Re: Domácí násilí v dětství x dospělost

Jájo, je to složitější než si člověk myslí.....obdobným jsem procházela v dětství i já, ale byla jsem i týraná obět.....kolikrát jsem přerušila styky, ale jsem empatický člověk a oni byli manipulátoři.......ted, když mi umřel táta, vidím ho jinak, že za všechno zlo nemohl, ale podílela se na tom i moje máti, taky jsem zjistila, jak byl jiný, když jsem porodila dcerku, byl štastný a choval se hezky, byl tedy nemocný, ale nevěděla jsem jak až moc a když umřel - odpustila jsem mu všechno!!!!! a je mi líto, že tu není, odešel brzo, nakonec to byl ON, kdo se snažil rodinu udržet, bohužel ve špatným světle vidim svojí mamu, a každý mi radí, že jí to musím odpustit, že se budu jinak trápit, ale já nechci....je to opravdu složité, ale je to taky tím, že spolu nemáme vztah.......neporadila jsem, ale asi bych se zachovala tak, jak cítíš ty a v klidu to manželovi vysvětlila....jen pro představu- můj manžel se zlobil na mý rodiče, ale když táta umřel, zdržel se jakýchkoli špatných slov, pak mi tu zůstala babi, se kterou jsem měla od dětství hezčí vztah, tak mi ve všem vyšel vstříc, i když věděl, že na to dojedu, ale pouto ona a její dcera (má matka) bylo silnější a ona to dokázala zneužít a zachovala se hnusně, když babi umřela......