| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

O výchově jedináčků, rok 1881

 Celkem 261 názorů.
 Monty 


Téma: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 10:00:11)
Cituji z knihy "Třicet návštěv čili Následky dobrého a špatného vychování", vydané v řadě Besedy mládeže roku 1881. Povídku pro mládež dospělejší sepsal Jan Hrdý, učitel.

Hlavními hrdiny jsou dva chlapci, narození ve stejný den. Jeden v bohaté rodině mlynáře, druhý v chudé rodině chalupníka. Mlynářův synek dostává neobvyklé jméno Evarist ("Otec i matka shodují se, že dítku jejich musí býti dáno při křtu svatém neobyčejné jméno, by se již svým jménem různilo od obyčejných sprostých dětí sedlákův a chalupníkův."), chalupníkův Jiří, neb se narodil na svátek sv. Jiří.

"Bohatý a chudý matčin milánek

Mlynářův Evarist žil jako v nebi, větýrek ho nesměl ovanouti, ani paprsky sluneční tvářičky jeho zulíbati; když nespal v měkkounce vystlané jako sníh bělounké postýlce s modrými hedbávnými záslonami, hejčkala jej stále chůva na rukou. Zaplakal-li kdy, činila mu pomyšlení, by se utišil; netišil-li se, byl hned pobouřen celý dům a matka jala se činiti nešťastné chůvě kruté výčitky, jako by byla vinna, že rozmazlený jedináček ze svévole povykuje: vždyť po soudu matčině nemluvně nemá rozumu, neplakalo by, kdyby ku pláči nemělo příčiny; že plakalo a povykovalo, toho vinu nesla toliko chůva, rozumí se samo sebou. Aby chůva malého křiklounka utišila, zpívala mu, podávala mu hračky neb plácala psa a kočku, jako by se na ně zlobila za to, že chlapeček pláče. Mnohdy se skutečně utišil, ano i rozesmál, pak však plácal zlostně ručkama chůvu do obličeje, nožkama cupal, hračky zahazoval a povykoval tím více. Ve případech těch vytrhovala obyčejně matka chůvě svého miláčka a utěšovala jej sama. Takto se v prvém roce svého žití mladičký Evarist bavíval k zármutku své chůvy a k radosti svého otce, který vyprávěl, jak se tomu těší, že z jeho synka stane se jednou řádný muzikant.
O muzikantském tom nadání přesvědčili jsme se též při naší druhé návštěvě, i neopomeneme tu zaznamenati, co jsme slyšeli a viděli. Při našem vstoupení do bytu mlynářova právě se Evarist probudil; což oznamoval muzikantským svým nadáním. Chůva bez prodlení vzala jedináčka na lokty a mazlila se s ním. Evarist chvilku mlčel, načež s pláčem natahoval ručky po matce, jež ochotně pospíšila vyhovět jeho přání, by se utišil; však sotva, že se utišil, natahoval již ručky po otci s pláčem, a tu též otec pospíšil vyhověti přání svého milánka. Při naší návštěvě ve mlýně shledali jsme tudíž, že nejen chůva, ale i otec s matkou jsou služebníky svého drahého milánka v peřince, a projevujeme obavu, budou-li budoucně rodiče mladičkému svévolovi vždy po vůli, že bude ve své svévoli prospívati a tím připraví svým starostlivým rodičům mnohý zármutek a sobě pak nenahraditelnou škodu. Kéž by se naše obava neuskutečnila!
Podívejme se nyní do chaloupky, jak prospívá Jiří. Jeho nerozlučným společníkem jest pes. Často, když chlapeček na zemi usne, propůjčí se mu čtyřnohý druh za podušku. Otec Jiříčkův po celý den pracuje, vídá svého milánka, jen když přijde na oběd a pak ráno a večer. S otcem musí jíti též matka po práci, a tu pak povaluje se hošík v chudobné světničce na zemi a kolem něho obskakuje dovádivě čtyřnohý společník a přítel.
Když jsme se ubírali na návštěvu k chaloupce, přidružila se k nám na dvorečku matka, a že se již schylovalo k slunce západu, přicházel též otec v patách za námi k domovu. Jiříček spal a měl hlavu položenou na svém huňatém společníku. Při vstoupení matky do světničky pes sebou trhl, jako by chtěl vyskočiti, čímž se chlapeček probudil. Jakmile spatřil maminku, natahoval po ní ručky s libým úsměvem. Matka jej vzala na lokty, zulíbala jeho tvářinky a pospíšila si uvařit mu kašičku k večeři.
Když se malý Jiříček navečeřel, zatoužil po otci: vztahoval k němu ručky s pláčem. Matka proto rozmrzela se na svého milánka a pokárala ho přísným pohledem i slovy: "Tak, zde lež na postýlce! Dokud nepřestaneš plakati, otec tě na lokty nevezme!"
Synáček slovům matčiným nerozuměl, ale rozuměl dobře přísnému pohledu, a pak věděl ze zkušenosti, že pláčem ničeho nesvede, a proto ustal okamžitě roniti slzy.
Když takto chvíli ležel, jako by činil pokání za své prohřešení, vzal jej otec na lokty, by jej uhejčkal k spánku, z něhož byl příchodem rodičů před chvílí vyrušen.
Z pověděného zřejmo, že již nejmenší dítko dobře si pamatuje, může-li pláčem nebo zlostí čeho se domoci čili nic, a že tudíž rodiče maličkého Jiříčka dobře činili, když již v nejútlejším mládí nedopouštěli, by jejich synáček násilně něčeho se domáhal a při tom se zlobil, neboť předobře věděli, že nectnostem těm by dítko zvykalo ku své budoucí škodě.
Proto též otec nejednou říkával: "Kdo chceš zlé předejíti, nedej jiskře ohněm býti." Nectnosti v srdéčku dítka podobají se jiskérkám, které, když se neuhasí ale rozdmychají, s dítkem rostou rok po roce v žár. Čím pak žár ten více zmohutní, tím obtížněji lze jej později uhasiti; ano mnohdy zmohutní tak, že ho uhasiti nelze.
Rodiče Jiříčkovi svého synáčka rovněž milovali, jako rodiče malého Evarista, ale láskou svou nedali se svésti ku slabosti, by svého milánka poslouchali a jeho svévolným rozmarům kdy byli po vůli. Kéž by se příkladu toho vždy zachovali nejen rodiče chudobní, ale i bohatí, vždy pamětlivi jsouce, že dobré vychování jest nejlepší věno!
Jako koule sněžná tím více roste, čím dále se valí, tak rostou též zhoubné návyky člověka, čím déle se jim hoví."

(Pokud by vás zajímal další osud chlapců, mohu samozřejmě na vyžádání pokračovat. ~;))
 Lída+2 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 10:10:45)
ZAJÍMAVÉ :-)

klidně pokračuj~;)
 Binturongg 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 10:17:48)
Vida, už před 130 lety si uvědomovali, co za spratka vyroste z dítěte "bez hranic" :-)

Pokračování, prosím!!!!
 Kreaty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 10:29:44)
no pokračování neznám, jenom když jim bylo kolem 35 let tak propokla jedna z nejhroznějších válek v dějinách, viz: Desítky a stovky metrů prostoru byly vykoupeny mrtvými na obou stranách fronty, které nebylo možno pohřbít. Němci se snažili ovládnout i další pevnosti (Thiaumont, Vaux), ovšem jediným výsledkem byly obrovské ztráty. V noci ze 7. na 8. května došlo v pevnosti Douaumont, obsazené Němci, k výbuchu muničního skladu a zničená pevnost se stala hromadným hrobem pro téměř 700 německých vojáků.

Nevím, kdo se války účastnil aktivněji z těchto dvou mužů, ale doufám, že jen obrovská míra lásky, kterou dostanou děti v dětství zabrání jakémukoliv dalšímu takovému mlýnku na maso z lidských těl, jak se nazývá bitva u Verdunu.
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 10:34:47)
Kreaty,
já ti nevím, ale že by každý válečný štváč neměl v dětství dostatek rodičovské lásky není moc důvěryhodná teorie.
Takovýho Adolfa minimálně maminka rozmazlovala docela dost, protože před jeho narozením přišla o tři malé děti (ze všech tuším šesti narozených přežil jen on a jeho sestra Paula) a Adolf k ní měl velmi srdečný a láskyplný vztah.
 Binturongg 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 14:30:59)
Monty - jeden láskyplný rodič nestačí, pokud je druhý tyran, psychopat a agresor. Takže dílem genetika a dílem domácí prostředí...
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 14:33:08)
Bin,
to je vždycky sázka do loterie - ale třeba zrovna Hitlerův otec se víceméně nelišil od většiny otců té doby a v daném "sociokulturním" prostředí. Neměl smysl pro humor a pěstoval včely. ~;)
 Binturongg 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 14:45:14)
Monty - nemyslím, že většina otců té doby šikanovala a mlátila manželky a děti...
Nemluvnost a včely beru, ale psychopatem se rodí málokdo a ještě méně lidí tuto poruchu získá.

Jiná věc je, že se to těm debilům tolerovalo. Ale tolik, aby to byla norma, jich přece jen nebylo...
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 14:47:00)
Bin,
to už nezjistíme, jestli většina, ale každopádně to nebylo vnímaný jako něco extra neobvyklýho nebo špatnýho. Na rozdíl od toho, když tatíček Masaryk jezdil po parku s kočárkem. ~;)
 Binturongg 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 14:55:24)
Monty - přístup k ženám v tehdejší době je věc jedna, ale "medializace" chování některého z otců, to už muselo být sakra divné, když o tom někdo vytvořil záznam - třeba i to dítě v dospělosti.
Kdyby se otec choval standardně, nikdo po něm ani neštěkne.

Kromě toho, i když na šťastná dětství jako normu nevěříš - existovala od pravěku, ač se v každé době žilo jinak.
A na mlácení, ponižování a řev si nikdo jako na normu nezvykne a ovlivní to život každého.
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 14:59:03)
Bin,
šťastné dětství měl každý, kdo není duševně chorý a komu je přes padesát.
A to platí univerzálně.
Jednak lidé mají sklon vytěsňovat nepříjemné a DRUHAK (když už tu to téma máme) si každý zpětně idealizuje dobu, kdy byl mladý a měl život před sebou. ~;)
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 15:04:27)
Navíc ještě před 100 lety měl šťastný dětství ten, kdo ho přežil. ~;)
 Binturongg 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 15:04:56)
Monty - to je strašná blbost, cos napsala, ale Ty jsi obecně známá tím, že popíráš, že by dětství jakkoli ovlivnilo budoucí dospělý život :-)

