| ..maya.. | 
 |
(23.10.2012 6:09:30)
ahoj, mám syna s aspergerovým syndromem, to co popisuješ by mohl být AS, bylo by určitě lepší zajít ke klinickému psychologovi který se na autismus specializuje případně se objednat do aply do prahy-nevím jestli berou i dospěláky ale vím že i s dospělákama pracují tak asi ano..
|
| ..maya.. |
|
(23.10.2012 6:13:41)
ještě dopíšu že mi v tom tvém popisu právě chybí to co je pro autisty důležité, ulpívání na něčem, aspíci rádi ulpívají v tématech, zajímají se do mrtě o jedno téma a mluví o něm stále dokola aniž by to okolí zajímalo, mají rituály, věci se musí dělat podle toho jak oni chtějí, dodržovat pravidla, nechápou proč třeba lidi chodí na červenou a náležitě to pak komentují..tohle mi v popisu chybí..ty jsi popsala pouze sociální vazby a ty může mít narušené i člověk bez PAS
|
| Delete | 
|
(23.10.2012 6:57:15)
Lendulinko,
to, cos napsala o tom ulpívání platí obecně o lidech s PAS, nejen pro ty s AS  . Jinak souhlasím, je to jeden z velmi typických znaků.
|
| ..maya.. |
|
(23.10.2012 16:40:01)
ano a proto mi to tam pro pas chybí
|
|
|
| Juldafulda | 
|
(23.10.2012 8:29:01)
Lendulinko muj syn taky porad mele to same, porad resi tu samou vec a komentuje proc jde nekdo na cervenou, kdyz musi cekat, ale ze by mel tuto poruchu se mi nezda....
|
| ..maya.. |
|
(23.10.2012 16:39:14)
Juldo, samozřejmě autismus není jen trvání na jasných předpisech...je tam těch problémů daleko víc, proto určitě neznamená že když tvůj syn komentuje to co můj že by měl autismus
|
|
|
| Monty | 
|
(23.10.2012 9:45:20)
"ulpívání na něčem, aspíci rádi ulpívají v tématech, zajímají se do mrtě o jedno téma a mluví o něm stále dokola aniž by to okolí zajímalo, mají rituály, věci se musí dělat podle toho jak oni chtějí, dodržovat pravidla, nechápou proč třeba lidi chodí na červenou a náležitě to pak komentují."
To se ale může projevovat různě. O mém "rituálu" třeba nikdy nikdo nevěděl, neměla jsem potřebu o tom komukoli povídat. Úmornost v tom ulpívání spočívá v tom, že jako AS obvykle uvažuješ pragmaticky a analyticky, takže to děláš cíleně, protože TEBE to zajímá a nechápeš, že něco TAK funkčně důležitýho nezajímá i ty ostatní...
|
| Len | 
|
(23.10.2012 10:06:58)
Ulpivani, mela jsem v detstvi dve zaliby, cteni a kynologii. Spojila jsem to dohromady a jedina vec, kterou jsem kdy opravdu umela nazpamet, byly standarty psu. Vsechny, tj nejakych 210 nekolikastrankovych standartu V dospelosti se snazim neulpivat, protoze me to hodne vycerpava. Vse delam tak na 30%, ale vim, ze kdybych se do neceho opravdu dala, bude ze me expert. Momentalne delam vysokou, obor, ktery me hodne bavi, ale zoufale se snazim neprozivat to moc, necist vic, nez musim a tak dale, abych do toho nespadla.
