| Mi+3 | 
 |
(11.10.2024 21:02:38)
Poslední dobou je pro mě čím dál horší si vybrat z nabízených možností. Jedná se o vybírání dražších věcí, oblečení nebo i plánování cestování nebo rekonstrukcí. V hlavě přebírám možnosti a většinou se nakonec pro nic nerozhodnu.
A přitom někomu jinému by se radilo mnohem lépe asi protože konečné rozhodnutí už si každý musí udělat sám.
|
| angrešt |
|
(11.10.2024 21:26:17)
Zajímavá otázka.
No, když nad tim přemýšlim,tak asi mi nejvíc pomáhá říct si, že nepotřebuju tu úplně nejvíc nejlepčejší možnost; že správná bude každá, která je opravdu hodně dobrá.
A tak nějak o sobě vim, že potom si tu už jednou rozhodnutou možnost "adoptuju" naplno a budu spokojená s tim, jak jsem se rozhodla. Takže mám takovej nějakej vnitřní limit, kdy poté, co zvažováním argumentů vyloučím možnosti špatný (oblečení, který škrtí, cesty, který kolidujou s něčim důležitym,rekonstrukce, který se zásadně nelíběj manželovi.. .) usoudim,že další čas strávený v paralýze z vaháni by byl tak velka ztráta, ze by vlastně devalvoval i tu případnou "nejlepčejší z nejlepčejších", a z těch fakt hezkých prostě jednu čapnu 🙂
|
|
| Čumča. | 
|
(11.10.2024 21:40:50)
u mě je to ve vlnách, mám týdny, kdy pořádně nerozhodnu ani co uvařit a upéct , utopená v nerozhodnosti, a potom jsou dny, ve kterých rozhodnu i sérii velkých věcí - takže já na sebe netlačím, až "to budu prostě vědět"
|
|
| byvala radka |
|
(11.10.2024 21:56:18)
Muj velky problem, jsem vahava Vaha v ascendentu
Ale je dobra teorie, kdyz uz se rozhodnu, proste to akceptovat a podle toho se zaridit
Bohuzel na me furt v myslenkach utoci "co by, kdyby" a na to je pekne porekadlo "kdyby byly v riti ryby"
Pritom je zajimave, ze ve vsech osobnostnich testech mi vychazi bojovnik a ten se vyznacuje tim, ze se umi rychle rozhodnout a pak uz nezpochybnuje...
|
|
| Rodinová | 
|
(11.10.2024 21:57:49)
Ja sbiram o moznostech fakta a tridim, a bud se rozhoduju, coz velmi casto, vicemene na prvni dobrou, vypada to intuitivne a bez rozmyslu, ale neni tomu tak.
Nekdy se mi na prvni dobrou nevede, tak proste rozhodnuti necham ulezet, tu a tam si na nej vzpomenu a pak se jednou probudim a je to tam
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(11.10.2024 22:00:20)
Jsem úplně zoufale nerozhodná. Trpím i u rozhodování, co si dát v restauraci. Fakt zoufalec. O dražších věcech škoda mluvit.
|
| Ropucha + 2 | 
|
(11.10.2024 22:18:42)
"Trpím i u rozhodování, co si dát v restauraci."
To se mi nestává 
Ale rozumím, občas se vyskytnu i v podniku, kde bych si dala všechno a musím si vybrat jen něco
|
| TaJ | 
|
(11.10.2024 22:57:34)
Ropucho, jo, to je asi jedna z mála situací, kdy se taky rozhoduju déle. Když mi někdy v restauraci připadá všechno lákavé, ale musím z toho vybrat jen jedno jídlo
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.10.2024 22:14:24)
Ani nevím.
Asi mi život nenabízí tak pestrý výběr, abych měla zásadní dilemata
Prostě se nějak rozhodnu.
Myslím, že většinou rozumovou úvahou.
|
|
| Stará husa |
|
(11.10.2024 22:19:11)
Mně je spousta věcí úplně fuk, takže často nechávám rozhodnutí na někom jiném. Klasický dovolená, když jsme zařizovali být, tak mi bylo jedno jakou kuchyň, jakou dlažbu, jaké obklady, jaké přístroje. Asi bych se ozvala, kdyby BM vybral něco příšerného, ale my jsme měli podobný vkus, takže pohoda. Když jedu na dovolenou s dcerou, tak nechávám na ní, aby rozhodla kam, vím jen, že chci české nebo moravské hory. Mně je to fakt jedno, jestli Beskydy nebo Krkonoše, mně se líbí všude. U oblečení vaham, jestli si to mám nebo nemám koupit, obvykle si to nekoupím, zvlášť, když je to drahé. Ale třeba šaty na synovu svatbu jsem věděla hned, které chci. Pochopitelně byly nejdražší a už je asi nikam nevezmu, ale nelituju. Nejdražší věc na oblečení jsem měla kožené sako, to jsem chtěla hned a pak turistické boty, nad téma jsem váhala, ale nakonec jsem si je koupila a jsou super. Jinak v restauraci a v kavárně se rozhodují podle chuti, tam nemám problém. Jestli někam jít nebo nejít se rozhodují podle toho, s kým tam jdu, kdo tam bude, jestli to bude krátké a rychlé nebo k nevydrženi. Větší OÚ se mi nikam nechce, ale vím, že to musím překonat, jinak bych furt jen seděla doma a to by byl mor na psychiku. Rozhoduji se celkem rychle a většinou nelituju, ale už jsem se taky spálila.
