Tak jsem zas tady. Příští tyden to budou tři měsíce od manželovy těžké autonehody. Dopadlo to celkem dobře, myslí normalne( az na to že si chce koupit nove kolo) záda ho jeste bolí, krvacení do mozku nezanechalo skoro žadne nasledky. Jedinej kdo je ted v p.deli jsem já. Jsem uplne vystavena, chut do zivota bych mela, ale sila a vule chybi. AD beru, k psych, chodim, nejradsi ze vseho spim. Jenze mam dve deti, chodim do prace. Nejradsi bych si vzala ,,volno od zivota,, jako jsem byla cca 4 dny na dalkovem pochodu. Usla jsem 113 km a bylo to lepsi nez deset psychousu a tuna leků. Vycistila jsem si hlavu a v lete pojedu zas na jeden. Jenze síla z pochodu vyprchala a ja jsem ubitá všedním životem. Jezdim za manzelem do okresniho mesta, vecer po 12 hodinovych směnach a volne dny mám tendenci prospat. Chtěla bych žit jako dřív, uživat si přirody, lesa, slunce, deste zimy a tepla, ale nejak mi to nejde. Přitom bych chtěla..