Monty,
jenže já do divadla nepřijdu v teplákách ani v džínách, přijdu oblečená "podle pravidel", tedy ve společenských šatech, ale přesto nebudu působit dobře, protože už nedokážu posoudit, jestli mi ty šaty sedí, jestli k nim mám vhodné doplňky, jestli jsou v módě...... Takže akceptuju roli návštěvníka divadla, ale pořád nebud naplňovat roli ženy, která se má cítit dobře, protože je načančaná a která má vědět, co jí sluší. Dokážu hrát různé životní role, ale ne všechny a už vůbec ne všechny naráz.
Taky si už dokážu "okecat", proč se věci dějí, jak se dějí, ale nic to nezmění na mém fungování a na tom vysílání špatných signálů.
Takže to není o tom, že nejsem schopná tu hru hrát, jen prostě i přes veškerou snahu nesplním ta očekávání, protože vždycky bude něco špatně....a já sama většinou nedokážu přijít na to, co je špatně, natož abych to dokázala napravit...

Klasický příklad...Kdysi jsem hrála florbal. Na sport se používají kromě jiného tepláky, že...tedy kam jnam, než na sport...další možnost jsou legíny, které já ale nemám ráda, takže si vyberu tepláky....Na trénincích se se mnou nikdo extra nebaví, nikdo mě nebere, i když hraju poměrně dobře....Fakt jsem netušila, v čem je problém, hrála jsem, jak jsem měla, chodila poctivě na tréninky, i když jsem pak věčně zahřívala lavičku...no a pak jsem se po asi pěti letech dozvěděla od jedné bývalé spoluhráčky, že to bylo kvůli těm teplákům....že jsem prostě byla out, socka....