Jinak ja jeste napriklad absolutne nesnesu ocni kontakt, me autisticke dite ma mnohem lepsi ocni kontakt nez ja. Do oci se divam jen lidem, ktere mam opravdu rada a to jeste ne vzdy.
|
| Monty |
|
(23.10.2012 10:28:42)
Len,
já se do očí nedívám asi ani ne tak proto, že by mi to bylo nepříjemný, ale protože mám kombinovanou oční vadu, takže blbě vidím a při delším soustředěným pohledu do jednoho bodu se to ještě zhoršuje.
|
| Inka | •
|
(23.10.2012 10:36:02)
Já to nesnášela už jako dítě.
|
|
|
| Len |
|
(23.10.2012 10:37:59)
Monty, ja naopak koukam do oci jen tehdy, pokud nemam na ocich cocky nebo bryle, protoze pak to neni tak intenzivni
Valkyrko, ja mam naopak velmi vrely odchov, ale pokud se me dotkne cizi clovek, tak skoro uskocim. Coz je problem, Anglicani jsou velmi dotykovy narod, takze se to snazim maskovat. Jeste horsi to bylo, kdyz jsem pobyvala v Italii
|
| Delete |
|
(23.10.2012 12:00:58)
Přistihla jsem se, že do očí koukám málokdy....je mi to prostě nepříjemné, jsem si mnohem jistější, když koukám jakoby za toho, s kým mluvím, nebo někam dolů....
Od dětství toužím po kontaktu s lidmi, po přátelství....jenže pořád narážím na to, že lidem vadím. Jako dítě jsem nechápala proč, co je špatně, vlastně jsem to pochopila až docela nedávno. Nebo pochopila, spíš to dokážu vysvětlit podle knížek....
Zájmů jsem měla vždy poměrně dost, problémem bylo a je mluvit o něčem jiném než o nich....
Divná jsem nikomu dospělému doma nepřipadala, ve škole taky ne, byla jsem tichá, vzorná, dodržující veškerá pravidla, plnící si své úkoly, chytrá....jen s vrstevníky byl vždy problém.....a vlastně je víceméně stále....proto utíkám k těm, jejichž svět chápu nejlépe a kteří neřeší to, že jsem divná, prostě proto, že je jim svět dospělých dostatečně vzdálený....
Čtu pořád dokola stejné knížky, každou třeba dvacetkrát....pouštím si dokola stále stejná CD a kazety, nic nového se mi nelíbí hned napoprvé, většinou to ani nechci slyšet nebo číst, výjimkou jsou knihy a CD od už oblíbených autorů, tam mám naopak potřebu mít od nich vše....
Nepoznávám lidi, se kterými se potkám jinde, než odkud je znám (rodiče ve škole nemám problém přiřadit k dítěti, které učím, ale když je potkám venku, mám problém si uvědomit, že jde o rodiče ze školy, natož čí to jsou rodiče....)
Můj mluvený projev oproti písemnému je na nízké úrovni, nerozumím cizím slovům, i když se s nimi setkávám opakovaně a vzhledem ke svému vzdělání i poměrně často.
I v dospělosti se dostávám do afektu z (pro ostatní) banálních příčin....
Trvám na dodržování takových věcí, jako že čaj musím mít v jiném hrnku než kafe a to zase v jiném než kapučíno, mlíko nesnesu ve sklenici a vodu v hrnku apod. Kolíčky používám zásadně podle barev a nesnesu, aby byl třeba pár ponožek nebo košile přichycená různými kolíčky. Přecházím zásadně na zelenou, v obci jedu 50, mimo obec 90 a jsem schopná to zadupnout, pokud zjistím, že jedu o něco víc. Proto mám tendenci pořád kontrolovat tachometr, což je nebezpečné, takže buď používám tempomat nebo navigaci, která to překročení hlásí....
Strašně mi vadí vynechat nějaký díl v seriálu, který mám rozkoukaný a to i tehdy, když ho už znám.
Vadí mi náhodné pořadí písniček na CD.
Na každý den si v hlavě dělám plán a mám problém, když mi ho něco nebo někdo naruší. Pro případ, že to hrozí, mám v hlavě třeba i několik alternativ, ale prostě některá z nich musí vyjít....
Nedokážu si vymýšlet příběhy, nedokážu lhát, nedokážu improvizovat.
