Jani, určitě se z toho dostaneš, jen se nepřestávej léčit
Pocit, že jsme úplně neschopné nuly, máme občas myslím každý
, a je to saozřejmě blbost, zvlášť ve Tvém případě, která jsi toho dokázala už tolik - máš 3 děti, odešla jsi od tyrana... je jasný, že člověka ten nápor někdy "dožene", ale určitě je z toho cesta ven.
Pokud bys měla pocit, že to fakt nedáš, tak si zajdi ráno k doktorovi a nic se neděje, budeš mít omluvenku ze zdravotních důvodů. Nebo se z toho vyspíš a rozhodneš se to přece jen zkusit.
Myslím, že je úplně normální, když se člověk před nějakým takovým krokem cítí obrnervózní.
A na toho hlupáka z toho staršovstva či čeho vůbec nedej, je jako ten farizeus, když si troufá soudit, co mu nepřísluší.
Nerada to říkám, ale některý pámbíčkáře by za tohle patřilo vystřelit na Měsíc - už jsem se s tím taky setkala, že měli plnou pusu hloupých a necitlivých řečí - a pak se dostali do situace, že udělali to samé, co ten kritizovaný (kterého tím těžce rozhodili). Prosím Tě, hlavně na takový kecy nedej.
A určitě bude líp
akoorát pokud máš fakt pocity, že se Ti nechce žít, tak prosím rychle zajdi za doktorem, kde se léčíš s tou depresí, tohle není sranda