Monty, ale zase je normální respektovat, že někoho někdo "sere", což se v případě dítěte může projevit řvaním.
Já jsem s tebou zajedno v tom, že dnešní doba, kdy nenajdeš dítě, které by nešlo k psycholožce, je trochu padlá na hlavu.
Z druhý strany si myslím, že kdyby tebe potkala juniorova nechuť pobýt jinde, tak to nelámeš a už určitě ne z důvodu nějakého psychického otužování.
Moje dítě je vzorek kliku a pohody od mala, babičku má učitelku v MŠ, často tam chodila na kukačku. No a když přišel čas jít do školky, regulérně tam blila z nervů, nevím, kde to trauma vzala. No tak tam nechodila. Ve škole se jí líbilo od 1. dne (a tam už jsme s ohledem na prošlou zkušenost jisté obavy přenášet mohli
) a od těch dob se jí nikdy nikde podobná neuroza neprojevila. Jsem ráda, že jsem měla možnost jí v tom nevymáchat "pro její dobro".