Re: O výchově jedináčků, rok 1881

Nj, ale co má Pomeje dělat, když se tak jmenuje? Leda si to změnit, ale to v patriarchální tradici není běžný obyčejňák schopen udělat ani pro milované dítě. Byla jsem poprvé vdaná za muže s dlouhým, obtížně vyslovitelným, cizokrajným příjmením, které NIKDO nepobral napoprvé, většinou ani nepřečetl (já to navíc ještě používala v přechýlené podobě, zhruba něco na způsob Ejatlahraschrökraftová, chudák dcera to má dodnes), přesto moji nabídku, jestli by raději nepřijal moje celkem nóbl příjmení, přijal jako žádost o účast na swingersparty s hospodářskými zvířaty.
Ještě s tímhle příjmením jsem občas veřejně vystupovala a když jsem se pak znovu vdala a s úlevou apgrejdovala na Vopičkovou, tak mi jeden příležitostný spoluhráč řekl, že si myslel, že je to obzvlášť potrhlý pseudonym, že by ho nenapadlo, že se někdo takhle jmenuje.
Ale exmanžel s hrdostí povil pěknou grupičku potomků, kteří to břímě ponesou dál. Jen jedna jediná (ta moje) dcera. Přitom všechno se ženskýma pěkných příjmení a kromě mě si pak už žádnou ani nevzal, přesto na to přistoupily. Nepochopím.