| Hanka36 | 
 |
(17.4.2011 22:31:38)
Ahoj,
musím sama sobě přiznat, že jsem bohužel absolutně nezvládla nástup do práce po RD a jsem s nervama v kýblu. Ze začátku to bylo v pohodě, ale je to asi 14 dní, kdy jsem si začala uvědomovat, že je té práce hrozně moc, dělám velmi často přesčasy a stejně nestihnu to co bych měla podle pracovní náplně stihnout, pořád to tak nějak tlačím před sebou ... Navíc k tomu obava, že to nezvládám, že jsem se to dobře nenaučila... Ze začátku to bylo spíše takové nepříjemné, blbá nálada tak, ale poslední týden mám pcoit, že mám už větší psychické potíže. Jednu noc jsem nemohla spát, převalovala jsem se v posteli a hrozně mi bušilo srdce, špatně od žaludku... klasika - co to je bylo? usnula jsem nad ránem asi na hodinku.. V práci se snažím držet, ale někdy mám zničehonic slzy na krajíčku a furt mě bolí břicho a to i doma. Jsem hodně plačtivá a mám knedlík v krku. Tolik se snažím se s toho dostat sama, vždycky jsem všechno zvládla, snažím se sama sebe namotivovat, že to dokážu (vždycky jsem všechno dokázala co jsem chtěla), ale nepomáhá to. A doma mám dvě dětičky, které jsou víc s babičkou než se mnou, když jsem pořád v práci.
Co mám udělat - na jakého doktora se obrátit v první řadě a jak mi může pomoci? Vím, že se na objednání u psychologa dlouho čeká... Je nějaká šance to zvládnout bez toho aniž by dala výpověď? Peníze potřebujeme, tahle práce je nadprůměrně ohodnocená, z manželova platu nevyjdeme a práce se hledá špatně - ikdyž mám vzdělání a znám jazyk. Můžu brát prášky na nervy a přitom dělat náročnou práci? A co tyhle moje potíže vlastně jsou? Deprese? Stres? Neurosa? Nemám vyloženě myšlenky, život mám ráda a do práce jsem se těšila, byla jsem v práci dříve velmi úspěšná. Tyhle problémy mě zaskočily a nevím si s tím rady.
Kdybych věděla, že si najdu něco jiného tak bych asi odešla, ale pomůže mi to? Co když budu takhle nervačit i na jiném místě? Třeba už to lepší teď po MD nebude, může to být věkem? Táhne mi na 40.
Díky za radu a taky zkušenosti ostatních.
|
| Ankh s prckama | 
|
(17.4.2011 22:46:23)
A ještě jsem se nezeptala po jak dlouhé době se vracíš...?
|
|
| Petra Neomi | •
|
(17.4.2011 22:58:57)
Myslím, že je to prostě tím, že jsi tomuhle druhu stresu odvykla. Objektivně asi nemáš moc důvod se nervovat, pocit, že práci tlačí před sebou, má imho skoro každý, je to normální.
|
| Hanka36 |
|
(17.4.2011 23:05:17)
ale jak to přežít než si zase zvyknu? Nechci se z toho zhroutit 
|
| sojka+07+09 | 
|
(17.4.2011 23:11:30)
Hanko tak honem najeď do vyhledávače psychologa, rozhodni se, jestli chceš případně zaplatit nějakou částku za soukromýho (vyjde ti i časově vstříc). Psycholog je schopný taky zhodnotit, zda je to na psychiatra a léky. Takže nic nezkazíš, jestli půjdeš nejdřív k němu. A nedoporučovala bych ti případné léky (ale třeba je fakt nepotřebuješ) nechat předepisovat od praktika. Smí to udělat, ale měl by to posoudit někdo, kdo tomu fakt rozumí. (psychiatr).
|
|
|
| Hanka36 |
|
(17.4.2011 23:11:27)
Dříve jsem takové pocity neměla, bylo práce sice hodně, byly přesčasy, ale jako bezdětná jsem to zvládala dobře, neměla jsem problémy se spaním a nebrečela doma do polštáře... Můžu si vůbec zvyknout, není to jenom pro mladé?
|
| Petra Neomi | •
|
(18.4.2011 0:18:27)
Imho máš prostě špatnej přístup. Mě je jednačtyřicet a neuvažuju o tom, že by něco bylo "pro mladé". Ve čtyřiceti ještě jsi mladá, nebo rozhodně ne tak opotřebovaná, abych nezvládala pracovní stres.Imho je to fakt jen nezvyk. A pokud jde o děti... v kolik je vyzvedáváš ze školky? V pět? Imho je ještě spousta času si užít, teď, když už začíná být teplo býváme ještě minimálně hoďku po školce na hřišti.
|
| rezignovaná | 
|
(18.4.2011 0:30:21)
Ale Neomi, to není úplně pravda, jsou prostě práce, kde se vodvaříš za mlada, vytvoříš si sociální kapitál a s jeho pomocí se potom uklidíš na něco méně adrenalinového.