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.10.2024 22:26:56)
Huso, ano, na čem mi nějak zvlášť nezáleží nebo nemám vlastní představu, to nechám klidně na druhých.
Na čem mi záleží, to si vybírám dost snadno, protože vím, co chci.
|
|
|
| TaJ |
|
(11.10.2024 22:54:24)
To by asi bylo na dlouhé psaní, je to moc široký záběr...rozhoduju se různě, záleží o co se jedná.
U dovolené a cestování se rozhodujeme tak nějak společně celá rodina, každý třeba něco navrhne a pak se nějak dohodneme. Když váháme mezi více možnostmi, tak zvažujeme spoustu věcí - vzdálenost, nabídku ubytování, cenu, možnosti výletů a aktivit pro různé počasí...
U spotřebičů, nebo větších dražších věcí podle toho, co od té věci potřebujeme - parametry, vzhled, cena, praktičnost...
V restauraci podle toho, na co zrovna v tu chvíli máme chuť...
Obecně ani já ani manžel nemáme s rozhodováním nějaký větší problém, většinou se rozhodneme snadno.
Syn někdy váhá víc, ale když mu naťukneme výhody a nevýhody jednotlivých možností, tak se pak rozhodne celkem rychle.
|
|
| Senedra | 
|
(11.10.2024 23:08:46)
Jsem stará konzerva, tak ráda jedu v zajetých kolejích... ale moje práce je jedna velká změna a chaos, takže s musím rozhodovat každou minutu... v tom mi pomáhá praxe.
|
|
| Senedra |
|
(11.10.2024 23:11:13)
Mi, na taková rozhodnutí mi zabírá, že sama sobě dám nějakou lhůtu, do kdy se mám rozhodnout, pak udělám rozhodnutí a už ho dál neřeším a nepřehodnocuji. Občas se nezadaří a musím přehodnotit, ale snažím se neplýtvat softwarem.
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(11.10.2024 23:20:32)
Když jde o zásadnější rozhodnutí, hodně si k tomu nahledám, přeberu ze všech stran, proberu s kdekým, porovnám plusy a mínusy a pak se rozhodnu... To mi celkem jde... Když jde o to něco koupit, nemám problém... Ale jak dojde na něco pro mne, typicky oblečení, jsem ztracená - všechno se mi zdá (pro mne) moc drahé, nevím, jestli mi to sedí, jestli to fakt chci, rozhodnutí odkládám tak dlouho, až pak nemají, vyprodají... A pak jsem smutná muž je z toho vždycky na nervy, takže kolikrát prostě rozhodne za mne  (zavelí a já koupím)
|
|
| Termix | 
|
(12.10.2024 7:21:58)
Chtěla bych napsat, že o velkých věcech více přemýšlím, ale když to tak vezmu, tak asi ne. S manželem jsme se sice povrchně znali trochu dýl, byl to kamarád kamarádky, ale jen jsme se zahlídli. Jednou jsme se ale sešli na akci, co pořádala kamarádka, strávili jsme spolu celý večer, a přiznám i noc, a ráno jsme věděli, že chceme být spolu. On musel vyřešit jiný vztah a do dvou dnů jsme bydleli spolu. Jsme spolu dvacet pět let a troufám si říct, že spolu budeme navždy. Teda doufám. Když jsme kupovali druhý byt, tak jsme se jen od přímých majitelů dozvěděli, že chtějí prodat a já jim hned řekla, že kupujeme. Manžel stál vedle mě, neřekl nic a asi po hodině se zeptal, jestli neměl slyšiny. A po další hodině, že to není blbý nápad.
Když jsme kupovali dům, to bylo obdobné. My o tom neuvažovali, ale po dlouhé době jsem koukala na ceny nemovitostí, v šoku z toho jak vyskočily jsem z kuchyně volala na manžela, jestli nekoupíme dům, manžel mlčel a já to brala jako souhlas. Obeslala jsem nějaké inzeráty a druhý den manželovi začali volat makléři. Ten byl v šoku a nechápal. Pak mi volal, že se nezmohl na víc než si prohlídku domu fakt potvrdit. Zkrátka v neděli jsem manželovi řekla, že bychom koupili dům, v pondělí první prohlídka, ve čtvrtek druhá a v sobotu třetí a poslední. Za čtyři týdny jsme měli podepsanou předkupní smlouvu a zaplacenou zálohu.
Když nad tím přemýšlím, tak výběrem bot nebo jídla možná trávím více času . Ale já jsem velmi rozhodná a po rozhodnutí už nikdy nepřemýšlím nad tím, jestli to bylo dobré nebo ne. Zpět už to nejde.
|
| Čumča. |
|
(12.10.2024 9:46:26)
tak v tomto jsem nebyla rozhodná ani trochu, odmítám být tím, kdo finálně rozhodne
Termix, jsi dobrá
|
| Termix |
|
(12.10.2024 10:50:06)
Čumčo, manžel byla jasná volba. A dům, no my viděli dva a třetí byl náš. My jsme si zvládli v hlavě srovnat, co přesně potřebujeme, a třetí dům to v podstatě splnil. Ale na druhou stranu věděla jsem, jaké máme finanční možnosti.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.10.2024 10:55:13)
"druhý den manželovi začali volat makléři. Ten byl v šoku a nechápal. Pak mi volal, že se nezmohl na víc než si prohlídku domu fakt potvrdit."
Manžel je dosti pružný
Tento postup bych si nedovolila použít.
