| libik | 
 |
(5.7.2018 19:50:13)
Kat psala, že "Jenom vidim, co takova 1 (v detskych ocich) blba situace udela treba za 20 let....".
Jednu takovou situaci daleko častěji nezvládne nervní matka, než ten, kdo má dítě profesionálně nebo příbuzensky na starost.
Doba je mnohobarevná, můžeme mít děti doma do 10-12 let a můžeme je ve třech měsících nechat pohlídat, je to kousek od kousku. Jestli existujou traumata z dětství (a teď nemám na mysli týrání a zneužívání, ale to, že tetička nebyla dostatečně vcítěná), je otázka, jestli maminky jsou tak jasnozřivé, aby jim zabránily i přes nejlepší vůli. Jen se porozhlídněte po tématech..
Já bych traumatovou teorii v zájmu matek brala trochu s rezervou
|
| Bouřka | 
|
(5.7.2018 19:57:54)
libik, pokud máš dítě s křehkou psychikou, tak tomu nejspíš i přes sebe větší vůli zcela nezabráníš a je nesmysl to od sebe očekávat. Co můžeš ale dělat, je prostě zbytečně nechodit některým věcem naproti. Pokud vidíš, že dítě úplně něco nedává a máš na vybranou, tak tomu prostě dáš čas a nelámeš to.
|
| Lassiesevrací |
|
(5.7.2018 20:00:45)
"Pokud vidíš, že dítě úplně něco nedává a máš na vybranou, tak tomu prostě dáš čas a nelámeš to."
To bych řekla, že zrovna Libik splňuje. Libik neláme.
|
| Lassiesevrací |
|
(5.7.2018 20:03:33)
To jsme jí ještě neznaly 
Dnes už neláme.
|
| Z+2 | 
|
(5.7.2018 20:05:31)
Jsem bytostně přesvědčený, ež děti není třeba lámat, aby je mohl hlídat i někdo jiný než rodiče.
|
| Lassiesevrací |
|
(5.7.2018 20:06:11)
Zetko, to já taky.
|
|
| Z+2 |
|
(5.7.2018 20:17:19)
Je, ale to se mi nikdy nestalo. A ve skutečnosti se to neděje ani v naší školce pro dvouleťáky a prošlo jí i spousta speciálních děti.
|
|
|
| Bouřka |
|
(5.7.2018 20:08:20)
Z, to já taky, ale někdy to vyžaduje víc času, než by se rodiči zrovna zamlouvalo. A pokud čekat nelze nebo se nechce, tak holt dojde na lámání.-
|
|
| Monty | 
|
(5.7.2018 20:16:20)
No, a já jsem bytostně přesvědčená, že malé dítě bez vlastní zkušenosti přejímá od matky její vlastní obavy a strachy a podle toho pak reaguje. V převážné většině případů.
|
|
| Z+2 |
|
(5.7.2018 20:19:21)
Monty souhlasím. Dokonce se mi stalo, že pro dítě, které bylo u nás v pohodě si přišla plačící maminka.......
|
|
| K_at |
|
(5.7.2018 21:06:03)
Monty, do urcite miry to tak je i u predskolnich deti. Ale ani to mimino neni pouze prazdna nadoba bez duse a povahy. A kdyz uz jsme u toho - staci vyzivny tehotenstvi, nebo porod a uz ti na svet prijde dite s urcitou zatezi.....
|
| Kudla2 | 
|
(5.7.2018 21:09:49)
Já si myslím, že když chce být člověk dobrým rodičem, tak občas musí "vykročit ze sebe" a přiznat si, že to dítě není takový, jak si představoval, a že aby mu prospěl, musí opustit svoje stereotypy, jak si myslí, že by to mělo bejt SPRÁVNÉ, a udělat to, co je opravdu POTŘEBA a co rezonuje s potřebama toho dítěte.
Jako příklad mě napadá, že má představu, že ke vzdělání patří umět hrát na housle, ale dítě k tomu nemá ani vlohy, ani ho to nebaví. Tak jestli ho donutí na ty housle hrát v souladu se svou představou, že to vzdělanej člověk prostě MUSÍ, nebo jestli bude ochoten a schopen ze své představy "cuknout" v momentě, kdy uvidí, že to dítě trápí.
Ale housle jsou jen jednoduchej příklad, ve skutečnosti to bývá mnohem složitější.
A ani tak nemá ten rodič nikdy jistotu, že to bude správně.
|
| K_at |
|
(5.7.2018 21:17:21)
Kudlo, presne. Nekdy to clovek vidi az zpetne. Ze mel ustoupit, nebo ze slo o prd.
|
| Kudla2 |
|
(5.7.2018 21:19:04)
Kat,
jasně, protože někdy je těžký tu svou vlastní představu "jak by to mělo být" opustit a reagovat na to, jak to ve skutečnosti JE.
|
|
|
|
|
| Bouřka |
|
(5.7.2018 21:15:38)
Monty, pokud by to tak bylo, nemívali by rodiče kolikrát v některých věcech dost rozdílné děti. Ten rozdíl povah se ti projevuje od nejútlejšího věku. Jedno ti s klídkem při první příležitosti udělá pápá a odkráčí poznávat svět po svém, druhé se ti za zadkem přes veškeré povzbuzování drží hodně dlouho.
|
| K_at |
|
(5.7.2018 21:18:41)
Bourko,bingo!
|
|
| Monty |
|
(5.7.2018 21:26:05)
Bouřko,
ale my se nebavíme o rozdílnosti povah.
Bavíme se o tom, že i rozdílné povahy unesou určitou míru momentálního "nedobře" a má to pro ně v nepatologických podmínkách větší přínos než hyperprotektivita a předjímání traumatizace z pohybu v normálním prostředí.
|
| K_at |
|
(5.7.2018 21:27:54)
Monty, ano, rozumna mira zateze a prekazek je zadouci. Nicmene tu hranici urcuje dite, ne ty. Protoze to, co tobe muze prijit dobry, v pohode, snadny, muze pro dite byt pres moc.
|
| Monty |
|
(5.7.2018 21:32:07)
Kat,
tu hranici určuji já jako rodič, protože jsem do určitého věku dítěte jeho etalon. O postižených dětech nemluvím, tam je hranice míra jeho postižení. A pokud já jako rodič neberu pobyt u babičky nebo tetičky jako zdroj traumatu, nebude ho tak brát ani dítě.
|
|
| Kudla2 |
|
(5.7.2018 21:36:43)
"A pokud já jako rodič neberu pobyt u babičky nebo tetičky jako zdroj traumatu, nebude ho tak brát ani dítě."
a jsi si tím opravdu jistá? To by znamenalo, že dítě je nemyslící tvor, který přejímá názory pouze od rodičů a nemá prostor na to, aby něco vadilo/nesedělo jemu samotnému "za sebe". Takže by stačilo být vyrovnaný rodič a čáry máry fuk, bude vyrovnané i dítě.
