Diskuze : Hlavní : Vztah k sobě

Ano, ano, jako vždy, mam.

A ted zrovna se mám ještě radši a jsem na sebe pyšná , protože jsem se kousla, hodně jsem se kousla, stálo mě to pot a slzy a velký fyzický přemáhání jako dlouho ne.. naučila jsem se na skate běžkách. Musela jsem ze zdravotních důvodů odložit klasiku, tak jsem začala na skate. A byla jsem překvapená, jak mi to nešlo, protože jsem jinak docela šikovná

Už vloni jsem se dost trápila, ale letos jsem si řekla, že to dám . Ještě minuly týden mě v lese kus od Jizerky přepadaly pocity totální frustrace a jednou jsem si i vzteky zaslzela, což není u mě obvyklé. Byla jsem pořád vyčerpaná, koordinačně mi to nešlo, zpocená úplně durch z té námahy. Ale pak se to podalo a já jedu s radosti a skoro i s lehkosti A mam takovou radost!!

Myslím, že věkem docházím ke smíření sama se sebou.

Ja ani neviem, ako to poznám 🤷🏽♀
Že si niečo doprajem? Zážitok či vec?
Mala by som sa obdivne pozerať na svoj odraz v zrkadle?
Či čo?

Ráda se mám a jsem objektivně nejschopnější, nejvtipnější, nejchytřejší a nejúžasnější . Ovšem, že by se to pojilo s tím, že bych se nehonila, to nemůžu říct. Mám ambice a věci, kterých chci dosáhnout a nijak to u mě nesouvisí s tím, jestli se mám nebo nemám ráda. Vnímám to jako úplně mimiběžné věci.

Mám a vždycky jsem měla. Jsou věci, které bych na sobě dříve ráda změnila, dnes jsem se už se sebou sžila. Aby taky ne za málem 60 let.