Jsem také vedoucí ideolog, ale pro své vize musím muže nejprve získat, což bývá dlouhodobější proces.
|
|
| Koníček mořský | 
|
(12.10.2024 18:17:11)
Termix, to se od Tebe tak krásně čte !! (Když vím, jak jsi to měla v životě těžké)
Moc Ti přeju, aby každá Tvá další důležitá rozhodnutí byla tak spontánní a tak dobrá  ~;
A děkuji Ti, za hezký pocit, který mi Tvůj příspěvek přinesl.
|
|
| Fern |
|
(31.10.2024 11:05:03)
Pred 6 lety hledal syn pro srbe a tehdy jeste pritelkyni rd na brnensku; nekolik ptohludrk domu jiz menili za sebou,ale vse velmu drahe domy na to,v jakem talistnem stavu byly.
Me se podarilo jeden velmi hezky a vychytany dum zvlaste zevnitr objevit ve vetsim meste,na ktere mladi cilili, dala jsrm synovi echo,okamzite si domluvil prohlidku jako 1.zajemce,dum si prohledli,libil se jim a hned na te 1.prohlidce si dum zamluvili. Kdyby chteli jeste 2.,3. a dalsi prohlidku tak by akorat splakali nad vejdelkem, takovy byl a je v teto lokalite zajem o ihned obyvatelne nemovitosti.
A ziji zde spokojene dosud.
|
|
|
| Kaliope X |
|
(12.10.2024 7:49:47)
Dokud jsem neporodila váhavce váhavého, tak jsem netušila, jaký může mít někdo problém s rozhodováním. Já se zamyslím, rozhodnu a je. U dítka nevěřícně sleduji jak váhá a váhá, tabulky tvoří a když se rozhodne, tak to stejně nemusí být konečné rozhodnutí  ale věkem se to zlepšuje. Taky mu nic jiného nezbývá, matka za něj odmítala rozhodovat. U důležitých rozhodnutí už váhá méně, než u nepodstatností. U těch nepodstatností je občas zábava tu nerozhodnost sledovat
|
|
| apo-lena |
|
(12.10.2024 7:55:42)
Rozhoduji se podle toho, kolik mám energie. Když jsem unavená, tak mi to jde hůř. Když mám splín, tak víc podléhám jemnému nátlaku. Pak nechodím do obchodů, kde se mi prodavačky hodně věnují, protože už jsem párkrát odešla s nějakým výstředním kouskem oděvu. V kabince mě trochu rozveselil.
Jídlo v restauraci si vybrat dokážu, ale ráda se vracím, abych ochutnala i ostatní slibné možnosti.
U nemovitostí se rozhoduji rychle. Vždy mi bylo jasné při první prohlídce, že bych v ní mohla bydlet.
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(12.10.2024 8:47:48)
U nás se těžko a dlouho rozhoduje manžel, někdy se nerozhodne vůbec, je perfekcionista, pesimista, a v životě nic není perfektní.
Kromě mě  , mě pozval k sobě ke společnému bydlení po 3 měsících chození, od té doby spolu žijeme.
Když už něco udělá, chce, aby to tak zůstalo navždy.
Já se rozhoduju rychle a impulzivně, Blíženec, když se rozhodnu blbě, tak si na věc pak zvyknu, nebo nemám problém věci rychle měnit, jsem bytostný optimista.
|
| Beat | 
|
(12.10.2024 8:52:40)
Termix, ty jsi teda extra střelec. To bych do tebe neřekla!! S tím domem to je velmi neobvyklý.
|
| Termix |
|
(12.10.2024 10:46:48)
Beat, jo. Ale všechna tato rozhodnutí byla dobrá. Dům bylo rozhodně nejlepší rozhodnutí našeho života, teda po výběru manžela. Fakt se nám neskutečně zlepšil život a moc si to užívám.
|
|
| apo-lena |
|
(12.10.2024 10:49:57)
Beat, u nás to šlo s domem taky rychle. V pátek vyšel inzerát a v pondělí už jsme složili rezervační poplatek.
|
| 77kraska |
|
(12.10.2024 10:54:07)
apoleno, to jsem u bytu mela take...v patek vysel inzerat, v pondeli jsem sla na prohlidku, v utery v 8 rano jsem slozila rezervacni zalohu
tam kazde otaleni znamenalo, ze ho hned koupi nekdo jiny....jeste kdyz jsem sla s rezervacni zalohou v hotovosti v batohu (rok 2004), tak mi volala realitka, jestli opravdu jdu, ze pokud bych nesla, je jiny kupujici pripraven prijit a slozit zalohu, tak jsem zbytek cesty bezela
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.10.2024 11:08:23)
77krasko, přesně tak, vybrala jsem takto hbitě všechny naše dosavadní byty.
Číhala jsem na inzeráty, okamžitě volala, okamžitě jela na prohlídku a na prohlídce hlásila, že beru.
Kdybych váhala, skočil by po nabídce jiný kupec.
Byl to celkem adrenalin, ale vyplatilo se to.
Obzvlášť u současného bytu, to byla koupě na úrovni zázraku.
|
| 77kraska |
|
(12.10.2024 11:18:35)
Ropucho, ja vubec nevedela, do ceho jdu, nebylo tu jeste ani SVJ, nevedela jsem, kolik budeme platit do fondu oprav, bylo to tesne pote, kdy prodavajici zprivatizoval....a ani nahodou jsem neznala stav cinzaku, ze se tu bude muset uplne vsechno opravit, pac na nej 70 let nikdo nesahnul
|
| 77kraska |
|
(12.10.2024 11:19:43)
byla jsem mladsi o 30 let a pomerne rázná...dneska bych to mozna neudelala a pockala bych....vrazila jsem do toho v podstate celozivotni uspory
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.10.2024 11:36:22)
77krasko, to já jsem stav činžáku viděla (a cítila, byl totálně zchátralý, vlhký, plesnivý).