Ale stačí se rozhlédnout kolem sebe, jestli to takto opravdu funguje.
|
| Monty |
|
(5.7.2018 21:41:50)
Kudlo,
ale jo, funguje. Samozřejmě se výjimky najdou, jako vždy a všude, ale obecně se dá říct, že neurotické a "přecitlivělé" matky mají daleko častěji děti se stejnými dispozicemi. Silnější jedinci se nenechají semlít, slabší to semele, resp. nechají se semlít predestinací.
|
| K_at |
|
(5.7.2018 21:45:13)
Monty, neuroticka matka uz je patologie, ne? A tu tady prece neresime. Kazdej clovek ma nejaky svy slabosti, nedokonalosti. Fascinuje me tvuj nahled na detskou psychologii.
|
| Monty |
|
(5.7.2018 21:48:54)
Kat,
neurotická matka není v dnešní době patologie, spíš běžný jev. Ale to je na úplně jinou debatu, kterou ani nechci vést, protože jsem si už mockrát ověřila, že to na tomhle serveru nemá smysl. Je to svým způsobem daň za pohodlný život. Otevřel se obrovský prostor na řešení kravin a nimrání se v "pocitech". Ztráta jistot znamená vždy masový nástup nejistot.
|
| K_at |
|
(5.7.2018 21:55:07)
Monty,sorry, ale obavam se, ze u tebe bude neuroticka kazda mama, ktera nejedna dle tveho mustru.
|
| Kudla2 |
|
(5.7.2018 21:56:49)
"Monty,sorry, ale obavam se, ze u tebe bude neuroticka kazda mama, ktera nejedna dle tveho mustru."
No, to mám taky ten pocit.
|
|
|
| Kudla2 |
|
(5.7.2018 21:56:13)
Monty,
když já mám pocit, že ty si tou údajnou neurotičností matek zdůvodňuješ, proč je správný na to prdět. 
|
|
| Mediana | 
|
(5.7.2018 22:06:43)
Monty, psychická onemocnění (deprese, neurotické poruchy) rozhodně souvisejí s mírou komfortu v post/industriální společnosti a s tím, že samotné zajištění přežití už není problém a nastoupil zájem o jeho kvality. Nazvat tuto situaci ale "prostor na řešení kravin a nimrání se v "pocitech" " je nepřesné a je to vůči lidem, kteří jsou neurotičtí, invektiva.
Psychická labilita neplyne z vlastního rozhodnutí proaktivně se "nimrat v pocitech", protože opravdové nebezpečí mi nehrozí a nemám čím lepším zaměstnat svou zpovykanou duši. Z toho mála, co vím, jde většinou o neovladatelné neuro-vegetativní reakce, které nastupují, když NS není kompletně vytížena bojem o materiální a fyzickou existenci a kdy se tedy model "útok-útěk" zaměří jinam (např. vznik panik). Samotný mechanismus, jak ho popisuješ, platí - ale rozhodně neplatí, že se realizuje přes nějaké emocionální orgie a zbytečné rozpitvávání bolístek a bebíček, kterým by se dalo vyhnout, kdyby nebyli lidé zhýčkaní.
|
| Kudla2 |
|
(5.7.2018 22:10:26)
Ano, také se mi to líbí.
Nevím, zda by si člověk dobrovolně z nedostatku jiné činnosti vybral zrovna psychickou chorobu, ale moc se mi to nepozdává.
Dřív se to sice neřešilo, ale to neznamená, že to neexistovalo, jen ti lidi možná víc trpěli a víc týrali svoje okolí.
|
| Monty |
|
(5.7.2018 22:15:57)
Kudlo,
co se dřív řešilo a jak je zajímavá odbočka, nicméně dnes už na to fakt nemám prostor. Někdy příště. Dobrou noc všem.
|
|
|
| Mediana |
|
(5.7.2018 22:16:25)
Tak před Freudem psychická onemocnění nebyla moc velký hit, léčením byla hlavně internace. Takže je asi těžké oddělit rozvoj diagnostiky od samotného výskytu chorob. S ústupem tvrdých životních podmínek, kdy nervová soustava je reálně dramatům vystavena (a tedy je "nesimuluje" bez vnějších důvodů), to určitě souvisí. Ale nazvat ty nové okolnosti "řešení kravin" je nesprávné, o etice nemluvím.
|
|
|
|
|
| Monty |
|
(5.7.2018 22:13:59)
Mediano,
odpusť mi zjednodušení, píšu z mobilu z hospody v Hesensku, nemám bohužel prostor pro dlouhé textování. Ano, je to nefér vůči těm, co si své "nastavení" nevybrali, na druhé straně mně zas přijde malinko nefér to předávat jako mustr dál a ani se nepokusit o "obroušení hran".
|
| Mediana |
|
(5.7.2018 22:18:06)
Monty, to není mustr, to je serotonin. :) Dej si dobrý pivo, já bych si dala takový to německý kalný, asi pšeničný?
|
|
| Bouřka |
|
(5.7.2018 22:19:06)
Monty, ale ty hrany se neobrušují tím, že popřeš, co dítě cítí nebo že vůbec něco cítí samo od sebe. Nebo že to ignoruješ.
|
| Kudla2 |
|
(5.7.2018 22:25:23)
"Monty, ale ty hrany se neobrušují tím, že popřeš, co dítě cítí nebo že vůbec něco cítí samo od sebe. Nebo že to ignoruješ. "
Bouřko, přesně.
Myslím, že se lecčemu dá u dítěte citlivě odpomoct, ale určitě ne tak, že dotyčnýmu dáš najevo, že když cítí něco, co se tobě nehodí do krámu, tak je vadnej a bude s tém muset něco udělat, protože to je jeho problém.
A samozřejmě že to neznamená, že dítěti ve všem ustoupím nebo v něm budu posilovat to "nežádoucí".
