| Zufi. | 
 |
(17.11.2022 7:45:29)
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí...
Jednou určitě ♥️🍀
Nikdy nepřestanu litovat těch mrazivých dní a cinkání klíči 💝.
Pěkný sváteční den všem.
|
| K_at |
|
(17.11.2022 7:53:30)
Zufi....."Nikdy nepřestanu litovat těch mrazivých dní a cinkání klíči 💝." Rozlep oko a vypij kávu. Fakt jsi chtěla napsat výše uvedené? 
Nemělo být, že nikdy nebudeš litovat???  nebo tak něco???
|
| Půlka psa | 
|
(17.11.2022 7:56:18)
Taky jsem to nepochopila. Ale pak jsem si říkala, jesti tím třeba nemyslela, že nikdy nepřestane litovat, že je to pryč nebo tak něco. 
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(17.11.2022 7:59:59)
To se Zufi povedlo  Já myslela, že nelituje.
|
| K_at |
|
(17.11.2022 8:01:58)
Jo, je to vtipný. 🤣
|
|
|
| Zufi. |
|
(17.11.2022 8:30:05)
Já to myslela tak, že nelituji , že jsem tam byla, patří to k těm nejlepším vzpomínkám 🙂.
|
| Půlka psa |
|
(17.11.2022 8:31:36)
Napsala jsi, že "nikdy nepřestaneš litovat" a ne, že nelituješ. Asi překlep, ale proto je to tak matoucí. Nicméně už asi rozumíme.
|
| Zufi. |
|
(17.11.2022 8:32:33)
Jo,blbka 
|
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(17.11.2022 8:11:56)
Zufi, užij si to, takovou euforii, jako tenkrát, už asi nezažiju.
Vždycky se mi vybaví, kdyz zpíváme tu jasavou část z České mše vánoční,jak už bude všechno jen krásné .
Sice to tak není, ale nelituju.
Jdu slavit, zpívat .
Hezký, vzpomínkový den všem  .
|
| Půlka psa |
|
(17.11.2022 8:25:55)
To je krásný s tím vzpomínkovým dnem . Přijde mi, že o něco přicházím  . 17.listopad je pro mě stejný historický den jako vznik republiky nebo příchod věrozvěstů. Dějinné milníky, které se ale odehrály kompletně mimo moje životní hřiště a vůbec nic pro osobní vzpomínání nebo spontánní slavení.
|
| Zufi. |
|
(17.11.2022 8:31:18)
Mně se změnil život, rodině, známým....
|
| Půlka psa |
|
(17.11.2022 8:38:51)
To mě se určitě změnil život taky, ale byla jsem malý dítě, tak o tom nevím. Potíž je v tom, že si nevzpomínám si na 17. listopad a hlavně si nevzpomínám na svět předtím. Vzpomínky z doby předtím sice mám, ale jak jsem byla malá, tak to nejsou věci z vnějšího světa, ale spíš banální události z rodinného života, které by se mohly odehrát úplně kdykoliv bez ohledu na režim. Spousta věcí změní život, ale jak se s nimi člověk dějinně mine, tak je to zkrátka neprožitá historie z učebnic.
|
| Zufi. |
|
(17.11.2022 8:42:54)
To je jasný,jsi mladinká.
|
| Půlka psa |
|
(17.11.2022 8:45:14)
Obávám se, že mladinká nejsem už ani maličko. Ve 40 mám mládí dlouho za mnou, akorát je to spíš už docela dávno. Třetina století.
|
| Ropucha + 2 | 
|
(17.11.2022 9:55:19)
Půlko, přesně tak.
My pamětníci naopak začínáme být poněkud staří.
Vždyť moje děti jsou dneska starší, než jsem byla já tehdy.
Ale jsem hrozně ráda, že jsem to zažila ve vnímavém věku, život se mi tehdy doslova otevíral ve všech směrech, byla to obrovská euforie.
Myslím, že mladší lidé, kteří vyrostli už ve svobodě, si to nikdy nedokáží pořádně představit (jako já se neumím dokonale vžít do euforie starších dějinných zvratů, které jsem nezažila).
|
| babi_ | 
|
(17.11.2022 10:14:46)
"Vždyť moje děti jsou dneska starší, než jsem byla já tehdy."
Nojo vlastně!
A to mi bylo už 25. Strašně to letí.
|
|
| Stáňa * | 
|
(17.11.2022 13:06:08)
Ropucho,
s tím věkem dětí máš pravdu. Náš mladší je teď přesně tak starý jako jsem byla tenkrát já.
On se o politiku zajímá hodně. My tenkrát nevěděli skoro nic, i když táta často poslouchal Svobodnou Evropu.
Naši tedy hodně nadávali na komunisty, ti se na naší rodině podepsali opravdu dost (děda ve vězení, pak brzy zemřel, mezitím zemřela babička v hodně mladém věku, ze ségry a tety se stali sirotci, statek pryč, ve stodole jezeďácká prasata a močůvka tekla naschvál dvorem, mámě nedovolili jít po základce do školy, že je potřeba na jezeďáckém poli atd.). Hlavně moje teta byla v tomhle dost jadrná.
|
|
|
|
|
| *Kate* | 
|
(17.11.2022 13:21:10)
"Potíž je v tom, že si nevzpomínám si na 17. listopad"
Na tohle bych volně navázala jednou poznámkou: mám pocit, jakoby snad už i někteří pamětníci začali brát ten samotný den, 17. listopad 1989, kdy režim padl, jako okamžik, kdy se všem otevřely oč a měli jasno, že to končí. Ale jak už to tak bývá, i tady to přišlo postupně. Vždyť většina lidí ten den, a možná ani během víkendu /17. bylo v pátek/ nepobrala, co se v Praze dělo.
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.11.2022 13:29:25)
Kate, ne, některým se neotevřely oči dodnes.
Ale o to vůbec nejde.
Jde o to, že ten den je prostě symbolem oné společenské změny.
Symbolem zlomu.
Že ta změna probíhala postupně řadu měsíců před 17.11. i po 17.11. a že 17.11. si ještě mnozí nebyli jistí, jestli to dobře dopadne, to je myslím notoricky známo.
|
| *Kate* |
|
(17.11.2022 14:17:17)
" některým se neotevřely oči dodnes."
Neotevrely oči ve smyslu uvědomění
si, že soudruzi jdou skutečně od válu. Moje pointa byla, že zpětně si mnozí myslí, že toho 17. už bylo jasno.
Není od věci malý výlet pamětí: kdy jsem si poprvé natvrdo uvědomila, že oni jdou skutečně pryč?
Já jsem byla od neděle 19.na koleji a od pondělního rána v okupační stávce, ale opravdu mi to došlo asi až o pár dní později, když jsme hlasovali o zrušení ústavního článku o vedoucí úloze KSČ.
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.11.2022 14:33:34)
Kate, já si nevzpomenu na konkrétní okamžik, kdy jsem si uvědomila, že opravdu jdou.
Ale vzpomínám si živě na okamžik, kdy jsem si uvědomila, že by mohli jít.
To bylo v létě o prázdninách, kdy jsem se setkala s člověkem napojeným vzdáleně na okruh kolem V. Havla a poprvé slyšela o tom, že někdo jako V.Havel existuje a že se něco děje.
Od té doby už jsem to sledovala, informace ke mně prosakovaly čím dál více, nabíralo to spád a 17.11. byl ten přelom, kdy se přenos objevil v televizních zprávách a tím pádem se to stalo oficiální celonárodní záležitostí.
Co si vzpomínám, tak jsem se myslím ani nebála, že by to nedopadlo.
Vím, že se báli dospělí kolem mě, hlavně ve škole, tam nás pořád varovali, ba i vyhrožovali a zákazy zkoušeli, byli velice předpostrašení.
|
|
|
|
|
|
|
| Monika |
|
(17.11.2022 10:06:57)
Půlko,já si všimla už u sestrinych děti (jsou starší než moje,narozené kolem r.2000),jak se naprosto naplnila ta scénka Lábuse a Kaisera (o zkoušení děti účastníků demonstraci z listopadu 1989 z této dějepisné látky 
|
|
| Velšice | 
|
(17.11.2022 10:23:07)
Pulko, kolik ti bylo? Mne 11 a pamatuji si to velice dobre, vcetne doby pred. I ty pocity, atd. A zivot se nam vsem zmenil dost.
|
| Půlka psa |
|
(17.11.2022 11:42:06)
Sedm a nepamatuju skoro nic. Pamatuju rodinu, kamaradky, ucitelky, pediatra, hracky, krouzky, lyzovani a mnoho veci, ale vubec zadnou politiku.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(17.11.2022 13:11:32)
Pulko, nepamatuješ ani ten dvojí svět, nedostatkove a hezké věci ze západu, pro dítě třeba hračky, a úzký uniformni sortiment v socialistických obchodech? A to, že na západ se nesmí?
