mobil, doklady, tak je tam prostě dávám. Zavírám okna, tak zavírám okna. Nesmím tyto věci dělat mimochodem, protože jinak "zapomenu", že jsem je udělala a OCD mi nařizuje, jít to zkontrolovat, protože jinak nemůžu vůbec na nic jiného myslet.
1000x jsem se někam vracela, něco zkontrolovat (a popravdě, nikdy to nebylo neudělané).
Taky jsem se naučila tomu nutkání prostě vyhovět, protože je to snazší, než pociťovat pak (dlouhou dobu) duševní nepohodu a snášet ty vtíravé myšlenky. Takže se necítím jak blbec, když objíždím ten blok, nebo vyběhnu schody zpátky ke dveřím zkontrolovat, zda jsou zamčené...