Spoustu takových věcí si uvědomuju už dlouho, ale dost z nich vůbec netuším a jednou za čas dostanu od "života" facku a uvědomím si, co je jinak. To, že mě ostatní nebrali a neberou mě v dětství a pubertě trápilo hodně, teď už trochu méně, ale rozhodně mi to není jedno a většinou dělám vše proto, abych se tomu, co ostatní odrazuje, vyhnula....jenže ať dělám, co dělám, stejně mě to vždycky dožene....
|
| Monty |
|
(23.10.2012 12:14:21)
Delete,
hmmm... a nepřistupuješ k tomu náhodou tak, že jsi od začátku ovládaná pocitem "vadím jim a budu jim vadit"?
Nebo si připadáš nezajímavá, divná, jiná, stydíš se za to a vlastně uvnitř ani tak moc nechceš vystavovat sebe samu "napospas", protože se bojíš jak nepřijetí, tak odhalení té "divnosti" a "jinosti"?
Kdysi dávno jsem viděla tvoje stránky a - teď jen střílím od boku a popisuju vlastní subjektivní asociace - přišla jsi mi podle fotek jako plachej typ, co se straní, taková... slečna knihovnice nebo "holka z party" v tom smyslu, že když pojede s tou partou na čundr, tak po návratu si ti ostatní sice možná vzpomenou, že tam byla, ale nic konkrétního si s ní nespojí, protože její existence je jen viditelná, ale ne vnímatelná. Já osobně bych měla asi obavu tě do něčeho zapojit, protože bych měla pocit, že ti tím nějak ubližuju, že tě tahám ze skořápky, kterou opustit vůbec nechceš. Ale to je jen můj dojem, nicméně nedá se vyloučit, že tak můžeš působit i na ostatní lidi.
|
|
| Delete |
|
(23.10.2012 12:23:01)
Monty,
přesně naopak. Já se tak strašně snažím být vidět, až to ostatním leze na nervy a proto mě odmítají....Ale to, že se snažím až moc, mi došlo teprve nedávno, nikdy jsem nevěděla, v čem je ten problém  .
Já prostě nedokážu mlčet, když mám k nějakému tématu co říct....A většinou jsem navíc se svým názorem v opozici, protože se nedokážu přizpůsobit tomu, co chce dotyčný slyšet, ale musím říct, jak to skutečně je nebo jak to cítím já.
Rozhodně nejsem šedá myš....
|
| Monty |
|
(23.10.2012 12:26:31)
Delete,
aha, tak pokud je to přesně naopak, právě jsi pojmenovala to, co těm lidem "vadí".
Když se někdo snaží být moc vidět, tak obvykle nepatří k nejoblíbenějším.
Teď jde jen o to najít důvod a mechanismus, který k tomu vede - proč to děláš, o co se tím snažíš a proč to děláš zrovna TAKHLE, když ty výsledky nejsou uspokojivé.
Kdyby ti to bylo jedno, tak OK - ale není, že.
|
| Delete |
|
(23.10.2012 12:29:04)
Monty,
ale já teď už vím, proč to tak je....nejsem aspík, mám jinou formu PAS.....
|
|
|
| Monty |
|
(23.10.2012 12:32:44)
Jak jsem psala níž - role, kterou hraješ (a je jedno, že to je tvůj přirozený projev, pro lidi je to role, oni většinou potřebujou a chtějí mít ostatní ve škatulkách) je z nějakého důvodu neakceptovatelná.
