...j.a.s... |
|
(23.9.2017 17:45:40) Buchli, tak to asi psala jen Kudla. Popravdě, já moc ty Kudliné příspěvky nemám ráda, protože ona tak nějak očekává, že člověk v dospělosti vůči rodičům řeší jen křivdy typu: "nekoupila mi lízátko v červnu v roce 77".
|
Kudla2 |
|
(23.9.2017 20:26:31) j.a.s.,
prosím, nepředjímej, co řeším.
Protože já jsem se opravdu jen PTALA, jakého je to rázu, a nebylo to myšleno tak, že je to určitě banalita.
V životě jsem se s pár lidma, co vůči svým rodičům řešili jen banality, ale měli jim to za zlé do hloubi dospělosti, setkala častěji než s těmi, co by řešili opravdu něco zásadního, a většina rodičů, které znám, není citově chladná a své děti má ráda, i když se jistě ve vztahu k nim mohli dopustit nějakých chyb.
Takže je pro mě těžší představit si rodiče, který cíleně ubližuje, než rodiče, kterej třeba něco strašně vyoslí, ale v dobré víře. Sama se počítám k těm druhejm (snažím se dělat, co můžu, ale nemůžu rozhodně říct, že je to správně) a není mi moc příjemná představa, že by moje děti na mě zanevřely, protože z jejich pohledu to třeba správně nebylo.
Ale opravdu tím nechci říct, že "zlí" rodiče neexistujou, ani se dotknout těch, kteří měli tu smůlu a takové si "vylosovali".
|
...j.a.s... |
|
(23.9.2017 21:40:29) A Kudlo, kde je pro tebe ta hranice, kdy uznáš, že rodiče dětem ubližují? Je podle tebe ubližování, když rodiče dítě neustále citově vydírají, kritizují a ponižují? Nebo je to jen prohřešek? Nemyslím si, že dítě nebo dospělý jen tak zatratí své rodiče... Taky nečekám, že rodič by měl být svatý, ale někdy se to nasbírá, a pak už to fakt není jen o nějaké malicherné křivdě, ale o tom, že ten rodič to své dítě dost poznamenal a určitým způsobem mu dost ublížil. Nakonec by se takový rodič neměl divit, když se mu jeho dospělé děti obloukem vyhnou...
|
Vanda++ |
|
(23.9.2017 22:04:20) J.a.s., "kde je pro tebe ta hranice, kdy uznáš, že rodiče dětem ubližují?" přesně. Kde je ta hranice, a kdo ji určuje? Jak si může někdo dovolit posuzovat, co jsou banality, zvenčí? Protože co je pro jednoho banalita, viděna zvnějšku, může být pro dotyčného např. dlouhodobý stres, a každý asi není tak tvrdý, že by nad některými pravděpodobně dlouhodobými záležitostmi (které nějakým - jakýmkoliv způsobem mohou ubližovat) mávl rukou. Přesně, rodiče se nezatracují jen tak z plezíru, že někomu rozbourali v dětství kostky.
|
|
Kudla2 |
|
(23.9.2017 22:30:43) Ale já přece nejsem žádnej arbitr, abych to posuzovala.
A asi je dobrý rozlišit, že v žádném případě nezpochybňuji pocity toho dítěte a netvrdím, že když mu něco bylo nepříjemný, tak že mu to nemělo být nepříjemný a že to bylo špatně, takže opravdu není nutný se na mě za to zlobit.
Mám pocit, že to berete tak, že "stala se mi křivda, rodič mi ublížil a kdo řekne slovo proti tomu, tak je proti mně", a z pohledu toho dítěte je to naprosto pochopitelný - ta bolest byla opravdová a nezaslouží si zpochybnění.
Ale nemůžu si odpustit nevidět i tu druhou stranu - aniž by to umenšovalo nebo zlehčovalo vaši bolest, myslíte, že ten rodič to dělal SCHVÁLNĚ, aby vás týral, nebo si prostě jen myslel, že to tak má být správně, případně to líp nedokázal?
