Cítím se pod psa

Dneska si mě fakt někdo, něco (osud?) vychutnává...

Od rána samý podpásovky. Mám pocit, že su totálně nemožná, nechopná a měla bych si někam zalízt a buď počkat, až to přejde, nebo až přijde konec...

Celej den brečím... Kvůli, v podstatě, nesmyslům, ale nějak nemůžu najít můj optimismus, kterým normálně celkem oplývám...

Například momentálně mě rozbrečelo, že se moje sestra zeptala syna, jestli chce jet taky koupat se k moři....jasně, že chce...ale já mám 4300,- a ona právě odmaturovala... takže není, kdo by moře zaplatil a já teď budu poslouchat škemrání syna, že chce k moři...
A takový radosti mám furt...

Do toho už mi asi leze na mozek, že su v podstatě 4 roky sama... Ale nemám odvahu někomu zas věřit. Jak to dopadlo s ex ještě nepřebolelo....

Kamarádce zemřel v dubnu syn a vím, že řeším fakt 3,14čoviny, ale začínám můj život nenávidět....

Chjo... Asi je na čase začít hledat odborníka... Rady pro Brno?