A proč? Neodpovídá představě, kterou o tobě mají? Pokud si vytvoří představu na základě toho, co já - vidím tě, aniž se projevuješ - mohou si právě myslet, že JSI ta plachá a stranící se, že taková BUDEŠ. A ty jim to kazíš, protože do té představy nezapadáš. Pokud se dobře pamatuju, psala jsi tu, jak nenosíš šaty ani sukně (jestli je to blbě, tak se omlouvám) a i na těch fotkách mi přišlo, že jsi stylem "kotlíkářka", takže v tom to taky může být...
|
| Monty |
|
(23.10.2012 12:35:38)
Mmch., mne si lidé na základě vizuálního dojmu zařazujou blbě celý život.
|
|
| Delete |
|
(23.10.2012 12:39:13)
Monty,
no jasně....nesplňuju očekávání....vydávám jiné signály, než odpovídají realitě....a proč? Protože neumím vydávat správné, nevím, které jsou ty správné....
Očekává se ode mě jako od ženy, že budu nadšená ze šatů a sukní....a já je nesnáším.....oblíknu si je, pkud to společenská norma vyžaduje a já jsem z nějakého důvodu ochotná se jí podřídit, ale nedokážu zakrýt, že se v nich neumím pohybovat, že je mi jejich nošení nepříjemné, že se cítím nesvá....
Jinak řečeno, když si vezmu džíny, budu vypadat blbě, protože džíny na tu akci nepatří. Když si vezmu šaty, budu stejně vypadat blbě, protože je neumím správně nosit. Pokud nepřijde někdo, kdo by mi našel střih, který mi z pohledu z vnějšku bude sedět a mně nebude nepříjený a k tomu našel ještě vhodné boty (to je pro mě ještě mnohem horší než šaty jako takové) a vhodné doplňky, bude to dobré....ale sama to nikdy nedokážu a na mé volání o pomoc nikdo neslyší...každý okolo mě má totiž pocit, že tohle jako žena musím přeci cítit....
|
| Delete |
|
(23.10.2012 12:42:24)
A vlastně s tím pak souvisí to, že když dojde na řešení nějakého problému, které já obvykle znám, lidé nejsou ochotní akceptovat, že bych mohla mít pravdu, protože "někdo, kdo se neumí ani obléknout je přeci nebude poučovat"....
|
| Monty |
|
(23.10.2012 12:51:57)
"A vlastně s tím pak souvisí to, že když dojde na řešení nějakého problému, které já obvykle znám, lidé nejsou ochotní akceptovat, že bych mohla mít pravdu, protože "někdo, kdo se neumí ani obléknout je přeci nebude poučovat"...."
Částečně ano, ale není to primárně v tom "někdo, kdo se neumí obléknout", ale v tom, že je to "někdo, kdo nerespektuje pravidla". Pravidlo zní - kdo se obléká TAKHLE, bude se projevovat TAKHLE. Když máš minisukni, jsi vyzývává a koketní, když máš batikovaný tričko, jsi hippík a alternativec, když máš maskáče, jsi kotlíkář. Tím pádem máš "právo" se vyjadřovat jen k tomu, co se od tebe na základě těch vnějších věcí OČEKÁVÁ a jiná sdělení nejsou příliš relevantní.
|
| Delete |
|
(23.10.2012 13:07:29)
Monty,
jenže já do divadla nepřijdu v teplákách ani v džínách, přijdu oblečená "podle pravidel", tedy ve společenských šatech, ale přesto nebudu působit dobře, protože už nedokážu posoudit, jestli mi ty šaty sedí, jestli k nim mám vhodné doplňky, jestli jsou v módě...... Takže akceptuju roli návštěvníka divadla, ale pořád nebud naplňovat roli ženy, která se má cítit dobře, protože je načančaná a která má vědět, co jí sluší. Dokážu hrát různé životní role, ale ne všechny a už vůbec ne všechny naráz.
Taky si už dokážu "okecat", proč se věci dějí, jak se dějí, ale nic to nezmění na mém fungování a na tom vysílání špatných signálů.
Takže to není o tom, že nejsem schopná tu hru hrát, jen prostě i přes veškerou snahu nesplním ta očekávání, protože vždycky bude něco špatně....a já sama většinou nedokážu přijít na to, co je špatně, natož abych to dokázala napravit...