A můžeme my si být skutečně JISTÍ, že to, co děláme, je dobře, a že nám to naše dítě neodcizí, protože bude mít pocit, že jsme ho poznamenali a ublížili mu, ačkoli my jsme ze svého pohledu dělali to nejlepší, co jsme uměli?
A ano, myslím si, že pokud by kontakt s rodičem měl dítě ničit, tak je skutečně lepší, když se mu obloukem vyhne, a že má na to plné právo - nikdo není povinen nechat se týrat. Případně pokud se s nimi nechce přestat stýkat úplně, tak má právo i na "ochladnutí", a myslím, že je zákonité a dokonce žádoucí přestat brát takového rodiče a jeho názory vážně a trápit se jimi.
|
Ráchel, 3 děti |
|
(23.9.2017 22:43:36) Ale já přece nejsem žádnej arbitr, abych to posuzovala. - no, to jsme fakt rádi
dále: nejde o něco, co je jen "nepříjemné". Řadě lidem se v dětství stalo něco, co bylo skutečně traumatizující. Nejde ani o jednotlivé křivdy, ale o celkový přístup, který někteří rodiče k dětem mají.
ad "myslíte, že ten rodič to dělal SCHVÁLNĚ, aby vás týral, nebo si prostě jen myslel, že to tak má být správně, případně to líp nedokázal?" - já si sice nemyslím, že mi rodiče ubližovali schválně, nicméně to nijak nezmenšuje trauma, které mi žel způsobili. A tím myslím skutečně postraumatický stresový syndrom včetně flashbacků atd., zkrátka doživotní poškození. Ano, vím, že lépe třeba nedokázali, nebo že si mysleli, že to je pro mé dobro - a to mi pomáhá v tom, abych se na ně třeba nezlobila nebo je více chápala. Ale trauma o nijak neumenší.
ad "A můžeme my si být skutečně JISTÍ, že to, co děláme, je dobře, a že nám to naše dítě neodcizí, protože bude mít pocit, že jsme ho poznamenali a ublížili mu, ačkoli my jsme ze svého pohledu dělali to nejlepší, co jsme uměli?" - ne, tím si jistí být samozřejmě nemůžeme. Čím si ale jistá sem, že jsem schopná přijímat zpětnou vazbu, omluvit se, když udělám něco špatně atd. A to je pro vztah hojivé. Mmch moje matka to ve svých šedesáti dokázala - přerostla sama sebe a požádala mne za odpuštění, aniž bych jí co vyčítala, nikdy jsem nečekala, že by se to stalo. Prostě k tomu dozrála a má za to můj velký obdiv Otec žel setrvává ve svých zákopech - co nadělám.
|
|
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(23.9.2017 21:59:36) no, až na to, že pokud ten rodič v dobré víře dítěti ubližuje soustavně, tak je to prostě průser tak jako tak. taky bych byla opatrná na to posuzování, co je a co není banalita. jaksi jsi nemusela šlapat v jejich mokasínech... a v zásadě platí, že o životech druhých SKUTEČNĚ víme prd
|
Ruth |
|
(23.9.2017 22:10:15) Z jistýho pohledu prd, ale jen trochu.
Normální žena, když porodí, své dítě miluje. Blbý je, že občas porodí i ta (když to šlo dovnitř, půjde to i ven), která na to nemá ani špetičku talentu.
Nikde jsem s prepáčením neviděla tolik hrůzy na toto téma. Jako zde.
|
|
|
Monty |
|
(23.9.2017 22:14:50) Kudlo, jenže on taky často "cíleně ubližuje" z pohledu dítěte v dobrý víře, že je to pro dítě nejlepší. Je o tom přesvědčenej a neumí to jinak. Ono je strašně důležitý, jak se sejdou povahy. Co je pro jednoho cílený ubližování je pro druhého jen opruz nebo lapálie - a naopak.