O to větší adrenalin bylo rozhodování, vidět budoucí potenciál a věřit, že se s tím pohne.
Pohnulo se pomaleji, než jsem si uměla představit, skladba nájemníků je na absurdní román.
Ale lokalita je k nezaplacení a potenciál do budoucna stále s rezervami. Až to jednou zdědí děti, neprodělají
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(12.10.2024 11:41:53)
Během těch 30 let jsme několikrát i "kupovali barák" , ale vždycky jsme se po prohlidkách nakonec shodli na tom, že jsme bytoví a hlavně chceme bydlet přímo ve městě a nikam nedojíždět ani z okrajově čtvrti.
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.10.2024 11:53:35)
"Během těch 30 let jsme několikrát i "kupovali barák" "
Přesně! My také, průběžně nás to popadalo a objížděli jsme nemovitosti, kolikrát jsme byli i hodně nalomení.
Ale jak píšeš, vždycky zvítězila racionální úvaha, že opustit město by znamenalo zkomplikovat si život. Pustit byt na strategickém místě, v žádané lokalitě, by nás mohlo mrzet.
|
| Federika | 
|
(12.10.2024 12:03:06)
Já to mám naopak.
Už několikrát jsem "kupovala" byt
A vždycky jsem u prohlídky zjistila, že bychom se tam mačkali jak sardinky (a to dokonce třeba i ve 160 m bytě) a že mi polezou všichni doma na nervy, protože se nikdo nebude mít kam stáhnout, nebudeme mít kam dát věci, bude problém se zaparkováním více aut, a prostě celkově sníženej komfort.
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.10.2024 12:18:53)
"že mi polezou všichni doma na nervy, protože se nikdo nebude mít kam stáhnout, nebudeme mít kam dát věci, bude problém se zaparkováním více aut"
Ano, to všechno se děje
Je to daň za docházkovou vzdálenost do škol, za kulturou, za sportem, na nádraží, do příměstské zeleně, k lékaři...
Vlastní vila ve stejné lokalitě by byla top, ale k tomu nám holt chybí cca dvacet miliónů.
|
| Federika |
|
(12.10.2024 12:21:06)
To jsem s říkala taky, ale vzhledem k tomu, že každej chodí jinam do školy, jinam na sport, jinam do práce, by se stejně mc času neušetřilo.
Teď to má nejdál dcera, ale je to na 4 roky, to přežije
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(12.10.2024 13:13:46)
Jo, prvorepubliková vila v centru města i s personálem by byla top , teď jsme většinou 2 ve 3+1, všude kousek pěšky, to taky není špatný
|
|
|
|
|
|
| 77kraska |
|
(12.10.2024 18:17:58)
Ropucho, tady v dome to vypadalo Ok, ale jak se do toho ryplo, tak se všechno začalo sypat…jak v dome, kde se stara svj, tak u mne v bytě, kde se starám výhradně já. Ale cena vzrostla za 20 let cca pětkrát, tak taky v zásadě nelituji. Ovšem furt platíme hodně do fondu oprav a to se asi dlouho nezmění.
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(12.10.2024 11:35:55)
Byt jsme koupili kupodivu rychle, plánovali jsme 2 děti, sice jsme tehdy měli jen jedno mimino, ale jedináčka jsme rozhodně nechtěli, takže nutně byt 4+1 a těch tu bylo v devadesátkách jen pár. Tenhle byl navíc ve vedlejším domě a se stejnými dispozicemi, jako náš původní byt, jen přidané dva dětské pokoje. Bylo to náročný komplet rekonstruovat byt za chodu a s miminem, ale stálo to za to.
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.10.2024 11:41:19)
Evelyn, jojo, velké byty nebyly.
My sehnali slušně velký byt pod střechou s vizí vybudovat mezonet, ale vzhledem k vlastnickým poměrům v domě se to nepodařilo. Tak jsme museli vybudovat jen 4+kk. Není to úplně ono, chybí druhá koupelna a větší kuchyně, ale pořád je to dost dobré.
|
|
|
|
|
|
|
| Chloé |
|
(12.10.2024 10:01:12)
Evelyn, prej Blizenec. Tak to jsem se zasmála. Dcera je Blíženec a je strašně nerozhodná. Až to teda leze občas na nervy.
|
|
|
| Federika |
|
(12.10.2024 10:25:54)
Rozhoduje se spontánně, rychle a řídím se hlavně emocemi
Když něco chci jsem umanutá a většinou to chci tak, že to prostě musím mít. Týká se asi všeho.
|
|
| 77kraska |
|
(12.10.2024 10:51:02)
u koupe veci nebo zarizeni cehosi se rozhoduji rychle a racionalne....a obvykle minimalisticky - co fakt nutne nepotrebuji, to nekupuji a nazarizuji, protoze s vekem vidim, jak malo toho clovek potrebuje
horsi je to u jednani s lidmi, jak se vuci nim chovat, jak vychovavat dite....to je obtizne a rozhoduji se dlouze a casto je moje rozhodnuti spatne
|
|
| byvala radka |
|
(12.10.2024 14:16:58)
Jedine, kde se rozhoduju rychle a bez problemu, je rizeni auta, i v hustem provozu nemam problem
|
|
| sally | 
|
(12.10.2024 16:58:43)
Když se nemůžu rozhodnout, tak to obvykle znamená, že všechny ty možnosti jsou špatně a je třeba to přerámovat... třeba několik měsíců jsme řešili okno v koupelně - velké okno nad obrovskou rohovou vanou / vířivkou, které nebylo otevírací (takhle jsme dům koupili) - dali jsme tam obyčejné šoupací, ale člověk musel vlézt do vany, aby na něj dosáhnul. Tak jsme hledali jiná řešení, okna na kličku atd., ale pořád tam byla ta vana, že.... Nakonec jsme to vyřešili tím, že jsme vanu celou zrušili, máme tam normální okno - a spoustu prostoru na věci jako ukládání ručníků, sušení prádla (takže nemám sušáky v obýváku!!!!) a je po problému...
