Re: Výraz obličeje a osud člověka

Ke mně si věčně v mládí někdo přisedal třeba ve vlaku ... slečno vy jste nějaká smutná...

Nevím, možná to byla nějaká oblíbená univerzální balící technika. Ale poslouchám to celý život, tak mně tu neskutečně štvalo. Navíc jsem nekomunikativní a uzavřená, takže jsem dotyčného vždy tak maximálně sjela pohledem a dál si četla. Ale byl to prostě spíš takový obranný mechanismus,
No jo no, já se nikdy neuměla snadno seznámit. Prostě bubák

Stejně tak neumím úsměv "na povel", na fotkách to vždycky vypadalo děsně. Umím nejvýš "neutrál".