Celej ten koncept o neurotických rodičích (ne že by žádní neexistovali, ale asi to nebude tak naddimenzovaný) mi připadá jako výmluva a alibismus sobce, kterej radši nechá dítě se trápit, aby pro něho náhodou nemusel hnout prstem.
|
|
|
| Zasjaj. | 
|
(5.7.2018 22:42:44)
Ja mam dojem, ze ani odbornici se upne neshoduji, ne? V psychologii nebo sociologii nebo obojim doslo (teda tak jsem to pochopila) k sematickemu posunu, ten, kdo jeste nedavno byl blbej a zlobivej a dostal pres zadek ma dnes diagnosu a terapie a leky. To, ze k tomuhle posunu (jak v kvalitativnim tak kvantitavnim vymezeni) v posledni dobe doslo, je obecne uznavany. jestli je to tim, ze spolecnost je soucitnejsi a usporadanejsi a bohatsi nebo tim, ze jak rika Monty, resime kraviny, kdyz nic jinyho neni, to je myslim asi stale otazka. Jestli ten komfort nevede k patologizaci normalni lidsky zkusenosti, to se asi nevi. A ted prave vysel krasnej clanek, kde je velmi pekne ukazano, jak cetnost jevu ovlivnuje vyhodnocovani. Kdyz negativni jev poklesne, zacneme ho videt tam, kde neni (objektivne, meritelne neni).
|
|
|
|
|
|
|
| Bouřka |
|
(5.7.2018 21:47:12)
Monty, jestli ono to nebude tím, že na psychice se holt podílejí geny. Neurotická matka tak s nějakou pravděpodobností bude mít neurotické dítě, i kdyby ho vychovával někdo jiný. Jo, pokud vychovatel bude mít stabilnější povahu, tak to může něco zmírnit, ale základní nastavení nepředělá. A už vůbec ne, pokud nebude respektovat, že má doma malého neurotika, takže je s ním třeba podle toho zacházet. Ale pokud to respektovat bude, tak na něj nemusí přenášet některé věci, které by neurotická matka přenesla, to jo.
|
|
| Kudla2 |
|
(5.7.2018 22:08:51)
No, ale co je dřív?
Zacházejí s nimi různě, protože jsou každé jiné, nebo jsou každé jiné, protože s nimi zacházejí různě?
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(5.7.2018 22:27:34)
hele Buchli, když Tě to nezajímá, tak se toho neúčastni, to není trestný.
Ale ty lidi, kteří se toho účastněj, to asi zajímá, nechápu smysl toho přijít jim bez dalšího jen pěkně vytmavit, jaký jsou pro tebe nudný.
|
|
| K_at |
|
(5.7.2018 22:48:03)
Supliku, vzhledem k tomu, kolikaty maraton na tema neuroticke matky/vychova/neuroticke deti atd., se tu toci, staci juknout a hned je clovek v obraze. 
|
| Kudla2 |
|
(5.7.2018 22:53:00)
Já mám z toho dojem, že se tu střetaj lidi, kteří o tom něco (dost) věděj, protože maj sami takový děti nebo je učej, a lidi, kteří o tom věděj vcelku houby, ale maj NÁZOR a na tom názoru si stojej (bez ohledu na to, že není nijak podloženej).
Obávám se, že to je opravdu předurčený k patový situaci, akorát ti, co maj ty informace, musej bejt ukrutně nas..štvaný, že někdo bez znalosti věci, ale o to rezolutnějc plácá absolutní nesmysly.
|
| Bouřka |
|
(5.7.2018 23:29:04)
Kudlo, oni ti se zkušeností bývají na plácání nesmyslů od neinformovanýc poměrně dost zvyklí.
|
| Bouřka |
|
(5.7.2018 23:38:56)
Tak bludy třeba vyvracet, ale kdyby si člověk měl příliš brát všechno, co si vyslechne, tak si z toho musí pomalu hodit 
|
| Monty |
|
(5.7.2018 23:50:14)
Šuplíku,
třeba umí číst a tudíž pochopí, že o POSTIŽENÝCH dětech vůbec nebyla řeč.
|
| Bouřka |
|
(5.7.2018 23:56:07)
No to bych netvrdila, Z nám tu sdělil, jak to děláme blbě a dětem škodíme. Ale co konkrétně, to jsem se od něj nedozvěděla.
|
| Bouřka |
|
(5.7.2018 23:57:30)
No a dítě s problémy ještě nutně nemusí být postižené dítě. Ono do normy vleze ještě docela dost problémů.
|
| Mr. Miçkey | 
|
(6.7.2018 0:18:27)
Moje rec- tak proc s nim teda zachazet jako s postizrnym?
|
| Kudla2 |
|
(6.7.2018 0:35:44)
Mickey, kdo s kým zas zachází jako s postiženým?
To, že respektuješ, že se dítě třeba něčeho bojí (a nelámeš to přes koleno) znamená zacházet jako s postiženým?
|
| Monty |
|
(6.7.2018 7:48:22)
Kudlo,
ne "něčeho". Vlastní babičky. Nebo jiného příbuzného. Pokud to budeš respektovat, tak ten strach vlastně legitimizuješ. Respektuji, že se bojíš, protože je čeho se bát.
|
| Malea | 
|
(6.7.2018 8:07:04)
Monty, dej si mokrej hadr na hlavu. Od kdy musí mít strach racionální podstatu? To je to samé, jako bys řekla: ano, můžeš mít depresi, protože ti umřel rodič, partner, dítě, atd., ale s endogenní depresí nemáš nárok. Žádná racionální příčina = žádná deprese?
|
| Monty |
|
(6.7.2018 8:19:11)
Maleo,
nemusí, jistě.
Stejně jako nikdo nemusí s iracionálními strachy bojovat, může si je klidně hýčkat a ve svých dětech taky. Jen by pak měl taky respektovat, že na to lidé budou mít různé názory.
|
| Malea |
|
(6.7.2018 8:51:36)
Svatá prostoto !
Drahá Monty, stejně jako já nemám žádné zkušenosti s výchovou zdravého dítěte, ty nemáš žádné zkušenosti s výchovou nemocného, a podle toho, jak se tu prezentuješ, dokonce ani s výchovou nestandardního dítěte. Z mého pohledu se tu naprosto ztrapňuješ, ale pokud ti to nevadí, tak můžeš jet klidně další kolo
|
|
|
|
| libik |
|
(6.7.2018 8:19:50)
Monty, ale zase je normální respektovat, že někoho někdo "sere", což se v případě dítěte může projevit řvaním.
Já jsem s tebou zajedno v tom, že dnešní doba, kdy nenajdeš dítě, které by nešlo k psycholožce, je trochu padlá na hlavu.
Z druhý strany si myslím, že kdyby tebe potkala juniorova nechuť pobýt jinde, tak to nelámeš a už určitě ne z důvodu nějakého psychického otužování.