Takže když něco nejsem schopná vyřešit, dám si pár dní odstup - a zkusím se na to podívat z jiného úhlu.
|
| Čumča. |
|
(12.10.2024 22:24:41)
"všechny ty možnosti jsou špatně a je třeba to přerámovat... "
jo, už jsem to párkrát aplikovala - tzv. všechno vylejt, odstup a všechno přeformátovat - zvláštní u velkých rozhodnutí je, že během rozhodovacího procesu zjistíte, že vlastně spousta původních požadavků není přímo vašich od srdce, vtisklo vám ji okolí
|
|
| TaJ |
|
(13.10.2024 13:44:24)
Sally, přesně, někdy prostě člověk cítí, že vlastně ani jedna možnost není to pravé. Tak je u těch věcí, které tolik nepospíchají, lepší chvíli počkat, dát si odstup a někdy se najednou časem najde řešení a my si pak celou dobu říkáme, jak to, že nás to nenapadlo dřív.
|
|
|
| Koníček mořský |
|
(12.10.2024 18:23:56)
Já se vlastně rozhoduju úplně jednoduše. Jsem asi dost rozhodná, nemám s rozhodováním problém. V čemkoli. Občas mě štvou lidi, kteří nechávají rozhodování na mně a jsou pohodlný.
O ničem moc nepřemýšlím, rozhodnu se a rozhodnu se dobře.
Někdy se spolehnu na svou intuici, někdy na svoje zkušenosti, rozhled a rozum. Někdy za mě rozhodně někdo vyšší - ten Nejvyšší. Prostě se to rozhodne samo.
Někdy o svém konečném rozhodnutí víc přemýšlím, probírám různé alternativy, někdy své rozhodnutí konzultuji s mužem, ale většinou mám jasno. I když stane se, že své rozhodnutí náhle a intuitivně změním a ...dobrý.
Jsem Ryba, když už jsme u těch znamení a ty maji intuici hodně silnou. Na druhou stranu někdy mé rozhodnutí ovlivňují přehnané ohledy na druhé. Ale učím se to nedělat.
|
|
| Silvie+dva kluci | 
|
(12.10.2024 21:06:45)
Čím důležitější rozhodnutí, tím mi to jde rychleji.
Například s tím domem, co tady zmiňujete. Když jsme chtěli koupit dům, byli jsme asi na pěti prohlídkách a u toho posledního jsem věděla, že je to on. Nemohla jsem ráno dospat, abych zavolala majitelce, že ho bereme. Pak mi říkala, že do deseti minut po mně volal druhý zájemce, ze dům bere. Ale už byl náš Partner si tím domem jistý nebyl, ale já ano. Tak jsem to rozhodla za celou rodinu a zatím jsme nelitovali.
Změnu prace jsem tady rozhodla poměrně rychle. Po dvaceti letech jsem úplně změnila obor a bylo to dobré rozhodnutí. Kdybych dlouho váhala, byla by pryč, nabídka měla jen omezenou dobu trvání.
Ale třeba vybrat si diář na rok 2025 byl dlouhý boj, nedokázala jsem se rozhodnout, který zvolit. To stejne s barvou deštníku
|
| Mi+3 |
|
(12.10.2024 21:44:47)
Tak u nás většinou k rychlému rozhodnutí vedou okolnosti, dům jsme koupili nejlevnější neb na jiný jsme neměli. V roce 92 nebyly hypotéky, stav.spoření, Spořitelna se měnila, katastr fungoval na dlouho a koupě se uskutečnila jen díky tomu , že prodávající měli všude známosti a zařídili půjčku, přepis, protože nutně chtěli peníze. Ovšem z opravami to tak rychlé není. Okna jsme vyměňovali po 6 letém uvažování co a jak, ale bylo myšleno až po výměně střechy na kterou ještě nedošlo. Nad pořízením dětí jsem taky moc neuvažovala, protože co kdyby to nešlo. Ale u oprav a nákupů přemýšlíme nad vším co by se mohlo vyskytnout a je jednodušší se do ničeho nepouštět. Asi holt nesnášíme změny, takže práci jsem změnila jen kvůli přistěhování za manželem, a manžel pracuje tam kde se vyučil 35 let.Takže závidím lidem kteří se umějí plánovat a rozhodovat.
|
|
| sally |
|
(13.10.2024 4:51:50)
Silvie
poslední dům jsme koupili za 45 minut... makléřka se smála, když jsem jí vysvětlila, že s manželem jsme se brali po čtyřtýdenní známosti, tak jak dlouho nám asi tak může trvat koupit blbej dům?