Hele, prostě tatínek těžký alkoholik, mlátič a surovec (ke všemu panchartek s mindrákem) nebyl norma nikdy a těžko si dítě idealizuje své dětství prožité ve strachu, s modřinami, s vizí zakrvácené, plačící matky, prožité ve věčném stěhování, věčné střídání škol a vrstevníků a těžko si také idealizuje tatínka, že byl trochu přísný, když přiznává nenávist od raného věku, že?
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 15:12:55)
Bin,
tak já opravdu důsledně popírám historické nesmysly, ať už jsou to ženy, které se věnují péči o dítě, nebo láskyplné rodiče, kteří by si spíš ukousli ruku, než aby dali dítěti facku. ~;)
Výchova se samozřejmě lišila podle prostředí, ve kterém dítě vyrůstalo, nicméně fyzické tresty za provinění a neposlušnost byly běžné, minimálně v prostředí rolnickém, řemeslnickém... záleží na tom, o které době se budeme bavit. Je třeba rozlišit samoúčelné bití (např. v opilosti) a bití jako výchovný prostředek, ale ani v tom prvním případě to nevedlo k nějakému obecnému odsouzení, protože hodnota člověka spočívala v něčem trochu jiném.
Ty pořád pohlížíš na minulost optikou roku 2015, ale to je chyba. V roce 1881 nikdo neřešil, jestli bude dítě během dětství šťastné, protože štěstí bylo chápané úplně jinak než dnes.
 Binturongg 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 15:24:17)
Monty - jsem sice jiného názoru (skutečně nevěřím, že byl většině rodičů lhostejný osud jejich dětí a to, jak se cítí, jim bylo egál, ale to může být věc pohledu) a domnívám se, že se na tehdejší dětství koukáš současnou optikou Ty, nicméně i kdybychom se bavily o tom, že žádné dítě šťastné dětství nemělo, protože se o tom tehdy tak neuvažovalo, pořád to neznamená, že z týraného dítěte z rodiny plné násilí a hnusáren, nevyroste magor.
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 15:29:06)
Bin,
já o voze, ty o koze. ~;)
Samozřejmě, že to rodičům nebylo lhostejné. Nebo minimálně většině rodičů. Jenže v roce 1881 (1781, 1681...) neviděli potenciální štěstí v tom, že budou děti od malička obskakovaný a rozmazlovaný, budou mít první poslední a nikdo se jim neodváží zkřivit vlásek. Za prvé byla ohromná dětská úmrtnost, takže jak jsem už psala, největší štěstí bylo, aby dítě vůbec přežilo, a pak šlo jen o to, co bude dělat, aby se jednou uživilo. To ale neznamená, že by dítěti nechtěli dělat v rámci možností radost nebo ho záměrně týrali, proboha. Rodiče měli vždycky rádi svoje děti, ale s pojetím lásky roku 2015 se to vůbec nedá srovnávat.
 Rodinová 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 15:35:35)
Hlavne meli (rodice) na rozdil od roku 2015 daleko podstatnejsi existencni starosti, taky verim, ze meli deti radi, ale jaksi bylo mene casu. Jo, cas na pohadky v zime u pece si asi nasli ...jinak se deti asi musely prizpusobovat zivotnimu rytmu svych rodicu. Ted to byva casto naopak:-)
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 15:36:40)
Rodinova,
přesně tak. ~g~
 Binturongg 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 15:43:38)
Rodinová - ano, souhlasím :-)
 magrata1 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 16:14:39)
Myslím, že měli rodiče (a společenstvo- prarodiče, sourozenci, tlupa děcek) daleko víc času na děcka, než my. Matka šla na pole, děcka šly s ní, školka nebyla. Aby děcko nevyvádělo, mluvilo se s ním. Ve velmi raném věku mu matka strčila do ruky nástroj (motyku, hrábě...), děcko se učilo pracovat a u toho rodič povídal (pokud nebyl totální trotl). Děcka většinou rodičům utíkaly za kamarády, když měly nějakou samostatnou práci (naštípat dříví, poklidit slepice..), jinak byly skoro furt s rodiči a pracovaly. U polních prací se povídá celkem dobře. Vím to, matka byla v JZD a měli jsme "jednotky"- jednocení řepy, okopávka česneku...), takže nás odmala brala s sebou, kopala jsem tak od 6 let. Pokud byl otec řemeslník, syna si zaučoval. Určitě byly nějaké profese, kde nešlo mít děcko s sebou, ale většinou děti od raného dětství makaly s rodiči. Pokud byl rodič normální, byla ta práce sice opruz, ale nálada mohla být příjemná (nemyslím otroky či nevolníky, tak daleko nejdu). Pokud byl rodič psychopat, dítě bylo otrokem nebo nevolníkem, při práci mu nadávali a bili ho.
Není pravda, že rodiče měli míň času na děti, to až s rozvojem průmyslu, na vsi až v 2. polovině 20. st.
 úča 
  • 

Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 16:41:53)
Ano, přesně tak. A současně platí i to popsané výš, dětem se nepořádaly "programy" a neotročilo se jejich rozmarům v domnění, že co hnutí dětské myslí, to poselství hlubinného vesmíru.
Děti trávily čas s rodiči při práci, brzy pracovali s nimi a ve skupině s ostatními dětmi z místa bydliště.
Nebyla to žádná idyla, protože rodiče byli vesměs daleko přísnější než dneska a děti byly bity běžně a hodně. Část jich zažívala bídu a někdy i krutou, jakou dneska neznáme a kéž bychom nepoznali, zároveň ale byli rodiče stabilní daleko víc než dneska, pracovali, neřešili existenciální poryvy, dávali dětem dobré bezpečí a děti měly daleko víc svobody, možností vybudovat přirozené sebevědomí, odolnost.
Hodně mi o tom vyprávěli prarodiče, hlavně děda nar. 1913, který prožil celý život v jedné vesnici.
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 16:49:43)
účo,
zhruba tak. ~;)
 úča 
  • 

Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 16:55:13)
Buchli, já vím.
Komenský je totiž dodnes víceméně nejlepší literatura o výchově, když odhlédneme od toho, že totéž napsal sto let před ním rabbi Löw. Komenius to od něj ale neopsal, on to neznal, protože ani dost dobře nemohl.
 úča 
  • 

Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 17:00:03)
Dá, v židovským múzeu :-). Ale nevím, jestli s tím nebudou dělat ofuky, oni je dělají standardně se vším.
Já jsem k tomu přišla z materiálů k výstavě, kterou měl v r. 2010. Taky jsem o tom před tím nevěděla.
 Binturongg 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 17:00:26)
Komenský, pozdě přicházející. Nakonec byl rád, když mu uznali dvoudílné plavky :-)
 úča 
  • 

Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 17:36:10)
:-).
Tenkrát si díky diaspoře jeho zpoždění nikdo nevšiml a když se to zjistilo, tak už to bylo moc zavedené na to, aby se něco měnilo, takže reálně daleko spíš ostrouhal starej Jehuda.
 úča 
  • 

Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 16:57:15)
omluva a oprava: děti brzy pracovaly- asi už mi kape na karbid.
 Rodinová 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 17:01:50)
Ale oni nemeli vic casu NA decka, oni jen travili vic casu S NIMI, protoze to proste jinak neslo. Deti se ucily prikladem, napodobou, neverim, ze s nima rodice meli cas a silu zvanit a poucovat celej den pri praci na poli. Proste byli spolu, rodice pracovali, deti si hrali nebo pomahali, kdyz nebyla zrovna nutna prace, tak popovidali. Bylo to prirozenejsi. Deti se prizpusobovali rodicum, protoze to proste jinak neslo. Uz jsem to psala.
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 17:03:56)
Rodinova,
~R^~g~
 Rodinová 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 17:07:36)
Uff:-)
A pro presnost, aby me nekdo neosocil, tak to nejspis chodilo jen v rolnickych nebo vubec chudsich rodinach. U slechticu a mestanu to bylo o necem jinym.
 Rodinová 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 17:08:41)
A taky vim, ze deti ma byt vsude Y~t~.
 magrata1 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 17:08:38)
Rodinova, chodila jsem s mamkou na pole od mala, kopala jsem tak od 5-6 let. V 10 jsem měla stejné tempo, jako mamka. A mluvily jsme spolu. Nešlo o nějakou zahrádkařinu, v JZD dostala přidělené "jednotky", které se musely v krátkém čase po pracovní době okopat. Navíc jsme měli vlastní "plantáže" a nebylo jich málo, zelenina se nekupovala, prodával se česnek a okurky, pěstovala se řepa pro zvířata. A vždycky jsme si povídali. Nebyl to nepřetržitý hovor, ale můj vztah s matkou to dost ovlivnilo, doma si se mnou nepovídala tolik, jako venku. Na tom poli se totiž nemusíš soustředit na práci, děláš ji automaticky bez přemýšlení.
 Rodinová 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 17:10:52)
No, dyt o tom pisu, byly jste spolu, protoze mama musela pracovat, tys musela pomahat, popovidaly pritom o zivote a slo to prirozenou cestou.
Jine rodinky treba nebyly tak uzvanene, ale myslim, ze to slo cestou, jak pises.
 Binturongg 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 17:13:12)
Rodinova - no zaplaťpámbu za to!
Myslíš, že věnování se dětem znamená pouze dětské činnosti jako oblékání panenek a cválání po čtyřech či prohlížení knížek?

Nápodoba, vyprávění, ukazování druhů rostlin, zvířat... to je to, co dnes většině dětí právě chybí.
Je to samá školička, kroužek, plavání..., ale vzít dítě do lesa, na pole nebo aspoň na zahradu, neexistuje :-)
 Rodinová 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 17:17:54)
Jezis ja si vubec nemyslim, ze venovani se detem znamena delat jen jim specialni programy na cokoliv. Celou dobu tu pisu neco jinyho. To si nejak nerozumime~:-D
 Binturongg 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 15:42:29)
Monty - ale diskutujeme tu o tom, že popíráš, že by příčinou Hitlerova duševního stavu bylo kromě genetiky také dětství, potažmo rodinné prostředí...
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 15:47:04)
Bin,
ale já to nepopírám, ty jsi se vším hrozně rychle hotová.
Psala jsem, že to tehdy nebylo AŽ TAK neobvyklé. Což asi nebylo nejspíš ani u Stalinova otce ožraly a násilníka.
Když to zjednoduším, tak řekněme, že existuje nějaký počet dětských typů (teď použijme typy A, B, C, ale samozřejmě je jich mnohem víc) a počet rodičovských typů (X, Y, Z).
Typ A vyjde nejlépe s typem X, k typu Y je neutrální, u typu Z může dojít k frustraci/poškození/traumatu... atd.
Pokud byl Hitler typ A a narazil na rodiče typu Z, bude samozřejmě pravděpodobnost negativního ovlivnění vyšší než u rodičovského typu X, ale pořád nejde o JISTOTU.
Jen o vyšší míru pravděpodobnosti.
Už si rozumíme?
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 15:56:11)
Mmch., když si vezmeme nějaký méně extrémní příklad, než byl Hitler, bude to asi ještě jasnější.
Třeba Hemingway - u něj se také obecně soudí, že jeho pozdější život byl ovlivněný výchovou jeho matky, která ho dlouho oblékala jako holčičku, říkala mu ženským jménem... představ si, že by malý Hemingway měl úplně jinou náturu a narodil se třeba jako transsexuál.
Byly by následky matčiny výchovy stejné? Pravděpodobně ne.
A o tom tady pořád do zblbnutí píšu. ~;)
 Martina, 3 synové 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 16:04:36)
Slavný rek Achilles byl zprvu vychováván kentaurem, později v ženském klášteře jako dívka. Málokdo má snadné dětství. ~t~
 Lexi. 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 16:06:56)
Martino ~t~~t~~t~
 Binturongg 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 16:07:03)
Tak před Cimrmanem taky rodiče tajili, že je chlapcem, stejně jako před Karlou, zmatenou z toho, že se jí vepředu zvedá sukně, kdykoli vidí kyprou krasavici Hanu ~:-D
 ALL 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 21:04:04)
Kdepak, Karla to věděla, jen matce slíbila, že bude mlčet. Což tedy vydržela zhruba do té doby, kdy se jí ta sukně začala zvedat.
 Binturongg 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 21:21:20)
AL - no právě ~:-D
Ale jinak máš samozřejmě pravdu :-)
 Binturongg 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 16:01:28)
Monty - je asi tak milión možností, jak traumatické dětství ovlivní člověka, ale ovlivní ho VŽDYCKY! Zvl. pokud je v tom ještě genetika.
Někdo má ekzém, někomu se rozjede ve třiceti psychóza, někdo má fobie, někdo se stane náboženským fanatikem, někdo fetuje, někdo je těžký či lehký neurotik, někdo je hysterik, někdo je těžký introvert, někdo je militantní vegan a abstinent, někdo má sebevražedné sklony, na někom je to patrné na první pohled, na někom nikoli... Ale ovlivněn je VŽDY!

Tu Tvou teorii s písmenkama můžeme připustit, pokud bychom se bavily o jednotlivých poruchách - ano, záleží na mnoha faktorech, co konkrétně se může rozjet a v jaké míře, jak moc to dítěti ovlivní zbytek života, a jak moc se s tím dokáže samo poprat...

