Re: Osteoporóza - co bude dál?

Moje babička i mamka osteoporózu měly, babička měla posledních 20 let svého života každý rok zlomenou ruku či nohu. Máma od 65 taky, těžká osteoporóza, neodpovídající věku, nízkozátěžové fraktury apod. V osteoporadně jí řekli, že by se i její dcery měly nechat vyšetřit, tohle je hodně často genetické. Sestře se její gynekolog vysmál, mně ta moje doporučení do osteoporadny napsala, když jsem si o ně výslovně řekla. Čekací doby jsou tam rok, ale to není takový problém, osteoporóza je pomalá nemoc. Navíc se úplně přesně neví, jak funguje, výzkumy si trochu odporují. V osteoporadně na mě koukali trochu divně, většinou se tam odesílají lidé až po opakovaných zlomeninách, a navíc jsem tam snižovala věkový průměr asi o třicet let - bylo mi 46. Ale tu genetickou zátěž uznali a přijali mě mezi pacienty. Každopádně zjistili osteopenii, předepsali Vigantol a kontrolu za dva roky. Výhoda je to průběžné sledování, jestli se to zhoršuje a jak moc. V obzvlášť závažných případech se nasazuje biologická léčba - ale i ta je pomalá, zlepšování se počítá na měsíce až roky.
Ze stravy se prý vápník vstřebává špatně, ten dodávaný vitamin D by fungovat měl. Pokud jde o stravu, prý pomáhá červená cibule, bambusové výhonky, zelený čaj. Jediné, na čem se všichni shodnou, je pohyb - že by těm kostem měl člověk dávat najevo, že je potřebuje.
Já cvičím jógu, což mi připadá fajn - zpevňují se svaly, takže ty kosti mají oporu, a cvičí se tím rovnováha, čímž se snižuje riziko, že sebou člověk někde praští a něco si zlomí.