| Ema | •
 |
(5.10.2013 10:29:50)
Ja bych tam dite nedala.
Jsem ateista a vedla jsem deti k tomu, ze je nutne vedet o ruznych nabozenstvich co se dat, aby clovek pochopil, jak ovlivnila celou historii sveta. Dneska jsou dospele, zadne nabozenstvi si nikdo z nich nevybral a citi to stejne jako ja, i partnery si vybrali se stejnym nazorem.
verici mi nijak nevadi, nikomu viru neberu, pokud mne osobne neomezuji. S nikym to nediskutuju, ale kdyz na to prijde rec, verici mne, Binturong, dost nevhodne "strasi" zivotem po, kritizuji moji neviru, davaji mi za vinu soukroma i politicka deni, ktera s virou nemaji nic spolecneho (ano, poukazuji na to ci ono, co atesti... =mne to pripada tak smesne a ubohe, ze se nijak nenamaham to nekomu vyvratit) atd atd.
Verici to samozrejme vidi uplne jinak a nijak si to ovlivnovani neuvedomi.
Moje deti bych tomu absolutne dobrovolne nevystavovala.
Zrovna pred 14 dny jsme byla na soukrome navsteve v Rakousku. Jezdim tam leta a ziju v rodinach. Holcicka zacala prvni tridu. Byla jsem tam s nimi.Uz prvni den do komunalni skoly ta vira zacahuje. Deti maji 2 hodiny nabozenstvi tydne, pochopitelne maji na vyber - islam, judaismus, katolicka, protestantska - ale nejsou vedeny k toleranci viry a postoje tech druhych, ale je to pouhopouja vyuka nabozenstvi jako takoveho. Cela spolecnost je tim kalolictvim tak prosakla, ze se ptaji na pocet navstev katolickeho kostela, kdyz si otec v te rodine zadal o misto sefa.
Takze tak. Co nadelas, kdyz v takove spolecnosti zijes a nemuzes se uplatnit bez sveho okoli - kdo nejde s nami, je sam a bez pomoci.
On si tohle vsecko clovek vubec nijak neuvedomuje, kdyz v tom jednak nezije nebo kdyz pluje s proudem a nema tim padem problemy s vericim okolim.
|
| cinnamon | 
|
(5.10.2013 11:28:34)
Emo, netuším, kde žiješ, ale řekla bych, že pokud jsi v prostředí, které má ve zvyku tě na potkání zahrnovat dotazy na tvé přesvědčení, strašit tě vizemi posmrtné odplaty a přiřknout ti kdeco, protože nejsi věřící, bude to spíš záležitost mentality daného prostředí než jejich náboženství v obecné rovině. Rozumím, že to musí být hodně nepříjemné, ale nakonec je vždycky možné se vymezit tím, že to je soukromá věc, o které si nepřeješ se bavit. Samozřejmě, jsou místa, kde se z náboženství udělá základ konkurzního řízení (přestože se jedná třeba o úplně světský sektor), případně kde náboženské přesvědčení je jediným znakem posuzování člověka...stejně jako jsou lidé, kteří náboženství používají jako obušek, kterým druhé mlátí přes hlavu. Ale to je věc lidí a jejich netolerance nebo malosti, není to hlavní rys víry jako takové. A je věcí každého, jak se s tím vyrovná, jestli je pro něj důležitější postup v práci, kde sedí na vedoucích místech takhle přemýšlející lidé (a s nutností vykazování návštěv kostela), nebo jeho vlastní přesvědčení  .
|
| Ema | •
|
(5.10.2013 12:13:59)
Tady "u nas" nikoho nezajima, jestli jsem verici nebo ne. Povazuje se to za soukromou zalezitost a nikdo to s nikym nediskutuje (zrovna jako politicke zamereni, pokud nejsi verejne cinna). Dokonce se to jaksi povazuje za nevhodne tema pro diskuze, temer tabu.
Ale muzu rict, ze jsem se s tim nejvic setkala v CR pri svych navstevach. Kdy to po revoluci lide zacinaji opet protrepavat a nevnimaji, kdyz se ohradim, ze mne to nezajima. On to clovek, ktery v tom zije a svou viru povazuje za dulezitou, jaksi prestane vnimat. styl "my jdeme na msi, ty nejdes???"
