Re: Láska ke svému tělu a sama k sobě

Jo, mela jsem obezni spoluzacku, co byla hrozne zla na vsechny, u kazdyho hledala slaby misto, urazela a citove vydirala. Spoluzacky si pamatuji dodnes, jak se ji baly. Mne se pravidelne vysmivala, ze mam ctyry voci, hahahaha. Jednou jsem to uz nevydrzela a vmetla ji vahu s tim, jestli ji je to prijemny, a jestli ne, tak proc to samy dela nam.
Uplne se rozlozila a silela mezi svyma vernyma (ktery se ji taky baly), ze ji nadavam, a jak ji to mrzi, trapi, a ze za to prece nemuze. Ostatni ovsem otravovat neprestala a do me se taky navazela az do konce. Akorat uz jsem necitila takove zoufalstvi jako predtim (nad tim, jak je zla, a jak nam vsem ublizuje), jen mi ji bylo lito. Na srazu rikaly spoluzacky, ze casem vetsinou dospely k temuz, ale jedna ma zaludecni potize dodnes (sedela s ni leta v lavici).

(Tim chci rict, ze tloustka cloveka svatym ani nedotknutelnym necini, byt nastesti je tech bezcitnych a neempatickych malo.)