Moje dítě je vzorek kliku a pohody od mala, babičku má učitelku v MŠ, často tam chodila na kukačku. No a když přišel čas jít do školky, regulérně tam blila z nervů, nevím, kde to trauma vzala. No tak tam nechodila. Ve škole se jí líbilo od 1. dne (a tam už jsme s ohledem na prošlou zkušenost jisté obavy přenášet mohli) a od těch dob se jí nikdy nikde podobná neuroza neprojevila. Jsem ráda, že jsem měla možnost jí v tom nevymáchat "pro její dobro".
|
| Monty |
|
(6.7.2018 8:26:42)
Libiku,
tak kdyby měl problém pobývat u babičky, tak ho samozřejmě "lámu" (ve smyslu nechám ho u babičky). Bát se členů nejbližší rodiny fakt neberu jako něco, co je třeba respektovat a podporovat.
|
| Slída | 
|
(6.7.2018 8:42:44)
Monty, pokud strach dítěte vychází z něho a ne z úzkostí matky, tak si tímto způsobem zadelas na neuvěřitelný problém. Mám tři děti, dvě naprosto v pohodě a třetí se bojí všech a všeho. U babičky je za určitých podmínek ochoten zůstat, ale v zájmu zachování duševního zdraví babičky, to lže jen občas a na krátkou dobu, třeba odpoledne. Lepší je, kdyžbabička hlídá u nás. Nevím proč to tak je, ale už dávno s tím nebojujeme. Protože strach má neuvěřitelnou sílu a děti ve svém egocentrismu jsou dokonale důsledné a vytrvalé. Nezbývá než doufat, že z tohoto vyroste. Jde to pomalu. Ale zlomit to opravdu nejde.
|
| Slída |
|
(6.7.2018 8:48:15)
Navíc se mi zdá, že se synovo úzkosti přenesly na mě, dokonale mě zblbnul, a nejen mě. Je to začarovaný kruh, stále hledáme cestu ven, já mám výhodu, že u mě převažuje racionální uvažování, zkušenosti, ale co mi chybí je ta jeho vytrvalost.
|
|
|
| Myšutka* |
|
(6.7.2018 8:48:23)
Monty, jako dítě jsem se příšerně bála chodit ke své babičce. Jako ani ne tříleté a pak tříleté dítě jsem současně nedokázala říct proč, jenom jsem tam nechtěla a strašně plakala.
Rodiče byli stejného názoru jako ty - není důvod se bát babičky.
Byl. Babička mě hlídala víc než rok, pak se přestěhovala k tetě, aby jí pomáhala s miminkem a staršíma dětma. Pro mě velmi šťastná situace. Po třech měsících soužití ji teta donutila jít na psychiatrii a babička se do smrti léčila.
Z mých vzpomínek na hlídání:
- jsem přivázaná od rána za nohu ke skříni, je poledne a vedle mě je plný nočník a páchne a babička je v kuchyni a mě je z toho smradu špatně. Dostávám na zadek, že otravuju a že jsem hlučná,
-nechci jíst přesolené jídlo a zvracím do talíře, babička mě zacpává nos a násilím leje do krku polévku i se zvratky,
-něco jsem řekla a babička mi potápí hlavu do kýble se špinavou vodou,
-pokouším se říct mamince co se dělo, babička říká že lžu, dostávám na zadek.
Důsledky do dneška - některá jídla nedokážu jíst, nesnáším kýble s vodou (když meju podlahu, chodím hadr/mop máchat do umyvadla), nedokážu v určitých situacích promluvit.
|
| Slída |
|
(6.7.2018 8:50:47)
Myšutko, tak to je uplne psycho. 😭😭😭
|
| Myšutka* |
|
(6.7.2018 8:54:04)
Já si pamatuju jenom útržky, až jako dospělá jsem si dala některé své potíže do souvislostí. Babička byla opravdu nemocná, jenom to nebylo tak moc vidět. To až s ní někdo byl celý den, tak to vyplulo na povrch. Což mí rodiče nebyli, jenom mě ráno předali a večer vyzvedli, tj. pár minut.
|
|
|
|
| Monty |
|
(6.7.2018 8:53:05)
Myšutko,
a všimla sis, že jsem psala o NORMÁLNÍCH babičkách?
Že se malé dítě bojí psychicky nemocné babičky pokládám ze pochopitelné.
Jenže tahle diskuze (jako 99 % ostatních) nemá význam, protože tu každý operuje nějakou výjimkou typu šílená babička, zatímco já už od včerejška opakovaně vysvětluju, že tím myslím běžné, nepatologické osoby.
|
| Myšutka* |
|
(6.7.2018 8:55:42)
Monty a všimla sis, že píšu, že o její nemoci se nevědělo a přes rok mě nutili tam denně být?
Až s ní začala žít teta, tak se to zjistilo. Kdyby měl někdo trpělivost a hlavně nebral na lehkou váhu že dítě se někoho bojí, mohla se babička léčit dřív a já neměla pár šrámů na duši.
|
|
| Slída |
|
(6.7.2018 8:58:00)
Monty, ale maminka Myšutky si asi taky myslela, že je babička normální. Debata se rozjela do široka. Třeba to, co Myšutka prožila, ovlivnilo ji jako matku a vidí nebezpečí i tam, kde není a když její děti nechtějí někde být, zapipa ji radar. Je fajn, že to napsala. Nikdy by mě nenapadlo, že toto může dítě u babičky zážít. U nás nemyslitelné.
|
|
| Kudla2 |
|
(6.7.2018 8:58:18)
Monty,
ale Myšutky babička normální NEBYLA, což ale ti dospělí NEVIDĚLI, ale Myšutka bohužel jo.
Ty bys to s tvým přístupem ignorovala s tím, že ty přece VÍŠ, že je všecko v pořádku, a věděla bys prd. 
Jak bys postupovala, kdyby to byl dědeček/strýc a šlo tam o nějaké zneužívání (což taky není asi hned zjevné), to si radši ani nepředstavuji.
|
|
| Monty |
|
(6.7.2018 9:13:11)
Val,
jo, babička byla svérázná a jako dítě jsem se bála mimozemšťanů, mně přijdou dětské strachy jako normální, běžná věc, dítě logicky má méně zkušeností než dospělý a může se bát kdečeho, nenormální mi přijde ty strachy podporovat a pěstovat. Úkol rodiče vidím mimo jiné v tom, že dítě z pozice zkušenějšího připravím na život. Ovšem otázkou je, jak to vůbec v praxi můžou realizovat rodiče, kteří se sami bojí iracionálních bubáků ještě ve čtyřiceti.
|
| Bouřka |
|
(6.7.2018 9:19:27)
Monty, a jak poznáš jestli strach je a nebo není odůvodnitelný?
|
| Monty |
|
(6.7.2018 9:24:54)
Bouřko,
no a ty to nepoznáš? Nevidíš rozdíl mezi neexistujícím bubákem ve skříni a existujícím nebezpečím např. dopravní nehody?
|
| K_at |
|
(6.7.2018 9:27:43)
Monty, Bourka to pozna. Je DOSPELA. Dite v urcitem veku ne. A veskere vysvetlovani leckdy taky ne. Presto je jeho strach normalni.
|
|
|
| Myšutka* |
|
(6.7.2018 9:31:29)
Monty a proč to tedy nepoznali ti moudří dospělí kolem mně? Protože moje maminka mi později říkala, že jí bylo sice divné, co povídám, ale že si myslela, že babička by přece takové nebyla a že asi lžu jako každé malé dítě...
|
|
| Bouřka |
|
(6.7.2018 9:31:55)
Bubáka poznám, narušená babička ši šikanující učitelka, kdy většina babiček a učitelek jsou normální osoby, už tak zřejmá být nemusí, notabene tomu, kdo dětské strachy apriory znevažuje.
|
| Monty |
|
(6.7.2018 9:42:10)
Bouřko,
no, já myslím, že člověk, který si s dítětem buduje vztah na základě důvěry nebude apriori znevažovat jeho informaci o tom, že ho babička přivazuje za nohu ke stolu nebo vychovatelka ve školce tahá za vlasy. Pouze tyto věci nebude předjímat. Že se dítěti může jak u babičky tak ve školce stát něco nepříjemného je jedna věc, počítat s tím předem věc druhá.