|
Monty |
|
(23.9.2017 22:21:45) Mmch., asi jsem tu už psala, že mi máma někdy mých pětadvaceti přiznala, že mě mlátila že vzteku nad tím, že mám takovou povahu, jakou si ona sama přála a v podstatě mi to záviděla. Vypadá to asi hrozně, ale ve skutečnosti je ona ten, kdo je k politování, protože ona má se svojí povahou mnohem náročnější život než já. Mě sice řezala jako psa, ale furt jsem ten, kdo slízl smetanu. Nemám z toho ani trauma, ani jí to nevyčítám. Nežiju v minulosti a nemám potřebu se v ní hrabat a alibisticky házet cokoli na jiný lidi. Když nejde o život...
|
...j.a.s... |
|
(23.9.2017 22:32:07) Monty, možná jsi jedna z padesáti, co z tohohle nemá trauma a těch zbývajících 49 z toho trauma má, protože když jde matka proti dítěti, tak to traumatizující prostě je a se součtem povah to nemá co dělat. Jasně, člověk se s tím musí popasovat... akorát ty řeči kolem jsou docela nepříjemné. Téměř každý druhému uvěří, když je fyzicky týrán, má roztržené obočí, pusu, tu a tam modřinu. Nelze to zpochybnit. Ale jakmile jde o psychické týrání, tak už to tak jasné není a najednou má většina nezainteresovaných pocit, že si to ten druhý přibarvuje, vymýšlí a že to byla jen lapálie.
|
Monty |
|
(23.9.2017 22:36:12) Jas, nerada bych se pouštěla do rozebírání toho, co je nebo není trauma, ale jsem vcelku přesvědčena o tom, že mnoho traumat je způsobeno hlavně tím, že máme čas se hrabat v minulosti. A není to dobře.
|
...j.a.s... |
|
(23.9.2017 22:39:39) Monty, ale ono to hrabání se v minulosti není taky o tom, že sedíš a neděláš nic jinýho a myslíš na ty hnusné věci... Bohužel ty hnusné věci se ti vybavují, i když nechceš a ve chvílích, kdy vůbec nechceš... A pak zcela chápu zakladatelku, že si říká, proč... čím jsem si zasloužila, že se ke mně ta matka takhle chovala... když jsem byla dítě a nedělala jsem nic špatného.
|
Kudla2 |
|
(23.9.2017 22:48:12) j.a.s, a můžeš vůbec při tom přemýšlení dospět k něčemu jinýmu, než že to NEBYLA Tvoje vina, ale že to bylo tou matkou (jako když mě někdo seřve, tak to není o mně, ale o tom, že ON se špatně vyspal nebo má nějaký problémy)?
V tomhle trochu myslím, že chápu, jak to Monty myslí, a že to vzala za správnej konec - že dětství rozhodně neměla veselý a co do stupně traumatických situací si užila svoje, ale že to ke svému prospěchu dokázala zpracovat tak, že se na matku nezlobí a bere ji takovou, jaká je - nedokonalou a nedospělou, ale nevyčítá jí tu (nepochybně traumatizující) minulost, a neobviňuje sebe, že nebyla dost dobrá, protože vnímá, že problém nebyl v ní, ale v matce.
(A vřele souhlasím s tím, že pocit, že je člověk milován, je větší vklad do života, než jakejkoli byt nebo barák)
|
Ráchel, 3 děti |
|
(23.9.2017 22:52:27) Kudlo, ale ne každý prostě zvládne si to zracionalizovat, jako Monty. V tom jí myslím (v dobrém slova smyslu) hraje do karet právě její povaha. Holt ale ty karty má každý jiný. Já nejsem žádnej propagátor toho, že se má foukat na bebíčka, užírat se atd. Jsem pro odpuštění, nadhled, nový začátek a tak dále. Ale taky rozumím tomu, že ne pro každého to je snadné. A nějakým "nedramatizuj to tak" ještě nikdo nikomu nějak zvlášť na této cestě nepomohl.
