| Moucha tse-tse | 
 |
(17.5.2012 22:05:13)
Tak jsem zas tady. Příští tyden to budou tři měsíce od manželovy těžké autonehody. Dopadlo to celkem dobře, myslí normalne( az na to že si chce koupit nove kolo) záda ho jeste bolí, krvacení do mozku nezanechalo skoro žadne nasledky. Jedinej kdo je ted v p.deli jsem já. Jsem uplne vystavena, chut do zivota bych mela, ale sila a vule chybi. AD beru, k psych, chodim, nejradsi ze vseho spim. Jenze mam dve deti, chodim do prace. Nejradsi bych si vzala ,,volno od zivota,, jako jsem byla cca 4 dny na dalkovem pochodu. Usla jsem 113 km a bylo to lepsi nez deset psychousu a tuna leků. Vycistila jsem si hlavu a v lete pojedu zas na jeden. Jenze síla z pochodu vyprchala a ja jsem ubitá všedním životem. Jezdim za manzelem do okresniho mesta, vecer po 12 hodinovych směnach a volne dny mám tendenci prospat. Chtěla bych žit jako dřív, uživat si přirody, lesa, slunce, deste zimy a tepla, ale nejak mi to nejde. Přitom bych chtěla..
|
| Marťa11 |
|
(17.5.2012 22:08:40)
poslouchej svoje tělo, chce spát, spi...
chce to čas, když to bylo nejhorší, tak jsi musela vydržet, teď, když už trochu můžeš polevit (psychicky), tak prostě potřebuješ odpočínout... teď teprve přijde ta šílená únava
přibrzdi, odpčívej a postupně se to srovná, ale nespěchej 
|
|
| Izselka | •
|
(17.5.2012 22:14:12)
Radám ti, řiť se svým tělem a pocitem. Jestli jsi tak moc unavená a nejradši spíš, tak spi, spi, spi! Já jsem si tím prošla a ten spánek je u deprese dost důležitý. Přišlo mi, že se nikdy nedospím do požadovaného stavu, ale kupodivu, přišlo to. Pak se vrátí i chuť cokoliv dělat a podnikat něco mimo domov. Jsi na dobré cestě, vydrž, odpočívej...
|
| Moucha tse-tse |
|
(17.5.2012 22:23:40)
No jo, jenze kdyz jsem donutila sbalit a odjet na ten pochod( nahlasena dovolena, zajistene hlidani deti) citila jsem s kazdym kilometrem jak mám chut a vuli žit jako dřív. A to jsem malem neměla ani silu na to se zabalit. Když jsem jela pak domu, nerozhodilo me ani že jsem uvarila motor. V klidu jsem navlika vestu, dala trojuhelnik, vyvedla z privesu na uvaze z přivesu všech 7 psů, dobehla k nejbližšímu domu pro vodu a nadsena sama sebou a vubec tim vsim,jak mi i při vší smule všechno vyslo, jsem jela dál.
Včera jsem spala od 18.00 hod do 7 hod do rana. V 10.00 už jsem zas ležela. To není asi ani spanek, to je něco jako --hybernace, nemám pocit že bych tvrde usnula, jen tak ležím zavřeny oči ale zvuky občsný vnímám. Jestli jsem se nezblaznila..
|
| fillantropus |
|
(17.5.2012 22:40:07)
moucho zažila jsi traumatický zážitek a můžeš normálně trpět postraumatickou depresí. Já si myslím, že úplně normální to není, nevím jak moc je o tom informovaný tvůj psychiatr. Nevím, kam chodíš, jestli jenom pro léky, nebo i na terapii. TAková příhoda s člověkem otřese, dotkne se jeho strachu, jeho smrtelnosti, obav z budoucnosti. Přeju ti, ať se z toho oklepeš a aby se vám zase dařilo co nejlíp. Možná bych navštívila ještě jednoho psychouše a zkonzultovala léky co bereš. Ta únava může být příznakem deprese a s tím je opravdu potřeba něco dělat. Zrovna spát bych ti nedoporučovala. Jasně- odpočívat, ale sama jsi psala, jak se ti ulevilo při aktivitě a ta se zrovna nemocným s depresí doporučuje- samozřejmě mají potíže zvládat, takže jen těm s lehčí depkou. Já bych ti spíš doporučila něco aktivního, pravidelně začít běhat, dodržovat přesný spánkový režim a rytmus. Místo schrupnutí si zajezdit třeba na rotopedu. Jak to máš s tím pitím ? psalas, že jsi zapíjela neuroly alkoholem. Podařilo se ti toho zbavit ? Posílám hodně
|
|
|
|
| daba+holčička | 
|
(17.5.2012 22:15:39)
nemůžou to být vedlejší účinky těch AD - přesně toto mi popisoval kolega po Mirtazapinu
|
| fillantropus |
|
(17.5.2012 22:21:39)
Mirtazapin zrovna způsobuje ospalost.
|
| daba+holčička |
|
(17.5.2012 22:22:53)
to by jeden ještě čekal, ale on říkal, že byl jako bez života, jako robot
|
|
|
|
| MÍŠA&FÍK | 
|
(17.5.2012 22:22:42)
Moucho, buď ráda, že můžeš spát a spinkej - jak jen to půjde....ono časem bude líp a líp - jen poslouchej svý tělo - ono si řekne, co potřebuje ...a určitě i léky tě tlumí.......BUDE LÍP...jen to nebude hned zítra....ale třeba pozítří už o trochu.