Že se děti nemají strašit se už dnes bere jako "většinový názor", stejně jako že se nemají děti bít. Živení strachu beru prakticky stejně jako strašení. Přesto ale můžu mít "pochopení" pro strach, který má nějaký racionální základ. Moje dítě se třeba bálo zlodějů, takže trvalo na tom, že musí být přes noc zamčeno. Zamykali jsme, ale i přes to jsme s ním mluvili o tom, jak moc je to reálné nebezpečí (ano, stává se to, obvykle za určitých okolností, předcházet tomu lze tak a tak). Dneska už si na nějaké zloděje asi ani nevzpomene. Ale taky se někdy ve 4 letech "bálo" jít na tramvaj jinou cestou, než kterou jsme chodili obvykle, což racionální základ nemá - přesněji řečeno pravděpodobnost, že se ve dvě odpoledne "něco stane" cestou od domu k tramvaji je podstatně menší, než že tě někdo vykrade - takže se mu neustupovalo právě proto, aby si samo ověřilo, že se na té jiné cestě k tramvaji nestane vůbec nic.
|
| K_at |
|
(6.7.2018 9:51:26)
Monty, jiste. Ale o ziveni strachu tady nikdo nic nepise. Nevim, kde to beres. Ani tu nikdy nikdo nepsal, ze ustupuje dite v kazde jeho obave a strachu. Jenom ti tu lidi opakovane pisi, ze je treba respektovat urcite veci - i strachy. Kdyz bude dite presvedceno o tom, ze pod posteli je bubak, budes krome vysvetlovani a ukazovani dite otuzovat tim, ze ho budes nutit (hystericky vydeseny dite), aby v te posteli spalo?
|
|
| Kudla2 |
|
(6.7.2018 10:43:14)
" myslím, že člověk, který si s dítětem buduje vztah na základě důvěry nebude apriori znevažovat jeho informaci o tom, že ho babička přivazuje za nohu ke stolu nebo vychovatelka ve školce tahá za vlasy. Pouze tyto věci nebude předjímat. Že se dítěti může jak u babičky tak ve školce stát něco nepříjemného je jedna věc, počítat s tím předem věc druhá."
Hm, ale v tomto případě to to dítě nedokázalo srozumitelně sdělit, dávalo to najevo "neverbálně", ale dost důrazně, že se bojí.
Čemuž bys teda věnovala nebo nevěnovala pozornost?
(na jedné straně předpoklad, že babička je normální člověk, na druhou stranu "iracionální" děs dítěte z babičky, jak by ses teda zachovala?)
|
| Grainne | 
|
(6.7.2018 10:57:25)
Kudlo, ta diskuse vyzniva celkem "mimozne" a to z obou stran, protoze je tak trochu vyplodem Rodina.cz, kde se ponekud koncentruji stiznosti a desy z rodinneho zivota.
(Uz si tady ctu cca 3 dny a ziram).
Ve vetsine rodin fakt nefunguji "patologicke" hlidaci bytosti, ale ani uzkostlive matky, ocekavajici, ze babicka (obvykle je obeti tchyne, ze), je pripravena ditko zahubit nevhodnou stravou, povolenim skoku z desetimetrove veze, ci mu zpusobit dozivotni trauma navstevou ZOO, prestoze dite chtelo navstvit legoland.
Normalni rodic asi zadne iracionalni strachy ani nepodcenuje, ale ani neprecenuje. Na druhou stranu zije s tim, co mu zivot umoznuje, pripadne racionalne bere na vedomi, ze neco nefunguje.
Vyskyt patologickeho pribuzenstva asi nebude spolecenskou normou.
|
| Monty |
|
(6.7.2018 11:08:57)
Grainne,
zhruba tak, ano. 
|
|
| Grainne |
|
(6.7.2018 11:29:09)
Supliku, jsi pri pozdnim dopoledni tak zdvorila, ze mam chut ti napsat "vlez mi na zada"
Jeste ten hladici smajlik - to ma byt soucit? Nejsem mentalne postizena, dik.
|
|
|
| Bouřka |
|
(6.7.2018 11:45:31)
Grainne, patologické příbuzenstvo je okrajový jev, ono o něj šlo jen z toho důvodu poukázat na to, že i strach, který někomu (Monty) nemusí dávat smysl, může mít dost racionální základ. Ale hlavní záměr byl poukázat na to, že i ty iracionální dětské strachy si zaslouží nějaký respekt, že řešit je lámáním není dobrá cesta a že rozhodně nejsou jen výsledkem projektování matky do dítěte.
|
| Bouřka |
|
(6.7.2018 11:53:09)
Nebo ještě jinak, úzkostlivé dítě je dobré naučit s úzkostí pracovat, ale znevažovat to, co cítí, je cesta do pekel.
|
| Kudla2 |
|
(6.7.2018 11:55:17)
"úzkostlivé dítě je dobré naučit s úzkostí pracovat, ale znevažovat to, co cítí, je cesta do pekel."
Ano, ano, stokrát ano! 
|
|
|
| Grainne |
|
(6.7.2018 11:54:39)
Bourko, ano, to jiste, ja jsem samozrejme shrnula "hlavni dojem" z te tridenni diskuse a jisteze tu jsou prispevky, ktere to takto racionalne vyjadruji.
Na druhou stranu, nekdy je treba s temi iracionalnimi strachy pracovat tak, ze je, samozrejme spolu s ditetem, prekonavame. Viz ten Montyin priklad s cestou na tramvaj.
Pochopitelne ne kazdy rodic umi perfektne rozlist, kdy je ten strach "bubak pod posteli", tam lze klidne hrat hru na zahnani bubaka, kdy se jedna o iracionalni strach z bezneho zivotniho provozu - ten je treba prekonavat, protoze do budoucna by znamenal omezeni bezneho zivota a kdy, jak treba osala Mysutka, je vhodne dat radeji na rodicovsky instinkt a "nelamat to".
