Winky | •
|
(13.5.2013 12:48:12) nj, vzpomínám si jak jsem ZÁVIĎELA manželovi právě tu závodku - že prostě 1) přijde k hotovému (mě to stálo úsilí něco uklohnit, vařit jsem moc neuměla), 2) vybere si z nabídky (jí si vybírala mezi máslem a kečupem co zbyly v lednici, nebo suchou houskou kterou jsem se týrala kvůli kojení - jakou já měla chuť na čerstvý chleba!), 3) nají se v klidu (já s řevem), 4) jí pohodlně oběma rukama (já jednou hojdala dítě a dlabala lžící z misky), 5) u jídla si popovídá s dospělými a třeba se i zasměje (já poslouchala imrvére tak akorát mrčení mimina) 6) nádobí po něm umejou (mě to tam akorát nadělalo čurbes který jsem opět neměla čas sklidit). No objednala jsem si obědy z blízké restaurace (měli to s rozvážkou za slušnou cenu okolo 50Kč tenkrát před 8 lety), takže mi v půl dvanácté přistál na prahu jídlonosič se skoro teplým obědem, to bylo blaho (a navíc jsem mohla prohodit jednu dvě věty s tím milým starým pánem, co s jídlem ke mě vyběhl do prvního patra, pořád se usmíval, díky za to). No a pak když jsem se aklimatizovala (hm, ženy jste nějaké dobré, já se z poporodního "deliria" probrala tak po 6 měsících), tak už se to trošku utřepalo, i vařtit jsem se naučila, i nakupovat dopředu a tak. Dneska mi to přijde taaaak dávno.... ale chápu každého, koho taková situace odrovná. Tak se zakladatelko neboj, to přejde, zatím vymysli řešení které zvládnete vy jako rodina (ty či manžel navařit večer, ty si něco objednat, manžel se nají v práci atd.).
|
Lída+2 |
|
(13.5.2013 13:13:49) Winky, když jsi nucena od 9let...o prázdniny obstarávat 2 batolata a školkovou segru a vařit jim oběd....
tak pak ti jedno mimino o 20 let po té,...příjde jako luxus.
A nikdo ti nenedává, když příjde z práce , že batolata nespí....běžná praxe...já je dala lehnou a oni třeba neusnuli....a pak dorazil někdo okolo 13h z práce a oni nespali....to jsem ještě dostala vynadáno.....
A pravda je..., že kdybych enuměla vařit...asi by to bylo horší....
|
La Pepa |
|
(13.5.2013 13:30:04) MYslím, že zakladatelka nepotřebuje slyšet dotazy typu co celej den dělá. Prostě každého to semele jinak, někoho víc, někoho míň.
Ale myslím, že koncem šestinedělí má ještě nárok.
U prvního dítka jsem to pytlíkovala po hospodách (v kočáře spala dobře), zásobami z mrazáku (které zakladatelka asi nemá, neboť netušila) a vlastní nenáročnou tvorbou - různé rychlovky, polívky, případně jsem vyslala muže s kočárem o víkendu a uvařila něco do zásoby (ale to až později).
Hodně jsem taky šátkovala.
Pamatuju se na tik z tohoto období, že pokud jsem náhodou dostala jídlo na talíř v klidu, hned jsem si všechno rozkrájela na sousta, abych pak, až klid skončí, mohla v jídle pokračovat jen jednou rukou. Ale chtěla bych zakladatelku uklidnit - okolo těch 6ti týdnů dítko začalo pozorovat hračky, napřed jsem si za tu dobu jen stihla vyčistit zuby, pak se o oblíknout, potom vydržela chvilku, než jsem si nachystala snídani (kdy jsem se cpala jak nezavřená, protože holka tou dobou spala jen venku v kočáře, doma to stálo za prd). A pak okolo 2-3 měsíců začala holka chytat režim - v podstatě bych si podle ní mohla řídit hodinky - pokud jsem jí v příslušnou dobu nakojila a uložila do korby od kočáru, usínala kdekoliv, pravidelně v 10 a ve 14 hodin.
Vždy na jedno spani jsem měla jasný plán, co musím stihnout, druhý denní spánek jsem spala s ní
A jak to probíhalo s druhým dítkem přesně nevím, mám toto období jaksi v mlze. Vím jen, že touhle dobou jsem bojovala s laktační krizí, mléko i odsávala, pravděpodobně jsem s batoletem i něco jedla, ale jak přesně to probíhalo, netuším. Ale bylo to dnešními slovy Hustýý
|
|
Lída+2 |
|
(13.5.2013 14:55:47) La Pepa,to sice ne, ale třeba ji i to pomůže.....pokud celý den jen chová...zjistí třeba i to, že to měli ostatní taky tak....a vařili to a to.
já osobně bych třeba jednou za čas k obědu i umíchala vejce, jde to jednou rukou. jde to jednou rukou sníst a tu chvilku než si to člověk nandá fakt bude brečet.
|
|
|
|