Připouštím samosebou, že ne z každého takového dítěte vyroste masový vrah.
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 16:35:12)
Bin,
fór je ale v tom, že trauma může způsobit i cokoli zdánlivě nevinného a naopak ho nemusí spustit něco obecně chápané jako "negativní".
Z toho, co píšeš, mi trochu přijde, že kladeš rovnítko mezi "defektní rodič" = nutné trauma dítěte. Ale trauma dítěti může způsobit i úplně spořádaný rodič, stačí, aby si s dítětem "nesedli".
 magrata1 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 16:39:26)
Mé nejmladší dítě je traumatizováno faktem, že není princezna (či minimálně kněžna) žijící v blahobytu. Ta gesta, co oblibuje, jsem viděla jen v pohádkách- povznesené, nadřazené pohazování hlavou, ladné dupání nožkou... To jsem viděla jen u zlých princezen a Holen. Doufám, že se dobře vdá a trauma pomine~t~
 adelaide k. 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 16:52:41)
Monty, "cokoli zdánlivě nevinného" nevyrobí deprivanta. Vyrobí špatnou vzpomínku, strach ze psů nebo veverek, doživotní odpor ke špenátu, ale nepokřiví charakter a duši. A to ani když si rodič s dítětem jak ty říkáš "nesedne", to totiž u příčetného člověka nehraje ve vztahu s dítětem hlavní roli.
 Binturongg 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 16:57:21)
adelaide - ono záleží na anamnéze té rodiny a dítěte.
Třeba rodina, která vychovává vrcholového sportovce může docílit jak sportovce, tak vycukaného magora, ač to s ním myslí dobře a mají se rádi.
Příklad :-)

 Binturongg 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 16:53:46)
Monty - ano, to souhlasím.
Ale rovnítko mezi defektní, patologická rodina a trvalými následky je (netkví to pouze v jednom rodiči), ovšem jak už jsem psala, ty následky mají milión podob a jsou VŽDY, zatímco v běžné rodině se to prostě ve 100% nestává ~d~
 Martina, 3 synové 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 16:56:06)
To bych neviděla tak jednoznačně, protože i mezi dětmi z jedné rodiny bývají velké rozdíly: jeden je psychopat a druhý v pohodě. ~a~
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 16:57:20)
Bin,
co se nestává? Že v rodině, která je podle tvého/mého/sousedčina mínění všechno v pořádku nemůže vyrůst deprivant nebo traumatizovaný člověk? Ale stává. Stejně jako naopak, v dysfunkční rodině může vyrůst "normální" člověk.
VLIV nerovná se TRAUMA.
Vliv na tebe rodina samozřejmě vždy má, ale traumatizovat tě nijak nemusí, jen může. ~;)
 Binturongg 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 16:59:33)
Monty - ne, je mi líto, v dysfunkční rodině vyroste dítě s trvalými následky VŽDYCKY!
Samosebou to vždy nemusí negativně ovlivnit jeho život, ale následky jsou prostě vždy.

Dlouhodobé trauma a nesednutí si může v běžných rodinách nastat za velmi výjimečných okolností, nebo při fyzických dispozicích dítěte, ale určitě ne běžně.
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 17:02:45)
Bin,
tak si to mysli dál, obávám se, že nemám čas ani sílu tě přesvědčovat o opaku. ~;)
Přítomnost "patogenu" v rodině možná zvyšuje pravděpodobnost negativního ovlivnění, ale není 100% platné, že se např. z násilnického otce budeš doživotně pomočovat nebo skončíš v sektě, co věří na Aštara Šerana, který nás všechny odveze na nějakou lepší planetu. Taky klidně můžeš mít jen odpor k násilí, který tě nijak a v ničem nepoškodí.
 Binturongg 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 17:09:38)
Monty - to je to, o čem mluvím. Nemusí jít o nic hrozného, ale je to tam. A nikdy nevíš, co s Tebou co udělá, a kam Tě to přivede...
Kromě toho je tu ta nevýhoda, že když si vezmeš chlapa, který bude denodenně třískat Tebe i Tvé děti, popř. je bude zneužívat, nebo vás bude prostě jen psychicky deptat a pronásledovat, můžeš si hodit korunou, jestli děti budou mučit vlastní děti a manželky (protože rodinný vzor je neskutečně silný), nebo nebudou zvládat komunikaci s lidmi, budou trpět fobiemi, nebo si prostě budou jen kousat nehty nebo budou mít od dvaceti vlastního terapeuta a partnera tyrana...
 Kudla2 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 17:14:59)
Binturong,

to je s prominutím totální nesmysl, co píšeš.

Jako by kromě smrti bylo něco na 100 % jistý. ~a~

V první (ale v neposlední) řadě pomíjíš, že každý máme jinou frustrační toleranci a co je pro jednoho nepřekonatelé trauma, toho si jiný ani nevšimne.

Protože dětství úplně bez traumat neměl nikdo, tak to bychom všichni byli potenciální postiženci a deprivanti?

Jasně, že nás to, co prožijeme, ovlivní, o tom žádná, ale tvoje teorie, že kdo neměl dětství úplně nalajnovaný, tak je poznamenanej, je značně přitažená za vlasy.
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 17:17:50)
Kudlo,
moje řeč! ~R^
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 17:23:27)
Jinak tady je názorně vidět, jak nemám naprosto žádnej pedagogickej talent: já se tu sestavuju s rovnicema a typama X, Y, Z, vymýšlím si příklady... a Kudla to dá ve čtyřech větách. ~t~
 Kudla2 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 17:31:58)
Monty,

děkuji za poklonu ~f~
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 17:35:41)
Kudlo,
komu čest, tomu čest.

Mmch. zrovna vidím na FB zajímavý odkaz:

http://www.rozhlas.cz/pardubice/radioporadna/_zprava/tolerantni-vychova-nici-detem-hodnoty-jsou-nezvladatelne-zle-a-niceho-si-nevazi--1464809
 adelaide k. 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 17:40:43)
Nejde mi to rozkliknout, jakoze rozmazlováním vy chováš spratka? To je mi objev :-)
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 17:42:28)
adelaide,
ani takhle?

Objev to možná není, ale je to takový Evarist model 2015. ~;)
 úča 
  • 

Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 17:56:04)
Evaristů jsou momentálně plné školní budovy.
A internetové diskuse zase plné nářků, že je tupé učitelky nechápou.
Vzhledem k tomu, že učitelky jsou převážně stále ještě frustráti typu Jiříčka, kterým se nedoneslo, že to lze lvím dílem léčit, je střet nevyhnutelný. Dorostlí Jiříčkové kompenzují Evaristy a Evaristi, až dorostou, tak už děti mít nebudou, nebo pod tíhou rodičovského sestoupí do hlubin šílenství a doživotní medikace lithiem. A volnu niku obsadí někdo v lepší kondici.
 Ropucha + 2 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 18:00:47)
Monty, vzhledem k tomu, že už pan učitel v devatenáctém století měl potřebu tento fenomén literárně ztvárnit ve svém mravoučném díle, nebude to asi nic nového pod sluncem.
Ono se dneska čile píše o různých úžasně "závažných" společenských jevech (nějak se všechny ty magazíny živit musí), ale já je v reálu kolem sebe nepozoruji.
Např. ty spratky bez hranic - ty je potkáváš v nějakém znepokojivém množství? Já ani ne ~d~
 Kudla2 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 18:04:01)
Anett,

ale to jsou dvě stránky stejné mince.

Co když byl Jiříček frustrován, že se rodiče staví chladně k jeho potřebám? Ze zásady nevzít do náruče dítě, který pláče, se mi jeví jako známka citové oploštělosti, necitelnosti k potřebám dítěte a rigidního lpění na vlastním výchovném systému bez ohledu na pocity toho dítěte.

Jak tu už bylo řečeno, citový chlad může být VELMI frustrující.
 Ropucha + 2 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 18:09:07)
Kudlo, Jiříček byl frustrován zcela určitě, o tom jsem přesvědčená.
Ale mně šlo o ten odkaz na současný článek o rozmazlených spratcích bez hranic.
 Lady V. 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 18:11:14)
Chtelo by to pokracovani. Mlynar Jiri, protoze mel tezke detstvi a velmi tim trpel, vychovava sveho syna presne naopak a vypestuje dalsiho Evarista.
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 18:40:28)
Jitys,
no, já jich pár znám - neříkám, že je to masový jev, ale mediální masírka je mocná zbraň a slabší kusy mají tendenci podléhat každé ptákovině. ~;)
 Binturongg 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 17:50:11)
Kudlo - je mi líto, jestli jsi neměla ideální dětství a chápu Tvou opozici za každou cenu :-) , ale já tu nemluvím o tom, že se někdo na dítě křivě podíval nebo mu ve školce někdo nutil špenát, event. propadlo v 6. třídě z matiky.
Mluvím o patologické rodině, což rodina Hitlera (tím ta výměna názorů celá začala), jednoznačně byla.

Definici patologické rodiny lze najít v rozličných učebnicích a skriptec, hranici patologie určují spíše individuální faktory.

 Kudla2 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 17:58:02)
Binturong,

buď tak laskava a buď mluv k věci, nebo vůbec.

Považuju to za mimořádně hnusný podpásový argument - někdo nesouhlasí s totální kravinou, kterou říkáš, tak hned použiješ argument ad hominem, místo abys mu tedy, když už, oponovala věcně (což je evidentní, že v tomto případě nejde, protože bys musela dokázat, že VŠICHNI ti, co neměli dětství zcela prosté patologických jevů, mají v dospělosti problém, případně tam mají kdesi cosi potenciálně skrytého, co se může projevit, ale taky nemusí.)
 Binturongg 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 18:08:05)
Kudlo - vím o Tobě houby, takže pokud jsem se Tě dotkla, tož sorry ~d~

Ale jak pro Monty, tak pro Tebe - vy dvě mluvíte o voze, já o koze.

S patologickými jevy se setká KAŽDÉ dítě, ale pardon, každé dítě se nesetkává s dlouhodobým stresem a frustrací (týrání, zneužívání, šikana bez možnosti pomoci rodičů, trvalá manipulace, ale třeba i nadměrná očekávání rodičů a jejich patologická ctižádost atd. atd.)
´
Že jsem jako dítě nejedla špenát a nutili mě do něj ve školce, je věc jedna, ale kdyby mě za to někdo denně mlátil, bude to věc úplně jiná...
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 18:10:49)
Bin,
ne, my mluvíme o tom samém, pouze se tě snažíme upozornit, že ani "týrání, zneužívání, šikana bez možnosti pomoci rodičů, trvalá manipulace, ale třeba i nadměrná očekávání rodičů a jejich patologická ctižádost" NEMUSÍ ve 100% případů vést k deprivaci.
Z jednoho prostého důvodu, a tím je, že ani děti NEJSOU všechny stejné. ~;)
 Binturongg 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 18:15:37)
Monty - super, konečně nějaký závěr. Protože Kudla to podává tak, že jsem pochopila doživotní trauma i z toho špenátu :-)

Tak fajn.

No a já tvrdím, že z takto děsných rodin vychází 100% různě poznamenaných dětí - od masových vrahů po okusovače nehtů a mají vliv i na životy další...

Jsem názoru zcela opačného (a vyčteného), ale konečně vím, o čem se konkrétně hovoří.

A tak pěkně to začalo Hitlerem :-)
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 17:17:27)
Bin,
ale TO je tam vždycky, i když nejde o nic tak strašlivého jako domácí násilí...
Pokud budeš mít matku, která si ze všeho nejvíc přeje, abys byla světová klavíristka a bude tě "trápit" hodinami klavíru, při kterých bude obstarožní pedagožka ťukat dlouhými nalakovanými drápy do dřevěné desky nástroje, můžeš mít nadosmrti trauma z nalakovaných nehtů, ze zvuku toho klepání, z učitelek klavírní hry... a přitom se NIC TAK HROZNÝHO nestalo. Zum Beispiel.
 Binturongg 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 17:52:26)
Monty - to se teda stalo. Z Tvého hlediska možná ne, z hlediska dítěte určitě ano.
Člověk, na něhož dítě spoléhá a je mu nejblíž, je příčinou dlouhodobé frustrace a stresu.
Na jednu stranu se dítě snaží vyhovět, na straně druhé je nešťastné, protože situace je pro něj traumatizující a bezvýchodná - nemá, komu by řeklo o pomoc...
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 17:54:11)
Bin,
ty zcela očividně nechápeš, co se snažím říct.
To, že někdo nutí dítě hrát na klavír nebude zahrnuto do definice patologické rodiny, přesto to MŮŽE mít traumatizující vliv.
 Kudla2 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 18:01:26)
Monty,

jo, na takový hudební trauma si přesně vzpomínám.

Nemyslím, že bychom byli patologická rodina, ale hrát na hudební nástroj, na kterej hrát nechceš, bylo velmi frustrující.

Naštěstí si myslím, že to až zas takový následky nezanechalo. I když, co já vím ~;)
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 18:02:54)
Kudlo,
jen neříkej, že si aspoň dvakrát denně neškubneš koutkem! ~t~
 Kudla2 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 18:04:51)
Monty,

občas si dokonce škubnu i zadní nohou.

Ale pssst, to říkám jen Tobě! ~;)
 Binturongg 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 18:03:20)
Monty - tak to píšeš naprosto totéž, co jsem psala já před chvílí. Jen jsem použila vrcholový sport :-)

Ale nechápu souvislost.

