Tak my jsme takové celkově nervově labilní rodina. Ale dá se s tím žít. Já jsme mnohem flegmatičtější než třeba moje matka, syn teď v pubertě už taky. Ale jako dítě byl dost úzkostný, pořád kvůli něčemu řval a pořád se potřeboval ujišťovat, že to ,co se po něm chce, chápe a dělá správně...V souvislosti s jinou léčbou se mu rozjely nějaké neurologické příznaky, tiky, pak ty obsese. Léčen byl cca 3 roky AD ( Sertralin), teď už je bez léků.
Takže spouštěčem byla jiná náročná léčba.( A co si vzpomínám, tak úplně první příznaky těch tiků měl s nástupem do 1. třídy, zřejmě stres spojený se školou..)