Dítě je bábovka, co se týče vlastního těla

Hezký nedělní večer,
poraďte mi někdo, jak zareagovat, když má dítě hysterák už jen ve chvíli, kdy koukám na nějaký pupínek nebo něco? O vyndání klíštěte ani nemluvě, tříska apod. je problém... Jakmile má nějaký "bebínko", stačí fakt úplně malilinká odřenina, ještě dva dny si to fouká. Jakmile chci něco řešit, stačí, když vidím stroupek a chci se podívat, jestli je to klíště nebo ne - jen to koukání se odehrává při strašném pláči a kňourání "bolí". To se stalo právě dnes večer, jsem z toho fakt už hotová, já sama jsem pravý opak a opravdu mě to vytáčí. Ale to je můj problém, jde mi o něco jiného: jak na to reagovat??? Dobře, řekněme, že dítě takové prostě je. Jak můžu svým přístupem aspoň třeba zmínit tohle "bábovkovství"? Mě to pak tak vytočí, že okřiknu a neakceptuju žádný pláč, což není nejlepší, ale nepomáhá ani opak, uznat bolest, pofoukat... nepomáhá nic.