Klasický příklad...Kdysi jsem hrála florbal. Na sport se používají kromě jiného tepláky, že...tedy kam jnam, než na sport...další možnost jsou legíny, které já ale nemám ráda, takže si vyberu tepláky....Na trénincích se se mnou nikdo extra nebaví, nikdo mě nebere, i když hraju poměrně dobře....Fakt jsem netušila, v čem je problém, hrála jsem, jak jsem měla, chodila poctivě na tréninky, i když jsem pak věčně zahřívala lavičku...no a pak jsem se po asi pěti letech dozvěděla od jedné bývalé spoluhráčky, že to bylo kvůli těm teplákům....že jsem prostě byla out, socka....
|
| Monty |
|
(23.10.2012 13:18:00)
Takže to není o tom, že nejsem schopná tu hru hrát, jen prostě i přes veškerou snahu nesplním ta očekávání, protože vždycky bude něco špatně....a já sama většinou nedokážu přijít na to, co je špatně, natož abych to dokázala napravit...
Delete,
s tím se ale dá něco dělat, můžeš se obrátit na nějakého stylistu nebo tyhle věci konfrontovat s kamarádkou, která tomu rozumí a bude k tobě upřímná... hledat si informace, sledovat ty trendy - já chápu, že je těžký se přinutit, když to v sobě nemáš a nebaví tě to, ale může ti to pomoct, protože ty se potřebuješ cítit dobře a dokud to bude takhle, tak se tak cítit nebudeš.
Já ti dost rozumím, byla jsem i na maturitním plese v kalhotách (jediná), a i když mám myslím vkus a umím se oblíknout, tak to NIKDY není úplně dobře, protože ve skutečnosti mi celý to blbnutí kolem hadrů je dost cizí a nejradši nosím džíny a černý triko. Nerada se maluju, protože se pak furt hlídám, jestli jsem se o něco neotřela těma barvičkama, jestli to nedělá fleky a navíc si připadám jak štětka na lovu. Ale neomezuje mne to a netrápí tak jako tebe, protože se pohybuju převážně mezi lidma, kteří to taky moc neřeší a když už musím někam mimo svý teritorium, tak ten vizuální dojen moc neprožívám, protože je mi to jedno.
|
|
| Len |
|
(23.10.2012 13:18:17)
Uff, Ivo, tak tohle znam naprosto presne Ja tak hledala tu chybu, stravila jsem tim tolik let, ze jsem z toho mela pak behem puberty silenou depku. Vlastne je mi dobre az tak od tricitky nebo od narozeni me dcery tesne pred tricitkou. To byl takovy zlom, kdy jsem si rekla, ze kaslu na vsechny a vsechno a budu si zit podle sveho, prijmu se. Uz se fakt nesnazim zapadnout a je mi dobre.
|
|
| kosatka2 | 
|
(23.10.2012 13:29:16)
delete, sorry že dotoho skáču, mám tu jen několik postřehů a možná i uklidnění.
připadám si velmi zdatná v tom, co k sobě ladí, co komu sluší a co se kam hodí nosit. a třeba u toho divadla, mám pocit, že už je to tak rozvolněný, že nějaké nepohodlí ve společenských šatech není nutně třeba, protože tu hru na sváteční událost hraje jen pár lidí. opravdu mi přijde, že třeba taková půlka lidí může být oblečena neadekvátně, podle toho, o jaké představení se jedná. tohle se už moc neřeší. šaty fakt nejsou nutné. já bych třeba taky nešla v džínách, mám momentálně jen jedny, ale pak mám třeba nějaký jiný kalhoty džínovýho střihu ale z jinýho materiálu a jiné barvy, které bych si vzala úplně vpohodě s nějakým adekvátním vrškem či doplňkem. navíc mám pocit, že v divadle jsou o přestávkách tak nějak nervózní všichni - kde stát, o čem se bavit a s kým, atd. úplně to tam vždycky cítím. nebo jde o to, že je třeba se aspoň trochu oblíknout jinak než obykle? No taky mám pár kamarádů (umělci, filozofové, ajťáci), co na tyhle věci kašlou úplně a nikdo jim žádné problémy nedělal ani v národním. A pochybuju, že by jim někdo nějakou diagnózu vyšťáral.