Imho:) spisovatelé začínají tak v těch 40 zrát a už maj co říct, máš to dobrý:)
|
| Petra Neomi | •
|
(18.4.2011 0:36:48)
No, taky jsem spisovatel až od pětatřiceti, před tím jsem dělala užitou grafiku a to je stres jako prase. ALe partnerovi je pětačtyřicet a dělá to furt. říká se, že rychle vyhoří programátoři, nemají pak už nápady ani sicflajš, ale v ekonomické sféře mi čtyřicet nepřipadá moc.
|
| Tenna /2 | 
|
(18.4.2011 8:56:55)
Čtyřicet sice objektivně není kdovíjaký věk, ale je to každopádně rozdíl, mít tyto roky a dvě mateřské za sebou, nebo být dvaceti-, třicetiletý a bezdětný. Nějaká ta únava materiálu tam prostě už je a člověk narozdíl od bezdětných nemá kdy dobíjet baterky, odpovědnost za rodinu je něco setsakra jiného, než mít na starosti jen sebe sama. Záleží na nátuře, někdo je energický a zvládne to levou zadní, ale s citlivějším jedincem to zamávat může. Já jsem to také zažila a vzdala jsem to (tedy práci jsem vzdala), nebylo to k životu, tlak v práci, žádný čas na životosprávu, málo času na děti, začaly psychické i fyzické potíže ... Kdybych z finančních důvodů musela, asi bych zatnula zuby a nějak to přežila, ale na zdraví by se to podepsalo a hledala bych určitě pomoc jako Hanka.
|
| Bumbi&05,08,10 | 
|
(18.4.2011 10:19:57)
hlavně vidím obrovský rozdíl v tom, že jako bezdětná jsem pracovala a domácnost šla stranou - tu jsme pořešili vždycky jednou za týden, 3 hodinky na úklid, praní, pustit myčku.
S dětmi toto nejde ani omylem. Krom práce musíme ještě průběžně zvládat domácnost a navíc si najít čas, kdy se věnovat dětem ve smyslu strávit s nimi nějaký čas, vyslechnout apod.
Práce za bezdětna a dětna se absolutně co do náročnosti nedá srovnávat - za bezdětna jsem se dospala v neděli, vstávala jsem třeba v jednu odpoledne... To za dětna absolutně nepřipadá v úvahu 
|
| Petra Neomi | •
|
(18.4.2011 10:40:23)
No, jak se kterým, já i s dítětem vstávám o víkendu v jedenáct :)Dám jí jogurt, ona si pustí televizi, nebo film a spím dál.
|
| bravad |
|
(18.4.2011 12:39:01)
Je rozdíl mít jedno dítě a víc dětí. A to co do péče, tak do nárůstu práce v domácnosti.
|
|
|
|
|
|
|
| Hanka36 |
|
(18.4.2011 0:31:23)
Díky.
Nevyzvedávám, ani je nevodím, všechno dělá babi. Já pracuju od 7 do 17-18h. Jsem z těch dlouhých hodin pak hrozně unavená a vyčerpaná, doma s dětma max sedím, tupě zírám, zeptám se co ve školce, pak chtějí nutně animáčka a jdou spát. Užiju si je až o víkendu.
|
| rezignovaná |
|
(18.4.2011 0:34:10)
A u vás je běžné, že se dře nad osmihodinovku? U nás jo, ale je to sezonní(zima, léto), tudíž máme 2 měsíce normálního života:)
Ale jde mi o to, jestli jsi vyšťavená sama nebo to maj všichni. Pokud jo, je otázka, jestli to není ke kolektivnímu řešení.
|
|
| Petra Neomi | •
|
(18.4.2011 0:38:28)
No, od sedmi do šesti je to sakra dlouhá pracovní doba... To jsou tam všichni takhle dlouho?
|
| Hanka36 |
|
(18.4.2011 0:42:11)
Většina je taky do 17-18h ale začínají až od 8h, mají toho možná trošku míň - netroufám si hodnotit.