Ano, já souhlasím s tím, že i z běžné famílie může vyjít magor nebo jakkoli poznamenané dítě. Ale neděje se tak ve 100%, zatímco v patologické rodině ano, kolikrát to mám opakovat?

Prostě 100% dětí neovlivní podružné věci typu propadnutí z matiky na celý život.
Vy s Kudlou tvrdíte, že máme z dětství každý nějaké takové trauma, ale to je něco úplně jiného a nesouvisí to s dlouhodobou patologií a dlouhodobým traumatizováním dítěte.
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 18:04:45)
Bin,
neděje se to ve 100% ani u těch patologických, tam je jenom statisticky vyšší pravděpodobnost.
Resp. neděje se to tak, jak se to tu snažíš prezentovat.
 Kudla2 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 18:07:38)
"neděje se to ve 100% ani u těch patologických, tam je jenom statisticky vyšší pravděpodobnost" ~R^

Přesně tak, a divím se, jak někdo může vůbec těch 100% vypustit z pusy.
 Evelyn1968,2děti 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 18:25:09)
Já jsem nesnášela bejt dítě, od osmnácti jsem z domu. A to jsme nebyli nijak špatná rodina, sice rozvedení, táta cholerik, máma učitelka, ale nic tragickýho. Nesnášela jsem, že si nemůžu dělat co chci, dětství beru jako zatím nejblbější období v životě. Asi až na LDN budu vzpomínat~t~

Šokovalo mě, že moje děti byly dětma rádi a ani se netěšily na občanku nebo osmnáctiny jako na vykoupení~;)
 Martina, 3 synové 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 18:31:03)
Mám to stejně: odešla jsem z domova už v 16 a čekala na plnoletost jako na spásu. ~t~

Moje děti to mají naopak, chtějí být pořád děti, dospělost je děsí. ~a~
 Binturongg 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 18:32:50)
Znám jedno dítě, kterému je 54 let a stále je dítě a bydlí u rodičů :-)
 úča 
  • 

Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 17:40:31)
Na to, proč se z někoho stane Hitler a z jiného Winton, neexistuje žádná odpověď, všechno jsou jen dohady. Hitler sice neměl kdovíjak harmonické dětství, ale taky ho neměl nápadně dysharmoničtější než obrovské množství jiných lidí, ze kterých se Hitlerové nestali.
 Binturongg 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 17:55:33)
účo - pokud měli otce alkoholiky, psychopaty a mlátiče, sice se z nich možná nestali světoví masoví vrazi (ta taky není povolání pro kdekoho - nemůže být každý Hitler nebo Stalin, že?), ale stali se z nich taky mlátičky nebo naopak otloukánci, neurotici, impotenti, sektáři, huliči opia...
Sama víš, že možností je spousta.
 úča 
  • 

Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 17:57:57)
Ano a právě proto nejde tvrdit, že Hitler byl zlý, protože měl zlého otce. Hodný otec je určitě lepší než zlý, ale negarantuje nic.
 Martina, 3 synové 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 17:59:14)
Jenže já to myslím spíš naopak: jestli je harmonická rodina a šťastné dětství zárukou duševní pohody v dospělosti?
 úča 
  • 

Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 18:01:30)
Ne. Ale hodně zvýší šance.
 Martina, 3 synové 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 18:06:51)
Aha. Takže v patologické rodině vyroste deprivant vždy, v harmonické někdy. Je divné, že je ještě někdo normální. ~t~
 Kudla2 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 18:08:23)
Martino ~t~~t~
 Binturongg 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 18:09:04)
Martino - a co si představujete hen pod pojmom "Patologická rodina?" ~;)
 Martina, 3 synové 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 18:13:23)
Patologická rodina je široký pojem. Protože vhodné a nevhodné výchovné prostředí si každý představuje jinak.

Opilý otec denně mlátící celou rodinu je takové klišé, těch možností je mnohem mnohem víc. ~a~
 Binturongg 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 18:16:49)
Martino - tak opilý otec je tu proto, že byla řeč o Hitlerově dětství...

Jinak toho lze vyjmenovat desítky...
 Binturongg 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 18:19:15)
Martino - jo a týraných a zneužívaných dětí jsem potkala v životě tolik, že bych docela chtěla vidět, jak jim, teď už odrostlým, říkáš to o tom klišé...
 Martina, 3 synové 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 18:21:39)
Můj otec taky chlastal, nemysli si. ~a~

Alkoholiků jsou stovky tisíc. ~o~
 Martina, 3 synové 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 18:20:27)
To bych řekla, že na Hitlera měla horší vliv jeho ochranitelská úzkostlivá matka, která se nekriticky upnula ne jediného synka, který jí zůstal.

 Binturongg 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 18:28:28)
Martino - no, to máš pravdu, ta matka a její vliv taky asi nebyla úplně ok, ale pořád lepší, než jeho fotr.
S tím chlastem, pokud s ním neumí lidi zacházet, je to fakt na houby ~7~

Sem tam mě napadá (ač se cobykdyby říkat nemá), jak by se dějiny vyvíjely, kdyby mu v 18 letech neumřela. To byla totiž podle mě poslední rána.
 úča 
  • 

Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 18:11:14)
V patologické rodině nevyroste deprivant vždy. Vyroste často.
 Ropucha + 2 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 18:14:22)
Martino, však to je otázka, jestli je někdo normální ~;) :-)

Podle mě víceméně není, každý máme své komplexy a frustrace atd., rozdíl je jen v míře - u někoho je slučitelná s uspokojivým fungováním ve společnosti a někomu už to hladké fungování komplikuje.
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 18:48:44)
Logičtější to přijde asi všem, pouze Bin tvrdí, že poznamená (ve smyslu trvalé deprivace) ve 100% případů, což jest blbost. ~;)
 úča 
  • 

Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 18:10:01)
A musí to být harmonická rodina, která ti umožnila naučit se překonávat překážky a tím si vybudovat skutečnou sebedůvěru.
 Martina, 3 synové 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 18:15:50)
Tedy já jsem měla všechno jiné, jen ne harmonickou rodinu. Právě to mě naučilo překonávat překážky a to mi dodalo sebedůvěru. ~b~

Naštěstí jsem měla kolem sebe i jiné lidi, kteří mi byli vzorem a oporou. ~s~
 úča 
  • 

Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 18:33:11)
Však to je přesně to, co se snažím říct, je to moc komplexní záležitost, než aby šlo říct, že jedno způsobuje druhé. Určitě ti je jasné, že nejde říct ani že patologická rodina je fajn, protože jedince zocelí. Ty jsi měla kolem sebe i jiné vzory než rodinu a podle všeho asi nejsi zrovna slaboučká bytůstka skomírající životní síly. Tak ses otužila. Někdo jiný, když je toho na něj moc a např. jiné vzory nemá, se zlomí.
Dtto bezvadné rodiny vychovávají patologické osobnosti a to třeba jednu mezi dvěma sourozenci stejně bezvadnými jako rodiče. Nebo i pouze "nepovedky"... prostě to tak chodí a prostředí nemá absolutní determinační vliv, stejně tak jako geny.
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 18:00:22)
Bin,
včetně možnosti, že se z nich nestalo patologického zhola nic, byť to tu už dobrou čtvrthodinu popíráš. ~;)
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 15:22:38)
"...popíráš, že by dětství jakkoli ovlivnilo budoucí dospělý život"

Ne, jen se snažím vysvětlit, že obecné normy v roce 1700, 1800, 1900... byly jiné než dnes a to, co je nebo není extrém bylo vnímáno zcela odlišně.
A kromě toho nevěřím na univerzální recept na "šťastné dětství". ~;)
 Binturongg 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 15:24:56)
N, Monty, Ty obecně nevěříš na šťastné dětství :-)
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 15:30:22)
Bin,
ne, já nevěřím, že receptem na šťastné dětství je skákat kolem dětí a udělat si z nich středobod a jediný smysl existence. ~;)
 Inaaa 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 19:31:19)
Jednak lidé mají sklon vytěsňovat nepříjemné


Jsou i takoví, kteří vytěsňují příjemné a tvrdí co jim kdy v dětství či později udělal, hledají mouchy tam, kde nejsou...
 úča 
  • 

Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 16:30:04)
Největší mazec je, že někdy nestačí ani dva prvotřídní rodiče. Bohužel.
 Binturongg 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 16:48:10)
úča- ano, to je bohužel fakt...
 Ananta 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 11:03:44)
No jo, ale to co dělali rodiče Evaristovi nemá s láskou nic společného :-) výchovou jsem tedy někde mezi Evaristem a Jiříčkem.
 Filip Tesař 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 11:27:31)
Kreaty, propuknutí i průběh válek bohužel nebejvaj moc závislý na míře lásky, která se komu kdy dostala v dětství. Byl bych sám rád, kdyby ano, ale zatím mě historie i současnost poučily, že tomu tak není.

Vím, že je známej například románový podání života R. Hösse, kterýmu se v románu ani ve skutečnosti moc lásky nedostalo. To je ale přece jen zvláštní případ, ve kterým hraje roli odlidštění "těch druhých". Odlidštění hraje podstatnou roli v každým válečným střetnutí, ale v něm už nesejde na tom, jaký měl kdo dětství, věř tomu, že i lidi s láskyplným dětstvím v jatkách u Verdunu dělali to, co ostatní, a pokud by se vzepřeli, tak ze strachu. Určitě se to dětství může projevit třeba v zacházení se zajatcema, ale když jde o střetnutí v boji, ztrácí tohle na významu.
 Epepe 


Re: O výchově masových vrahů 

(11.3.2015 11:41:31)
Filipe T., to máš pravdu.
Jediné, co by se mohlo počítat, že se v konfliktu ve větší míře uplatní lidi všelijak pokroucení. Např. vědecky zpracovaný profil sériového sexuálního vraha, nedostatek lásky dokazuje.
A takové dětství měl (a profilu takového vraha odpovídal) Stalin.
Ale u vůdce samozřejmě hrají roli ještě i mnohé jiné povahové vlastnosti.
 Kudla2 


Re: O výchově masových vrahů 

(11.3.2015 11:53:55)
Nevím, nakolik si to myslím správně, ale myslím, že řadoví pěšáci v konfliktu budou asi úplně normální lidi, to deprivantství bych tipovala spíš u jeho hybatelů a velitelů.

Zajímalo by mě, jaká je šance, že nějaký takový Hitler nebo Stalin vyroste z člověka, který byl svým okolím milován a přijímán (nikoli nekriticky).
 Epepe 


Re: O výchově masových vrahů 

(11.3.2015 11:55:52)
Kudla, podle mně nejmíň poloviční. Viz třeba Breivik, v nedávné době.
 Monty 


Re: O výchově masových vrahů 

(11.3.2015 11:57:06)
Zorko,
vysoká by byla, kdyby byla Breiviků půlka populace.
Jeden Breivik naopak znamená, že je tato pravděpodobnost nízká. ~;)
 Epepe 


Re: O výchově masových vrahů 

(11.3.2015 11:59:26)
Monty, jo, čekala jsem, či a kdo se na tom sveze.
Ovšem jsem přesvědčena, že jsem to napsala správně, protože jsem reagovala na Kudlinu větu: Zajímalo by mě, jaká je šance, že nějaký takový Hitler nebo Stalin vyroste z člověka, který byl svým okolím milován a přijímán (nikoli nekriticky).

Tudíž moje poznámka směřovala k tomu, kolik je v populaci Hitlerů a Stalinů milovaných lidí. :-)

Ještě dodám pro vysvětlení, že za chybnou bych svou formulaci považovala v případě, že by původní věta zněla: Zajímalo by mě, jaká je šance, že z člověka, který byl svým okolím milován a přijímán (nikoli nekriticky), vyroste nějaký takový Hitler nebo Stalin.
 Filip Tesař 


Re: O výchově masových vrahů 

(11.3.2015 12:39:58)
Zajímavá je taky otázka, nakolik byla u Hitlerů, Stalinů a jim podobných hybatelem (nenaplněná) potřeba uznání...
 jojo 
  • 

Re: O výchově masových vrahů 

(11.3.2015 16:36:57)
ale Breivik přece nebyl v dětství přijímám a milován...
HJ eto bohužel produkt šílenejch norskejch pěstounskejch praktik... a za ty se mstil
 Martina, 3 synové 


Re: O výchově masových vrahů 

(11.3.2015 16:50:58)
Ale Breivik přece nežil v pěstounské rodině - vychovala ho jeho matka. ~a~
 vlad. 