|
|
...j.a.s... |
|
(23.9.2017 22:54:20) Kudlo, tady se plká o mnohem větších banalitách a když se tady objeví smutný téma, tak to sklouzává k tomu, že by zakladatelka měla pomalu doložit důkazy, aby jí bylo uvěřeno... nebo jsou jí dávany rady, aby si to tak nebrala... smutný... při jakékoliv kravině tady člověk dostane daleko většího pochopení... Ale holt ještě společnost na tabu "nemilujících matek" není připravená.
|
Kudla2 |
|
(23.9.2017 22:55:51) J.a.s., já to vnímám podobně jako Ropucha:
"Chci nabídnout zamyšlení, jestli nejde jen o nedorozumění, jestli třeba ta domnělá matčina neláska není jen bezradnost. Není to ale tak, že bych chtěla shazovat zakladatelčiny pocity."
|
...j.a.s... |
|
(23.9.2017 23:00:31) ""Chci nabídnout zamyšlení, jestli nejde jen o nedorozumění, jestli třeba ta domnělá matčina neláska není jen bezradnost. Není to ale tak, že bych chtěla shazovat zakladatelčiny pocity." No jo, Kudlo, ty jsi v tomhle prostě studená... a prostě tvoje emoční výbava odmítá pochopit, že mezi láskou a patalogickým fyzickým týráním dítěte je ještě něco, co není tolik vidět, nedá se to uchopit a přesto je to patalogické taky.
|
Kudla2 |
|
(23.9.2017 23:06:29) j.a.s. to psala původně Ropucha, takže jsme studené dvě.
Ty pořád nemůžeš pochopit, že s Tebou v podstatě souhlasím - že ten rodič se může chovat patologicky (protože sám má třeba za sebou nějaký trauma, nebo to je vlastně jedno proč), ale že to v daný chvíli dělá proto, že to jinak neumí, ne proto, že by se rozhod, že bude to dítě schválně týrat.
V žádným případě to NENÍ vina toho dítěte (což píše Ráchel, že je důležitý, aby to dítě pochopilo, že ono za to nemůže), ale taky to až na výjimky není tak že by ten rodič tomu dítěti chtěl úmyslně ubližovat.
|
Ráchel, 3 děti |
|
(23.9.2017 23:08:15) Kudlo, ty pořád lpíš na tom, jestli to ten rodič dělá schválně, nebo protože to jinak neumí. a my se ti furt snažíme, jako někdo, kdo to zažil, vysvětlit, že to je v zásadě JEDNO.
|
|
...j.a.s... |
|
(23.9.2017 23:15:01) No jo, kdyby to bylo neúmyslné, tak by se to možná neopakovalo prvních 18 let věku dítěte... A neopakovalo by se to poté, co to dítě dokola prosí o trochu lásky a dožaduje se jí... Ale pokud to dělá ten rodič i poté, co je mu 30 nebo skoro 40, tak je prostě .... a nemůže se schovávat za nějakou neúmyslnost.
|
Kudla2 |
|
(23.9.2017 23:18:24) j.a.s, možná se zeptám blbě, ale není v těch 40 už jasné, že to je marná snaha a že ten rodič toho není a nikdy nebude schopen?
|
...j.a.s... |
|
(23.9.2017 23:23:50) Kudlo, ten věk jsem myslela jako věk rodiče... že dítě má dejme tomu ve dvaceti nebo později a vesele ho "týrá" prvních deset, patnáct let života, a tedy už mu není 18 a měl by být dávno vyzrálý a srovnat si v sobě, že to dítě by mělo dostávat něco jiného. Nebo před 30 lety neplatilo, že dítě by mělo dostávat bezpodmínečnou lásku a přijetí? Bylo tohle tabu? Razila se jenom studená výchova a vše, co bylo vřelejší, byl vlastně zázrak mimo normu?
|
Kudla2 |
|
(23.9.2017 23:37:32) J.a.s.,
někteří lidé nám prostě NEDAJ to, co potřebujem, nejsou toho schopni. A nemá cenu to z nich dojit, jako nepodojíš kozla.
Oni prostě NEJSOU takoví, jaké bychom je chtěli mít, a nikdy nebudou.
