šaty mám ráda. Beru si pod ně tílka a punčocháče, takže je každý den neperu. A odpadá nutnost rozhodování který svršek ke kterému spodku a které boty k těmhle kalhotám, atd. To nesnáším, zdržuje mě to, a tak mám - když je období kalhot a svrchních dílů, na ramínku navěšené outfity dohromady, třeba i se šperky a svetříkem co k tomu, a snažm se si to zapamatovat a neměnit to.


V módě jsem hrozná, považuju to za funkční spotřební věc k přežití, něco jako jídlo, a proto jsem schopná fakt šílených kreací, vyjít do práce v legínách na běhání, špinavých teniskách a mikině co se jí páře zip, je u mně normální - ale pochopitelně nesmím. Jenže nerada modou ztrácím čas, zárověň chci, ay mi to slušelo. tak mám striktně rozdělené oblečení "na lítačku" a do práce a ven, a to oblečení do práce mám promyšlené a elegantní, a to na lítačku je šílené, to jsem schopná jít alá styl Helen Bonham Carter v civilu :)) Ale v prci by to nkdo nepoznal