Ale tohle byly zrovna ty věci, které rozhodování nepotřebovaly, kde to "bylo jasné"... protože tohle jsou situace, kdy je člověk rozhodnutej už dávno, jenom čeká na nějaké postrčení zvenku - třeba s tím domem - věděli jsme co chceme, kde to chceme, měli jsme poměrně promyšlené věci, které považujeme za nutné - a které za zbytné - takže pak když se objevil dům zapadající do kolonek, tak to bylo jasné. Možná to tak bylo i s manželem - splňoval ty zásadní věci, které jsem u muže chtěla mít. Nebo třeba rozhodnutí vzít děti do domškoly - přemýšleli jsme o tom několik let - takže když se situace ve škole vyhrotila, tak to pak bylo rychlé. Protože už jsme měli vymyšleno co a jak a za jakých podmínek.
Takže nevím vlastně, jestli se rozhoduju "rychle" - ty zásadní věci (partner, dům atd.) zabraly vlastně "leta".
U věcí jako oblečení se rozmýšlím podle toho "jestli to budu nosit - a kam" - mám pocit, že letos jsem na sobě vůbec neměla třeba letní šaty... mám nějaké sukně a trička a nazdar - ale většinou chodím v kalhotech. Takže i když vidím krásné šaty, tak si říkám, že je vlastně nebudu mít kam nosit... že jsou pro můj styl života nepraktické (a dvoje mi visí ve skříni)
|
| Čumča. |
|
(13.10.2024 11:49:30)
sally, máš pravdu, někdy když je to "to ono", tak není třeba váhat a sčítat plusy/mínusy
kdysi jsme se rozhodli pro domek na vesnici během dvou návštěv, byl čerstvě v nabídce realitky, právě tam kvetl sad a "bylo vymalováno"
když jsme ho koupili a zavázali se ke strašné měsíční splátce hypotéky, seděla jsem v obýváku a všechno se ve mě najednou stáhlo strachem.... Nikdo z mých vrstevníků jako raný dvacátník nemovitost nekupoval a všichni nás odrazovali. Manžel nezaváhal nikdy, od prvního dne, co jsme na papíře specifikovali, jak chceme bydlet (větší zahrada, vhodná pro psa, kočky), stromy, v rozumné vzdálenosti od zaměstnání...koukala jsem na něj jako puk, že neváhá, čerpala jsem z něj sílu
|
| sally |
|
(13.10.2024 17:09:29)
Čumčo,
tak gratuluju k rychlému rozhodnutí. Ale pokud člověk ví, co chce a zároveň jde do toho s otevřenýma očima, tak skutečně není o čem váhat.
Ropucho,
jo, my jsme třeba stěhování vlastně připravovali leta - leta jsme při našich cestách mluvili s místními, prohlíželi si místa, zvažovali, jestli by "se nám tady líbilo" a proč by se nám tam nelíbilo. Takže spoustu věcí jsme měli vymyšlených. Ale překvapili mě známí, kteří když se chtěli stěhovat, tak zvažovali byt v okresním městě, i statek na kraji lesa - a podle mě pak strávili zbytečně spoustu času objížděním nemovitostí jen proto, že se na začátku nedokázali vůbec rozhodnout, CO vlastně chtějí.
TaJ,
no já mám se šatama ještě problém v tom, že se musí prát - sukni vezmu víckrát a vyprat trika už není takový problém - takže šaty jsou taková jednorázovka a přijdou mi "vopruz".
|
| Ropucha + 2 |
|
(14.10.2024 12:28:57)
"já mám se šatama ještě problém v tom, že se musí prát - sukni vezmu víckrát a vyprat trika už není takový problém - takže šaty jsou taková jednorázovka a přijdou mi "vopruz"."
Přesně tak. Zbytečně velký kus na jedno použití.
Také je z toho důvodu nosím málo, převážně jen na "lepší" společenské příležitosti.
|
| Beat |
|
(14.10.2024 12:29:51)
Ale zas je to jednoduchý, šaty a jdu. A neperu dvě věci, ale jednu. Já je mám rada
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(14.10.2024 12:34:13)
no já mám hlavně jenom šaty, co se perou v pračce, pověsí na ramínko usušit a je to... navíc většina z nich schne opravdu rychle, takže večer vyperu a ráno mohu obléknout
miluju šaty
|
| Ropucha + 2 |
|
(14.10.2024 12:49:04)
"se perou v pračce, pověsí na ramínko usušit a je to..."
To je pravda, takhle fungují téměř všechny šaty a při hlubším zamyšlení na tom nic komplikovaného není, ale mně to přesto přijde nějak nepraktické a nešetrné, prát po každém použití celou tu věc. Možná jen iracionální pocit, nevím.
|
| Beat |
|
(14.10.2024 12:51:53)
Je to iracionální
|
|
| Čumča. |
|
(14.10.2024 12:54:00)
Ropucho, já celkem ekologicky kápnu zpravidla dolů nějaké tečky od jídla a horní lem zase
zašpiním od make-upu - takže čistě ekologicky je naprosto v pořádku, že peru celý kus
|
|
| kněžna Dragomirová | 
|
(31.10.2024 6:07:08)
šaty mám ráda. Beru si pod ně tílka a punčocháče, takže je každý den neperu. A odpadá nutnost rozhodování který svršek ke kterému spodku a které boty k těmhle kalhotám, atd. To nesnáším, zdržuje mě to, a tak mám - když je období kalhot a svrchních dílů, na ramínku navěšené outfity dohromady, třeba i se šperky a svetříkem co k tomu, a snažm se si to zapamatovat a neměnit to.