Navic tu mame skutecne existenci uzkostliveho rodice a tam by rodic opravdu mel primarne udelat neco sam se sebou a nedelat z toho normu.
|
| Kudla2 |
|
(6.7.2018 11:56:03)
Grainne,
ano, s tím se dá vcelku souhlasit.
|
|
| Bouřka |
|
(6.7.2018 12:11:57)
Grainne, iracionální strach z běžného provozu - no on z něčeho vzniká, já bych se v první řadě snažila zjistiti, co za ním je a pak s tím nějak nakládala, a ne přejít to s tím, že to není racionální a do budoucna praktické, takže to popřeme a vyřešeno.
|
|
|
| Kudla2 |
|
(6.7.2018 11:54:47)
"poukázat na to, že i strach, který někomu (Monty) nemusí dávat smysl, může mít dost racionální základ. Ale hlavní záměr byl poukázat na to, že i ty iracionální dětské strachy si zaslouží nějaký respekt, že řešit je lámáním není dobrá cesta a že rozhodně nejsou jen výsledkem projektování matky do dítěte."
Bouřko,
ano, to je přesný.
A ignorovat to mi připadá snad ještě nebezpečnější než ty "neurotický matky", kterých ovšem ve skutečnosti až zas tolik neznám, a i u těch, o kterejch si to tak trochu myslím, bych se to neodvážila tvrdit s určitostí, protože "nechodím v jejich mokasínech" a u řady problémů si vůbec neumím představit, jak to vypadá.
Přirovnala bych to asi ke stavu, kdy člověk "za bezdětna" má větší náchylnost říct si "to je ale nevychovanej parchant, to si ho nemůžou trochu zkrotit", a teprve když má sám děti, tak mu dojde, že některý věci se prostě zkrotit nedaj.
|
| Monty |
|
(6.7.2018 12:11:26)
Kudlo,
sice jsem už před nějakou dobou pochopila, že je veškerá diskuze marná, ale přece jen - IGNOROVAT něco není totéž jako VYSVĚTLIT, UKÁZAT, POMOCI ZPRACOVAT.
Tolerovat a respektovat "bubáky pod postelí" je naopak PODPOROVAT existenci iracionálního strachu a ignorovat jeho iracionalitu. Protože já bych měla být pro dítě "velký, silný rodič, který nedopustí nic zlého a který má důvěru". Pokud připustím existenci bubáka svým "respektováním strachu", těžko můžu chtít od dítěte, aby se ho přestalo bát.
|
| Bouřka |
|
(6.7.2018 12:13:09)
Monty, nerespektuješ bubáka pod postelí, respektuješ strach dítěte z bubáka pod postelí.
|
| Monty |
|
(6.7.2018 12:18:05)
Bouřko,
to je prašť jako bouchni.
Bubák tam není, můžu to ukázat, vysvětlit, ale nebudu tuhle hru hrát.
A pokud mi dítě nevěří, tak jsem buď v roli rodiče udělala něco špatně nebo jde o dítě s nějakým vážnějším problémem, který by měl řešit odborník. Tím myslím situaci "dítě má hysterák z bubáka", já se např. těch mimozemšťanů bála řadu let, ale nikdy mne to neuvádělo do nějakých nepříčetných stavů, byl to jen nepříjemný pocit před usnutím, že na mě vykoukne mimozemšťan za oknem. Tak jsem se naučila usínat s přikrytou hlavou. Jo, a navíc ten strach měl reálný základ, neobjevil se "jen tak"; začala jsem se bát mimozemšťanů až poté, co jsem v nějaké knize o záhadách viděla fotku, kde se za malou holčičkou na louce tyčila postava nějakého "pseudokosmonauta" a pod fotkou bylo napsáno, že na louce nikdo nebyl a obrázek té postavy se objevil až po vyvolání.
|
| K_at |
|
(6.7.2018 12:23:16)
Monty, ano, tyhle strachy ma vetsina deti. Je to uplne normalni. Nekdo se s tim vyporada sam, nekdo potrebuje docasne podporu. Casem to prejde. Deti jsou fantazijni bytosti.
|
| Monty |
|
(6.7.2018 12:27:39)
Kat,
ano, a většina z toho nemá hysteráky ani noční děsy.
To je to, o čem píšu.
I na zvládání a prožívání dětského strachu existují určité normy.
Tady se často hraje na to, že nic takového není. Ale ono je. Když dítě nechodí v roce, je to normální. Když nechodí ve dvou, je to už podezřelé a ve třech je každému jasné, že dítě má nějaký problém.
U psychické zralosti a prožívání platí totéž. Kdyby bylo "úplně všechno v normě", tak nepotřebujeme ani žádné psychology, ani psychiatry. Dítě něco nemusí zvládnout úderem konkrétního roku, ale nemá cenu se tvářit, že je stejně normální bát se zůstat hodinu sám doma v pěti jako v patnácti.
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(6.7.2018 12:15:53)
No a jak teda, MOnty, to máš s bubákama pod postelí v praxi, jak by vypadal tvůj postup?
Představ si, že jsem Tvoje dcera a přijdu za Tebou v noci do ložnice "mami, já u sebe spát nebudu, protože mám pod postelí bubáka a moc se ho bojím"?
Co se mnou teď uděláš?
|
| Monty |
|
(6.7.2018 12:20:43)
Kudlo,
vysvětlím ti, že žádní bubáci neexistují a jak představy o bubácích vznikly. Úměrně věku.
Budeš mi věřit, pokud budeš normální zdravé dítě a budeš ke mně jako k rodiči mít vztah založený na důvěře, nebo dostaneš hysterák a budeš se v noci počurávat strachem?
|
| Myšutka* |
|
(6.7.2018 12:29:31)
Monty, mně táta někdy kolem čtvrtého roku několikrát týdně v noci vysvětloval, že v pokoji NENÍ divoký vzteklý pes. Vždycky mě přesvědčil a stejně za pár dnů musel vysvětlovat znovu. Prostě unavené, rozespalé dítě "uvidělo" psa. A začalo křičet a plakat. Trvalo to zřejmě nějakou dobu, pak to samo přešlo. A rozhodně nešlo o to, že bych ve dne věřila tomu, že máme v bytě divokého psa. Ale když jsem se v noci vzbudila, tak jsme se mohla zbláznit strachem.
|
|
| sovice | 
|
(6.7.2018 14:38:14)
No, moje dítě se bubáků pod postelí opravdu bálo. A udělala jsem přesně to, co radíš - vysvětlovala jsem úměrně věku.Opakovaně. Ale jaksi to moc nefungovalo. Dítě šlo spát, ale špatně usínalo, očividně nervózní.
Pak můj choť prohlásil, že se strašidla boji kolíků na prádlo, hlavně červených. A jeden položil na stoleček. A dítě šlo spokojeně spát. Ještě pár měsíců kolíky sledovalo, pak postupně zapomnělo.
Magické mysleni, v jistém věku přirozené.
|
|
|
|
| K_at |
|
(6.7.2018 12:18:09)
Monty, zrejme jsi mela dite, ktere slo utahnout na varene nudli. Ja mam dite, ktere se nedalo "unudlit" ani ve 2, ani ve 3 letech. Dite ti verit muze, ale strach je silna emoce, nemusis tolerovat bubaky, ale respektovat to, ze dite se neceho boji a nejakou dobu to potrebuje zpracovavat, je zkratka nekdy treba.
|
| Monty |
|
(6.7.2018 12:22:33)
Kat,
moje dítě ani náhodou neutáhneš na vařené nudli. Ovšem nechá se přesvědčit jasnými fakty a nechal se jimi přesvědčit už v těch dvou letech.