Ke konci vymysleli Luxus a ESO, ale to bylo nehorázně drahý.
|
| Monika |
|
(17.11.2022 13:32:26)
Evelyn,mně třeba vadí,jak se za " hrůzy komunismu" nejčastěji vydávají právě potíže se zásobováním,nedostatek pomerančů,vložek a toaletního papíru (když navíc něco z toho trvalo jen krátce) a maximálně ta nemožnost cestování.Na to ti dnes každá osoba ve finančních potížích řekne,že dneska sice všechno je a může jet kam chce,ovšem je jí to naprd,kdy na to nemá.A co na říct? Ve skutečnosti byla horší ta politická nesvoboda,nemožnost uplatnění podle schopnosti,pokud jsi zároveň aktivně nepodporovala systém atd. A lidé přitom taky nebyli z velké části nijak finančně zabezpečení (my jsme nejezdili ani do povoleného zahraničí,nikdy nenakupovali v Tuzexu nebo Essu,nebylo na to,i když naší nekouřili,nepili a oba měli maturitu a rozhodně nebyli disidenti).Sehnat bydlení byl zásadní problém, přestože (protože?), bylo levne
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.11.2022 13:39:44)
Moniko, jenže realita je taková, že hromada lidí nesvobodu vůbec nevnímala a zajímala je právě jen ta materiální zaostalost proti západu.
Za to cinkali klíči, že se budou mít lépe.
Jenže si neuměli představit, za jakou cenu to bude, že jim padnou socialistické jistoty, že budou muset výrazně změnit pracovní morálku, že odvrácenou stranou svobody je zodpovědnost, nejistota, konkurenční prostředí...
Ono je to dobře vidět právě v současnosti, kolik lidí vnímá širší souvislosti a jde jim i o jiné než materiální hodnoty, a kolika lidem jsou souvislosti lhostejné a chtějí prostě jen mít uspokojené své potřeby a nezažívat nejistotu.
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(17.11.2022 13:40:56)
Moniko, ptám se Půlky, která byla v té době dítě a píše, že politika ji nezajímala. Ale nedostatku zboží, třeba ovoce, už si všimnout mohla.
Ja jsem, jako dospělá, samozřejmě vnimala i jiné věci.
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.11.2022 13:45:49)
Evelyn, ano.
I dítě mohlo vnímat atmosféru, mohlo vnímat, jak to kolem něj vypadá, jak se lidé chovají, jak věci fungují...
Ale to je asi individuální, mně přijde, že rozdíly v tomto nevnímají ani někteří dospělí. Někoho to asi prostě nezajímá nebo nevím... (Tím teď nemyslím vůbec Půlku, ale obecně.)
|
|
| K_at |
|
(17.11.2022 14:27:13)
Evelyn, jsem o kousek starší, než Půlka. Nedostatek čeho a ve SROVNÁNÍ s čím? Měli jsme jablka, byly dobrý. Občas hrušku. V zimě občas pomeranč. Na zahradě jahody, rybíz, angrešt. Mamka vařila a pekla. Čerstvý chleba z obchodu s máslem mňam. To, tě mi jako dítěti mohlo něco chybět, to vím až jako dospělá, která si to uvědomuje - ten rozdíl.
Jako dítěti mi bylo fuk, co je nebo není v obchodě. Že nejedu na dovolenou, protože nebylo srovnání. politiku jsme doma neřešili. Vůbec. Žili jsme běžný, skromný, rodinný život. Potuchy, co a jak jsem začala získávat právě až v 89, kdy se začalo řešit "tehdy" a "teď".
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.11.2022 14:39:14)
Kat, neměla jsi např. potuchy, že existují nějaké západní země, kde mají krásné barevné oblečení, žvýkačky, hračky... a kam my nesmíme?
|
| K_at |
|
(17.11.2022 14:41:33)
Ropucho, ne. Nezajímalo mě to. Odkud jsem se to měla dozvědět? Nikoho na západě jsme neměli. Cizí stanice nechytali. V blízkém okolí nikdo neměl věci ze západu. Rodiče měli sami dost starostí a práce.
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.11.2022 14:49:07)
Kat, to mi přijde zvláštní, já to vnímala mezi dětmi jako běžné, i v rodinách.
Jestli je to tím, že jsme žili v pohraničí a z okna vysloveně koukali na kopec, za nímž začínalo Německo, nevím...
Ale běžně se mluvilo o tom, že někdo byl na západě, něco dostal ze západu...
Jezdilo se nakupovat do NDR, jezdilo se na dovolenou do Jugoslávie, do Maďarska, zažívaly se kovbojky s pašováním peněz, chodilo se koukat na západní zboží do Tuzexu...
Myslím, že nejpozději od počátku školní docházky jsem věděla, že existuje dvojí svět, ostatně i v té škole nás to učili (ačkoliv tam hlavně tvrdili, že na západě je nezaměstnanost a bída).
|
| K_at |
|
(17.11.2022 14:51:25)
Ropucho, no jo, tak u nás si tohle nepamatuju. Ani nevím, že bychom s dětmi, kamarády, spolužáky, toto řešili ve třídě, družině, venku. Měli jsme dětský starosti, kam jít ven, na co si hrát.
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.11.2022 14:55:58)
Kat, že spolužačka přinesla do školy Barbínu nebo tričko s obrázkem Mickey Mouse, které dostala z ciziny, a ostatní se seběhli a koukali, to patřilo k tradiční dětské realitě
Netvrdím, že jsme to řešili dnem i nocí, ale prostě to povědomí tam nějak přirozeně bylo.
|
| K_at |
|
(17.11.2022 15:16:40)
Ropucho, já si tohle nepamatuju. Jo, třeba jsem u toho nebyla. Ani kamarádky nic takového neříkaly, že bychom řešily, že .... Barbie jsem neznala.
Zrovna tak nevím, že výše nadávalo na komunisty. Vlastně si nepamatuju, že výše doma řešila politika. To až po 89.
|
| TaJ | 
|
(17.11.2022 16:38:37)
Kat, u nás se politika taky doma nikdy neřešila.
|
| Federika | 
|
(17.11.2022 16:43:44)
U nás doma se politika řešila, potichu.
Děda nahlas Ale vždycky lítostivě zmlkl, když po něm můj táta šlehnul pohledem, když se před námi rozpovídal a roznadával moc.
|
|
|
|
|
|
| *Kate* |
|
(17.11.2022 15:42:51)
"Jezdilo se nakupovat do NDR, jezdilo se na dovolenou do Jugoslávie, do Maďarska, zažívaly se kovbojky s pašováním peněz, chodilo se koukat na západní zboží do Tuzexu..."
Nic z toho jsem neznala.
|
| K_at |
|
(17.11.2022 16:19:03)
Kate, přesně. Já tu kolikrát zírám, co všechno někteří v dětství znali, měli, zažívali. Pro mě luxus a fakt bohatý kulturní a zážitkový život.
|
| Federika |
|
(17.11.2022 16:42:15)
Kat,
já jsem žila na vesnici v prdelákově
Vlastně jsme si žili celkem spokojeně, nijak jsem netrpěla Ale je fakt, že tahle kamarádka měla tátu, kterej jezdil do "západního Německa" a vozil kinderčokoládky a zajímavý hračky, tahle kamarádka tam měla tetu a ta posílala bravíčka a katalogy s holkama našeho věku, oblečených do super kreací, u pasu walkman , my jezdili do Maďarska pro barevný hadry a náušnice,do NDR pro všechno možný, někdo jezdil na dovolenou do Jugošky A sem tam nám táta koupil něco v tuzexu, za sehnaný bony.
Rozdíly byly,ale nijak zvlášť mě to nebralo, nějak kolem puberty jsem si začala uvědomovat jinou nesvobodu.
A 17. listopad mě zastihl v prváku na VŠ, hodně jsem to prožívala. Taky jsem si odnesla opakované záněty ledvin, spali jsme po školách, na zemi a byla tenkrát fakt strašná zima.
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.11.2022 20:08:37)
Federiko, přesně tak.
Nešlo vůbec o to, že by dítě pociťovalo akutní bídu, ale věděli jsme prostě, že existuje svět tady a svět na západě.
A věděli jsme, že existuje jakési pnutí, ve škole nám neustále vnucovali Sověty a mír a vedle toho nácviky na jaderný výbuch, a k tomu jsme vnímali, že na tom "zlém" západě mají zajímavé barevné věci, které my nemáme.
Ale jak je vidět, vnímání je velmi různé, bez ohledu na věk.
|
| Půlka psa |
|
(17.11.2022 20:14:33)
Fakt jsi to věděla v první třídě? Já opravdu vůbec. Ale mě už teda sověty a jaderný výbuch nevnucovali. Za mé školní docházky jsme měli jen jedno branné cvičení. Víc jsem toho nestihla. No a šli jsme jen šli na procházku, pozorovali tam ještěrky, nic nenacvičovali a nějak se to asi napsalo, jako že ano. Školní rok 88/89 - asi se to bralo už tak nějak dostatečně. Aspoň u nás teda.