V módě jsem hrozná, považuju to za funkční spotřební věc k přežití, něco jako jídlo, a proto jsem schopná fakt šílených kreací, vyjít do práce v legínách na běhání, špinavých teniskách a mikině co se jí páře zip, je u mně normální - ale pochopitelně nesmím. Jenže nerada modou ztrácím čas, zárověň chci, ay mi to slušelo. tak mám striktně rozdělené oblečení "na lítačku" a do práce a ven, a to oblečení do práce mám promyšlené a elegantní, a to na lítačku je šílené, to jsem schopná jít alá styl Helen Bonham Carter v civilu :)) Ale v prci by to nkdo nepoznal
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(14.10.2024 13:15:09)
Nosím pořád šaty, vyperu a usuším na ramínku. Většinu mám nežehlivý. Sukně moc nemám ráda, musím řešit co se k sobě hodí a jestli to zastrčit nebo dát přes a různě se kroutí. Taky mám, ale tak z 80% nosím šaty. Ekologii praní teda neřeším.
|
|
|
|
| Peppa |
|
(14.10.2024 12:36:25)
Moje letní šaty jsou většinou jen trochu delší trika, takže to rozhodně není velký kus oblečení. Dřív jsem šaty nenosila prakticky vůbec, myslela jsem, že mi nesluší, ale byla jsem vedle.. Byl to hrozně divný pocit, když jsem si někdy v září zase na sebe natáhla kalhoty, ptž jsem celé léto nosila jen ty šaty..
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(13.10.2024 12:20:37)
"Takže nevím vlastně, jestli se rozhoduju "rychle" - ty zásadní věci (partner, dům atd.) zabraly vlastně "leta"."
Sally, ano, to je ono.
Člověk si během let zformuje velmi konkrétní představu a když pak dojde na finální rozhodnutí, je to rychlý proces.
|
|
| TaJ |
|
(13.10.2024 13:49:22)
Sally - "U věcí jako oblečení se rozmýšlím podle toho "jestli to budu nosit - a kam" - mám pocit, že letos jsem na sobě vůbec neměla třeba letní šaty... mám nějaké sukně a trička a nazdar - ale většinou chodím v kalhotech. Takže i když vidím krásné šaty, tak si říkám, že je vlastně nebudu mít kam nosit... že jsou pro můj styl života nepraktické (a dvoje mi visí ve skříni)"
Mám to úplně stejně, často se mi něco v obchodě líbí, ale uvědomím si, že by to stejně jen viselo ve skříni, konkrétně ty šaty mám taky úplně stejně, jako ty - asi dvoje mám, pár sukní, ale uvědomila jsem si, že letos jsem ani tu sukni žádnou celé léto na sobě neměla. Nosila jsem trička, kraťasy, bermudy. Je to pro můj styl života praktičtější a pohodlnější. Ani do práce ty šaty v létě neunosím, jednak je to v mojí práci nepraktické a jednak nám tam celé léto jede dost klimatizace a v šatech je mi tam prostě zima. I v těch největších vedrech to tam bylo v pohodě na tričko a džíny.
Takže když vidím v obchodě ty šaty, nebo sukně, tak i když jsou pěkné, tak vím, že by to byly vyhozené peníze, protože to stejně neunosím.
|
|
|
|
| vlad. | 
|
(13.10.2024 0:17:19)
K rozhodnutí potřebuju dost informací, ale jsem schopná je rychle obstarat a rozhodnout se. MM se rozhoduje intuitivně, i v zásadních věcech, jako třeba náš vztah, za týden měl naprosté jasno kupuje tak i auta, prostě jde kolem, zavolá mi, pojď se podívat a je to
|
| Dari79 |
|
(13.10.2024 17:20:27)
U mého posledního auta to bylo podobně
já vybírala několik měsíců - internet, objíždění salónů...
pak jsme jeli na hory, s mužem a dítětem... stavili jsme se v jednom fast foodu na oběd, pak v jednom jediném salonu a odjížděla jsem z něj s rezervací auta, které jsem po návratu z hor si jela vyzvednout.
Tak říkám, že auto jsem koupila jako hamburger.
Ale to opravdu jenom tím, že u toho byl ten muž. Dokud jsem jezdila sama, tak nic z toho. Samozřejmě je to i tou shodou, že zrovna tam tohleto bylo skladem...
Muž mi dává "jistotu", že když je u toho a souhlasí, tak nemusím tolik přemýšlet a rozhodovat se.
|
| Dari79 |
|
(13.10.2024 17:25:21)
Prostory na kancelář jsem koupila taky hned, ale myšleno po roce vybírání.
Rok jsem věděla, že nechci být celý život v nájmu, chodila po městě, prohlížela, vybírala... a nic.
Když jsem vlezla tam, tak jsem hned věděla, že tohleto je konečně ono a hned jsem jim podepsala rezervačku a pak už jen vyřídila hypotéku a koupila. Že to jsou ty pravé prostory, to bylo jasné hned.
U mě je to tak u všeho - třeba i ty kachličky do koupelny - hledám , prohlížím, objíždím, googluju... a nic. Pak uvidím a na fleku koupím.
Když to cítím, tak to je pak hned. ALe ty měsíce předtím, ty jsou trudné - nelíbí, nelíbí, nechci, nemá toto, nemá ono, nechci, hnusné, hezké, ale zbytečně drahé...