Re: O výchově masových vrahů 

(11.3.2015 19:37:16)
Martino, B. vnímá matku jako patologickou osobu. Pěstounskou rodinou prošel, k matce se potom vrátil.

"Ani hrozba doživotí za mřížemi nebo v psychiatrické léčebně neděsí Anderse Behringa Breivika (32) tolik jako jeho matka. „Doufám, že se tam neobjeví. Jedině ona mě dokáže psychicky rozložit. Je to moje Achillova pata,“ řekl psychiatrům..."
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 10:20:58)
No, já musím taky překládat, ale odpoledne si udělám u kafe pauzu a dám sem ještě kapitolu "Zábavy maličkých". ~;)
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 11:52:29)
"Zábavy maličkých

Čas plyne do moře věčnosti rychle jako voda: ušel opět rok, a tu navštívíme naše sourostence, bychom zvěděli, jsou-li dosud živí, jsou-li zdrávi a jak prospívají. Dnes se zastavíme nejprve v chaloupce.
Jiříček již leze po zemi, a když se má čeho přidržeti, může též vstáti. Jeho rodiče jdou denně po své práci a on se baví ve světničce se svým čtyrnohým přítelem, za nímž již může se šoupati z koutu do koutu po podlaze.
Když jsme přišli ku chaloupce, nebyli právě rodiče doma, a tu jsme do světničky pouze nahlédli okénkem. Pes na nás zavrčel a zaštěkal. Jiříček pak na nás pohlédl a se usmál, jako by se z toho těšil, že spatřil na chvilku přívětivou tvář lidskou. Psa jsme utišili lichotivými slovy a Jiříčka jsme potěšili přívětivým úsměvem. Při prohlédnutí chudobné světničky jsme se přesvědčili, že z ní bylo odstraněno vše, čím by si chlapeček mohl uškoditi na zdraví, neb čím by mohl nějaké nebezpečí způsobiti. Sirky, nože, nůžky a jiné špičaté věci byly uloženy na polici u stropu. Nádobí bylo uklizeno; neb nádobí z hlíny mohl by hošík rozbíti, a ve škopku vodou naplněném mohl by se utopiti. Pozorovali jsme též, že na kamnách byla mísa s hrachem, nejspíše proto, by Jiříček zrnek hrachu nemohl dosáhnouti a strkati jich do nosu. Aby však hošík přece měl čím hráti, bylo na podlaze malé prkénko s několika špalíčky, které na prkénko nakládal a z něho skládal. Takto se bavil Jiříček vždy po celý půldne aneb spal. Nikdy nezaplakal, ale očekával trpělivě příchodu svých rodičů. Jiříček byl vždy čistoten, neb ve světničce bylo čisto, tak že se umazati nemohl a své potřeby vykonávati navykl vždy v pravý čas, kdy byla matka doma. Takto jsme se přesvědčili, že lze již nejmenšímu dítku navyknouti čistotě a pořádku v nejútlejším věku. Jak by se proto měly styděti děti odrostlé, které čistoty a pořádku nemilují a nedbají! - Říká se, čistota půl zdraví - pořádek půl zdraví: čistota a pořádek celé zdraví.
Jak jsme se potěšili při pohledu do chudobné světničky, tak jsme se zarmoutili ve mlýně. Evarist nesměl se šoupati po podlaze, ale byl vozen ve drahém vozíčku. Když pak si vzpomněl, musila podati mu chůva vše, co se mu zalíbilo: nůž, nůžky, vidličku, panáka, péro ano i kalamář. Věci mu podané obyčejně prohlédl a zahodil. I bylo v pravdě nutno bedlivě ho ostrahovati, by si na zdraví neuškodil neb jinak škody neučinil. Však při největší opatrnosti nejednou polil se inkoustem, umazal si ruce, a pak znečistil, čeho se dotekl. Skoro denně způsobil škodu: rozbil talíř, sklenici neb okno; při tom byl ještě svévolnější, zlostnější a svéhlavější než před rokem. Rozplakal-li se někdy ze svévole, neutišil se obyčejně dříve, dokud nepřistoupila matka k chůvě a netleskala ji, jako by ji bila, říkajíc: "Ty, ty, ty! Tu máš! - Proč šidíš malého chlapečka?" - Prádlo a šatečky převlékala mu chůva dvakrát denně, v pokoji bylo čisto, však hošík přece vždy vyhledal něčeho, čím by se umazal neb ušpinil, aniž by si v tom dal zabrániti.
Když jsme zavítali do mlýna na návštěvu, přinesl mlynář právě ze mlýnice hrsť hrachu a položil jej na talíř na stole. Vida to malý mazlíček, již se třepetal a křičel, aby mu chůva podala talíř s hrachem. Touto novou hračkou si pouze chvílku pohrál a pak obrátil talíř, tak že hrách se rozkutálel po podlaze. Domnívali jsme se, že tím jest věc odbyta; však po chvíli malý rozpusta křičel, až nám v uších zaléhalo, a při tom strkal prstičky do nosu. Shledali jsme, že si strčil zrnka hrachu do nosu. V nose zrnka nabobtnala a nebylo lze jich vytáhnouti. Ve mlýně nastal neobyčejný shon a zmatek... (Přeskočím s dovolením pasáž o tom, jak doktor přivolaný hrách v nose rozpůlil, vyňal a jak byl za to štědře odměněn.)
My pak též odešli jsme ze mlýna, ale nespokojeně. Rozjímali jsme o tom, co jsme shledali v chudobné chaloupce, a o tom, co jsme viděli v nákladném mlýně, a přemýšleli jsme, jak bude v chaloupce a ve mlýně o budoucích návštěvách.
To, co jsme viděli a slyšeli, zaznamenali jsme věrně, majíc naději, že milí čtenáři uváží na mysli a rozeznají, co zlato a co bláto, i že zlata si budou vážiti a blátem pohrdnou čili jinými slovy: čistotu a pořádek že si pro budoucnosť osvojí a nečistotu s nepořádkem že si zoškliví, při tom pak se budou vždycky vystříhati hraček a věcí, jimiž by sobě mohli uškoditi na zdraví, neb i jinak nebezpečí způsobiti. Jsou bohužel též děti, které jsou již dospělejší, a přece nejsou rozumnější než-li malý svévola Evarist, a tak se dají od maličkého Jiříčka zahanbiti. Takovým bylo by zajisté s prospěchem, aby chodili učiti se do chudobné chaloupky k malému Jiříčkovi."
 Kudla2 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 11:56:21)
ubohý Jiříček, však jsem to říkala, vlčí děti ~;) dnes by ho nejspíš rodině odebrali a rodiče obvinili ze zanedbávání svěřené osoby.

Má to ještě pokračování?
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 11:58:18)
Kudlo,
má to 100 stran formátu B5, celý to fakt opisovat nebudu.
Ale "První chůzi a mluvení" ještě dám, až si zas udělám pauzu od práce. ~;)
 adelaide k. 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 12:00:10)
Jenom jestli ho dřevěnými špalíčky moc nerozmazlili :-)
 jentak 
  • 

Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 12:23:33)
No vida - na co jesle a školky - matka i otec odejdou na celý den do práce a dítě dostane na hraní prkénko a špalíčky, pes na něj dohlédne a občas i nějaký kolemjdoucí nakoukne.
 Veverka. 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 12:33:46)
Mě teda nejvíc dostalo - "své potřeby vykonávati navykl vždy v pravý čas, kdy byla matka doma."
tím se myslí že prováděl bezplenkovku? a čural a kadil jen když byla mamka doma? nebo je tím myšleno něco jiného?
 Girili 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 12:37:58)
Vidim tam psi vychovu, kdyz ve dvou letech robatko pouze leze a obcas se postavi. V nadsene reakci na kolemjdouci v okenku se neda prehlednout citova deprivace... ~t~
 Fren 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 14:10:00)
vjednom roce,girili,v jednom...
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 14:12:38)
Fren,
spíš tak v roce a půl - první kapitola jsou křtiny, pak ve druhé bych řekla, že bude dětem tak půl roku, třetí rok a půl, čtvrtá dva a půl, cca.
Dál už to není vždycky přesně po roce.
 Girili 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 14:48:41)
Jakoze pri prvni navsteve tesne po narozeni novorozenec vztahuje rucicky k otci, by ho pochoval a rozumne reaguje zmlknutim na prisny pohled matky, jo? ~t~
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 13:16:09)
První chůze a mluvení

Při čtvrté návštěvě shledali jsme, že oba naši sourostenci již chodili a počínali mluviti. Otec neb matka brávali nyní malého Jiříčka s sebou do práce.
Když pracovali na polích, hrál si na mezi Jiříček s květinkami neb kaménky. Mnohdy se k němu přidružil některý z pasáků dobytka neb chlapec jiného dělníka, který buď pracoval společně s jeho rodiči nebo na jiném poli ve blízkém sousedství. Společníci ti Jiříčka vždy mile pobavili, a nad to prospívali mu tím, že jej učili mluvit nemazlíce se s ním. Jelikož se též nikdy rodiče s Jiříčkem při mluvení nemazlili, naučil se vyslovovati každé slovo náležitě a zřetelně. Nešišlal, nehuhňal, nekoktal, nezajíkal se, ani se nemazlil.
I zůstal též poslušný, mírný, trpělivý, pořádný a čistotný jako před tím. Svého čtyrnohého přítele měl dosud rád, a když někdy byl s rodiči půl dne na poli, tu si často vzpomněl na něho, dobře-li doma hlídá a nestýská-li se mu po něm.
Když přicházel s otcem nebo s matkou s pole domů, tu bývalo radosti! Pes ho přivítal štěkáním, a skákal mu radostí až nad hlavu; když jej takto pozdravil, běhal po dvorečku jako divoký; načež si obyčejně lehl k místu, kde se Jiříček usadil, a pohlížel na něho tak radostně, jako by mu chtěl pohledem říci: "To se mi doma po tobě stýskalo, jak jsem rád, že jsi již zde!"
Hůře než-li s Jiříčkem bylo s Evaristkem. Aby byl tichý a poslechl, mazlili se s ním rodiče i chůva; tím učil se vyslovovati slova chybně. Říkal: Hotítek místo hošíček, totička místo kočička, tetáček místo smetáček, týček místo strýček, tečička místo tetička a p. Chůva a rodiče, snažíce se býti mu po vůli, mluvili tak po něm; neb chtěli-li mluviti jinak, vždy projevoval svou nespokojenosť zlostným cupáním nohama a pláčem.
Šatečky na sobě pokazil obyčejně hned v prvních dnech. Hračky, sotvaže jimi pohrál, rozbíjel, a neopatrností jakož i svévolí činíval denně nové škody. Rodiče pak omlouvali nemoudré počínání rozpustilého milánka svého slovy: "Vždyť to dítě, nemá rozumu, až vyroste a bude míti rozum, bude jinak jednati!" Slovy těmi se laskaví rodiče denně těšili, však při tom zapomínali, že to dítě čím jest starší a čím má býti rozumnější, tím stává se horším a proto též nerozumnějším.
Nejhůře bylo, když Evarist se naučil choditi; všude chtěl běhati, na každé schody a na každý žebřík chtěl vylézti, tak že ani na minutu nemohla se chůva od něho vzdáliti, by za tím někam nelezl a při tom se neporanil neb něco nerozbil.
Co byl živ, dosud nikdy nebyl pokárán, ani škaredým pohledem, ani jakoukoliv pohrůžkou; pouze když někdy nebyl jinak k upokojení, strašívala jej chůva nebo matka bubákem, jehož se bál. Strašením tím stal se bázlivým tak, že jak se setmělo, bál se býti okamžení samoten. Večer pak musil někdo při postýlce seděti, dokud neusnul. Když se v noci probudil, dal se do pláče, že se bojí, a plakal, až si někdo k němu sedl, aby mohl znova usnouti. Rodiče nemohli pochopiti, proč se jejich mazánek tak v noci bojí, aniž jim připadlo, že jsou tím sami vinni, proto že jej ve dne bubákem strašívají.
(Vynechávám odstavec o tom, jak Evaristek ubližuje psům a není za to trestán, zatímco psi dostávají žilou na pamětnou.)
Z návštěvy této jest si milým čtenářům pamatovati, že s malými dítkami nemáme se mazliti, ale že je máme učiti dobře a správně slova vyslovovati, že dítky dovedou si kaménky, špalíčky a lacinými hračkami tak dobře hráti, jako hračkami drahými, a že nemají hraček nikdy kaziti. Kdo hraček svých šetří, učí se tím šetrnosti: šetrnosť - Bohu i lidem milá ctnosť. Šetrností roste jmění a štěstí. Kdo šetří a dbá, čeho potřebuje, má. Děti nemají lézti nikam, odkud by mohly spadnouti a se poraniti. Lépe jest děti potrestati, než-li jich strašiti bubákem, kominíkem neb sv. Mikulášem. Děti, které bývají strašeny, jsou bázlivé a mohly by též onemocněti. Hodné dítě neublíží ani zvířátku, které cítí bolesť jako člověk a pamatuje si, kdo mu ubližuje, neb kdo je má rád. Kdo v mládí trápí a týrá zvířátka, ve stáří trápívá a týrává lidi.
 Rodinová 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 13:20:33)
Pro mne jedine pouceni - lepe byti synem proletare nez bohace ...nebo ne...~t~
 jentak 
  • 

Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 13:23:14)
Není to blbost? Jiříček byl vždy poslušný a kam ho posadili, tam seděl? Nic nezkusil - no jo, to je takový ideální poddaný. Vychovávali ho jako psa, akorát ne k hlídání, ale k práci.
Co je to za knihu? Nějaká literatura o výchově - asi.
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 13:26:19)
jentak,

jde o 182. svazek z řady "Besedy mládeže".
Jmenuje se Třicet návštěv čili Následky dobrého a špatného vychování, sepsal Jan Hrdý, učitel. Vydáno v Praze, 1881.