U nas existuji skoly zalozene nejakym nabozenstvim. Ty skole ale povinne musi dodrzovat stejne osnovy, jako skoly komunalni (statni zde nejsou, ale Statni skolni urad urcuje, jak ma skola byt provozovana).
Presto se skolni vedeni snazi treba nevyucovat evoluci, neb se neshoduje s jejich zamerenim. Nebo skoly zalozene islamskym vedeni vylouci jednak evoluci, jednak telocvik (=nevhodna nahota pri sportu/sprchovani/vyuce plavani), a dalsi a dalsi. Vylouci literaturu (=i ty krestanske ruzneho druhu), kterou povazuji "za nevhodnou", a dalsi veci. Deli tridy na divci a chlapecke z toho ci onoho duvodu. Nevyucuji biologii (=napr rozmnozovani ap).Bylo by to na dlouhou diskuzi.
Tohle nemam z zadne "druhe ruky", ale z odbornych casopisu, kde jsou dlouhe diskuze na tohle tema, a z 40 lete praxe jako ucitelka.
Ono se vsecko da pomalu obejit, az je z toho problem.
|
| cinnamon |
|
(5.10.2013 12:55:56)
Asi je to opravdu věc spíš lidského nevkusu, nebo neuvědomění si něčeho - já jsem se setkala s oběma typy reakcí - od "neviděla jsem tě v kostele, kam ty vlastně chodíš?", až po "a vy věříte nějakým lžím, jo?" - asi oba tábory mají své neomalené "strážce jediného správného přesvědčení". Časem jsem se naučila s úsměvem odkázat do patřičných mezí s tím, že jde o soukromou věc... a dnes to umí i moje dítě.
Stejně tak ve školách jde o přístup jednotlivců - i tady se najde řada učitelů, kteří si "upravují" výuku po svém - buď vynecháváním nebo téměř opomíjením témat, k nimž nemají vztah (a je dost jedno, jestli se to týká rozmnožování, nebo Bible v rámci literatury), případně tvrdí něco, co vychází z poznání doby, kdy sami studovali...a že to je někdy let, těch sporných témat v literatuře, umění, biologii, společenských vědách je hodně a taky se to promítne do toho, jak kdo o tom hovoří... To si nevybereš, pedagog nemůže být úplně bez názoru, pokud se na to děti ptají (a občas se ptají, co si o tom myslí konkrétní učitel), na druhou stranu by měl znát a prezentovat poznatky nezávisle na svém přesvědčení... Z mého pohledu (coby člověka celoživotně se pedagogice v nějaké podobě věnujícího) je jedinou možnou cestou nespoléhat se příliš ani na vzdělání dotyčných vyučujících, ani na kvalitu jejich postojů či jejich zralost - jsou to jen lidé vykonávající určité povolání (někdo lépe, někdo hůř) - a formování v zásadních oblastech (včetně ukázání toho, co je a není ve kterém oboru důležité a kvalitní) je mojí zodpovědností...minimálně na úrovni základní a části střední školy, dokud si dítě neumí udělat názor samo.
|
|
|
|
| Sedef |
|
(5.10.2013 15:04:32)
Moje dítě chodí do 3. třídy rakouské školy. Ve tříde je jediný ateista. Z organizačních důvodů sice chodí do hodin náboženství, ale není z něho klasifikován. Ze strany katechety, školy ani spolužáku žádnými ústrky netrpí. Do kostela na začátku roku může jít, ale když nechce, tak zůstane ve škole a dívá se na film. Rakouská společnost je katolictvím prosáklá jen formálně, na počet návštěv kostelů se nás jakživa nikdo neptal.
|
| Ema | •
|
(5.10.2013 16:30:09)
Z organizačních důvodů sice chodí do hodin náboženství, ale není z něho klasifikován.
Syn v rodine, ve ktere jsem byla, od prvni tridy byl.
Snizenou znamku, protoze v 1. tride nezna 4 casti katolicke mse....
|
| Ema | •
|
(5.10.2013 16:31:02)
On si to clovek ani neuvedomuje, jak je tim nabozenstvim spolecnost prosakla. To vidi obvykle lide, kteri pridjou odjinud, zvenci.
|
| Sedef |
|
(5.10.2013 17:48:05)
Přišla jsem zvenčí.