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.11.2022 20:18:18)
Půlko, nojo, já jsem zažila téměř celá sedmdesátá léta a celá osmdesátá léta, stihla jsem pochytat dojmů dostatečně.
|
|
|
| Monika |
|
(17.11.2022 20:20:40)
Ropucho, já třeba o tom "lepším světě na západě" taky nic moc nevěděla (v roce 1989 mi bylo 15), u nás na malém městě nějak zvlášť žádné Tuzexy a Essa nefrčela, nejlíp oblečené byly ty holky, co jejich maminky uměly nejlíp šít a plést a měly k tomu vkus (a sehnaly dobré látky, to taky nebylo jen tak)  Případně byli rodiče ochotni to lepší oblečení shánět a jezdit kvůli tomu třeba do Kotvy. Já měla z 90% vše nakoupené ze 2 obchodů s oblečením a jedné obuvi v našem městě ... Ono to asi bude záležet i na místě bydliště, okolnosti v rodině (někde měli třeba emigranty, co posílali "věci ze západu") a tak.
|
| babi_ |
|
(17.11.2022 20:27:08)
Jo to je pravda!, někdy cca v 15 jsem dostala dvoje šaty z Ameriky od nějaké vzdálené příbuzné, byly fajn. Jenže já to brala tak, že u nás se máme nějak, na Západě jinak, a v Africe maj děti hlad. Prostě v různých částech světa se žije různě. Co a jak přesně souvisí s historickým vývojem, podnebím, režimem... jsem neřešila.
|
|
|
|
|
|
| TaJ |
|
(17.11.2022 16:36:00)
Kate, ani já jsem nic z toho nikdy nezažila. A neměli jsme auto, ani chatu... Bydleli jsme v paneláku na sídlišti, jezdili na výlety vlakem, nebo chodili pěšky, oblečení jsme měli prostě to, co bylo k dostání, plus ledacos nám ušila, nebo upletla babička, že jsme měli mandarinky a banány tak možná na Mikuláše, to jsme nějak nikdy neřešili, bylo jiné ovoce...nikdy jsem neměla pocit, že bychom byli nějak chudí a že by mi něco zásadního chybělo...
|
|
|
| ALL | 
|
(17.11.2022 21:54:20)
Já taky odmalinka věděla, že existuje dvojí svět. A taky, že něco se říká ve škole a něco jiného doma. A že Západ není tak špatný, jak se říká, ale naopak, spousta věcí je tam lepší než u nás. A vůbec, že je všechno prostě jinak. Ale my měli příbuzné v kapitalistické cizině a doma poslouchali Hlas Ameriky. Jeho znělka mi asociuje domácí večerní rodinnou pohodu mého dětství..
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.11.2022 22:01:21)
Hlas Ameriky jsme neposlouchali.
Ale bylo možné zachytit vysílání německé televize v příšerné kvalitě.
A měli jsme kazety se západní hudbou, které mě motivovaly, že jsem se chtěla učit anglicky.
A měli jsme v rodině emigranta, s nímž ovšem poslední kontakt proběhl v roce 69 (což znám jen z vyprávění), pak už to nešlo.
|
|
| Půlka psa |
|
(17.11.2022 22:05:53)
Já nevěděla nic, protože u nás bězěla veškerá televize a rádio německy (rakouské vysílání) a naši mluvili o politice a mnoha dalších věcech anglicky, abychom jim nerozuměli.
Ani mi neříkali, že se některé věci říkají doma a jiné ve škole, protože jsem neměla co papouškovat, jak bylo vše cizojazyčně. Aspoň jsem tam teda řekla, že doma běží rakouské rádio (když se učitelka ptala, proč neznám Holky z naší školky), že máme doma mnoho samizdatových knih (když byla ve škole řeč o knihách). Kupodivu to ničemu v té škole nevadilo nebo o tom aspoň nevím.
|
| Půlka psa |
|
(17.11.2022 22:12:48)
Jo, a že babička s dědou mají auto, kde není zámek na dveřích, protože je ze země, kde se na rozdíl od naší země auta nekradou, protože tam není nikdo tak chudej, aby to potřeboval. To už teda trochu rozruch vzbudilo a řešilo se to nějak s rodiči. Akorát ona to s tím zámkem a nekradením zkrátka byla pravda.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(17.11.2022 22:19:06)
V který zemi se nekrade?
|
| Půlka psa |
|
(17.11.2022 22:24:18)
V Kuvajtu. Teda já nevím, jestli se tam fakt nekradlo, ale jejich auto nemělo zámky na dveřích a běžně se tam roky provozovalo, stálo na ulici a tak a nikdo ho nevykradl. Jenže když pak přijeli k nám, tak muselo pořád stát někde v garáži a prakticky se kvůli tomu nedalo používat.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(17.11.2022 22:51:09)
To by bylo zajímavý i dneska.
|
| Půlka psa |
|
(17.11.2022 22:55:48)
Já po pravdě auto asi většinou ani nezamykám. Nebo jak si vzpomenu, ale moc to nehrotím a neděje se vůbec nic. Nějak si myslím, že lidi mají jiný věci na práci, než usilovat o mou pětikorunu do vozíku a prošlou lékárničku. A taky, že jo. Ale ono je na něm teda na první pohled vidět, že to není vozidlo, ve kterém by se mohlo vyskytovat cokoliv cenného.
Tamto auto prarodičů byla samozřejmě jiná liga. Určitě to byla nějaká střední třída auta, ale s tím co tu bylo běžně to bylo asi neporovnatelný a lákalo to.
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(17.11.2022 22:59:01)
já občas taky zapomenu zamknout auto, ale mám auto, ve kterým nikdo nečeká žádný poklad 😁
a na okně nemá nápis ODEMČENO, navíc jsme skoro vesnice
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| babi_ |
|
(17.11.2022 15:09:08)
Evelyn, "nedostatku zboží, třeba ovoce, už si všimnout mohla." Já jsem si sice byla vědoma i jako dítě, že něčeho materiálního mám méně, než bych si přála, ale považovala jsem to za normální, nikoli za chybu režimu.
Obecně to vlastně tak je: člověk prostě nemůže mít všechno. Samozřejmě jako starší jsem už chápala, že neschopnost vlády zajistit plánovaným hospodářstvím dostatek toaleťáku a vložek je neschopnost vlády a nepoužitelnost pětiletého plánování k zajištění přiměřeného množství čehokoli.
Co se týká dvojího života - co se říká doma a co "veřejně" mi jako dítěti přišlo také normální. Autorita něco chce, nějaké chování, a ti, co mají "poslouchat" na to perou, a jenom se tváří, že jsou poslušní, aby unikli trestu - bylo to tak ve školce, ve škole, na silnici, ... u někoho i v rodině. Netušila jsem, že je možné být zajedno s vládou státu, stejně jako nešlo být zajedno se souškou ze školky, která chtěla, abych po o spala.
EDIT: prostě na komunisty se nadávalo, stejně jako se nadávalo na učitelky a šéfy. To byl tedy můj dětský pohled.
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.11.2022 15:28:25)
Babi, ano, žilo se v schizofrenii a považovalo se to asi často za normální.
Což je velice smutné, že.
Mimochodem, kdo dnes nemůže být osobně na Národní třídě a mrzí ho to, může tam rozsvítit svíčku prostřednictvím www.korzonarodni.cz
To je zrovna jedna z věcí, která mě na současnosti vyloženě blaží - mladí (nejen, samozřejmě) lidé mohou být aktivní, uplatňovat svobodně své nápady, posouvat věci dopředu, pro mě je k nezaplacení tohle pozorovat.
|
| babi_ |
|
(17.11.2022 15:46:26)
Ropucho ano, je to smutné, já se jen přidávám s tou zkušeností, že sedmileté dítě nemuselo zpozorovat nenormalitu.
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(17.11.2022 17:29:03)
Babi, můj a kamarádek dětský pohled na dvojí svět byl takový, že je jeden opravdový , kde jsou krásní, krásné oblečení lidé, kteří mají všechno a poslouchají super muziku, tam my nesmíme a nesmíme o něm mluvit. Ve škole se musí říkat, že nás vzor je SSSR a na západě je bida. Jen někdy se na západ někdo zázrakem dostane, vozí krásně věci a vypráví.
Bylo vzrušující si povídat, že se někdo z nás dostane na západ a jaké to tam asi je.
Třeba James Carter byl mnohem hezčí, než Husak
Pak je ten náš šedý obyčejný svět, taková náhražka toho pravého.
Takhle jsme to vnímaly už tak v deseti,
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.11.2022 20:16:01)
Evelyn, tak nějak.
