Já to docela chápu, protože jse se s tím setkal, i když jsem sám věřící.

Na druhou stranu jsem se s tímtéž v bleděmodrém setkal i v opačném gardu - s náznaky nebo i přímo vyslovený názor, že já jako věřící nechápu, o čem tenhle svět je, protože jsem zcela jistě štastně uzavřený v nějakém kokonu své víry.

A zajímalo by mne, proč se věda a víra vylučují? Myslím podle těch, kteří to tvrdí. Slyšel jsem názory různých velkých vědců, někteří tvrdí, že ano, jiní, že ne.

Osobně si myslím, že docela velkou roli v tom může hrát i ochota přijmout, že celý vesmír a jeho vývoj (a i můj osobní život v něm) je jen obrovský sled nahodilostí - což není myšlenka, která se přijímá úplně snadno.

Hodně významných evolučních vědců například věřících není a dávají přednost přijetí té nahodilosti, protože na ni neustále narážejí. Ale třeba mezi fyziky a matematiky bychom našli nemálo věřících - oni zase narážejí na určitý řád. A třeba ekonomie nebo společenské vědy, tam je to kus od kusu, ty bývají svým záběrem hodně zúžené na lidský svět kolem nás a umožňují promítat si tam víru i nevíru jako součást osobního přesvědčení celkem libovolně.