Ale na podobných základech funguje většina příběhů o dětech a pro děti snad ještě v padesátých letech.
Nebyl internet, televize, rodiče žádní pedagogičtí giganti... oni nevěděli, jak z dítěte vychovat spratka, a že cesta do pekel je dlážděná pohodlností a ústupky (a dobrými úmysly).
Takto černobíle je to psáno úmyslně, aby to pochopil každý blbec.
Koneckonců ani dnes mnoho rodičů nemá ponětí, co za zmetka roste z jejich rozmazleného haranta