Mám z té řady víc kusů... "Chudý boháč", "Na výsostech Bůh"... je to fakt libové čtení. ~;)
 Rodinová 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 13:27:17)
A neco o vychove devcat by tam bylo:-)?
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 13:28:34)
Rodinova,
podívám se, až budu utírat prach v knihovně. ~;)
 Rodinová 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 13:32:10)
Dekuji, budu se tesiti, devcata byla vychovavana jisteze odlisne od chlapcuv:-)
Si delam srandu, ale srovnani by mohlo byt zajimavy.
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 13:38:00)
Rodinova,
zas až tak ne, jen byly vedený k jinýmu typu práce... ale to až ve vyšším věku.
U malých dětí se pohlaví dlouho v podstatě "nerozlišovalo", rozhodně se genderově nevymezovaly od narození jako dnes. Obě pohlaví měla stejné šaty i hračky, stejnou výchovu, minimálně do tří let věku, až pak se začínaly dělat mezi dětmi rozdíly.
 Evelyn1968,2děti 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 17:41:03)
To je strašný, měli štěstí, že byl Jiříček tak klidné dítě, aktivnější a normálně zvídavé dítě by to asi nepřežilo. Nebo by stačilo, kdyby blinkal, moje děti blinkaly první půlrok obě pořád, a vdechnul to, když ho nikdo nehlídal.
 Lady V. 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 17:45:40)
Tak by se zalknul a umrel, no.
Moje prababicka pry rikavala:"Decko ti umre, ani nevis jak"
 jentak 
  • 

Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 13:29:27)
Určitě bylo a jistě tam taky byly perly.
 jentak 
  • 

Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 13:28:50)
Děkuji - nicméně je to zajímavý náhled na pojetí výchovy tehdy, ale dnes už je to naštěstí jinak.
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 13:30:02)
jentak,
ona ale fůra věcí platí i dneska... já si taky myslím, že se děti nemají strašit bubákem, kominíkem nebo sv. Mikulášem. A taky jsem odpůrce šišlání na děti. ~;)
 jentak 
  • 

Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 13:35:57)
Jo, to jistě - všechno není špatné a platí to i dnes, o tom žádná. Je tam toho víc, co platí i dnes, ale tady hodně toho, co je šílený.
 Fren 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 14:14:09)
slovo našstěstí bych zrovna nepoužila.Dnes mi to dost připomíná ty mlynářovic vychovu~2~.

Ale jink pěkné počteníčko,šikovná cholka~;)
 Lexi. 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 13:30:07)
" hrál si na mezi Jiříček s květinkami neb kaménky"
- ještě že Jiříček nesnědl nějakou jedovatou bylinu, neštípla ho včela, nebo neuštknul had

"nad to prospívali mu tím, že jej učili mluvit nemazlíce se s ním. Jelikož se též nikdy rodiče s Jiříčkem při mluvení nemazlili, naučil se vyslovovati každé slovo náležitě a zřetelně"
- že já tohle nečetla dřív! Kdybych se bývala s dětmi nemazlila, možná jsme nemuseli chodit na logopedii. Jen je mi divné, že rozmazlovanější prvorozeně na logopedii chodit nemuselo...

"I zůstal též poslušný, mírný, trpělivý, pořádný a čistotný"
- prostě ideální poddaný

"s malými dítkami nemáme se mazliti"
- ~e~

"Děti nemají lézti nikam, odkud by mohly spadnouti a se poraniti."
- snad jedině s touto větou z celé stati by se dalo souhlasit - inu, doba i požadavky na výchovu se mění
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 13:31:02)
Lexi,
v 19. století mělo "mazlit se" jiný význam než dnes. ~;)
 Lexi. 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 13:31:53)
a jaký?
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 13:34:31)
Lexi,
nebylo tím myšlené fyzické mazlení, to se ostatně vůbec neprovozovalo; tady je to užito ve významu "mluviti mazlivě", tzn. z dnešního pohledu bychom asi řekli, že na dítě šišláš.
 Lexi. 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 13:39:42)
aha, to jsem nevěděla
 Rodinová 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 13:35:13)
Smarja a jakej?
 Kudla2 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 13:33:55)
Lexi,

ještě jsi zapomněla, že mu ten pes mohl ukousnout půlku obličeje, jako onehdá to bylo ve zprávách. ~;)
 Lexi. 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 13:39:05)
"ještě jsi zapomněla, že mu ten pes mohl ukousnout půlku obličeje, jako onehdá to bylo ve zprávách"

- toho bych se nebála - tehdy byli v chudých poměrech určitě patřičně vychovaní i psy , nejen děti
 jentak 
  • 

Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 13:39:17)

"Děti nemají lézti nikam, odkud by mohly spadnouti a se poraniti."
- snad jedině s touto větou z celé stati by se dalo souhlasit - inu, doba i požadavky na výchovu se mění

- tak s tím zase já nesouhlasím, dítě si to musí vyzkoušet, ale ano, lepší je, pokud se zabrání poranění.
Možná že tehdy to bylo důležité proto, že lékařství bylo, jaké bylo a spadnutí a zranění mohlo znamenat zmrzačení a nebo i smrt. Takže možná proto.
 Lexi. 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 13:44:09)
" dítě si to musí vyzkoušet, ale ano, lepší je, pokud se zabrání poranění."

-Já jsem to pochopila tak, že nemá lézt BEZ DOZORU nikam, odkud by mohlo spadnouti a se poraniti a to myslím platí i dnes
Výrazně nižší úroveň a (ne)dostupnost lékařské péče v tehdejší výchově určitě také hráli roli
 jentak 
  • 

Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 13:48:05)
Tak dnes hlavně takové dítě nemá být bez dozoru a nespoléhá se na to, že bude vědět, že nesmí.
 Lexi. 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 13:57:04)
Jo, to máš pravdu, ale faktem je, že dříve bylo na děti mnohem méně času než nyní, proto tehdy dětem nemohl pořád někdo stát za zadkem a hlídat ho.
 martina 
  • 

Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 10:22:41)
Moc hezke. Prosim prokracovani.
 Feliz 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 10:29:11)
Monty, prosím pokračování. Opět budu pracovně výkonná, jako už knižní šifry ~;)
Už tenkrát věděli, jací spratci z rozmazlování vyrostou ~t~
 Petra 
  • 

Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 10:43:41)
Hm, chudák Jiříček. Ti druzí rodiče šli naprosto proti svému instinktu. Nechápu proč. Nepochovat miminko když pláče proto, aby si na to nezvyklo? Pro mě nepředstavitelné.
Ale také bych chtěla pokračování Monty.
 jentak 
  • 

Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 11:04:26)
-Tak ještě naše matky dostávaly rady typu - dítě se má nechat vyplakat, jednak si sílí plíce a jednak /či druhak/ si pak na to chování zvykne. Dítě se mělo jen zkontrolovat, zda je suché a najedené a nechat být, aby se nerozmazlilo.
 Monikaa 
  • 

Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 11:16:11)
Ale oni ho pochovali... A soudím podle textu, že se jedná už o větší mimina, žádné novorozené - tříměsíční uzlíčky.
 Ananta 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 11:06:58)
Hezký, ráda čtu staré knihy, bohužel dřív se děti z dnešního pohledu týrali, takže zpět bych to nechtěla. Dětský jekot a vynucování nesnáším, u nás se nevede. Do roka je ale potřeba plnit všechny potřeby téměř neprodleně, tam bych o nějaké výchově moc neuvažovala.
 hbf 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 11:29:03)
U ročního dítěte už většinou není problém rozlišit potřebu a manýr.
 jentak 
  • 

Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 11:31:10)
To není tak jednoduchý - někteří lidé potřeby dětí vnímají jako manýry a někteří zas manýry dětí vnímají jako oprávněné potřeby~;)
 hbf 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 11:37:47)
Mně přijde, že se to týká především těch lidí, kteří potřebu a manýr neumí rozlišit ani u sebe.
 ronniev 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 11:41:51)
~R^
 Epepe 


rok 1881 

(11.3.2015 11:22:44)
V roce 1881 byl svět nádherně jednoduchý. :-)

Slovy klasika, ještě, že člověk nikdy neví, co ho čeká.
 jentak 
  • 

Re: rok 1881 

(11.3.2015 11:24:37)
Velmi - dřina od útlého věku až do smrti - a spousta lidí ještě i u té dřiny živořila. Já v tom romantiku nevidím.
 Epepe 


Re: rok 1881 

(11.3.2015 11:26:19)
To reaguješ na mně?
Já o romantice nic nepsala ...
 Kudla2 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 11:31:26)
tak z dnešního pohledu jsou rodiče Evarista vcelku v pohodě (až na to dušení chůvy), a Jiříčkovi rodiče ho těžce zanedbávají, když ho po většinu dne nechají vychovávat psem ~;).

Už vidím paralelu s "vlčími dětmi."

Ale v kontextu doby určitě Evarist skončil na šibenici, předtím propiv a prohýřiv pečlivě nahospodařené jmění rodičů, a jeho mlýn koupil lacino v dražbě šetřivý a přičinlivý Jiříček. ~;)
 jentak 
  • 

Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 11:32:31)
~t~~t~~t~
 Kudla2 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 11:37:51)
Ale třeba to dopadlo úplně jinak a z Evarista se stal významný matematik, který ale v mladém věku zhynul rukou soupeře v souboji. ~;)
 ronniev 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 11:43:40)
Moment, matematik a souboj, to se vylučuje, ne? Leda by to byl souboj na kalamáře.~t~
 Kudla2 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 11:44:51)
Ne, tohle byl souboj na pistole, ale asi teda jinej Evarist: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%89variste_Galois
 ronniev 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 12:30:57)
No vidíš, toho jsem neznala (matika není moje hobby). Prý ho ale matka do dvanácti let učila doma, to by odpovídalo...~;)
 Epepe 


Evarist na šibenici 

(11.3.2015 11:42:50)
Kudla, tak na šibenici skončil nejpozději ve 48, pokud dřív nezemřel na cirhózu jater a jiné zhýralecké choroby. ~t~
 kosatka2 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 11:46:23)
Dneska by to bylo tak, že Evrist se narodil císařem na přání a spál sám ve svém pokoji ve šprušlové postýlce s monitorem dechu, kdežto Jiříček se narodil doma v posteli u rodičů a do 10 let tam s nimi zůstal. Evarist měl 20 odpoledních kroužků, kdežto Jiříček pomáhal matce věšet prádlo, nakupovat a starat se o nemocnou babičku. Z Evarista by vyrostl feťák, zato z Jiříčka ekozemědělec s doktorátem.

