Zasoutěžte si s lékárnou Vitalpoint o balíček kosmetické péče pro nejmenší od Weledy.
Simeona a 3 | 68216 |
13.8.2024 12:30:05
Mám to podobné jako Hadice, mám dost mateřské nastavení ve smyslu upozadění se kvůli potřebám dětí když byly malé. Bohužel ex je zase sobec a tahle kombinace byla smrtící. Rozvedla jsem se a děti jsou už větší, takže není třeba se nějak upozaďovat, je mi mnohem líp. Ale jo, dlouho jsem držela vztah, ve kterém jsem dávala jen já, protože děti, rodina...
|
Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 39806 |
13.8.2024 9:25:26
vítr, ale já myslím, že určité upozaďování a sebepopírání je požadováno po každém jedinci, chtějícím žít ve společenství a že po mužích to chce společnost úplně stejně jako po ženách... ano, chápu problém nerovnoprávnosti, ale zase nechápu, proč se máme tvářit, že jsme ty jediné, kdo se musí podrobovat... je docela dost chvil, kdy chlap tahá za kratší konec a nemá cenu to bagatelizovat... upřímně zrovna otázka dětí je vyloženě v rukou žen, když chce ženská dítě, obvykle je pro ni snazší ho mít, ovšem pro chlapa je to mnohem těžší... stejně tak naopak... myslím, že dost chlapů dělá pro rodinu mnohem mnohem víc, než by dělali, pokud by rodinu neměli, víc pracují, aby víc vydělali, odepřou si vetší kus zábavy, požitků... když si představím, jak těžké musí být pro mého muže, když se mu každý měsíc na pár dní změním v hexenbiest, říkám si, že ten mužský úděl fakt není snadný (a to nemluvím o 3*9 měsících těhotenství, to byla teprve jízda )
|
Vítr z hor | 100046 |
13.8.2024 8:53:26
"ale výchova k tomu popírání hodně směřovala a asi i nadále směřuje"
No to vlastně jo a je to do jisté míry v pořádku. V podstatě je to princip odložené slasti. Teď makej a šetři, později budeš mít víc. Vlastně naplnění pokynu i "nepočůrej se a vydrž to na záchod" je svým způsobem popírání sebe sama. K sebepopírání nás ale vede nejen výchova a nějaké mravní uvědomění + sociální nutnost, ale i příroda. V případě žen rozmnožování - i když je individuálně celkem nelogické vzdát se svobody, kariéry, připravit si dlouhodobé nepohodlí, statisticky zchudnout, leckdy si způsobit zdravotní komplikace, bolesti atd., tak to prostě děláme. A děláme to přes to, že nás společnost neustále víc a víc odrazuje a někdy i rovnou uráží prostřednictvím svých přiblblejších členů nebo rovnou předpisů znevýhodňujících ty trubky, co si dělají násilí a společnosti přispějí nějakým tím potomkem. A když nepřispějí, tak taky. Sakra, ženy mají v rukou budoucnost společnosti, tak je k tomu výkonu společnost nutí tak nebo tak. Ono se lidstvu hodí, když ženy popírají samy sebe a své vlastní zájmy, obětují se jiným, rodí a zároveň dělají kariéru (jedno nebo druhé je naprosto nedostačující), do toho se starají o děti ve dne i v noci, vlastně ani nespí, aby to obojí stihly - a když ne, nebo dokonce čekají, že se budou muži taky podílet, sesypou se na ně urážky (už třeba jen za to, že by chtěly svatbu...no přečtěte si diskuze na Novinkách). Prostě ideální by bylo, kdyby se ženy rozmnožovaly tak nějak samy, zvládly to bez pomoci a jen v předvidatelných intervalech a množstvích dodávaly potomky, štrůdly, sekanou, čisté a vyžehlené prádlo... To jsem se rozvášnila...jdu radši vařit divočáka na brusinkách |
Drypetis | 154924 |
13.8.2024 7:42:38
7krasko,
tak všechno holt úplně dokonalé být nemůže Tahle diskuse je celá dost zvláštní, ale zajímavá a tedy i trochu děsivá Já to mám tak, že když popírám sama sebe, nemůžu být šťastná a ani spokojená, ale výchova k tomu popírání hodně směřovala a asi i nadále směřuje. A pokud se člověk začne v průběhu života víc ohlížet sám na sebe a své zájmy a pocity, může se dočkat toho, že nejbližší to budou brát jako zradu. Hlavně když se to týká ženy a matky. Pak jde jen o to, jak to zpracovat. |
77kraska | 132593 |
13.8.2024 3:18:12
Rose, u nás v rodině byla problémem obezita, přejidani se a nedostatek pohybu….tam žádná disciplína neexistovala, což mělo podle mne dávné kořeny, ze můj děda jako dite zažil hlad a pak si to zbytek života kompenzoval a ostatni členové rodiny s nim, navíc tam byly tradiční hospodynky vyžívajici se ve vaření a krom toho jeden předválečný zaměstnanec luxusní restaurace, který taky nastavil laťku vysoko, což se podle mne všechno zkombinovalo v posedlost jídlem, vařením, jedenim
Jinak moje dcera spis chytla geny z partnerovy rodiny |
TaJ | 81121 |
13.8.2024 1:03:00
Moniko, taky mi to přijde drsné...ale píše to Koníček, takže...