s tím florbalem: zažila jsem něco podobnýho: přešla jsem z jedný školy do druhý a v jedný sem vcelku zapadala a v druhý vůbec. ale prostě jsem se kvůli tomu fintit a poslouchat komerční hudbu nezačala, prostě jsem byla mimo, ale řekla jsem si, že jim podlejzat nebudu. podle mě je to silou puberťáckýho kolektivu, že se rozhodnou že někoho kvůli nějakejm blbostem nebudou brát. takový ty slepice jedna jak druhá, co jsou sice třeba v jádru skvělý holky, ale prostě potřebujou bejt v jedný partě a nikdo nesmí vyčnívat. takže bych to, že tě nebrali kvůli teplákům a tys to nepochopila nebrala tak fatálně a ani jako příznak ničeho, podle mě to neni nějaký výjimečný.
|
| kosatka2 |
|
(23.10.2012 17:08:12)
Milado dík, početla jsem si, jetš teď mě jen z toho čtení o podpatcích tlačej špičky, odřený paty a zvrtlý kotníky...
pro mě jsou podpatky něco jako korzet v dnešní době, eventuelně pro někoho jako sexuální pomůcka. bych si připadala jak šlapka...
pardon za off topic
|
|
|
| Delete |
|
(23.10.2012 18:21:42)
Kosatko,
to divadlo byl příklad, já do divadla nelezu z důvodů, které jsem popsala, ale třeba do tanečních holkám jednou budu muset, aby jim to nebylo líto....ale problém je asi i vtom, že se najednou musím obléknout jinak, to máš pravdu....já bych nejradši chodila pořád jen v jedněch hadrech, mít patery stejné kalhoty, pět stejných trik....ale i to je problém....
Jinak já byla z kolektivů vylučovaná od mala, a čím víc jsem se snažila zapadnout, tím míň to šlo....tehdy mi nedocházelo, co a proč se děje....jen vím, jak mi to bylo strašně líto....puberta (kolem třináctého roku) byla krize největší, balancovala jsem na hraně sebevraždy....to s tím florbalem se mi stalo až jako dospělé během VŠ....
|
| Delete |
|
(24.10.2012 14:16:17)
Loro,
no jo, je to tak v zásadě podle hesla "v lásce vyhrává ten, kdo má rád míň", platí to nejen o lásce, ale o vztazích obecně. Také se mi ulevilo, když jsem se naučila "fungovat sama", tedy nechtít a jen čekat....jenže mi to učení trvalo 30 let . Nikdy se mnou o tom nikdo nemluvil nebo možná jo, ale pro mě to bylo nepochopitelné, prostě jsem k tomu musela dojít sama.
Jsem ráda, že holky se s tímhle nepotýkají, jen ta nejstarší měla jednu dobu tendenci se trápit, že s ní nekamarádí všichni (ona na rozdíl ode mě nevyhledává ani nejlepší kamarádku, ale prostě chce vyjít s každým), ale brzy pochopila, že to nikdy nebudou všicni a naučila se být spokojená s tím, co má....a tím, že se nefixuje jako já na jednotlivce, tak je v pohodě....
|
|
|
|
|
|
|
|
| Monty |
|
(23.10.2012 12:48:06)
Delete,
a to je právě proto, že nehraješ tu hru.