Pokud je to tak zlý, tak do 18 je tomu bohužel to dítě daný na milost a nemilost, ale úderem dospělosti to může přetnout a jet si už po svým.
"Nebo před 30 lety neplatilo, že dítě by mělo dostávat bezpodmínečnou lásku a přijetí? Bylo tohle tabu? Razila se jenom studená výchova a vše, co bylo vřelejší, byl vlastně zázrak mimo normu?"
Tak já myslím, že obecně to asi studenější bylo, respektive že se to dnes mnohem víc vyvinulo směrem k respektování toho dítěte, což je dobře. Já jsem měla v dětství pocit, že jsem od táty respektovaná a že to je svým způsobem výjimečný.
|
77kraska |
|
(25.9.2017 12:24:27) Kudlo, ja myslim, ze o vychove se pred 30ti lety moc nemluvilo, rozhodne ne ani z poloviny tolik co dneska...stejne tak pred 40ti lety, kdy jsem byla dite ja
na deti byla prisnost, i v rodinach, kde deti "mely vsechno", deti musely pomahat, ucit se, psat ukoly, jezdit na rodinne navstevy, drzet pusu, nesmely byt drze....bralo se to tak, ze rodic musi chodit do prace a dite musi poslouchat, kazdy neco musel....ve skole se taky muselo poslouchat...taky se vsude muselo dojidat jidlo....a kazdy musel snist to, co mu bylo nalozeno na talir, pro rodinu se varilo jen jedno jidlo.....aspon z moji zkusenosti
jeste kdyz jsem byla na VS a zacinaly demonstrace (Palachuv tyden apod.), tak rodice mi kazdou chvili volali, at nikam demonstrovat nechodim, ze mi to zakazuji, dokud mne zivi
|
|
|
Kudla2 |
|
(24.9.2017 0:01:34) jinak je mi fakt líto, že to někdo měl doma blbý a necítil se tam celý dětství dobře
Fakt nechci, aby to vyznělo, že to chci zlehčovat (nechci), nebo že chci hlásat "cti otce svého a matku svou zcela bez ohledu na to, jak se k tobě chovali" (taky nechci).
Umím si představit, že člověk takové rodiče nemiluje, nevyhledává, citově "odstřihne". Chápu, že je to deficit, kterej (na rozdíl od těch Montiných bytů) lze dohnat jen velmi těžko, pokud vůbec.
Ale v určitým momentě přece musí být jasný, že to NEPUJDE, že ten rodič bohužel není takovej, jakýho bych ho chtěla mít, a nikdy takovej nebude.
Není v tomto okamžiku výhodnější si to uvědomit a přestat usilovat o něco, co mi ten člověk prostě dát nemůže (a být stále dokola a dokola frustrován tím, že mi to nedává)?
|
K_at |
|
(24.9.2017 8:38:06) Kudlo, jenze tohle je o citech. Hlava muze vedet mnoho veci, ale pokud nejsi velmi racionalni a silna osoba, ta "duse" bude bolet i pres tu racionalitu.
|
Kudla2 |
|
(24.9.2017 9:22:15) Kat,
určitě, to plně chápu, a je mi to líto, přeci jenom máma je jeden z nejbližších lidí.
Možná jsem opravdu studená potvora, ale říkám si, že to, že to člověka asi v určitým smyslu mrzet nepřestane a nelze si v tom poručit, je jedna věc, ale druhá je to, jestli je nutný si v tom pořád dokola nabíhat na vidle a snažit se z toho člověka vykřesat něco, o čem se už dávno potvrdilo, že to v něm není, a prožívat znova a znova zklamání z toho, že to tam FAKT není.
|
Senedra |
|
(24.9.2017 12:50:32) Kudlo, já bych řekla, že to tak strašně bolí právě proto, že matka by měla být nejbližší člověk - někoho, kdo s tebou není tak spojený dokážeš odstřihnout a říct si " ten mi za to nestojí".