Kromě povinného náboženství, častých svateb v kostele a pár náboženských svátků, o jejichž obsahu valná většina lidí nemá potuchy, jsem si výraznější náboženské prosáklosti rakouské společnosti nevšimla.
|
|
|
| cinnamon |
|
(5.10.2013 17:32:07)
Pokud není možnost domluvy a rodičům se zásadně příčí, že dítě má ovládat tyto znalosti, pak by bylo možno hledat alternativy, ne? Jinou školu (byť za cenu dojíždění), nevím, jak v Rakousku, ale u nás už je možnost domácí školy...atd. Ve škole se člověk naučí řadu věcí, které později prostě vypustí, protože je nepotřebuje... viz celá slavná občanská nauka minulé éry - nemyslím si, že právě informace o náboženství by byla z těch, které dítěti uškodí. Asi bych to nevnímala nijak tragicky, naučit se znalost ještě neznamená akceptovat víru - a běžnému středoevropanovi neuškodí, pokud bude vědět, že mše má nějaké 4 části, protože se dříve či později zřejmě setká s pozváním na církevní svatbu, křest, pohřeb...a prostě bude vědět, co má očekávat.
Neviděla bych to s tím vlivem náboženství tak zle - zvláště ne v Česku - jsme jedna z nejsekularizovanějších společností v Evropě. A ať člověk chce či nechce, náboženství mělo a má vliv na utváření života společnosti, na historii - ať už v rovině akceptování nebo popírání jeho principů.
|
| Ema | •
|
(5.10.2013 20:36:32)
Co se mne tyce pripada mi uplne zbytecne se zabyvat castmi katolicke mse nebo zvyklostmi na katolickych pohrbech - pokud nejsem okolnostmi nucena, vyhnu se.
Zrovna dneska, nez jsem zacala psat sem, jsem na takove tema diskutovala s jednou pritelkyni meho veku, narozenou a vyrostlou tady. Neni nijak nabozensky zalozena, ale na vesnici neni nic co delat. Tradicne ukonceni skoly v kostele - mse je skolskymi urade zakazana, knez nema pravo kazat, deti se nemodli, ale presto se vzdy na kazdem ukonceni podari knezi vlozit nabozenske casti. Lide nereaguji, jsou zvykli. Koncert =v kostele jako soucast mse. Charita= pri kostele, nebo at ji poradaji ruzne organizace jako Individuelni pomoc clovek, opet pod zastitou kostela (=neni jiny loka). A pod. Pres to, ze ani zdejsi obyvatelstvo neni nijak nabozne zalozene, do kostela nic moc nechodi.
Ja jsem vyrostla ve skole, kde jsme byli vychovavani se soudruhem Stalinem vedle Zapotockeho nad tabuli, s hesly Ja jsem hornik kdo je vic, v citankach texty o JZD a imperialistech a pod. Samozrejme jsem ovlivnena touhle skolou. Jedna na druhe to presne vidime, ale samy si to neuvedomujeme.
To jsem mela na mysli. Dite se neumi branit ovlivnovani. Co se mne tyce, jediny, kdo ma pravo dite nejak vychovou ovlivnovat jsou vlastni rodice, ale tak jednoduse to v zadne spolecnosti nefunguje. Clovek proste musi jit s proudem, jinak neprezije, i kdyz se obcas snazi proti tomu proudu neco podniknout.
Vyhoda je, kdyz si to vubec uvedomi.
|
| cinnamon |
|
(5.10.2013 23:19:40)
Ale není to nakonec věc nějakého tichého konsenzu v dané vesnici? Chápu, je to pohodlnější řešení než jít proti zvyklosti, nebo zařizovat např. koncert v jiném prostoru, vybudovat jej atd. - ale zvyklosti dělají lidé, stejně tak lidé akceptují nějaké možnosti a po jiných nesáhnou. Kdyby se domluvili, že takto dál ne, určitě by individuální nebo skupinová změna byla možná. Samozřejmě, že by to mělo své rizika a důsledky - ale to je pak věcí zvážení, co komu za to stojí. I pokud by nebyla žádná možnost, jak změnit okolí - vždycky přece dané rodině zůstává svoboda jejího vnitřního prostoru - a není nikde řečeno, že to, co prezentuje škola, musí rodina odkývat jako pravdu - osvojená informace ještě není názor. Samozřejmě, konfrontovat se odlišnými názory není vždycky snadné ani vítané, ale je to něco, čím v nějaké oblasti prochází většina rodin, málokdo naprosto souhlasí s veškerým učivem, které škola prezentuje... myslím, že ten mechanismus "doma si o tom promluvíme" není dětem neznámý.