Každopádně mi přijde zajímavé, že už od té doby se uvažuje o jedináčcích skoro jako o diagnóze, je na ně zaměřena lupa, jestli jsou vychováváni správně, když se jedná (ó hrůzo!) o lidi bez sourozence.
 Epepe 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 11:48:20)
Kosatko, osobně si teda myslím, že dneska jako před 130 lety je budoucnost Jiříčka jen zbožným přáním ... ~:-D
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 11:54:53)
kosatko,
to je jen pro zjednodušení vyprávění, jedináčkovství v tom nehraje zásadní roli.
Jen jsem to zařadila pod jedináčky, protože vhodnější téma nebylo po ruce. ~;)
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 11:56:18)
Kudlo,
skoro trefa. Evarist se propije k šílenství, zesne v ústavu choromyslných a mlýn skutečně v dražbě koupí přičinlivý Jiříček. ~;)
 Kudla2 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 11:57:12)
jo aha, už to vidím... ~;)
 karku 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 12:12:33)
"Je němý. Vychovaly ho srny."
 Kudla2 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 12:38:11)
tak Jiříček nebude němý, ten bude nejspíš štěkat. ~t~
 Rodinová 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 11:35:39)
Mohli bychom pokracovati, prosim, osudem ditek po narozeni dalsiho sourozence ?
Vrele diky~;)
 janna001 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 11:58:47)
Předpokládám, že z Evaresta vyroste spratek, protože ho rodiče coby nemluvně chovali, když brečel, zatímco Jiřík, který v batolecím věku trávil celé dny na podlaze se psem, byl tímto vychován nepochybně řádně.
 koa 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 12:03:18)
Ouha, nacházím se v chůvě Evaristově, můj nejstarší, tehdy vlastně jedináček, furt řval, abych mu podávala věci, jež prohlédnuv zahodil. Aspoň že mě u toho neplácala žádná milostpaní, třeba z toho děcka nakonec ještě něco bude!
 janna001 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 17:58:53)
Mělas mu pořídit psa, co z něj teď vyroste!
 Kudla2 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 12:43:48)
Prokrista
co se chystá
na našeho Evarista?

Dozajista
bude z něho prokurista,
následně pak kokainista,

který pustě hýří,

kdežto Jiří
se jen pýří,

když padá na všechny čtyři
a ke psově misce míří.





 Girili 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 12:47:46)
~t~~g~
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 12:48:03)
Kudlo,
~t~~t~~t~

Též postřelí myslivce
ovšem ne do sklivce
což by se lépe rýmovalo
léč toho se nestalo

postřelí ho do nohy
budou z toho výlohy;
u Židů nadělá dluhů
chlast bude mít coby vzpruhu.
 koa 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 12:56:31)
Kudlo, skvělé! ~:-D
 Kudla2 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 13:02:22)
koa, děkuji ~f~
 Kudla2 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 13:01:55)
~t~~t~~t~

Evaristo,
ty sadisto,

tohle u nás nemá místo!
 Filip Tesař 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 13:50:24)
Balada tklivá o mlynářovic děvečce

Děva říční vody víří,
tělo panny ke dnu míří.
A nebohý doma Jiří,
Kávu sobě pilně síří.

V mlýně zatím zlosyn sedí,
do náhonu mračně hledí,
hledí, pak se zaškaredí:
„Ech, k čertu jen s tou čeledí!

Kdybych jen byl zlehka sváděl,
na hřích hned řeč nepřiváděl,
Jiřík by tak nevyváděl,
a já bych si zadováděl.

Jen Jiříku vztekle syč,
vbrzku si tě vezme rýč!
Moje hračka však je pryč.
Ach, můj úde, zas se vztyč!

Jako večer, tak i k ránu.
Přisámbůh, že neustanu,
dokud zase novou pannu,
do postele nedostanu.
 Kudla2 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 13:59:13)
Ach ty chlípný Evariste,
čuně jedno ty nečisté!
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 14:00:33)
Kudlo,
o chlípnosti v tý knize není nic, ona je to kniha "pro mládež dospělejší", takže jediný povolený neřesti tam jsou karban, finanční podvody, dluhy a chlast. ~;)
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 14:18:23)
Val,
no dovol, já nikdy nelžu! Leda u soudu! ~t~
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 14:16:41)
Val,
o tý mám moc krásný pojednání v "Čítance dospívajícího jinocha", cca stejný rok, 1880.
Ale nevím, kde je - asi jsem jí dala do knihovny synovi.
Co jsem musela při stěhování redukovat knihovnu, nemám ještě úplně zažitý nový skladovací systém. ~;)
 Kudla2 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 14:17:24)
Evaristo Evaristo,
i ty starý onanisto?
 Carollyn 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 14:25:29)
No nedivím se, že ti onanisti trpěli všemi popisovanými neduhy, protože když se na to veřejnost dívala takhle, museli být permanentně ve stresu, že jim bude měknout mozek, chlupatit dlaně, ochabovat svalstvo a kdoví co ještě. navíc to veřejné zostuzení, rodiče či učitelé pořád za zadkem, zda mladík nekutí něco nekalého... Docela se divím, že jsme jako lidstvo nevymřeli, když byly takové nesmyslné předsudky. jako že se lidem sex totálně neznechutil celkově...
 Carollyn 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 14:30:47)
Valkýro, právě!!! Někdo byl chudokrevný nebo měl tuberu a hned ho podezřívali z toho "nejhoršího". Jako nechápu jaký byl podle nich rozdíl, jestli to šlo ven, nebo do "něčeho". Asi že když to bylo se ženou, tak to bylo vznešenější...
 jentak 
  • 

Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 14:28:39)
Tak který rodič by chtěl mít z dítěte blbce - takže když se brojilo proti onanii takovými vědeckými metodami a hřímali o tom i lékaři, tak se nedivme, že rodiče rázně zasáhli v případě onanie, protože co kdyby.
Ona pak i ta lobotomie se vykonávala ve prospěch dotyčného postiženého - i když z hlediska současnosti je to zrůdnost.
 vlad. 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 19:47:07)
Babička měla doma knihu, kde se pojednávalo o škodlivosti onanie - promrhané sperma by se mohlo proměniti v cennou hmotu mozkovou ~t~ ~R^
 úča 
  • 

Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 20:56:33)
Nám zase matka - dětská psycholožka říkala, že kdo si na TO sahá, tak mu smrdí ruce a všichni to poznají, smí se na TO sahat jen v nejnutnějším rozsahu rukou namydlenou při mytí.
Když poprvé spatřila moji dcerku jako útlé nemluvně, jak si sahá na prcku při přebalování, dostala záchvat nekontrolovaného běsnění a vypadalo to, že se snad i pozvrací. Kupodivu ke chlapečkům je velkorysejší, u těch to zvládá s humorem.
Kupodivu (nebo spíš asi právě proto) současně razí názor, že gynekolog má vždy být muž.
 Fren 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 14:20:28)
~t~

ses kudlo minula povoláním...
 Lexi. 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 13:59:13)
Filipe, ~t~~t~~t~ kam na ty básničky chodíte?
 Filip Tesař 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 14:52:45)
Do hlavy, do hlavy, je to špatný...
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 14:08:25)
Šuplíku,
něco o svéhlavičce jsem tu měla, ale ty asi myslíš tu prvorepublikovou, ne?
Tahle byla starší (cca 1900) a bylo to o holčičce, která je zbrklá, zapomnětlivá, vymýšlí různé ptákoviny a tím způsobuje vážné potíže.
 Alraune 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 14:11:13)
Svěhlavička byla dívčí románek. Bylo i Svéhlavička nevěstou a Svéhlavička maminkou :D
 jentak 
  • 

Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 14:13:21)
Mám pocit, že to byl cyklus dívčích románků - nečetla jsem, ale asi něco jako současné dívčí románky - tak si to představuji.
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 14:15:05)
Alraune,
já vím. Tu jsem měla na mysli. ~;)
Jen si nejsem jistá, že ta, o které mluvím a kterou jsem při stěhování asi vyhodila, byla také o děvčátku, kterému se říkalo "svéhlavička", ale myslím, že to nebyla tatáž kniha, že do téhle série nepatří.
 Kudla2 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 14:17:00)
myslím, že ještě byla Svéhlavička babičkou...
 úča 
  • 

Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 16:27:03)
Z Jiříčka hlavně dozajista vyrostl tvor vydatně promořený roupy, škrkavkami a jinými hlísty, dost možná měl i tasemnici, i když matně tuším, že tasemnice psí na člověka nejdou..
Deprivant se z něj nejspíš nestal, spíš člověk používající manipulativní schéma "podívejte, jak jsem hodný, tak mi vyhovte" a obvyklý typ neurotika potlačujícího spontánnost.
Evarist je zase malý tyran popsaný později zde tak neoblíbenou Dr. Prekopovou.
Je zajímavé, že tenhle pohled na výchovu byl aktuální ještě do cca počátku šedesátých let min. století, tj. min. osmdesát let, což se zdá neuvěřitelné při dnešní rychlosti obměny trendů.
Líbí se mi takové starosvětské čtení, ale aktuální to není tak ani onak.
 Zd a tři 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 14:19:18)
A jak to dopadlo?
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 14:21:15)
Zd a tři,
Evarist byl čím dál víc zkažený, pak ho otec poslal do Vídně, aby se naučil německy, ale on se místo toho naučil hrát karty, chlastat, hýřit a defraudovat. Nakonec se propil k šílenství, poté, co k smrti utrápil vlastní matku, a mlýn lacino získal v dražbě přičinlivý Jiříček.
 Carollyn 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 14:28:50)
Přitom Jiříček mně z popisu připadá mírně retardovaný, kam ho posadili, tam ho našli, nic nevyžadoval, nic nezkoušel, nikdo se s ním nemazlil ani se mu nevěnoval, malý citový deprivant! To Evarist byl sice sprateček, ale mohl si všechno zkusit, měl spoustu zážitků, spoustu vjemů... No jo, připitomělá agitka fungovala i v předminulém století ~t~!
 Binturongg 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 14:42:43)
Ale na podobných základech funguje většina příběhů o dětech a pro děti snad ještě v padesátých letech.
Nebyl internet, televize, rodiče žádní pedagogičtí giganti... oni nevěděli, jak z dítěte vychovat spratka, a že cesta do pekel je dlážděná pohodlností a ústupky (a dobrými úmysly).

Takto černobíle je to psáno úmyslně, aby to pochopil každý blbec.


Koneckonců ani dnes mnoho rodičů nemá ponětí, co za zmetka roste z jejich rozmazleného haranta :-)
 Carollyn 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 14:53:07)
No jo, jenže toto psal zjevně nějaký staromládenecký pan řídící, který děcko viděl tak z rychlíku, ale svoje moudra šířil dál. Pokud se tím někdo řídil (asi jo), tak měli z děcek pěkné citové deprivanty. Ostatně škody jsou vidět často ještě na našich rodičích nebo prarodičích, výchova nebyla žádný med, soucit s dítětem, to je otázka tak posledních čtyřiceti let ~d~...
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 14:55:24)
Carollyn,
tady máš jeho "sívíčko".

http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Hrd%C3%BD_%28pedagog%29
 Ropucha + 2 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 16:34:17)
Carollyn, trefa ~R^
Podle životopisu, na nějž tu Monty dává odkaz, to bylo přesně tak.
 takyjedna 
  • 

Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 15:39:51)
ty bláho, to je "hustý", chudák Jiříček - odchován psem za láskyplného souhlasu rodičů
 Binturongg 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 15:45:11)
Takyjedna - mou tetu odchoval plyšový medvídek.
Byla to jediná bytost, která s ní bývala od 3 let nejčastěji doma.
Teta věděla, že kdyby něco, zazvoní na sousedku, ale většinou ležela s medvídkem pod peřinou a bála se.
 white 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 16:01:14)
Jestli jsem to správně pochopila,tak Jiřík do svých dvou let nevyšel z rodné chalupy a nepoznal sluneční světlo. Pochybuju, že ho rodiče po návratu z práce ještě chodili někam venčit.
Nehledě k otázce, kdo venčil toho psa.
 Binturongg 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 16:03:52)
Emzi - trochu podezírám pana učitele, že psal o svém dětství. Bohužel, když vylezl z rodné zemljanky, nestal se mlynářem po sousedovic fakanovi, ale učitelem a třel bídu dál, zatímco fakan žil spokojeně až do smrti ~:-D
 Ropucha + 2 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 16:15:49)
"trochu podezírám pana učitele, že psal o svém dětství ... "

Binturong, jo ~t~
Chudí, spravedliví pracanti s houfem správně sparťansky vychovávaných dětí .... a happyend nikde.
 Lexi. 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 16:09:01)
"Nehledě k otázce, kdo venčil toho psa."
- třeba byl pes vychován stejně jako Jiříček - naučil se svou potřebu vykonávat pouze když byla přítomna matka (možná proto si s Jiříčkem tak rozuměli)
 Ropucha + 2 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 16:11:38)
" .... Nehledě k otázce, kdo venčil toho psa"

