Re: Domácí násilí v dětství x dospělost

Jájo, asi je to pravda, takoví lidé se ani omluvit neumí, vždy tam je skrytá uniková cesta typu "kdyby matka byla jiná" atd. Takový člověk si nikdy neuvědomí, jaké trauma ti způsobil. Naučili si svoje chování pro sebe omluvit, jinak by se sebou nevydrželi, dokonce z něj často udělají přednost.
Pro tebe je jediná cesta, smíření s minulostí, s tím, že to už nezměníš, ale současný život už máš jen ve svých rukou. Asi byla chyba otevírat staré rány a pustit ho k vnoučatům, tobě to asi jen přitížilo.
Být "případ pro psychoterapii" není nic ostudného, spousta lidí má svá traumata z dětství a je jen dobře, že to lze řešit pomocí terapeutů a nenecháváme své frustrace volně plynout mezi lidi...příla bych ti, abys našla někoho dobrého a když ne hned napoprvé, určitě to nevzdávej.
Otce už bych asi nekontaktovala, druhou šanci jsi mu dala a další nepřinese nic dobrého.
Jinak takový postřeh: moc mě udivuje, jak týrané deti dokážou své rodiče milovat - můj otec byl dost nesnesitelný, ale o žádné DN nešlo, dnes se s ním dá vyjít hodně dobře. Nikdy bych o něm nenapsala, že jsem ho velmi milovala (jako ty toho svého), je to zvláštní.....