Pak - a co tohle - jó, to je přesně ono, beru, kde to mám podepsat?
|
|
|
|
| Merylin5 | 
|
(13.10.2024 1:07:56)
Rozhoduji se na základě toho, že to vždycky bude cesta k lepšímu. Tak si vyberu, i když o tom nejsem přesvědčená a nejradši bych se žádného výběru vůbec nezúčastnila 😁
|
|
| Salamajka | 
|
(13.10.2024 6:28:39)
Ono když nemáš moc financí rozhodnutí je jednoduchý. Musíš si vybrat variantu na kterou máš. Rekonstrukce u nás probíhala jednoduše. Kuchynska studia berou zakázky až od 100 000 takže nakonec to udělal soused s malou firmou za 400. Šli jsme vybírat kachlicky , bylo to stylem, ze jsme zajeli do prodejny prosli vzorkovnu z toho co mi rekl ohledně třeba kvality a možnosti materialu jsem mela vybrano za pul hodiny. K tomu jsem jen v duhe prodejně vybrala podlahu a hotovo za dvě hodiny i s cestou. Kuchyni jsem s truhlářem vybrala z katalogu podobně. Vysvětlil mi materiál ukázal vzorky a slus.
Dovolenou jednoduchý. Mám 10 tis 7 dni volna odjezd autobus. No vybráno za hodinu. A byla skvělá.
|
|
| Pole levandulové | 
|
(13.10.2024 15:37:58)
Jsem typ rychlých rozhodnutí. Většinou totiž dobře vím, co chci, takže rychle porovnám tu možnost se svými přáními, zvážím poměr cena/výkon a pokud usoudím, že je to dobré, jdu do toho. Takhle jsem prodala byt, koupila dům, nakupuju a prodávám takhle auta, nemám ráda dloooouhé rozvažování. Manžel oceňuje, že už mu předložím a odargumentuji hotovou věc a je to. Zvykl si, že věci se realizují hned. Momentálně jsme minulý týden usoudili, že bychom nechali postavit na zahradě pergolu a už jednáme s jednou firmou o datu realizace
|
|
| kněžna Dragomirová |
|
(31.10.2024 6:00:52)
Dobrá otázka. Ze zkušenosti vím, že v 99% je dobré dát na intuici, ale v důležitých rozhodnutích jsem zvyklá tu intuci rozumově prověřovat.
Mívám sklony k dělání rozumových rozhodnutí (je to praktcké, je to blízko, je to přece skvělá nabídka), což se mi však nikdy moc neosvědčilo. Naopak intuice vede 100%.
Naučila jsem se, že je v pořádku nevědět, proč to nechci a přesto to nechtít. Nemít důvod. Jsem naučená, že vždycky potřebuju zdůvodnit.
Když jsme hledali byt, neobcházeli jsme mnoho bytů. Mně se na každém něc líbí, na všem umím najít výhody.. Manžel mi ukázal plány, mě se líbil. Pak jsem si zjišťovala polohu světových stran, kreslila si interiér v CADU.. prověřovala lokalitu (u níž sm si dřív pamatovala - naštěstí - že když jsem tam kdysi nhodou zavítala poprvé, pomyslela jsem si - jé, tady to vypadá jako někde v Belgii, krása. Je dobře, že jsem tuhle vzpomínku měla, protože když jsem se tam jela podívat už jsem na všechno koukala velmi kritickým okem).
Manžel, to bylo vtipné - pořád jsem přemýšlela, proč se rozvedl, že musí být hrozný, když se s ním nedalo vydržet... mozek přemýšlel, ale bylo mi s ním tak dobře, že ani po pár letech nevymyslel kloudnější důvod, než že to prostě nebyla taková láska. Zásadní chybu jem nenašla ani po deseti letech a už ji nehledám:)
S nabídkou práce jsem zvyklá říci na všechno ano, dle hesla vyzkoušej, abys nelitovala, vykašla se na to můžeš vždycky. Ale já jsem zažila krizi v r. 2009, která na mě dolehla velmi a dodnes mám pocit, ž dobrá nebo jakkoliv práce je zázrak, takže tam beru cokoliv fajn, co přijde. Tento postup se mi vyplatil, když jsem po druhé mateřské odpovídala na náhlou nabídku - kamarádka mně doporučila. já doma sotva dvouleté dítě... řekla jsem si Chtějí mně, tak to nějak půjde. Vykašlat se na to mohu vždy. Nakonec to bylo nejlepší pracovní rozhodnutí, které jsem za svůj život udělala a jsem moc spokojená.
Momentálně se výhledově ohlížím po nějakém investičním bytu, resp. garsonce v Praze a zjistila jsem, že pokud to chci jen na nájem a ne v tom bydlet, nemám žádné nároky. Což mě trochu znervozňuje, na druhou stranu nároky ani mít nemůžu, budu muset vzít cokoliv, co bude v mých - velmi skromných - finančních možnostech, takže intuice asi ví, že vybírání nemá smysl. Zatím bych teoreticky měla na nějakou garsonku v paneláku v Hájích nebo Opatově, a ztím čekám, protože my jsme z opačné strany Prahy, je to daleko. A vždycky je mi podezřelé, když jakýkoli inzerát visí na sreality víc jak měsíc... Takhle se mi lbí jeden byt v Čimicích, zdá se to super, ale ani jsem nebyla na prohlídce, kdyžjsem zjistila, že tam visí i po 14 dnech . A to nevím, zda mi říká intuice nebo ty moje tendence ověřovací
|
|
|
V její náručí
Předmartinské odpoledne a Martinský trhVsetín 
Kozí kraviny a Jáma lvováPraha 6 
Archeologický výzkumCheb 
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Předmartinské odpoledne a Martinský trh
Kozí kraviny a Jáma lvová
Archeologický výzkum
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)