|
Monika | 123907 |
13.8.2024 0:24:27
Tak není třeba přebírat odpovědnost za to, když se někdo blízký necítí dobře, pokud za to odpovědná nejsem.Ale říct,že je mi to putna,to teda mi přijde docela drsné - a nebo póza
|
TaJ | 81121 |
12.8.2024 22:55:57
Čumčo, ano, takhle vedeme i syna - my uděláme něco pro tebe, ty příště zase něco pro nás, prostě si musíme pomáhat a nikdo nemůže jen brát a být jen po jeho. Takže když chce, abych s ním jela někam za vlaky, tak řeknu, dobrá, v pohodě, ráda s tebou pojedu, ale vymysli tam nějakou zastávku, nebo zajímavost, která bude pro mě - takže on do toho zakomponuje kostelík, hřbitov, hrad, nebo prostě něco, co si užiju zase jen já. Protože já s ním zase budu třeba několik hodin někde stát a čekat, až mu to pojede.
Nebo chce od manžela, aby je s kamarádem někam přiblížil autem - tak manžel řekne, jo, v pohodě, rád vás tam odvezu, ale zaliješ večer zahradu, nebo uděláš něco, protože já pak budu večer už unavený a neměl bych na to čas, když pojedu s tebou. Na to, že je synek v pubertě, to funguje až obdivuhodně. Teď už mu to ani nemusíme říkat a sám přijde, že na výletě vymyslel něco pro mě a sám manželovi řekne, že potom udělá tohle nebo tamto.... My pro něj jsme fakt ochotní udělat hodně moc, třeba ve srovnání s tím, jakou podporu mají někteří jeho kamarádi, ale nemůže to prostě být jen jednostranné. Musí v tom být ta rovnováha, abychom se všichni cítili dobře a aby nikdo neměl pocit, že se musí pořád obětovat a přizpůsobovat jen on. |
Čumča. | 160024 |
12.8.2024 22:39:42
"Je mi úplně putna, jestli se moje okolí cítí dobře a odmítám za to přebírat odpovědnost. Hlavní pro mě je, abych se dobře cítila já."
Kolegyně mi před časem při svém odchodu z práce napsala vzkaz na stole "Nezapomínej, že nejdůležitější jsi ty!". Obdobná filozofie. No, mně záleží na tom, aby se mí rodinní příslušníci cítili dobře, a například u dětí to ale potom vyžaduju zpátky, aby se naučily, že nejde jenom brát, ale taky dávat. Dětem vůbec není vlastní, aby mysleli na někoho jiného, než na sebe, ale to je určitě normální. Takže poskytuju, ale taky něco požaduju zpátky, frflali, už si zvykli... Načetla jsem si od dr.Pekařové, kde mít vzhledem k dítěti svoje limity |
Koníček mořský | 156666 |
12.8.2024 22:12:51
Myslím, že přesně tohle jsem dělala celý svůj dosavadní život. Ale poslední dobou moje životní zkušenosti dostaly nějaký spád a definitivně jsem s tím skončila. Vědomě jsem si svůj přístup k životu a lidem totálně otočila, takže můžu odpovědět NE.
Je mi úplně putna, jestli se moje okolí cítí dobře a odmítám za to přebírat odpovědnost. Hlavní pro mě je, abych se dobře cítila já. To je moje hlavní starost a bude to tak už do smrti. Jediný, kvůli komu popřu smama sebe, aby se cítil dobře jsou moje zvířata, protože za jejich život jsem zodpovědná. Za nikoho jinýho už ne. |
Další akce nalezte zde
Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.