Však od minula je Tvůj příspěvek daleko optimističtější !
Držím palce !
|
|
| Dalalmánek |
|
(17.5.2012 22:37:42)
Ted odpocinek potrebujes, jiste na tom ma podil i fyziologicka unava po pochodu. Jestli muzu radit z vlastni zkusenost, jdi uz spat, neponocuj, rezim spanku, jidla je moc dulezity pri problemech s depresi.
|
|
| fisperanda | 
|
(17.5.2012 23:07:49)
Mně hodně pomáhá udělat si čas sama pro sebe. Nemusíš chodit na čtyřdenní pochody, já chodím skoro každý víkend sama na celodenní výlet, a jak je mi dobře. Krásně to pročistí hlavu a když člověk stráví celý den sám se sebou, je to hrozně dobíjející. Kolikrát sedím v trávě, pozoruju brouky, vklidu si zrekapituluju, co všechno se stalo a těším se na věci, co se stanou... Většinu týdne někam spěchám, něco řeším, zaměstnávají mě ostatní lidi, ale ten jeden den ne, ten je jenom můj, jsem sama se sebou a je to hrozně fajn.
|
| Červená řepa | 
|
(18.5.2012 9:53:36)
Cítím se stejně, jak zakladatelka píše, ačkoli jsem žádným takovým traumatem díky Bohu neprošla, ten popis je moc dobrý, přesný. Ta únava z všedních věcí, potřeba spánku, vše dělat z donucení a jaksi automaticky, přitom chuť do života je, jen energie ne, a kde ji vzít, proč to nemůže být jako dřív...Též to na mě dosedá nejvíc doma,když se něco děje, někam jedu(sama), je to mnohem lepší, až mě to též překvapilo. Dojít na nákup, pro dítě do školky - bývá nadlidský výkon. Cestu z toho nevím. Jak píše Fisperanda, snad by mohlo fungovat prosadit si pravidelně celý den jen pro sebe (nebo aspoň půlden), ale při dětech, práci a muži po těžkém úraze je to dost nereálné. Asi jde o dlouhodoubou nálož odpovědnosti za všechny a všechno ve svém okolí, kdy nevnímáme žádnou možnost pauzy, kdy nikdo nebere ohled na potřeby naše. Člověk je jako stroj, který NESMÍ přestat jet na plné obrátky a dobře si to uvědomuje, očekává se to od něj, a představa, jaké by byly důsledky toho, kdyby klekl...Sám sobě se vzdaluje, nemá čas vnímat vlastní život, leda z odrazů životů těch druhých, ale to nestačí, vnímám to jako odcizení. Jediné řešení je asi v radikální životní změně, ale to není pro každého v dané situaci možné.
|
|
|
| Insula | 
|
(18.5.2012 4:54:58)
Nenuť se. Jsi vyčerpaná a potřebuš si odpočinout. Dej nohy na trnoš a klidně spi. 
|
| Červená řepa |
|
(18.5.2012 9:58:22)
Nutit se asi nebyl ten správný výraz. Mám z toho dojem, že zakladatelka moc chce, ale tělo(psychika)to ignoruje. To je divný rozpor,člověk neví, co s tím, chce se nějak nakopnout.
|
|
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) | 
|
(18.5.2012 7:07:07)
Já jsem si prošla dost těžkým úrazem sama. DLouho mi trvalo, než sem se dokázala vrátit do normálu.
A teď to mám nastavené tak, že když už nemůžu, přemůžu se. Fakt si násilím obuju běžecký boty a jdu, první kilák trpim, ale ty další se Ti uvolní endorfiny (a to je sakra droga!)
POkud víš, že Ti ty pochody pomáhají, zkus něco menšího každý víkend i s dětma, ať nemusíš hodit hlídání. Ber foťák - u toho se také skvěle odreaguješ a budete mít všichni památku...