Když jdu vyjímečně v 15,30 tak jedině za cenu, že si neudělám co mám a zbyde mi toho pak opravdu hodně dohánět. A ten pocit mě děsně stresuje a pak v noci z toho nespím, že nestíhám co mám.
|
| Persepolis | 
|
(18.4.2011 11:15:15)
To je docela dlouhá pracovní doba na ženskou, kterou doma čekají 2 malé děti. Nedivím se, že jsi z toho ve stresu.
|
|
|
|
| Adina,kluk 08 | •
|
(18.4.2011 7:48:46)
Hanko,nejakou takovou pracovní dobu jsem mela i já..
taky jsem z ekonomického oboru.
víš proč jsi to zvládala lépe,protože jsi nemela deti a nemela za čím domu spěchat.a taky co si budem povídat 5 let doma oproti práci pohoda..tak to je jasný,že jsi v šoku.
ale takovouhle prac.dobu již nechci,to radeji budu makat za méne penez,ale svých jistých 8 hodin bez přesčasů.
|
| Hanka36 |
|
(18.4.2011 18:37:10)
Uvažuju silně že půjdu jinam, že mi za to ty peníze nestojí, ostatně tolik jich nepotřebujeme, vyjdeme i s menším platem (ale úplně bez platu ne).
Jenže mám už teď nerva jestli něco seženu, dělala jsem něco dost specifického, hodně ostatních věcí co jsem nepoužívala jsem zapomněla. A taky mám obavu, že budu pro méně náročnou práci překvalifikovaná.
|
| 7kraska | •
|
(19.4.2011 1:46:10)
na Tvem miste bych hledala jinou praci
a uplne bych se vykaslala na to, ze jsem prekvalifikovana
|
|
|
|
|
|
|
|
| Bonpara | 
|
(17.4.2011 23:00:14)
Milá Hanko, jako bych tvůj příspěvek psala já před dvěma lety. Dostala jsem se do naprosto ale naprosto stejné situace, včetně popisovaných zdravotních potíží. Prostě první věc v životě, kterou nešlo urvat, udolat, zvládnout, dotáhnout..... kombinace velice náročné práce a tříletého dítěte / a velice zaměstnaného manžela -musím dodat / se mi zvládnout nepodařilo. Respektive by se podařilo, kdybych si dokázala říct, že mi nevadí, že dítě v podstatě vychovává babička a mě vidí cca 1h ráno a 1h večer. Já toto dilema vyřešile v podstatě útěkem na druhou mateřskou a nyní s odstupem několika měsíců a chladnější hlavou vidím, že jsem z toho kolotoče měla vyskočit už dřív, netrápit se výčitkami a říct si: " jako pracující matka bohužel nejsem schopna tuto práci v této kvalitě odvádět , není to proto, že jsem během rodičáku zhloupla, zlenivěla, ale proto že s jedním, dvěma, třemi malými dětmi které vychovávám rapidně stouply nároky na můj čas, duševní i fyzické síly a nemohu veškerou psychickou i fyzickou energii nechat v zaměstnání i když jej mám ráda a peníze potřebuji " K tomuto jsem došla a vím že pokud to bude jen trochu možné budu do budoucna hledat práci, kterou lze sladit s rodinným životem i když mě nebude tolik bavit. Na nic jiného jsem nepřišla a na superžena a supermatky už nevěřím.
|
| Hanka36 |
|
(17.4.2011 23:04:28)
Já už na md utéct nemůžu - věkem a už máme dvě děti.
Mám obavu, že u mě to není tím jak píšeš zvládnout rodinu a práci - doma mi opravdu hodně "odlehčili", moc toho na mě nezbývá, myslím, že se nestresuju ani tak moc tím, že jsem v práci hodně a doma málo, spíše prostě ten pocit, že je té práci v práci strašně moc, jako pro dva lidi nebo já už tak neumím rychle kmitat nebo prostě jsem fakt větší nervouš po mateřské...
Já hlavně chci radu co s tím - za jakým doktorem, chci to řešit, sama to nezvládnu.
|
| Petra Neomi | •
|
(18.4.2011 0:50:09)
Nevím, jestli ti pomůže doktor, jakékoli prášky na uklidnění snižují výkon, otupují. Na antidepresiva to imho taky není, imho spíš musíš najít nějakou cestu, jak to řešit v práci. Možná je toho opravdu hodně, ale dost možné je, že tě to prostě zatěžuje, protože to ještě neděláš rutinně, musíš zase získat cvik a sebejistotu, a zorientovat se natoli, abys věděla, co můžeš odložit a co se musí udělat hned.
|
| Hanka36 |
|
(18.4.2011 6:49:14)
Zní to logicky co píšeš, ale tohle nevím jestli zvládnu nějak to sama vyřešit.
Asi bych potřebovala pomoc vedoucího, ale ten je zdá se mi absolutně lhostejný, jestli zvládám nebo ne - vůbec se neptá, jak mi to jde, jak se mi podařilo zaučit se zeptal snad jednou a až na konci, v průběhu vůbec ne.
