Já jsem nesnášela bejt dítě, od osmnácti jsem z domu. A to jsme nebyli nijak špatná rodina, sice rozvedení, táta cholerik, máma učitelka, ale nic tragickýho. Nesnášela jsem, že si nemůžu dělat co chci, dětství beru jako zatím nejblbější období v životě. Asi až na LDN budu vzpomínat
Šokovalo mě, že moje děti byly dětma rádi a ani se netěšily na občanku nebo osmnáctiny jako na vykoupení