Z mé zkušenosti: Nemusíš to fyzicky hrotit, nemusíš dávat za dopoledne 20km, stačí 5 ... ale dívej se kolem, a nabíjej se.
|
|
| Winky | •
|
(18.5.2012 11:22:38)
zakladatelko máš můj obdiv že vůbec zvládáš, i když je to jen "automatika bez chuti". A i děti že to zvládají.
nemám za sebou takové trauma, jen mám manžela dlouhodobě v zahraničí a jsem tu s dětmi sama - tudíž bych jim měla poskytovat dvojnásobek vyžití, připravuju nás na stěhování a do toho státnice, v podstatě se nic hrozného neděje, jen je toho dost a taky už mě to zmáhá. Zrovna dneska jsem se ráno vracela (odvedla jsem děti školka/škola) a tak svítilo sluníčko na ten chodník že jsem si normálně přála být kočkou a moct se na ten chodník stočit do klubíčka a vyhřívat se a nikam nemuset (mimochodem tu chuť lehnout si na zem tam kde právě jsem mívám při únavě dost často).
|
|
| Xantipa. | 
|
(18.5.2012 11:52:54)
Teda - ten pochod, jsi dobrá, to bych nedala.
Ale když jsem na tom byla bídně a nemohla se donutit k nějaké aktivitě, pomohlo mi hrozně, že se mi podařilo najít sport, který mě bavil a navíc se tam utvořila bezva parta. A i když se mi prostě nechtělo, tak kvůli nim jsem šla. Řekla bych, že nejvíc mě držela a drží ta parta. Kvůli tomu sportu - to bych asi ten pravidelný pohyb nezvládala, ale takhle jo.
|
| Moucha ttse | •
|
(18.5.2012 12:41:13)
Ted jsem v praci, je normalni provoz, kolegyne co zastupuje vedouciho mi mkoupila namku, jako ze se se mnou dobre spolupracuje. ( chluby chlub)
Alkohol a neurol uz nekombinuju.
|
|
|
| sylvaina | 
|
(18.5.2012 14:17:50)
Mně říkal psycholog, že v takovémhle případě se okolí vzpamatovává často dlouho potom, co už ten postižený je v pořádku. V mé rodině to tak opravdu bylo, ten s úrazem jsem byla já. Manžel všechno zvládl. Ale pak jsme měli období, já už byla relativně za vodou a manžel byl utahaný, nic nechtěl a pořád jen spal. Teď to byly dva roky a teprve teď bych řekla, že je všechno ok. Takže odpočívej, netrap se tím, bude to lepší. Na ten odpočinek máš jistě nárok.
|
|
| Nuxx | •
|
(18.5.2012 16:21:40)
Pocitu ani depresi neutečeš žádnou aktivitou. Můžeš se sedřít k smrti, padat na hubu, ale tím nezadupeš to co Ti chce tělo říct.
Za každou cenu se zaměstnat funguje jen na dobu toho zaměstnání a vytlačení.
Když mi umíral táta, byla jsem děsně "statečná", nechtěla jsem se tomu poddávat, pořád jsem něco dělala.
Ale stačilo na chvíli polevit, a stejně mě to dostalo. Chvíle, kdy umývám nádobí...a slzami si solím dřez, chvíle, kdy spím, a budí mě sny, z nichž vzlykám nahlas...
Ani 200 km chůze denně Ti nepomůže utéct před tím, co tě trápí.
Jediná cesta je-přijmout coíi se stalo, i se všemi důsledky, i s tím, jak se cítíš a jaké problémy Ti to dělá.
Pouhou vůlí se ještě nikdo z těžkých psychických stavbů nedostal.
Přeji hodně síly k přijetí své situace. Nemáš to lehké.
|
| Moucha Tse | •
|
(18.5.2012 18:52:36)
No ono dopad do života to zas tak velky snad nebude. Mozna bude chlap dyl marodit, v pondeli ho presne po trech mesicich pusti z nemocnice, tvrdi že bude rano vypravovat ( ne vodit) decka do skoly a skolky, je sobestacny. Tim jak vypravi deti i ve dny kdy ja budu mit volno, budu moct dele spat. A taky uz odpadnou vecerni navstevy v nemocnici, kdy jsem se domu dostala v půl jedenacty a rano jsem vstavala v šest.
Já vím že to musim přijmout, stalo se, bude soud, vina je na ridiči auta, takzy bude odskodny, dorovnani do platu, takže bychom to mohli přezit
|
|
|
|
dej si čas. Jestli si to můžeš dovolit, klidně spi. Máš někoho, kdo by ti aspoň občas pomohl nebo tě vystřídal?
V její náručí
Parním vlakem do muzeaRakovník 
Pivní slavnosti a výstava historických vozidelSvitavy 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Co se nese v leseTeplice 
Historické slavnosti Jakuba KrčínaJindřichův Hradec 
Parním vlakem do muzea
Pivní slavnosti a výstava historických vozidel
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Co se nese v lese
Historické slavnosti Jakuba Krčína
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)