Souhlasím s tím, že nepřežije ten, kdo jde proti zfanatizovanému proudu, ale jinak vnímám tendenci k názorové různosti a odvahu stát si za svým přesvědčením jako velmi zdravou a potřebnou... a v poměrně vlažných náboženských vodách např. české společnosti i dobře uskutečnitelnou, jak je to v Rakousku, nemohu soudit, ale podle toho, co píšeš, v tom místě jde spíš o zvyk než o přesvědčení.
Jinak jistě, dítě je ovlivnitelné, zvlášť když nemá z domu jasně ukotvené své přesvědčení. Ale pokud je na to, že se ve škole bude říkat to či ono, připraveno a se doma věnuje pozornost tomu, co si rodina myslí, v co věří nebo nevěří a proč - mluví se o tom a dítě má pro své postoje zázemí (třeba i u stejně smýšlejících vrstevníků), pak nemusí mít problém odolat v odlišném názorovém prostředí...alespoň podle mých vlastních zkušeností v roli dítěte i matky, i podle zkušeností mých známých.
|
|
|
|
| Sedef |
|
(5.10.2013 17:43:46)
To je divné, protože výuku náboženství nezajišťuje škola, ale církev. Pokud nejsi členem církve, neplatíš v Rakousku církevní daň, děti tudíž nemají nárok se výuky účastnit. Můj syn je vlastně ve třídě "trpěn", protože by jinak musela škola zajistit pro něj dozor, což se jim nevyplatí. I kdyby chtěl, tak známku na vysvědčení nedostane. Jinak v hodině normálně dává pozor, vede si sešit, zpívá písničky, ale nemusel by.
|
|
|
| Baobab | 
|
(5.10.2013 17:46:38)
Formalne? Rakouska spolecnost je silne katolicka.
Me deti do nabozenstvi nechodi, coby o.b. nemusi. Na prvnim stupni byl syn jediny bez vyznani, ted uz jsou dva. Dcera ma taky jeste jednu holcicku z neverici rodiny.
|
| Sedef |
|
(5.10.2013 17:59:48)
Co znamená silně katolická ? Že je v Rakousku zvykem se nechávat pokřít, biřmovat a mít svatbu v kostele, přičemž v běžném životě se žije naprosto světsky ? Všichni spolužáci mého syna šli v prvnímu přijímání, byla to velká sláva, ale ani jeden jinak do kostela nechodí a neúčastní se církevního života v obci.
|
| Ema | •
|
(5.10.2013 20:41:44)
Naprosto svetsky zas tak nezijes. Rusne veci, ktere vice mene k zivotu potrebujes, jsou poskytovany pod zastitou cirkve. Kdyz nenajdes skolku/hledas nejakou, ktera stoji min, mas tu skolky pod zastitou ruznych klasteru. Pomoc se skolou, kdyz dite nezvlada a rodice nemaji schopnost - opet po zastitou ruznych cirkevnich organizaci, napr. Caritas. Bezdomovci. Zdravotni pomoc lidem s malymi prijmy. Na plno mistech se te primo sef pri interwiev o praci pta, jestli a jak casto chodis do kostela, jestli deti jsou krtene/birmovane. Co to ma s praci spolecneho? Nic, ze, ale ma na to pravo, kdyz je to jeho podnik. Sama jsi napsala, ze svatby v kostele, pohrby, krtiny, burmovani atd nikomu neprijdou jako nepristojne, naopak velka slava - samozrejme, ze dite to chce taky, kdyz vidi druheho stredem pozornosti a zahrnuteho darky.
|
|
|
|
|
|
Děkuji
V její náručí
O PalečkoviKutná Hora 
Den otevřených dveří Levandulového pole VelehradUherské Hradiště 
Jak sedlák Honza měnil až vyměnilDomažlice 
Parním vlakem do muzeaRakovník 
Pivní slavnosti a výstava historických vozidelSvitavy 
O Palečkovi
Den otevřených dveří Levandulového pole Velehrad
Jak sedlák Honza měnil až vyměnil
Parním vlakem do muzea
Pivní slavnosti a výstava historických vozidel
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)