Většina lidí ji hraje, protože ji vnímají jako přirozenost. Ty ji svým způsobem hraješ taky, protože kdybys ji nehrála, vůbec si to neuvědomuješ. To, že se do divadla nenosí tepláky je totiž taky hra, říká se jí bonton a samozřejmě to není "přirozený", protože samo divadlo je nepřirozený a zavedená pravidla chování v něm jsou tudíž hra "na druhou".
Ta nesplněná očekávání těch, co hrajou automaticky jsou zcela logická. Ty nechceš přijmout to, co je ti proti srsti, s čím se nedokážeš identifikovat, což znamená, že se okolí pak nemůže identifikovat s tebou - nedáváš jim signály, kterým rozumí a který akceptují.
|
|
| ronniev | 
|
(23.10.2012 13:31:25)
Delete, s tím ostatním ti neporadím, ale tyhle akce, kam se "musí" v šatech, už dávno řeším černými kalhotami a nějakým zajímavým vrškem. Ze sukní totiž taky dostávám osypky.
|
| Delete |
|
(23.10.2012 13:44:29)
ronniev,
dík, jenže pořád zůstává ten problém bot . I když jo, mám jedny, co snesou označení společnské a současně jsem ochotná je mít na nohou, takže spoustu toho odbydu přesně tak, tedy černé kalhoty, halenka a ty černé boty...člověk se naučí....jen mi to trvalo strašně dlouho něco takového vůbec vymyslet....ostatně, do divadla nechodím vůbec, takže jde spíš o ty "besídky" a kulturně - společenské akce spojené s dětmi....
Já ani nijak nepotřebuju poradit, jen jsem měla potřebu popsat se podobně jako Monty nebo Valkýra  . Tak to prostě je, taková jsem, musím to napsat, i když by mi asi víc prospělo, kdybych nenapsala. Takhle se pozornost strhla hezky na mě, což mi sice může dělat dobře, ale už to nedělá dobře zakladatelce a možná ani jiným, kteří o tu pozornost také stojí, což je tedy přesně to, co co lidi vůči mě popuzuje....a navíc se mi teď může dostat tisíc nevyžádaných rad, což zase popudí mě...vím to...a stejně to udělám....
|
|
|
|
|
|
|
|
| Inka | •
|
(23.10.2012 12:41:38)
Tak to s kolíčkama mám taky, dokonce i ladím barvu kolíčků k barvě věšenýho prádla.
|
| Delete |
|
(23.10.2012 12:44:01)
No tak to mě nebere, protože nevím, které barvy k sobě "ladí"...Já to dělám prostě proto, že nesnesu, aby mi něco narušilo můj řád....je mi jedno, jestli dávám nejdříve zelené kolíčky a pak červené, ale prostě nejdřív jednu barvu pak druhou a nikdy nemíchat....
|
|
|
| Delete |
|
(23.10.2012 13:54:53)
LoroX,
zdaleka jsem nenapsala vše, čeho jsem si vědoma .
Já telefonování nesnáším, protože mě ještě více dezorientuje, vnímat jen hlas je pro mě strašně těžké. Naopak, pokud telefonuju s někým, koho znám a jsem si jím jistá co do vztahu ke mně, vydržím se vykecávat neuvěřitelně dlouho....
|
| Delete |
|
(23.10.2012 14:30:20)
Tak to já taky hodně mažu příspěvky, co napíšu....ale jenom tehdy, když vyhraje "nepopudit" nad "říct si svoje" .
|
|
|
|
|
. Já jsem skeptik a pokud neuvidím na vlastní oči, že to drásá sám AS, tak za vším vidím zkušeného korektora nebo kohokoliv jiného. Zakladatelka si je vědoma svého odlišného chování a své odlišnosti rozumí. Vím, že AS jsou různé typy a často může být AS spojené s vysokou inteligencí, ale tohle je tak upřímné (pokud to autorka nepsala týden a každý večer to dvakrát nepřepsala) a sociální kompetence z toho přímo čiší (i když se projevuje písemně a v osobním kontaktu to bude jiné). 
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)