Že rodiči takto malé dítě nevěří je smutný, ale stávají se i horší věci.
|
| K_at |
|
(6.7.2018 12:25:42)
Monty, nejsem hypnotizer. Nebo nedokazu svy dite dostatecne prevalcovat. Ze tobe se s tvym deckem neco nejak darilo jeste neznamena, ze by to takto fungovalo s kazdym ditetem. Je fakt sebestredny si tohle myslet.
|
| Monty |
|
(6.7.2018 12:28:14)
Kat,
co nedokážeš? Vysvětlit dítěti, že neexistuje bubák?
|
| K_at |
|
(6.7.2018 12:32:28)
Monty, dokazu to vysvetlit velmi dobre. Presto to jeste neznamena, ze u mensiho ditete prevladne racio nad fantazii a emocemi. Ocekavat, ze mensi dite bude racionalni, je trochu usmevny.
|
| Monty |
|
(6.7.2018 12:36:41)
Kat,
nečekám, že bude malé dítě racionální, ale kvůli tomu nemusím být iracionální sama, že. Fantazijní svět je fajn, ale ve chvíli, kdy začne škodit je dle mého názoru třeba to z pozice rodiče korigovat.
|
| Bouřka |
|
(6.7.2018 14:19:59)
Monty, ty ale klidně můžeš zůstat racionální a zároveň přiznat dítěti nárok se bát. Na moje dítě racionální vysvětlování taky vcelku funguje, ale nezpochybňovala jsem jeho strach. S "bubáci neexistujou, je hloupost se jich bát" bych neuspěla. Sama bych to brala jako, že nezáleží na tom, co cítím. Což je to, co jsem si odnesla od svých rodičů. Já to řeším "Fakt bubák? No, pokud vím, tak bubáci jsou jen v pohádkách, ale tak já to raději zkontroluju. Hele dobrý, nic tam nevidím, žádný bubák, chceš se taky přesvědčit? " Bubáci po krátké době odezněli sami od sebe, ti byli to nejmenší. Strach z neznámého prostředí je už náročnější a jeho popírání s tím, že tam nic nehrozí, bych tomu taky moc nepomohla. Prostě podrobně probereme jak to tam chodí, co tam reálně skutečně hrozí a jak se to dá řešit.
|
|
|
| Grainne |
|
(6.7.2018 12:38:42)
Kat, neni to usmevny, je to individualni. Jsou deti, ktere zadaji velmi racionalni osvetleni zivotabehu obecne a zadnym prikraslujicim emocionalitam nepodlehaji, na teticku, zahanejici strasidla, budou hledet ponekud s despektem.
Samozrejme i naopak...
Na druhou stranu, netreba delat z toho kovbojku, iracionalni teticku lze pragmaticky vysvetlit, racionalni pristup ke strasidlum lze kombinovat s jejich preventivnim zahanenim.
Obvykle to az takovy problem nebyva, protoze dite odrazi urcite nastaveni rodiny.
|
| K_at |
|
(6.7.2018 12:44:02)
Grainne, ale ja to pisu - ze to je individualni. Takze pokud se to Monty darilo se synem, jeste to neznamena, ze by ji to takto fungovalo s jinymi detmi. Ja se muzu snazit a vysvetlovat, presto nekdy nezbyva nic jineho, nez respektovat, ze dite se boji a krome vysvetlovani mu dat pocit bezpeci. A je fuk, zda mu rozsvitim lampicku, lehnu si k nemu, nebo si vleze ke mne. Tot vse.
|
| Grainne |
|
(6.7.2018 13:26:53)
Kat, dle meho nazoru, vpodstate asi fungovalo.
Nefunguji dve veci, ignorovani a "habadura", kdy se rodic snazi, byt v dobre vire, postupovat dle nejakeho nauceneho, ci vycteneho schematu a jde to proti jeho vlastni prirozenosti.
Nejde o to, co by na konkretnim diteti ne/fungovalo, jako apis o to, komu by to nefungovalo.
Troufnu si rict, ze zahaneni strasidla smetakem by Monty zcela jiste nefungovalo, mne klidne jo.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| 77kraska |
|
(6.7.2018 10:53:00)
Val, to muselo byt hrozne
myslim, ze Tve rodice pustili, protoze tu nechali deti....spolecne s detma by je ven nepustili
nechci to zlehcovat, ale z toho by byl dobry namet na film....rodice spici v aute, jedna dcera u jednech prarodicu, druha u druhych....
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(6.7.2018 10:47:11)
jakpak je "živení strachu", když člověk nemávne rukou nad dětskou představou, že pod postelí je bubák?
ano, trestuhodný je říkat mu "pod postelí je bubák" a utvrzovat ho v tom, ale to snad většina lidí nedělá a zcela jistě se o tom nebavíme tady.
Taky by mě zajímalo, podle jakýho vzorce odlišíš, čeho je přípustný se bát, protože je to racionální, a čeho ne, protože je to iracionální.
Spousta fobií JE zcela iracionální, přesto existujou a je nutný s nima počítat a pracovat (a ne obrátit se k tomu zády s tím, že je to blbost a počítat s tím, že ignorací se to vyřeší).
Nakonec iracionální je v podstatě bát se prakticky čehokoli, protože svým strachem nijak neovlivníš, že se to nestane, jen se sama zablokuješ.
|
| Grainne |
|
(6.7.2018 11:09:14)
Kudlo, "bubaci" pod posteli jsou uz davno zpracovani do psychologickych prirucek, jak s nimi racionalne pracovat.
Monty zrejme poukazuje na to, ze rodic by "bubakovi pod posteli" sam podlehnout nemel, ne ze by s nim nemel pracovat a dite "s bubakem" ignorovat.
Nejak se obe strany zasprajcovaly v nejake sve vlastni vizi, jak to druha strana mysli - samozrejme spatne a pracuje se s tou vizi, ne s tim, co ten druhy (Monty), pise.
Uz je to na bazi "ja si myslim, ze Monty si mysli....." a to se samozrejme neda racionalne zpracovat.
Nepopiram existenci ruzne patologickeho pribuzenstva, cimz tedy nerozporuji a plne chapu Valkyrin desivy zazitek s odjezdem rodicu, ale durazne stojim proti tomu, vnimat neco takoveho jako normu, se kterou rodic musi kalkulovat pro jistotu uz predem bez jakychkoliv indicii - to je potom to zminovane vyvolavani uzkosti.
|
| Grainne |
|
(6.7.2018 11:26:53)
Valkyro, ja se obavam, ze ta zmet citu a pocitu z tve rodiny v tobe, je pro tebe hodne zmatecna a hlavne hodne zatezujici.
