Ale není to nakonec věc nějakého tichého konsenzu v dané vesnici? Chápu, je to pohodlnější řešení než jít proti zvyklosti, nebo zařizovat např. koncert v jiném prostoru, vybudovat jej atd. - ale zvyklosti dělají lidé, stejně tak lidé akceptují nějaké možnosti a po jiných nesáhnou. Kdyby se domluvili, že takto dál ne, určitě by individuální nebo skupinová změna byla možná. Samozřejmě, že by to mělo své rizika a důsledky - ale to je pak věcí zvážení, co komu za to stojí. I pokud by nebyla žádná možnost, jak změnit okolí - vždycky přece dané rodině zůstává svoboda jejího vnitřního prostoru - a není nikde řečeno, že to, co prezentuje škola, musí rodina odkývat jako pravdu - osvojená informace ještě není názor. Samozřejmě, konfrontovat se odlišnými názory není vždycky snadné ani vítané, ale je to něco, čím v nějaké oblasti prochází většina rodin, málokdo naprosto souhlasí s veškerým učivem, které škola prezentuje... myslím, že ten mechanismus "doma si o tom promluvíme" není dětem neznámý.
Souhlasím s tím, že nepřežije ten, kdo jde proti zfanatizovanému proudu, ale jinak vnímám tendenci k názorové různosti a odvahu stát si za svým přesvědčením jako velmi zdravou a potřebnou... a v poměrně vlažných náboženských vodách např. české společnosti i dobře uskutečnitelnou, jak je to v Rakousku, nemohu soudit, ale podle toho, co píšeš, v tom místě jde spíš o zvyk než o přesvědčení.
Jinak jistě, dítě je ovlivnitelné, zvlášť když nemá z domu jasně ukotvené své přesvědčení. Ale pokud je na to, že se ve škole bude říkat to či ono, připraveno a se doma věnuje pozornost tomu, co si rodina myslí, v co věří nebo nevěří a proč - mluví se o tom a dítě má pro své postoje zázemí (třeba i u stejně smýšlejících vrstevníků), pak nemusí mít problém odolat v odlišném názorovém prostředí...alespoň podle mých vlastních zkušeností v roli dítěte i matky, i podle zkušeností mých známých.