Už jako pětiletá (to si pamatuji velice živě) jsem vnímala, že na promenádě na Makarské to vypadá poněkud jinak než u nás na sídlišti, že tam chodí krásní lidé, za výlohami obchodů je krásné zboží, u stánků se prodává božská zmrzlina, Coca-Cola, ve žvýkačkách je obtiskovací obrázek, tržiště s hromadami ovoce... Pamatuji, jak rodiče schovávali peníze, jak byli nervózní na hranicích, pamatuji ty šedivé uniformy celníků...
|
| babi_ |
|
(17.11.2022 20:20:30)
Tak ten rozdíl vnímání bude asi v tom cestování - my na dovolenou jezdili na vodu a hory v ČSSR, takže jak to vypadá na Makarské jsem opravdu v sedmi letech neměla ponětí. Prostě mi náš život přišel normální, nic jiného jsem neznala.
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.11.2022 20:34:54)
Babi, nevím...
Moji prarodiče zažili předválečnou dobu, první republiku, vyprávěli o tom, komentovali současnost, měla jsem tudíž ponětí, že bývaly i lepší časy. A stejně tak jsem měla ponětí, že existují jiné země a v nich jiný život. A že my nesmíme kamkoliv.
Můj život mi také přišel normální, přijímala jsem to všechno prostě jako fakt, nijak jsem netrpěla.
Když jsem někdy v létě 1989 zjistila, že by se poměry mohly změnit, byl to pro mě šok, nenapadlo mě, že by to bylo možné.
Ale všechno to nepřirozené a na hlavu postavené jsem byla ochotná opustit s velkou úlevou.
|
| babi_ |
|
(17.11.2022 20:39:45)
Moji prarodiče vzpomínali spíše na dobu válečnou a poválečnou, jedna z babiček dávala při pečení do všeho víc vajec a másla a cukru, protože konečně MOHLA. Buchty byly tudíž už po půl dni tvrdý jak šutr.
Mně to tu přišlo nepřirozené až jako starší, v sedmi vůbec. 1989 mi bylo 25, to už jsem byla samozřejmě úplně jinde :)
|
|
| babi_ |
|
(17.11.2022 20:46:47)
Ropucho, jo a
" A stejně tak jsem měla ponětí, že existují jiné země a v nich jiný život."
nojo, ale to jsem psala - mně to nepřišlo nepřirozené, brala jsem to tak, že jinde se žije jinak. Někde hůř, někde leskleji, ...nepřišlo mi to postavené na hlavu. V sedmi.
"A že my nesmíme kamkoliv." jsem v sedmi nevěděla. Jezdili jsme po republice, a nepřišlo mi to divný - rodiče určitě doma nevzdychali, že by chtěli tam a tam, ale nesmíme. To ani není o vnímání, ale o okolí, co tomu dítěti jak podá. Naši byli hodně pozorní na to, abych neměla žádný problém ve škole (sami si s komunisty užili svoje, a prarodiče), šli cestou ochranitelskou. Pravda je, že jako starší jsem byla hodně rozčarovaná, co všechno mi zamlčeli. Mysleli to dobře.
|
| *Kate* |
|
(17.11.2022 20:52:34)
Nějak se to tu stočilo směrem k jídlu, zboží a cestování ...
Zajímavý kontrapunkt k vyprávění, které mezitím nabízí Radiožurnál- účastnice bití na Národní vypráví nevěřícné dvacetileté studentce, jak jí tehdy přerazili žebra.
Mmch projekt Znovu Národní na radiozurnal.cz ještě hodinu.
|
|
| Federika |
|
(17.11.2022 21:00:23)
Babi-někde hůř, někde líp...
My jsme si vyloženě ve škole říkali, že západní země jsou náš nepřítel a že se tam žije špatně. Já s představovala tu zeď, pomyslnou, za kterou jsme nesměli, byť do východního Německa jo, do východního Berlína jo, a že za tou zdí leží ti bezdomovci a chudí lidi a nemají co jíst a kde bydlet.
A pak tam jezdili někteří známí, už nevím, pracovně, kamioňáci a vozili kinderčokoládky a další sladkosti, oblečení a průhledný deštníky a nic o chudácích za zdí neříkali.
Taky jsem našla venku zlatý křížek přívěšek, moc se mi líbil, tak jsem si ho dala na řetízek, nosila jsem ho přesně jedno dopoledne. Moji rodiče museli do školy, dostala jsem ředitelskou důtku a našim řekli, že ještě jednou a nedostanu jakýsi doporučení někam na gympl, myslím. Vrtalo mi to tenkrát hlavou, protože jsem jim vysvětlovala, že mně se ten křížek líbí, stejně jako by se mi líbila třeba hvězdička,žádný symbol v tom nevidím a věřící nejsem, do kostela nechodíme...A pak jsem si říkala, proč bych vlastně nemohla bejt věřící, kdybych třeba chtěla?
A pak jsem jezdila s rodiči do NDR, nenáviděla jsem to, protože jsme vyjížděli ve 4 ráno a mě si s sebou brali kvůli tomu,že jsem uměla německy a že ne mě mohli navlíct desatero kusů oblečení a bot, který kupovali pro všechny svý tři děti. To, co si mohli totiž přivézt, bylo omezeno určitou částkou, jinak když někoho nachytali na hranicích, musel všechno odevzdat a ještě něco zaplatit. Přišlo mi to neskutečný, moji rodiče si na ty východní marky vydělali, nikde nic neukradli... Všechno mi v té době přišlo neskutečný, ca tak od 10 let...A fakt nešlo o pitomý mandarinky nebo banány....
|
| petluše | 
|
(17.11.2022 21:03:53)
Vidiš, u nás na vsi se křtili děti běžné, do kostela jsem s rodiči chodila a nemělo to na nic vliv.
|
| Federika |
|
(17.11.2022 21:06:44)
My jsme byli "Západočeský kraj-pevná záštita míru a socialismu"
Jenom jeden kluk chodil, teda spíš nechodil s rodiči do kostela, jeho rodiče ano.
Nedostal se na žádnej gympl, přestože se učil skvěle a přijímačky taky udělal skvěle. Měl škraloup...
|
|
|
| babi_ |
|
(17.11.2022 21:08:38)
Federiko, nám říkali, že to na západě je falešné pozlátko. Ale to až v pozdějším školním věku, v sedmi jsem o tom opravdu nepřemýšlela, kinderčokoládku mi nikdo nepřivezl (ani u spolužáků jsem si nevšimla), a bezdomovci mě nikdo nestrašil. Já se na první třídu docela pamatuji, a politika tam byla všudypřítomná ohledně nástěnek, oslovení učitelek, námětů výtvarky a hudebky... ale přišlo mi to normální, bezrozporné.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(17.11.2022 21:12:04)
My jsme měli spolužačku v Anglii, ta vozila věcí, co jsme v životě neviděli 😄 a písničky.
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(17.11.2022 21:13:58)
nás strašili západem pořád, pořád jsme chodili na válečný filmy, kde hodný sovětský svaz bojoval a porážel zlý západ reprezentovaný německem, mívali jsme branný cvičení v maskách, pláštěnkách, se sáčkama a gumičkama na rukách a nohách a učili nás lehnout hlavou směrem od jadernýho hřibu
jako škola Československo sovětského přátelství jsme byli manipulovaní velice důkladně
|
| babi_ |
|
(17.11.2022 21:21:08)
No to je strašný. Koukám jsem měla na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vzácně téměř nepolitickou školku (tam šlo jen o ty šeříky v květnu a parník v říjnu) i začátek základky.
|
| Vranice | 
|
(17.11.2022 21:27:07)
Babi, jedna z nejabsurdnějších mých vzpomínek té doby je černě orámovaná fotka Brežněva i s nekrologem z časopisu pro školkáče.
|
| babi_ |
|
(17.11.2022 21:36:20)
Vranice, fakt absurdní. Smrt Brežněva mě "zastihla" až na VŠ.
|
| Federika |
|
(17.11.2022 21:42:26)
Babi, mě teda smrt Brežněva zastihla na základce. A museli jsme z toho vypracovat koláže, obrázky, slzy, černě zarámováno, s životopisem...
|
| babi_ |
|
(17.11.2022 21:53:17)
Federiko, my nic. Tou dobou jsem řešila přípravu na předtermín z algebry u Drbohlava, Brežněv mi to nenarušil.
|
| Federika |
|
(17.11.2022 21:57:22)
Já si pamatuju, že mi došlo lepidlo, potřebovala jsem toho Brežněva nalepit na čtvrtku, spolu se srpem a kladivem, červeným. Tak jsem si půjčila od sousedky jiný lepidlo ale bylo nějaký tekutý a divný, vyžralo to díru přesně v místě obočí Brežněva. Aby t nevypadalo blbě, tak jsem to začernila černou fixou, ale to vypadalo obr blbě a já jsem si říkala, že mě pak někdo nařkne, že ho schválně zprznila, tak jsem musela hledat jinýho Brežněva a lepit to opatrnějš.
|
| babi_ |
|
(17.11.2022 22:01:14)
lepidlo
My říkali ve vodáckém oddíle "brežněv" vepřové konzervě (ale to tedy již za jeho života). Bylo to nějak obecněji rozšířené? Zná to ještě někdo?
|
| Federika |
|
(17.11.2022 22:01:58)
To neee
Já znám právě jen :" Má obočí jako Brežněv..."
|
|
| kosatka2 | 
|
(17.11.2022 22:21:59)
babi, mí rodiče říkali, že v masových konzervach jsou ruští pohraničníci...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Rigel | 
|
(17.11.2022 21:24:00)
Yuki, a taky jsme v tělocviku házeli granátem Dělá se to ještě dneska ?
|
| Vranice |
|
(17.11.2022 21:30:43)
Rigel, syn házel granátem na tělocviku nedávno (SŠ), pochlubil se doma třídním rekordem.
|
| Rigel |
|
(17.11.2022 21:32:56)
aha, tak se to pořád pěstuje, to mi teda připadá jako úsměvný relikt. Já myslela, že to spadalo do okruhu á la branná výchova - hod granátem v tv, v branné výchově střelba ze vzduchovky na známky, a při branných cvičeních i z malorážky
|
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(17.11.2022 21:44:59)
Rigel, házeli 😁
ale netuším, jestli to dělají i dnes
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.11.2022 21:24:43)
Yuki, u nás totéž.