|
|
K_at |
|
(24.9.2017 13:05:35) Kudlo, rozumim. Myslim, ze hodne lidi si neuvedomuje, co a proc delaji. Nejak jednaji, trapi je, ze se neco nedari. Ale nemaji ten nadhled a objektivitu, aby si rekli: jo, neni to ma chyba. Chyba je jinde a uz me to nebude zajimat. Vlastne se snazi potesit to maly dite, ktery v sobe vsichni asi mame.
|
Kudla2 |
|
(24.9.2017 14:15:13) Kat,
já vím, že je to asi krutý, a plně chápu potřebu potěšit to "vnitřní dítě", chápu i spoustu marnejch pokusů udělat to "přes" tu matku, ale když to po sto padesátý nevyjde, tak je z mýho pohledu načase se zamyslet nad nějakým náhradním způsobem, jak to dítě potěšit jinak, protože tudy cesta prostě nevede a nikdy nepovede.
A chápu, že to člověka mrzí a hodně, ale když se tím bude týrat celý život, tak to bude sice naprosto pochopitelný, ale on bude ten, kdo tím bude do konce toho života trpět. A na to je ten život přeci jen trochu krátkej.
(a "netrápit se" fakt nemyslím "přepnout si mozek na všeobjímající lásku k matce, ať byla jaká chtěla". Považuji za logické, že když je mi kontakt s někým nepříjemný, že ho nebudu tolik vyhledávat a že i moje city k tomu člověku ochladnou, považuji to za přirozenou obranu, i když se jedná o tak blízkého člověka, jako je matka.
|
|
|
|
|
|
|
|
K_at |
|
(24.9.2017 8:36:05) Valkyro promin, ale tvoje matka je skutecne neuveritelne asocialni osoba. A jeste zrejme prisernej egoista. To je fakt hnus. Uprimne nechapu, proc jsi ji uz davno neodstrihla. Tohle by zabilo vola.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(23.9.2017 22:45:12) Monty... no... asi nemám slov.
|
Monty |
|
(23.9.2017 22:47:24) Ráchel, co naděláš, já jsem pragmatik. A nedělám cíleně nic, co by komplikovalo život.
|
Ráchel, 3 děti |
|
(23.9.2017 22:49:20) no, já si taky cíleně nekomplikuju život. ale jaksi třeba flashbacky a noční můry jsem jaksi ovlivnit nemohla, žejo. díky Bohu už je lépe, ale prostě některé věci vůlí neovlivníš.
|
|
|
|
|
|
|
...j.a.s... |
|
(23.9.2017 22:25:43) "jenže on taky často "cíleně ubližuje" z pohledu dítěte v dobrý víře, že je to pro dítě nejlepší. Je o tom přesvědčenej a neumí to jinak. Ono je strašně důležitý, jak se sejdou povahy. Co je pro jednoho cílený ubližování je pro druhého jen opruz nebo lapálie" Monty, to teda taky zlehčuješ. Já si myslím, že to není jen věc povahy... že je to hlubší a smutný, když je rodič nevyzrálý a chová se k dítěti jako k přístroji, kterému dává pokyny a zároveň od něj očekává chování dospělého, kterého ale dítě není schopné, takže pokud ho rodiče zrovna fyzicky netrestají každý týden, tak z toho nemá jak utéct a musí to chudák vydržet až do dospělosti.
|
Monty |
|
(23.9.2017 22:31:47) Jas, njn, ale k čemu je to naopak dramatizovat? Užírat se tím až do dospělosti? Jasně, dítě to může prožívat špatně, hluboce, být nešťastný... Ale ve chvíli, kdy je dospělý a nemusí si to nechat líbit je snad zdravější to zahodit a jít dál než se k tomu pořád vracet.
