zakladatelko máš můj obdiv že vůbec zvládáš, i když je to jen "automatika bez chuti". A i děti že to zvládají.

nemám za sebou takové trauma, jen mám manžela dlouhodobě v zahraničí a jsem tu s dětmi sama - tudíž bych jim měla poskytovat dvojnásobek vyžití, připravuju nás na stěhování a do toho státnice, v podstatě se nic hrozného neděje, jen je toho dost a taky už mě to zmáhá. Zrovna dneska jsem se ráno vracela (odvedla jsem děti školka/škola) a tak svítilo sluníčko na ten chodník že jsem si normálně přála být kočkou a moct se na ten chodník stočit do klubíčka a vyhřívat se a nikam nemuset (mimochodem tu chuť lehnout si na zem tam kde právě jsem mívám při únavě dost často).