Ale řekla bych, že toto byla realita spíše druhého stupně ZŠ.
Na prvním stupni jsme vstupovali do Pionýra, malovali rakety a Aurory, chodili klást věnce a mávat do průvodů v květnu a v listopadu.
Více nás zasahovala ta konzumní realita, že někdo má hezké věci z ciziny nebo že tam a tam přivezli mandarinky a je třeba utíkat do fronty.
|
| Federika |
|
(17.11.2022 21:28:59)
Mě nevzali jako jedinou hned do Pionýra, do jisker, teda. Kvůli slibu.
Nebyla jsem blbá, ale nechápala jsem, proč musím říkat:
Slibuju dnes přede všemi
jako jiskra jasná
chci žít pro svou krásnou zemi
aby byla šťastná...
Já pořád říkala. ABYCH byla šťastná. Dávalo mi to větší smysl
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.11.2022 21:41:06)
Federiko, jojo, tak to některé děti říkaly a mě iritovalo, že to říkají špatně
Já jsem asi byla prostoduché dítě, mně to problém nedělalo, že by má země měla být šťastná
|
| Federika |
|
(17.11.2022 21:43:36)
Já jsem vysvětlovala učitelce, že já chci bejt šťastná, co mi je do nějaký země...
A měla jsem hned škraloup
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(17.11.2022 21:50:11)
já jsem jiskerský slib zvládla, ale z toho pionýrského jsem si zapamatovala jenom "budu se učit" neuměla jsem ho, ale říkali jsme to jako třída, jak nás bylo moc, tak jsem prošla taky, bylo to povinný
|
| Federika |
|
(17.11.2022 21:53:48)
Umím snad všechny říkanky, básničky sliby atd z dětství pořád nazpaměť. Nevím,proč mi to užírá z kapacity mozku, pamatuju si všechno, i ruský básničky i německý, nevím,jak je to možný.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.11.2022 21:54:03)
Pionýrský slib už jsem myslím ani neskládala, nevzpomínám si na něj.
Pamatuji si ten jiskerský (což jsem tady asi mylně považovala za vstup do Pionýra, to bylo někdy v prvních třídách ZŠ).
Kdy se skládal pionýrský?
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(17.11.2022 21:55:23)
pionýrský byl na druhým stupni, ale nevím, jestli hned v 5. třídě, nebo později
|
| Federika |
|
(17.11.2022 21:57:47)
Ne, jiskry byly v první třídě., pionýrskej ve třetí.
|
|
|
| ALL |
|
(17.11.2022 21:55:50)
Pionýrský - asi tak třetí třída?
|
|
|
|
|
| Tinity |
|
(17.11.2022 22:02:10)
Fed, přesně, já tam vždy odříkala to “abych”, také mne to tak dávalo smysl. Ale do jisker mne vzali, nikdo si nevšiml. Jinak to byla šedivá doba, malé děti to asi nevnímaly a to je dobře. Větší už ano, aspoň kolem mne ( cca od 9 let). Já to brala jako zvláštní ponurý svět a představovala si, že to možná bude v budoucnu jinak. Měla jsem štěstí na osvícené prarodiče, kteří mi mnohé osvětlili už v dětství. Jsem velmi ráda za změnu a za to, že moje děti nezažili tu omezenou šedou bublinu.
|
| Federika |
|
(17.11.2022 22:05:57)
Kdyby nepřišel 17. listopad, tak by mě asi brzy zavřeli.Začala jsem tak pozvolna rebelovat a navíc jsem byla každý měsíc na policii (VB to tenkrát bylo? , kde mi tvrdili,že jestli chci v klidu studovat školu,kde jsem studovala, měl abych s nimi navázat spolupráci. Kdybych zdárně nedělala blbou, byla jsem nejspíš zapsána v proslulých svazcích, pod nějakým hezkým krycím jménem
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.11.2022 22:15:28)
Federiko, tedy, to je docela drsná zkušenost.
Já jsem naštěstí o něco mladší, žádnou kontroverzi jsem nestihla, převrat mě vysvobodil právě včas.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.11.2022 22:09:51)
"omezenou šedou bublinu"
Tinity, to je přesné.
Já svým dětem vždycky říkám, že jsme vyrůstali v konzervě.
|
| Tinity |
|
(17.11.2022 22:26:54)
Ano, konzerva. Oficiální masírka byla šílená. Nicméně, že existuje někde barevnější svět, to věděly mnozí moji kamarádi, stačilo kouknout na film třeba s Belmondem - jak lidé bydlí, nakupují, cestují ... . V porovnání s naší tehdejší bídou ... . Měla jsem blízkého člověka co cestoval na západ (byl ve své oboru špička a kvůli rodině zůstal zde).
|
| Tinity |
|
(17.11.2022 22:31:54)
uf věděli
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.11.2022 22:40:30)
Tinity, ano. Člověk to věděl tak nějak odjakživa, jak píšeš, z toho mála, co proniklo - filmy, časopisy, zboží, vyprávění... A v zemích jako NDR, Maďarsko nebo Jugoslávie se ledacos dalo vidět na vlastní oči.
|
| Federika |
|
(17.11.2022 22:43:41)
A já se dostala ve 12 letech d Ruska, až za Ural, na tři týdny, na tábor
V lesech jsme pobíhali s pioněrskim gálstukom na krku, těžkej komunismus a já si tenkrát říkala,jak jsme bohatí, obchody u nás plný, jak chodíme luxusně oblečení a jak si ve škole i na táborech můžeme dovolovat...Tamty děti nic nesměly a nic neměly...A pořád jen cvičily a přeříkávaly nějaký básničky a hesla.
|
|
| Půlka psa |
|
(17.11.2022 22:44:41)
Jenže z toho vidíš, že jsou jinde bohatší. To vidí asi i batole. Jenže z toho neplyne, že jde o důsledek politiky a nesvobody. Mnoho lidí je i dnes bohatších, mnoho je chudších, je to přirozená věc a není to nutně politika. Politické záležitosti si průměrné malé dítě samo imho neodvodí. To nejsou hezčí tenisky nebo barevnější bonbony.
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.11.2022 22:57:25)
Půlko, však já netvrdím, že jsem si v předškolním věku nebo v první třídě uvědomovala souvislost s politikou.
Píši právě, že malé děti si jako první všímají této konzumní reality.
Proč je u nás svět chudší a šedivější než na západě, proč tam nesmíme, proč se bojíme jaderné bomby, proč se u nás lidé ve službách chovají hulvátsky... to se mi všechno spojovalo postupně.
Neumím označit jeden konkrétní okamžik, odkdy jsem věděla všechno.
Některé historické detaily a souvislosti jsem určitě objevila až po revoluci.
Ale že tady u nás to bylo všechno jakési divné, to mi bylo jasné celkem brzy.
|
| Půlka psa |
|
(17.11.2022 23:08:27)
Na tom by mě asi přišla divná ta bomba, ale já se o jaderných zbraních dozvěděla až hodně let po revoluci, a to v dějepisu v souvislosti s Hiršimou. Socialismus mě milostrdně nechal klidně spát. Ve škole mi to necpali a zprávodajtví v televizi jsme měli západní. Anebo mi to v té škole cpali a já to nepochopila, ale spíš si myslím, že to nepadlo.
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.11.2022 23:12:04)
Půlko, ty tedy musíš být o hodně mladší.
Jak popisovala Yuki, studená válka a hrozící jaderný konflikt bylo ve své době velké téma, tomu nešlo uniknout.