|
...j.a.s... |
|
(23.9.2017 22:36:13) Monty, víš, co je vtipný, že když jsou diskuze o domech do začátku, tak to píšeš mnohem horlivěji, jaký je to deficit, pro toho s holým zadkem... A když je tady téma o vyrovnávání se s tím, kdy ti rodiče z blbosti zničí prvních 15 let života, tak píšeš, jak je to jen lápalie, blbá kombinace povah a jaká je to hovadina a musí se to nechat být. Přepsat vzorec rodičů a vůbec si ujasnit, že to nebyla vina toho dítěte je strašně těžký, vysilující a bohužel tě to ovlivní ještě víc, než nějaký deficit věna pro začátek.
|
Monty |
|
(23.9.2017 22:41:45) Jas, no samozřejmě - rodiče na tebe "můžou" do osmnácti, ale hypotéku platíš třeba 20, 30 let a nájem někdy celej život. To ti otravuje dobu svobody, na rozdíl od rodičů.
|
...j.a.s... |
|
(23.9.2017 22:48:07) Monty, to se neshodneme... že ti někdo pos... kus života vlastní nevyzrálostí se s tebou může táhnout stále, dávno poté, co zplatíš hypotéku. Zakladatelka založila těžký téma, dost možná spíš pro terapeuta, ale mnohé příspěvky dost vypovídají o naší společnosti...
|
|
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(23.9.2017 22:47:53) ježkovy voči Monty, jaký dramatizování? tak sama si psala, že taky záleží na povaze... no a ne každý se narodí s hroší kůží. tobě to připadá jako dramatizování, ale pro ty dotyčné to je reálné prožívání.
|
Monty |
|
(23.9.2017 22:51:49) Ráchel, jo, v tu chvíli je, ale co s tím třeba po 30 letech? Co na tom změníš, jak to vyřešíš? Nijak. Takže je v zájmu každého snažit se dopad do budoucna minimalizovat, ne se tím neustále zaměstnávat. Neříkám, že je to pro každýho lehký, ale přijde mi to dost praktický.
|
Ráchel, 3 děti |
|
(23.9.2017 22:54:58) Monty, každej má tu cestu holt jinou. Pro někoho je potřeba hodit to za hlavu, jiný se tím potřebuje zabývat, aby se s tím srovnal. Mně je třeba blízkej přístup - tak jo, co uděláš tady a teď, aby ses posunul. Ale i k tomu jsem si musela nějak dospět.
|
|
|
|
|
Kudla2 |
|
(23.9.2017 22:38:16) j.a.s., ale na výchovu neexistuje žádnej mustr, kde by se dalo říct "takto je to správně". Kolikrát jako rodič NEVÍŠ přesně, jestli to, co děláš, je správně, a vidíš, že to dítě tím frustruješ, a je možnost, že si z toho odnese něco dobrýho, ale taky že se sekneš a že se dítě bude cítit poškozený.
|
...j.a.s... |
|
(23.9.2017 22:43:49) Kudlo, takže je podle tebe v pořádku, když rodič uznává studenou výchovu, nepochválí, nedá ti automatické přijetí, bezpodmínečnou lásku a místo toho tě neustale kritizuje, ponižuje, protože máš jako dítě tu vadu, že ses nenarodilo dospělé? Mně tohle adorování matek fakt štve, protože to nahrává tomu, že každá matka je milující pečující, a když tomu tak není, tak si stejně může dovolit cokoliv... a ve stáří se rozčilovat, jak jsou ty děti nevděčné, že ani nepřijedou... Prostě žijeme ve společnosti, kde jsou děti nabádány k tomu, aby rodičům odpustily první poslední a nepožadovaly reflexi...
|
Kudla2 |
|
(23.9.2017 22:54:39) j.a.s., jestli sis všimla, tak já nikoho neadoruji a dokonce si myslím, že není povinností dětí rodičůmi nic odpouštět, často je navštěvovat ani se s nimi nějak extra bavit, pokud nemají tu potřebu. A rozhodně si nemyslím, že by si rodiče mohli dovolit cokoliv a myslím, že dospělé dítě nemusí brát na názor rodiče vůbec žádný ohled.
Mám pocit, že mi vkládáš do úst věci, který nemám nijak v úmyslu tvrdit.
|
|
|
|
|
|