Ráchel, já tedy nemám psychickou nemoc. Nicméně je i tak dost blbá, rodina se o mně bojí a musím být dosti opečovávaná. Na holky se to podepsalo jisto jistě. Ale i v pozitivním smyslu. A když jsme se o tom spolu bavily, tak jsou samozřejmě smutné, že se mnou není taková sranda, jako před nemocí. A že se o mně bojí. Ale že jsou se mnou stejně rády na světě. Já jsem vlastně taky dítě vážně nemocné ženy, která taky onemocněla ještě v době mého dětství. No jo, dědičnost. A neříkám, že to nebylo těžké. Ale měla jsem taky tátu a babi. A nebylo to úplně mínusové dětství, spíš naopak. A do budoucna mě to dost posílilo. Nikdy bych neřekla, že by bylo lepší, kdyby mě naši neměli. A dětem můžeš dát kýbl lásky i tak.