I tady jsme na to už myslím kdysi vzpomínaly, jak jsme se opravdu bály.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(17.11.2022 23:22:09)
Jsem starší a nikdy mě nenapadlo se bát jaderné války.
|
| ALL |
|
(17.11.2022 23:26:26)
Já si teda pamatuju ze školky vyprávění o druhé světové a nácvik odchodu do krytu i s těmi maskami s chobotem. To bylo docela strašidelné.
|
| Delete | 
|
(17.11.2022 23:40:06)
To si ze školky nepamatuju, až ze školy. A taky jsem se bála jaderné bomby a války, že pořád hrozí, ale bylo to pro mě asi spíš v souvislosti s tím, že druhá světová byla tak blízko po první. Vůbec jsem neregistrovala "lokální" války, pro mě to bylo, že válka je automaticky ohrožení celého světa a že válka už bude vždycky jaderná a tedy všezničující.
My jsme měli protijaderný kryt přímo v domě, jedna místnost s ocelovými dveřmi na páku byla prádelna, ta bývala odemčená, a vedle stejné dveře, ale nesmělo se tam, tak mě zajímalo, co tam je. Nikdy jsem tam nebyla ani po revoluci.
|
|
|
| Monika |
|
(17.11.2022 23:28:58)
Inko, tak to já jsem se jaderné války bála, tak třeba od těch 10 let nebo kdy jsem byla schopná to pobrat. Ne nějak konstantně pořád a nijak zásadně to můj život neovlivňovalo, ale brala jsem to jako reálné riziko. Však se o tom mluvilo dost, branné cvičení bylo několikrát za rok. A že dodržení pokynu "lehnout si hlavou směrem od výbuchu" mi asi život nezachrání, to mi bylo jasné už tehdy. Mimochodem jsem to samé četla i letos v rámci "uklidňování obyvatelstva" při těch nervech při začátku války na Ukrajině.
|
| Rigel |
|
(18.11.2022 8:02:07)
" to já jsem se jaderné války bála, tak třeba od těch 10 let nebo kdy jsem byla schopná to pobrat. Ne nějak konstantně pořád a nijak zásadně to můj život neovlivňovalo, ale brala jsem to jako reálné riziko."
Já se v dětství jaderné války nebála, ani jsem nevěděla, oč jde, to až tak koncem prvního stupně? Zato v předškolním věku mě vystrašili na dost dlouho, zaslechla jsem, jak ve zprávách mluvili o tom, že imperialističtí vojáci ( asi šlo o válku ve Vietnamu ,podle mého věku ) párali břicha těhotným ženám. Ptala jsem se maminky, co je těhotná žena, a pak mě to ještě dlouho strašilo, ti imperialističtí vojáci byli něco jako příšery z hororu.
|
|
|
|
| ALL |
|
(17.11.2022 23:23:01)
Ano, od mala jsme byli hrozící válkou docela masírováni a báli se. To mi připomíná další střípek z mého dětství- kolem našeho domu běžně projížděla kolona ruských vojáků. Blízko byl vojenský prostor a jezdili furt sem a tam. To jsem ale jako malá nechápala a bylo mi to fuk. Začala jsem to chápat až tak na druhém stupni. Jak psala Ropucha, dítě to pobírá tak nějak po trochách postupně...
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.11.2022 23:38:25)
ALL, já zase z dětství pamatuji pravidelnou střelbu v pohraničním prostoru, kdy dospělí to komentovali, že pohraničníci trénují, a tvářili se při tom podivně... Vnímala jsem, že ta hranice je cosi ožehavého, ale plně mi všechno došlo až v dospělosti.
|
|
|
| Půlka psa |
|
(18.11.2022 6:06:12)
Vím, že se tu vzpomínalo, že jste se bály. Manžel mi to taky říkal a je o několik let starší. Já se nebála, protože jsem o tom vůbec nevěděla. Přikládám to tomu, že ve školce nám dali ještě pokoj a školu jsem zažila jen v roce 88/89, kdy už to nebrali tak vážně. Nebo tomu, že jsem neznala české zprvodajství, ale jen rakouské a tam to jednak neříkali a druhak jsem tomu moc nerozuměla.
|
|
| Půlka psa |
|
(18.11.2022 6:18:58)
Ale houby, to není bez ohledu na věk. Jasně, že dítě vnímá svět kolem sebe víc a víc podle toho jak roste. Jak jinak by to asi tak mohlo fungovat?
Mimochodem, ono to podle mě opravdu bylo ke konci volnější. Zažila jsem jen v socialistické škole jen první třídu, ale v té vím, že džíny se naprosto běžně ve škole nosily. Zakazovali nám nejspíš taky pořád všechno, ale to se tak dělá i z jiných důvodů (bezpečnostních, výchovných). Že je za tím politika, to mě vůbec nenapadlo, protože jsem nejspíš netušila, co to znamená.
To je právě o tom věku a ne bez ohledu na věk. Nejdřív snad každé dítě vnímá rodinu, byt, okolí, stravu, hračky svoje a hračky ostatních a žije ze dne na den. A až později začně vnímat organizační zákonitosti a politické pozadí věcí.
|
| K_at |
|
(18.11.2022 7:20:01)
Půlko, myslím, že i ten rozdíl několika let hraje roli asi. Studená válka mě též minula. Nikdo nás nestrašil. Cvičení s pytlíky a granátem bylo vítané zpestření výuky - neučili jsme se, hurá. Proběhly nějaké ty VŘSR a tak, ale nikdo to moc neprožíval.
A ABBA, boney m, a jiné desky jsme měli taky. Vida, vůbec netuším odkud. Musím se zeptat.
|
| Půlka psa |
|
(18.11.2022 7:29:18)
VŘSR je lampionový průvod? Jestli jo, tak to si pamatuju. Moc se mi to líbilo, akorát mi asi doma úspěšně zatajili, že je to nějak povinný a politický. Směli jsme jít večer po školce potmě ven, zacházet s otevřeným ohněm a navíc to byla s těma svíčkama děsná romantika. To byla mezi školkáčema tehdy ohromně populární záležitost.
Jen si pamatuju, že se tam musel tatínek nehlásit do nějakýho seznamu, že jsme byli přítomni. To mi teda bylo divný už tehdy. Tak třeba je přece jen nějaká, byť zpětně neověřitelná naděje, že jsem nebyla tak tupá a ta divná politická rovina by mi nakonec taky docvakla stejně jako těm bystřejším dětičkám.
|
| K_at |
|
(18.11.2022 7:36:21)
Jo, průvod. Naši tam se mnou nešli. Nevím, jestli jsem někdy byla. Prvomájový průvod taky nic. Pro mě by to bylo jako událost roku, ale nikdy jsme tam asi nešli. Bez vysvětlení. Prostě ne.
|
|
|
| Půlka psa |
|
(18.11.2022 7:42:41)
"myslím, že i ten rozdíl několika let hraje roli asi. "
Bude to dělat ten rozdíl několika let, ale určitě je to i školou a pionýrem. MM je o tři roky starší než já, takže asi bude zhruba stejného věku jako ty a strašili je děsně. Oba jsme byli na obyčejné sídlištní škole, jen on v Praze a já v Brně a on chodil do jiskřiček a do pionýra a já ne. No a byl to úplně neskutečný rozdíl. Ne, že by u nás nebyli někteří lidi protivní a úplně nemožní, ale o jaderné válce to nebylo vůbec. Asi to bylo o lidech, tak jako všechno.
Na druhou stranu zase koukal, když jsem mu říkala, že jsme pořád jedli to stejný a celoročně byly z ovozelu jen jablka a mrkve a z masa jen tuhý hovězí a nám dětem to přišlo úplně normální. Jeho rodiče byli obsluha ještěrek ve velkoskladu potravin a měli tím pádem dostupné cokoliv z nějakýho interního obchodu toho skladu. Jak byl taky ještě dítě a o původ jídla v lednici se nestaral, tak taky vlastně netušil, že to vlastně měli naprosto nadstandardní.
|
| Marika Letní | 
|
(18.11.2022 8:12:41)
Pulko rozdíl let je zásadní. Jestli se psalo a mluvilo o zbrojení a jak na nás míří Pershingy. Nebo jestli už byla druhá půlka 80. let a Gorbačov a hlavní téma odzbrojení. (období SALT vs. START).
|
| Půlka psa |
|
(18.11.2022 8:25:46)
JJ, nějaké info o odzbrojení proběhlo. Někdy cca na konci 88 se asi podepsala nějaká velká mezinárodní odzbrojovací smlouva, tak nám ve škole s jásotem řekli něco jako "děti a včera se rozhodlo, že se se místo zbraní budou vyrábět kastroly na vaření". Ta forma sdělení nám přišla divná, protože jsme netušili, že se vyrábí nějak masově zbraně, a k čemu bude tolik hrnců, tak nám to nadšení vrtalo v hlavě a pamatuju to dodnes. Prostě informace o odzbrojení bez předchozí informace o zbrojení.
|
| Marika Letní |
|
(18.11.2022 8:45:18)
Zbrojení bylo na denním pořádku v novinách. Ne že bych je četla pravidelně jako dítě ale do školy jsem občas měla udělat rešerši tisku. Střídali jsme se. A tak každý vystřihnul 3 zprávy z RP a často jedna byla o jaderných zbraních.