Pro mne by to bylo na rychly a ostry rez, ty to pidlas jako amputaci kapesnim nozikem, to je vec vlastni individuality.
Do toho neni mozne se ani vcitit, ani to pochopit, ja napriklad okamzite eliminuju "ja jsem to tak nemyslel" do "neni podstatne, jak jsi to myslel, ale jaky to ma dopad" a to velmi durazne a ihned. Taky jsem se to musela ucit az s MM, diky jeho vychove a ten vliv jeho rodiny byl silnejsi, nez se zdalo.
Vl7vy tve rodiny budes muset nejak racionalne zpracovat, bez toho se nehnes dal.
|
| Kudla2 |
|
(6.7.2018 11:51:57)
"ja napriklad okamzite eliminuju "ja jsem to tak nemyslel" do "neni podstatne, jak jsi to myslel, ale jaky to ma dopad" a to velmi durazne a ihned. Taky jsem se to musela ucit az s MM, diky jeho vychove a ten vliv jeho rodiny byl silnejsi, nez se zdalo."
Tak s tímhle dost výrazně nesouhlasím.
Pokud ten druhej člověk není manipulátor (kterej opravdu CHCE cíleně ublížit a tím "jsem to tak nemyslel" to jen maskuje) a jedná "na férovku", tak je to "já jsem to tak nemyslel" pro mě velmi relevantní, protože si to občas vyložím jinak, než to doopravdy myslel, a bylo by naprosto zbytečný se kvůli tomu pohádat.
Jinými slovy, nečiním toho člověka 100% odpovědným za to jaký to má dopad, protože část toho dopadu je i můj problém.
|
| Grainne |
|
(6.7.2018 11:58:50)
Kudlo, s tim nemuzes nesouhlasit, protoze to neni tvoje vec, nybrz vec toho, koho se to tyka.
To jen tak na okraj. Pokud to chces "servirovat", tak pokud mozno jako svuj postoj k veci, tedy "moje JA" vers. "tvoje JA".
|
| Kudla2 |
|
(6.7.2018 12:08:34)
Grainne,
co prosím? 
Teď tomu vůbec nerozumím, co není moje věc???.
Já souhlasím s tím, že
- je možné a dobré rozlišit, že je rodič opravdu neurotický a přenáší to na dítě (a pak by s tím měl něco udělat)
- jsou strachy, které jsou iracionální, ale pro toho člověka skutečné a pak je dobré s nimi nějak pracovat
- s tím, že je pro rodiče někdy těžké rozlišit, co má v dané situaci udělat, a kdy to je opravdu lepší "nelámat"
Co přesně z toho je takové, že bych nemohla prohlásit, že s tím souhlasím, bez ohledu na to, zda se mě to zrovna osobně týká?
(navíc "ne/souhlasit" je už ze samé podstaty MUJ subjektivní postoj k věci a nepovažuji za nutné to ještě zvlášť zdůrazňovat.)
|
| Grainne |
|
(6.7.2018 12:28:06)
Kudlo, racionalne nemuzes nesouhlasit s city a pocity druhych lidi.
Souhlasit, nebo nesouhlasit muzes s obecnym pojetim "bubaka pod posteli, nebo s resenim "bubaka pod posteli".
Monty by racionalne bubaka osvetlila, ja bych vzala smetak a bubaka vyhnala. Kvuli tomu si nemusime jit po krku.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Myšutka* |
|
(6.7.2018 11:32:34)
Grain, ono je to právě o tom, že se nevidíme a nemůžeme reagovat i na výraz atp.
Samozřejmě, že nebudu akceptovat každé dětské "nechci", ale pokud mi dítě opakovaně říká, že se s někým stýkat nechce, nepůjde asi o okamžitý rozmar typu "on mi nedal bonbón, je zlý". Kdy je to v blízké rodině, budu se snažit abych pochopila, co dítěti vadí a budu se snažit ten vztah nějak "zlepšit", pokud to půjde.
Já jsem po svých zážitcích samozřejmě víc ostražitá, než je běžné, ale rozumem se to snažím regulovat. Nicméně když mi dcera říkala, že už nechce chodit do kytary kvůli učiteli a trvalo to delší dobu (dodávala, že nemá nic reálného proti němu), tak jsem jí už další pololetí neplatila. Přitom k tomu učiteli chodila čtyři roky a vždycky ho měla ráda. A právě proto jsem dala na její pocity a nenutila ji, zřejmě se něco opravdu změnilo.
A nemyslím si, že jsem vychovala přecitlivělé stvoření, vzhledem k tomu, jaké má dneska aktivity a co dokáže realizovat za plány. Včetně toho, že si sehnala peníze na výjezdy do zahraničí, tj. mezi cizí lidi do cizího prostředí a realizovala je s nadšením...
|
|
|
|
|
|
|
|
| Slída |
|
(6.7.2018 9:33:44)
Monty, my máme úzkosti v rodině z tatovo strany, nejvic se to projevilo u babičky, kde osobnosti rysy v souvislosti s traumaty v dětství-válka, ty úzkosti rozjely a přenáší se dál, jsou u mého táty, sestry a pravnoucat po různu. Vždy to někde nějaký kořen má. I když žena, která dítě zbytečně stresuje, nemá objektivní důvod, proč to dělá. Já jako ty, strachu a zejména tomu nejvíc iracionálnímu, také nerozumím, ale musela jsem se naučit ho u druhých respektovat, rozumem ho prostě nepremuzes a kdo je ovládán úzkosti, rozum neposlouchá.
|
|
| K_at |
|
(6.7.2018 9:34:53)
Monty, promin, ale jsi si dobre vedoma toho, ze mas PAS. A presto ti proste nedojde, ze spoustu veci vidis a citis asi trochu jinak, nez lidi tady? Jako fakt ti tohle nedocvakne? Minule jsi tu v nejakem tematu psala, ze proste veci jako "citim, ze...." a obdobne uvahy nedavas. Ale cekala bych, ze zenska tveho IQ dokaze dojit k tomu, ze ty mas veci jinak, protoze. ...
|
|
| Kudla2 |
|
(6.7.2018 10:38:31)
Monty,
kristovanoho, a kdo myslíš, že bude PODPOROVAT strach z mimozemšťanů?
RESPEKTOVAT, že se dítě něčeho bojí, a nelámat to přes koleno, není PODPOROVÁNÍ.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Monty |
|
(6.7.2018 8:50:36)
Šuplíku,
možná je to lepší, člověče.
V mým okolí se běžně lidi nebojej babiček, v noci se nepočurávají, nemají trauma z každého křivého pohledu a nemusí trávit mládí u psychologů. Jestli podle tebe takhle vypadá "chytrost", tak to jsem mnohem radši hloupá.
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)