Ráchel, 3 děti |
|
(13.1.2016 15:55:24) asi bych víc, než z dědičnosti, měla obavy z toho, zda budu schopná tady pro dítě skutečně být. zda nebude trpět tím, že bude mít mámu každou chvíli v léčebně, nebo tím, že "na maminku musíme být opatrní". Já jsem onemocněla, byť jinak, před pěti lety, akorát jsem už děti měla. A vidím, že se to na nich podepsalo.
|
...j.a.s... |
|
(13.1.2016 16:39:18) Ráchel, ale pokud žena není přetěžovaná a pomáhá širší rodina, tak jí dítě může pomoci i tak nějak pozitivně, ne? Třeba se jí bude dařit lépe a nebude se časem propadat do deprese kvůli tomu, že dítě nemá. I tohle bych zvážila. 10 % dědičnost, není zas tak velké riziko a řekla bych, že vzdát se možnosti mít dítě je taky dost rizikový faktor pro psychiku. Zvláště když oba si dítě přejí.
|
Ráchel, 3 děti |
|
(13.1.2016 17:52:13) hele, já ti nevim... podle mě dítě spíš přinese psychickou zátěž a to říkám s tím, že svý děti miluju a jsem ráda, že je mám... akorát je mi jich občas líto, že nemají trochu víc funkční matku. jinak já naprosto chápu, když si někdo i tak to dítě pořídí, nijak to zakladatelce nerozmlouvám.
|
...j.a.s... |
|
(13.1.2016 18:07:14) Ráchel, ano, děti jsou zátěž... ale taky se dovedu představit, že mohou pomoci, zvlášť když s provozními věcmi pomáhá širší rodina. Že mohou znamenat důležitý pevný bod v životě někoho s psych. onemocněním. Dávají důvod, proč se snažit, bojovat, přinášejí radost. Záleží na konkrétním člověku, co mu přináší radost uprostřed fyzického nebo psychického handikepu.
|
...j.a.s... |
|
(13.1.2016 18:09:10) Ale je fakt, že nevím, do jaké míry je reálné, aby měl člověk s bipolárkou běžný život v určitých mantinelech bez velkých výkyvů, i když pomáhá širší rodina a daný člověk není přetěžovaný.
|
|
|
|
|
sylvaina |
|
(13.1.2016 18:43:49) Ráchel, já tedy nemám psychickou nemoc. Nicméně je i tak dost blbá, rodina se o mně bojí a musím být dosti opečovávaná. Na holky se to podepsalo jisto jistě. Ale i v pozitivním smyslu. A když jsme se o tom spolu bavily, tak jsou samozřejmě smutné, že se mnou není taková sranda, jako před nemocí. A že se o mně bojí. Ale že jsou se mnou stejně rády na světě. Já jsem vlastně taky dítě vážně nemocné ženy, která taky onemocněla ještě v době mého dětství. No jo, dědičnost. A neříkám, že to nebylo těžké. Ale měla jsem taky tátu a babi. A nebylo to úplně mínusové dětství, spíš naopak. A do budoucna mě to dost posílilo. Nikdy bych neřekla, že by bylo lepší, kdyby mě naši neměli. A dětem můžeš dát kýbl lásky i tak.
|
|
kousavá |
|
(13.1.2016 23:42:17) Jo, ráchel, napsala jsi mou velkou obavu " bude mít mámu každou chvíli v léčebně, nebo tím, že "na maminku musíme být opatrní". " U toho argumentu nedokážu najít nic, čím bych ho zjemnila nebo vyvrátila. Jsem zvědavá, co mi na tento bod řekne manžel. Akorát jsi to popsala výstižněji, než bych to já dokázala. Hlavně to "musíme být opatrní" s podtextem "nesmíme zlobit, musíme být hodní, tišší, nedělat to, co by mámě mohlo ublížit". Nemyslím, že by se to nutně muselo formulovat nebo myslet tímto způsobem, ale strach z toho mám.
(ha!! napsala jsem krátký příspěvek!!!)
|
Unavená | •
|
(3.5.2016 13:45:46) Píši jako matka, které onemocněla dospělá dcera bipolární afektivní poruchou. Bipolární poruchu v rodině nemáme, nevím o tom, prostě se tak stalo a dcera onemocněla, je to nejspíš osud.Moc bych si přála vrátit čas, aby bylo vše jako dřív, ale bohužel to nejde. Ale upřímně, neumím si představit, že by dcera měla být matkou. Myslím si, že člověk sám se sebou má spousta starostí a střídání deprese a mánie je pro člověka a pro blízké okolí značně vyčerpávající a do toho všeho se starat o miminko a vychovávat jej, no nevím. Chápu, že jako žena toužíte po miminku a manželovi porodit potomka, ale musíte zvážit veškeré pro a proti. . Poraďte se se svým lékařem, ten nejlépe Vám může poradit, zda těhotenství doporučuje. Hlavně Vám musí být manžel silnou oporou a i rodina, protože přijdou jistě chvíle, kdy i manžel bude unavený a bude potřebovat pomoc on. Moc Vám to děťátko přeji a ať je Vaše rozhodnutí jakékoliv,tak ať Vám vše dobře dopadne a buďte všichni silní, protože tu sílu, hlavně psychickou budete moc potřebovat!!!A ještě jako zralá žena Vám můžu říct, že život se dá žít i bez děťátka, není úděl žen rodit. Mějte se moc hezky.
|
|
|
|