|
|
| Půlka psa |
|
(18.11.2022 8:50:13)
To je jasný. V první třídě byla rešerše tak na úrovni toho, jestli máme mele maso a Ema má mísu, ale později by chrastění jadernou zbraní bylo bývalo určitě přišlo, to je jasná věc.
|
|
|
|
|
|
| Marika Letní |
|
(18.11.2022 8:00:20)
“Cvičení s pytlíky a granátem bylo vítané zpestření výuky ”
Jenže i masky. Nejdriv vyčistit a pak nasazovat. Pak vyhlásili poplach a šli jsme do opravdového krytu v suterénu naši základní školy. Venku jsme šli bez masek ale zase nás učili si na povel lehnout v těch plastenkach hlavou od epicentra.
|
| Půlka psa |
|
(18.11.2022 8:05:00)
Maska a kryt zní dost děsivě. U nás to asi bylo nějak mírnější. Naše jediné branné cvičení probíhalo jako úplná komedie. Na procházce v červnu 89 - děti podívejte, tady je ale krásná ještěrka. Vyhřívá se na sluníčku, protože je studenokrevná. Jo, tak ať to máme za sebou - kdyby něco, tak pamatujte, na sebe pláštěnku, na ruce, nohy pytlík a lehnout, dobře? No, takže ta ještěrka. Víte o tom, že umí v nebezpečí upustit ocásek a přežije to?
|
| K_at |
|
(18.11.2022 8:24:26)
Juillet, jsme stejně staré. Dýmovnice, kolejnice, na čas oblékání, neznám.
|
|
|
|
|
| K_at |
|
(18.11.2022 8:22:40)
Masky byly taky. Kryt ne. Lehání bylo. Všichni z toho měli srandu.
|
| Marika Letní |
|
(18.11.2022 8:37:31)
No když ucitelka řvala na některé spolužáky jseš mrtvej máš hlavu k epicentru jaderného výbuchu tak to tedy se nikdo z cca páťáků moc nesmál.
|
| K_at |
|
(18.11.2022 8:52:53)
Mariko, no jo, nikdo nás tím nestrašil. Prostě trochu jiný tělocvik venku.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Delete |
|
(17.11.2022 22:48:38)
A někteří "nečlověci" to holt nevěděli . Nejen odjakživa, nejen v sedmi, ale třeba ani v deseti či třinácti letech.
Pro mě byl jen jeden svět, jiný jsem neznala, neměla jsem s čím srovnávat. Přede mnou se doma o ničem z toho nemluvilo. Nechodila jsem stát fronty (nakupovala mamka cestou z práce), chodila jsem na kroužky, věnovala se sportu, spát chodila v osm, takže během zpráv jsem byla většinou v koupelně. Ve škole se po mně nikdo nevozil z důvodu, že naši mají špatný kádrový profil, ale protože jsem brejlatá a ošklivá.
Neměla jsem šťastné dětství, ale politická situace v tom nehrála roli.
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.11.2022 23:02:09)
Delete, vidíš, to je zajímavé.
Na kroužky jsem chodila také, brzy spát také, ale nějak mi to nezabránilo vnímat realitu kolem mě.
|
| Delete |
|
(17.11.2022 23:21:13)
Už jsem to psala, naši mě od toho záměrně drželi dál, protože měli zkušenost se staršími sourozenci a chtěli mě toho ušetřit.
Opravdu jsem neměla možnost srovnání a uvědomění si.
Můj stejně starý muž to měl úplně jinak. Žil "v tom" od nejútlejšího dětství a vše nejen vnímal, ale o všem měl dost slušný přehled.
Pochopila jsem, že to bylo nejen rodinami, ale třeba i tím, že on žil v Praze, zatímco já v Ústí nad Labem. Pamatuju si průvody na 1. máje a pokládání věnců v Sadech sovětské armády a "čestnou stráž" u odhaleného pomníku u hotelu Vladimír, ale prostě mi to přišlo normální, nic jiného jsem neznala.
Já netušila sni nic o Tuzexu, neznala jsem nikoho, kdo mi měl něco lepšího než my, nebo jsem to ani nevnímala, nevím, měla jsem vždy strašně málo kamarádů, pár let vůbec žádné, od šesté třídy se můj svět zúžil na to, jestli mám vůbec žít nebo ne.
Ale přemýšlela jsem teď o tom, protože vím, že UL je dlouhodobě poměrně hodně prokomunistické. Možná to spolu souvisí. Lidé tam tehdy nebyli pod takovým tlakem, měli spíš ty sociální jistoty, o které přišli, zatímco tu nesvobodu možná pociťovali méně.
Mně se po tom, co se mnou o těch věcech začali rodiče mluvit (až po revoluci), rozsvítilo. Svobodu mám jako jednu z nejvyšších hodnot a je mi to často vyčítáno, momentálně s tím hodně bojuju v práci. Ale prostě jsem to jako dítě nevnímala, netušila, neřešila .
|
|
|
| TaJ |
|
(17.11.2022 23:04:53)
Delete, já tedy měla šťastné dětství, ale jinak jsem jako dítě žila vlastně podobně, jako ty - neměla jsem s čím srovnávat, neměli jsme žádné příbuzné, ani známé v zahraničí, za hranicemi jsem byla v podstatě poprvé až jako dospělá, nestála jsem v dětství nikde fronty, nic nesháněla, po škole jsme celé odpoledne lítali s dětmi po hřišti a po lesoparku, doma se politika nijak neřešila...
|
| ALL |
|
(17.11.2022 23:16:59)
Já teda jako dítě moc dobře věděla, že ta fronta před zeleninou v předvánočním období znamená, že přivezli mandarinky a banány. A že za chvíli je vyprodají a jindy se koupit nedají, takže se musí vystát hned teď, nebo prostě nic z toho mít nebudu. (Obojí jsem milovala a dost o to stála, tím víc, že to bylo vzácné a spojené s Vánoci.) Já teda měla to štěstí, že s námi bydlela babička, která většinou všechny ty fronty obětavě vystála. A taky měla čas sledovat, kdy přivezli zboží, a mohla tam hned běžet. To se týkalo i řeznictví, to mne teda nezajímalo, ale babičku jo.
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.11.2022 23:28:06)
ALL, jojo, věděla jsem, co znamená fronta, věděla jsem, že dobré sladkosti mi babička kupuje v Tuzexu, věděla jsem, že na venkově v určitý den přijíždí pojízdná prodejna... Některé dítě prostě registruje, jak kolem něj věci fungují.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(17.11.2022 23:32:11)
Taky jsem věděla, ze žvýkačky a průhledná mýdla se kupují v tuzexu, ale brala jsem to stejně, jako že chleba se kupuje v pekárně.
|
|
| Delete |
|
(17.11.2022 23:32:14)
Ropucho,
o tom už tu taky jednou byla debata. Já fakt až v dospělosti zjistila, co to byl Tuzex a bony . Jestli v UL Tuzex byl, tak vůbec netuším kde.
Spoustu věcí jsem zpětně poznala a pochopila až z filmů z té doby.
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.11.2022 23:43:21)
Delete, je to možné, tady se hodně věcí mele dokola.
Holt je vidět, že jsou ty zkušenosti různorodé.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.11.2022 23:53:57)
"státu se líbí kontrolovat"
Kterému státu?
Ve vedení státu je každou chvíli někdo jiný, ne?
|
| Ropucha + 2 |
|
(18.11.2022 0:12:38)
Asi ne.
Já si spíš všímám, že tyto obecné mantry cca od covidu omílá určitá skupina lidí na sociálních sítích.
Myslela jsem, že se třeba dozvím, co tím konkrétně myslí.
|
| Ropucha + 2 |
|
(18.11.2022 0:24:48)
Aha.
A to je asi ten nový světový řád, že, ty datovky a platební karty atd., až budeme zcela nesvobodní a ten tajemný kdosi, kdo ovládá všechny politiky světa, nás bude mít v hrsti.
Já to četla už někdy před třiceti lety v příručce jehovistů tohle. Přesně ten vývoj, že přestanou existovat peníze atd.. Oni tedy měli trochu jiné názvosloví, Satana a Armageddon, ale bude to z téhož pytle.
|
|
|
| K_at |
|
(18.11.2022 7:17:08)
NJ, "to není mantra, to byl pokus o zbavení lidí své vůle, ono se totiž ukazuje, že to, co se říkalo, že jsou dezinformace, tak jsou skutečné informace a platí to i naopak."
No tak zase máš doživotní téma. Evidentně ti to chybí, neboť se k tomu pravidelně vracíš.
Desinformace jsou desinformace.
A vzhledem k tomu, že jste si dělali, co chcete i během covidu, a nikdo vás nezavřel, neztloukl, nevyhodil z práce atd, tak teda to bylo potlačení lidských práv jak řemen.
|
| Marika Letní |
|
(18.11.2022 8:54:40)
Kat přesně. NJ je tím úplně posedlá. Není očkovaná a pořad ji to zajímá.