Emzi ~t~ ~R^
 Ropucha + 2 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 16:00:14)
Jan Hrdý, učitel, hm ~:-D Velký literát, koukám ~:-D
Chápu, co chtěl říct, a chápu i, co na tom zaujalo Monty, ale je to, při vší úctě k panu učiteli, poněkud šablonovité dílko :-)
 magrata1 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 16:01:19)
To je zajímavé, že ač jedni rodiče, máme doma Jiřinku a Evaristku. O jedné dceři nikdo ani neví (teda ví, ale tak, že se neustále ozývá nějaké jásání, např: "Jé, venku je mlha, mlhu mám nejradši!" "Jak krásně svítí sluníčko!" "Hurá, prší, půjdeme s deštníkem!"... A z druhého kouta se ozývá řev, nadávání, mrčení:"Fůůůj, hnušné šaty, ty ši nech!" "Zas mi to hnušné šlunko švítí do očí!" a jedno z mála pozitivních: "Pšijde Evelinka?" "Ano, už si dává boty." "Hujá, hujá, budeme še hádat!"~t~~v~
 Binturongg 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 16:05:25)
magrata - ~t~
 magrata1 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 16:34:14)
Jiříček byl, dle mého názoru, zcela vybájen. Moje babička nosila děti s sebou na pole, spali v "šatce"- velkém šátku uvázaném na větev stromu. Babička totiž, jak bylo běžné, kojila a neměl ji kdo zastat. Pochybuju, že Jiříček jedl hrachovou kaši od narození a ještě si ji sám naservíroval. Učitel byl teoretik a záviděl mlynářům, neb sám byl chudý. Pokud si to celé nevybájil, byla náhoda, že si zrovna matka někam odběhla (třeba i na 2 hodiny). Pokud si to učitel nevybájil, stal se z Jiříka dementek, protože neměv podnětů, rozoumek mu zakrněti ráčil.~t~
 white 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 16:41:17)
No, znám z přímého vyprávění mé tchyně z vesnice, ročník 1934, dej jí pánbu věčnou slávu, jak její sousedka nechávala své tři děti cca 2-6 let samotné zamčené v chalupě, odstranivše nebezpečné předměty odkráčela brzy ráno na pole a vrátila se v poledne.
 Binturongg 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 16:50:33)
maargit - hele, kdo ví, co panu učiteli harašilo, a co prožil v dětství.
I když autor píše o sobě, vždy něco změní - to bychom se mohly vyžívat v psychorozboru té povídky, kdy pes není pes, ale slepý, hluchý, beznohý, starý dědeček, který ho měl na starosti...třeba ~:-D
 úča 
  • 

Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 16:52:28)
Ono to možná s těma "podmětama" nebude takový fičák, jak to může vypadat. Mimino v hejčedle na stromě taky nebylo zrovna přesycené. Mongolská mimina tráví život do doby, než se naučí lézt, víceméně o samotě v jurtě, máma je chodí jen nakrmit a vyměnit podestýlku a až večer, když je práce kolem dobytka hotová, se miminem rodina zabývá. Matka děcko ráno a večer masíruje a mimino má malé množství nesofistikovaných hraček. Ve chvíli, kdy mimino dokáže vlastními silami opustit jurtu, zapojí se do života venku, ale jen když nemrzne, pak se běžně batolata v jurtě uvazují k centrálnímu sloupku, mají okolo pasu takový řemen a od něj šňůru, trochu jako v base.
Teoreticky by z nich měli vyrůst hordy krvelačných Čingischánů, ale reálně jsou Mongolové jeden z nejspokojenějších a nevyrovnanějších národů, člověk se, jakkoliv já znám jen ty, co je vnitřní neklid dohnal až do ČR, při bližším kontaktu s nimi nemůže ubránit dojmu, že jsou tak klidní a spokojení proto, že nemají z podnětů v hlavě nezastavitelný mlejn.
 magrata1 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 17:02:50)
Nás mamka někdy uvazovala ke stolu. Dělala to "ve srandě", patrně když potřebovala někam na chvíli odběhnout. My jsme to braly se ségrou jako srandu. Já jen do té doby, než mi ségra prokousla ruku, až jí skříply špičáky o sebe. Myslím, že tímto uvazování mamka zavrhla~t~ Pamatuju si, že to bylo ve starém baráku a byla jsem tam s mladší ségrou. Starší ségra byla asi ve škole, takže nám bylo max 5 a 2 let, v 5 jsme se stěhovali. Trauma nemám
 Ananta 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 17:43:23)
Ano dnes je přepodnětováno a děti jsou neurotické.
 Ropucha + 2 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 17:53:42)
Přepodnětováno je bohužel všeobecně, i pro dospělé. Ale na děti to musí působit velmi silně, vůbec se nedivím, že jsou neurotické.
 Binturongg 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 21:24:04)
No, vše, co jsem chtěla, jsem napsala. Mohu dodat jen, že někdy stačí k doživotnímu traumatu skutečně pouze osoba otce:





~t~


Jen taková vsuvka na závěr ~:-D
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 21:45:33)
Bin,
Pomeje je třeba úplně blbej, ale není zlej.
Toho bych zrovna jako vzor "strašidelného otce" nepoužila.
 Ropucha + 2 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 21:48:51)
Monty, já to beru jako kuriozitu, blbost sama o sobě samozřejmě škodlivá není.
Rodičů, kteří se snaží uživit, je spousta, to je jasné.
 úča 
  • 

Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 21:51:30)
Ale jeho už by Muži v černém měli pomalu usměrnit, aby malá neměla ve školce z ostudy kabát (Kabát).
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 21:56:45)
účo,
prosím tě, co by pak měl říkat malej Quentin Kokta? Pro toho už by rovnou ve školce museli zařídit samovazbu. ~t~
 Ropucha + 2 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 22:03:15)
Monty, ono by se takových dětí nasbíralo ...
Možná by se uživila nějaká školka se speciální psychologickou péčí pro potomky excentrických celebrit :-)
 úča 
  • 

Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(12.3.2015 0:11:38)
Ten je na tom, to je pravda, ještě o dost hůř. Byť až ten bude ve věku na školku, tak jeho maminka bude panimáma nějakého méně významného prezidenta, takže si bude moci dovolit domácí vzdělávání a bude mít klid. Pomejeho potomky nečeká existenční jistota, pokud je bude živit on, v tom je Ornella mnohem silnější kanón.
 Binturongg 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(12.3.2015 9:26:47)
Monty - Quentin je jasnej. To bych se skoro vsadila ~:-D
 Lassiesevrací 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(12.3.2015 10:59:41)
To jo, Quentin Kokta by to nevyhral ani jako Štika. Ale zase Kristian Kokta mi zni mnohem lip, nez jak mu to ted zmenili na Kristian Partyš.....
 úča 
  • 

Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(12.3.2015 11:42:08)
Bych řekla, že Štika je daleko lepší příjmení než Kokta, minimálně z hlediska obsahu.
Jeho máma ho naplňuje dokonale.
Mohla by mít ještě holku, která by používala její příjmení v nepřechýlené podobě a jmenovala by se Penelopa Štika.
 Lassiesevrací 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(12.3.2015 12:11:57)
Řekla bych, že Štika i Kokta vyjdou prašť jako uhoď. Když bude kluk koktat, bude to zní taky blbě v obou případech... Kkkkkkkkventin Ššššššššštika nebo Kkkkkkventin Kokokokokta.
 Tragika 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(12.3.2015 19:40:31)
Štika a Kokta jsou proti Volopichovi krásná jména.
 jentak 
  • 

Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(12.3.2015 19:43:50)
~t~
 Binturongg 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(12.3.2015 9:24:40)
Monty - otec blb, prakticky nesvéprávný a zadlužený až na půdu, se strýčky exekutory a ještě fyzicky odpudivý, se na dítěti pochopitelně podepíše taky, ale pokud je hodný, tak asi jinak, než agresor, to je fakt :-)

A hlavně - to byl fór. Dala jsem to sem chvíli poté, co to zděšeně sdílel jeden z mých kamarádů :-)
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(12.3.2015 9:36:02)
Bin,
já ti nevím. Jsem pragmatik. Přijde mi, že zadluženej otec, kterej se ztrapňuje v médiích, aby měl na živobytí, je sice smutná postava, ale reálně tomu dítěti může dát víc než otec, kterej je "célebrita" (to platí i pro matky) a vychovává dítě v iluzorní kleci, dává mu pocit, jak je výjimečný a mimořádný - u Quentina už tím jménem, Pomejeho dcera se aspoň jmenuje normálně, když už má "legrační" příjmení, dovedeš si představit, že by její rodiče byli tak praštění, že by ji pojmenovali třeba Serafína Pomeje? - od malička chůvy, co na něj švitoří třemi jazyky, drahá soukromá školka, drahá soukromá škola nebo rovnou domácí učitel, aby se zlatíčko nemuselo setkávat s tím chudým póvlem... fakt bych radši měla za otce zadluženýho blba než namyšlenýho snobskýho blba.
 úča 
  • 

Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(12.3.2015 10:37:53)
Nj, ale co má Pomeje dělat, když se tak jmenuje? Leda si to změnit, ale to v patriarchální tradici není běžný obyčejňák schopen udělat ani pro milované dítě. Byla jsem poprvé vdaná za muže s dlouhým, obtížně vyslovitelným, cizokrajným příjmením, které NIKDO nepobral napoprvé, většinou ani nepřečetl (já to navíc ještě používala v přechýlené podobě, zhruba něco na způsob Ejatlahraschrökraftová, chudák dcera to má dodnes), přesto moji nabídku, jestli by raději nepřijal moje celkem nóbl příjmení, přijal jako žádost o účast na swingersparty s hospodářskými zvířaty.
Ještě s tímhle příjmením jsem občas veřejně vystupovala a když jsem se pak znovu vdala a s úlevou apgrejdovala na Vopičkovou, tak mi jeden příležitostný spoluhráč řekl, že si myslel, že je to obzvlášť potrhlý pseudonym, že by ho nenapadlo, že se někdo takhle jmenuje.
Ale exmanžel s hrdostí povil pěknou grupičku potomků, kteří to břímě ponesou dál. Jen jedna jediná (ta moje) dcera. Přitom všechno se ženskýma pěkných příjmení a kromě mě si pak už žádnou ani nevzal, přesto na to přistoupily. Nepochopím.
 Monty 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(12.3.2015 10:44:18)
účo,
tak já znám pár mužů, co si vzali příjmení své manželky; asi nebyli dostatečně patriarchální typy. ~;) Pomeje už to teď asi neudělá, on je pod tím jménem zavedený (to nemyslím hanlivě, ale je přece jenom veřejně vystupující osoba), každopádně, když budeme hovořit obecně, překvapuje mne, kolik lidí si nechává i vyloženě dehonestující příjmení. Zvlášť když je to tak snadný, zbavit se ho.
Měla jsem blbý příjmení za svobodna, matka se hned 2x vdala za chlapy s nemožným příjmením, a už jako dítě jsem si s tím užila dost. Nechápu, proč to někdo dobrovolně podstupuje celoživotně. ~d~
 Martina, 3 synové 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(12.3.2015 11:05:47)
Kolega si teď nedávno vzal příjmení manželky. On měl takové normální, ona taky, ale chtěl více zapadnout do manželčiny rodiny , která mu připadala lepší než jeho původní.
Nemohu posoudit, tu rodinu neznám. ~;)
 jentak 
  • 

Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(12.3.2015 12:08:20)
Jedna moje známá si vzala kluka, který se příjmení jmenoval Píč - a ona si před svatbou vymínila, že rozhodně si nikdy nevezme jeho příjmení a děti se budou jmenovat po ní, že jinak si ho nevezme, ale on ať si klidně nechá to své příjmení. Ale jemu to přišlo blbý, tak si vzal to její, jenže se to bál říct doma a oni se to dozvěděli na té svatbě a oba pak měli dost peklo. Nevím, jak to dopadlo.
 Ropucha + 2 


Re: O výchově jedináčků, rok 1881 

(11.3.2015 21:45:53)
Proboha ~8~ ~t~
To je opravdu brutální, ta holčička by měla shánět kvalitního psychoanalytika už dnes ~t~

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.