Normální lidi se nějak rozhodli a očkovali z různých důvodů. Pak si dali booster. Nebo ne. Dál to neřeší. Když usoudí že si chtějí dát další tak dají. Asi jako u jiného očkování např proti chřipce (doufejme že nyní je to na podobné úrovni). A dál se tím nezabývají. Ale desinformátoři si musí pořád jet ty svoje konspirace aby se nenudili.
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(18.11.2022 11:53:05)
nj, prosím tě dej už pokoj s tečkou netečkou, nejvíc plivanců a sprostot tady na rodině padlo právě od tebe...
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(18.11.2022 12:06:58)
prosím tě a za co konkrétně se ti má kdo omlouvat? za to, že máš potřebu dělit lidi podle toho, jestli se ne/nechali očkovat? a dělíš je tak i dneska
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(18.11.2022 12:10:55)
Nová Jano, když tady tenhle boj asi nikoho nebere.
Na to máte ty vaše stránky a vaše guru, tam se to živě točí a točit bude, dokud si na tom budou guruové honit byznys.
Ale tady je ta rétorika asi většině spíš protivná (nebo k smíchu).
|
|
| white | 
|
(18.11.2022 12:32:47)
Nemáš náhodou tečku na šedé kůře mozkové?
|
|
|
|
|
| K_at |
|
(18.11.2022 13:35:13)
NJ, chápu, že covid a očkování je pro tebe obrovské štěstí, našla jsi své téma a budeš jím žít mnoho dalších let. Je to pěkné, jak tě to naplňuje. Jen je to trochu mimo mísu.  Samozřejmě, omluva je na tvé straně hřiště. Ale tuším, že zde o ní nikdo stát nebude.
|
| Ropucha + 2 |
|
(18.11.2022 14:20:14)
"našla jsi své téma a budeš jím žít mnoho dalších let. Je to pěkné, jak tě to naplňuje."
Ano, našli své životní téma - odpor.
A postupně ho budou transformovat podle toho, co bude doba přinášet - uprchlíci, covid, ruská válka, klimatické změny... On do politiky chce pořád někdo, vydělávat od PC chce také pořád někdo, fanoušci se hodí a téma se vždycky najde. Nakonec lze vždycky použít spiknutí mocných elit, to je univerzální a atraktivní.
|
| vlad. | 
|
(18.11.2022 14:31:42)
"Ano, našli své životní téma - odpor. A postupně ho budou transformovat podle toho, co bude doba přinášet - uprchlíci, covid, ruská válka, klimatické změny..."
Ropucho presne  a cele se to deje pod rouskou spiknuti a elektronizace jak nam tady NJ ozrejmila, protoze ONA VI  
|
| Ropucha + 2 |
|
(18.11.2022 14:54:53)
Vlad, jojo, oni vědí a ostatní ovce se ještě neprobudily.
Legrace.
Jen tedy volební právo máme všichni, tam legrace trochu končí.
|
|
|
|
|
| white |
|
(18.11.2022 13:49:53)
Představ si situaci: 1. Existuje pandemie rychle se šířící nemoci.
2. Všichni čekají dost netrpělivě na vakcínu
3. Když je vakcína konečně k dispozici,spousta lidí se nechá naočkovat.
Co na tom potřebuješ ještě dovysvětlit, ty "netečko".
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(17.11.2022 23:52:01)
V Ústí nevím, ale třeba v Jablonci byl
|
|
|
|
| ALL |
|
(17.11.2022 23:40:20)
Ropucho, já myslím, že to je hodně i tím, jak ta rodina žila. O čem se bavili rodiče - spolu, s příbuznými, s přáteli, co četli, poslouchali, jaké vyznávali hodnoty a jaké měli zkušenosti... Mně jako dítěti nikdo nic nevysvětloval, ani mne s tím záměrně neseznamoval. Ale zase tak úzkostlivě přede mnou všechno netajili. A střípek tady, kousek tamhle, tenké zdi a vnímavé uši... Asi jako když si dítě postupně skládá pravdu o tom, jak je to s dárky od Ježíška nebo s rozením dětí.
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.11.2022 23:46:16)
ALL, souhlasím, popisuješ zkušenosti přesně tak, jak jsem je vnímala i já.
A asi ano, asi to bude tzv. "o lidech", jak kdo žil, choval se, mluvil... a jak to děti na druhé straně přijímaly.
|
|
| Delete |
|
(17.11.2022 23:47:33)
"Asi jako když si dítě postupně skládá pravdu o tom, jak je to s dárky od Ježíška nebo s rozením dětí."
To je vtipné, to jsem si taky nikdy "neposkládala" . O Ježíškovi mi to asi řekl někdo ve škole, netuším, ale vím, že jsem ještě dlouho po tom přemýšlela, jak to naši dělají s tím zvoněním u stromečku a s dárky pod ním (že je tam dávají v době, kdy já se koupu před večeří, mi fakt došlo o dost později  , zvoneček jsem nepobrala nikdy a později už jsem na to zapomněla). O rození dětí jsem si přečetla v knížce, kterou mi asi podstrčila ségra, takže to už mi muselo být taky dobrých 9 - 10 let. Do té doby jsem si myslela, že se prostě rozřízne břicho.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| babi_ |
|
(17.11.2022 21:31:27)
"Více nás zasahovala ta konzumní realita, že někdo má hezké věci z ciziny"
tak to mě v sedmi nezasahovalo vůbec.
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(17.11.2022 21:34:14)
Nás s holkama nejvíc zasahovaly ty písničky, některý zpěváky ze 70.let jsem viděla v televizi až v devadesatkach a Bravo jsme si kupovaly po jednotlivých stránkách.
|
| babi_ |
|
(17.11.2022 21:39:34)
Hm, tak v sedmi ani ty písničky jsme mezi sebou nijak nesdíleli, a Bravo jsem nečetla - ležela jsem ve Verneovkách a Mayovkách a Rychlých šípech
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(17.11.2022 21:42:00)
Takže vlastně bylo všechno v pořádku, všichni byli šťastní a není co slavit .
Jdu radši něco dělat nebo si otevřu FB, to mě naštve možná míň.
|
| babi_ |
|
(17.11.2022 21:47:50)
Evelyn, popravdě, v sedmi bylo pro mě vše v pořádku a nešťastná jsem nebyla. To neznamená, že to bylo v pořádku obecně, slavit co samozřejmě je, a nechápu, jak jsi došla k závěru, že si snad myslím, že ne. Před chvílí jsem psala, že (pra)rodiče si s komunisty užili svoje.
|
|
| K_at |
|
(17.11.2022 21:59:07)
Evelyn, prosím tě, debata se ubírá úplně jiným směrem. O není co slavit tu nikdo ani nepipl, neboť si to nikdo nemyslí ani náznakem. Jádro pudla je v tom, jestli někdo ve věku cca 7 let mohl vnímat, že okolní svět není v pořádku. Zhruba asi tak.
|
|
|
| Delete |
|
(17.11.2022 21:43:18)
V sedmi letech jsem četla tak akorát slabikář.
Později Čtyřlístek, Barbánka a Rychlé šípy po sourozencích.
Knížky jsem si tak od deseti let půjčovala v knihovně, do té doby jsem moc nečetla, Mayovky a Verbeovky mě nikdy nebavily.
|
| babi_ |
|
(17.11.2022 21:50:58)
U dědy byla v knihovně celá řada Verneovek, četla jsem brzo, vzala jsem je z jednoho konce na druhý všechny... Mayovky později. To byl můj svět.
|
| Delete |
|
(17.11.2022 22:02:38)
My měli doma opravdu hodně knížek. Já byla průměrné dítě. Číst jsem se naučila až ve škole, k samostatnému čtení jsem se dokopala až někdy ve třetí, četla jsem pohádky a knížky o zvířatech, k něčemu většímu jsem se dohrabala až na druhém stupni. Pamatuju si ohromnou nechuť ke Štorchovi, kterého jsme tehdy četli i ve škole, strašně mě to nebavilo a moje sestra to nemohla pochopit. Takže naše domácí knihovna mě příliš nelákala, byly tam knížky, co bavily mé sourozence.
|
|
|
| K_at |
|
(17.11.2022 22:00:37)
Delete, verneovky a mayovky byly super. Moc jsem je prožívala.
|
| Delete |
|
(17.11.2022 22:09:06)
Ka_t,
tak mě pak až asi v 15 letech chytl Zane Grey, z Mayovek jsem pak přečetla pár těch "nevinnetouovských", ale můj svět ve věku -náct byl Foglar, Zapletal a E. T. Setton (kromě Dvou divochů, ty jsem nechápala).
|
|
|
|
|
|
|
| Federika |
|
(17.11.2022 21:26:29)
Nás taky strašili a nemluvili o pozlátku, ale o nebezpečném imperialismu a o nepřátelích socialistického zřízení.
Kupředu, levá...
|
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)