Navíc jsem dostala extra práci, kterou ten přede mnou ani neměl, takže toho mám ještě víc než ten přechůzce, který měl letitou praxi. 
|
| Pawlla |
|
(18.4.2011 7:47:38)
Hani,to ale vypadá,že práci zvládáš,jinak by se vedoucí už na Tebe zaměřil.Spíš jde o Tvůj subjektivní pocit,možná to chce víc času.
|
| N. | •
|
(18.4.2011 8:38:10)
Hanka36:mozna naivni otazka,ale co pozadat o zkraceny uvazek.
|
| Hanka36 |
|
(18.4.2011 18:35:24)
tak jsem si přišla přečíst co jste mi napsali.
Takže práce na zkrácenku nepřipadá v úvahu, to už jsem se ptala. To by museli přijmout někoho dalšího a to právě nejde, proto je toho taky hodně, protože oproti dřívějšku je stejně práce ne-li víc ale ubrali nám na oddělení člověka.
|
|
|
|
| Petra Neomi | •
|
(18.4.2011 10:39:11)
Tak to s tím vedoucím prober, ne? Nemáš spíš nějaký komunikační problém, po té izolaci na mateřské? Požádat o pomoc na novém místě mi připadá normální, navíc, ten výpadek se prostě musí někde projevit.
|
|
|
|
| bravad |
|
(18.4.2011 12:42:56)
Nezapomeň, že si člověk na práci taky odvykne.. Mně třeba stačila kdysi třítýdenní dovolená, blahé paměti, a nástup do práce byl docela šok.
|
|
| marina+1 | 
|
(18.4.2011 12:44:34)
Ahoj Hani,
vím jak ti je, sama mám tři děti a už jen při představě osmihodinové pracovní doby se u mě dostavily podobné problémy - nespavost, bolesti břicha, hlavy, nervozita.....
Pak se mi podařilo najít práci z domova na zkrácený úvazek. Něco přivydělám a můžu se plně věnovat dětem. Takže spokojenost...
Pokud trváš na tom, že ta práce je pro tebe to pravé (neboj, práce je dost, jen pracovitých lidí je málo!!!) bylo by dobré navštívit svého praktického lékaře a svěřit se mu. Praktik většinou dokáže rozpoznat, jestli je původ potíží, které popisuješ ještě v normě v rámci adaptace na nové životní podmínky (vstup do pracovního procesu je opravdu VELKÁ změna, a také velký stres.) a nebo jestli už je to nad rámec.
Krátkodobě je možné krizi překonat buď léky na uklidnění (např. Lexaurin) nebo na spaní. Člověk když se dobře vyspí, má také lepší náladu a i ta práce mu jde lépe od ruky. Pro dlouhodobější účely je dobré naučit se nějakou relaxační techniku (jóga, dechová cvičení tai-či ap.)
Hlavně nezapomeň na dostatek pohybu (kolo, chůze, tanec, bruslení...cokoliv)A HLAVNĚ ještě jednou dobře zvaž, jestli bys nebyla spokojenější u nějaké méně náročné práce. Peníze nejsou všechno!!!!!
|
|
|
| sojka+07+09 |
|
(17.4.2011 23:04:55)
Daajano to jsi napsala moc hezky- taky na superženy a supermatky nevěřím a ani žádnou takovou neznám. A taky to co píše Petra, asi sis prostě odvykla tomu stresu za takk dlouhou dobu. Mně moje práce přišla náročná bez dětí, vůbec si nedovedu představit jak jí budu dělat s dětma dohromady. Začala jsem před několika měsíci trochu pracovat, abych právě potom nebyla tak zaskočená a musím říct, že mě to sice nabíjí, ale zároveň je to fakt pekelně náročný.
|
|
|
| sojka+07+09 |
|
(17.4.2011 23:01:53)
ahoj, psychologa by to chtělo to samozřejmě. Objednací doby nejsou tak dlouhý jak si myslíš, můžeš si najít i někoho soukromýho a objedná tě hned.
Jinak na tvou otázku- ano, můžeš brát antidepresiva a přitom vykonávat složitou a náročnou práci, pilotem letadla bys tedy být nemohla, to asi ne, ale neměla bys cítit žádná omezení, to by ses divila kolik lidí na vrcholových postech je bere. Léky ti může napsat psychiatr nebo praktická lékařka. Ale radila bych ti nejdřív psychologa, protože nikde není psáno, že tohle není jenom krátkodobá reakce-tzv. porucha přizpůsobení, kterou za čas můžeš zvládnout i sama a bez léků. Ale určitě konzultovat s psychologem, nechat si poradit, případně podpůrnou psychoterapii. Někdy to po návratu z rodičáku může skřípat, stres je dvojnásobnej- děti a práce to je hrozně náročná věc dohromady. Moc ti rozumím a dovedu si to představit. Takže přeju hodně síly. 
|
| Bonpara |
|
(17.4.2011 23:32:13)
tak pokud je to tak, že práce je nervově a časově náročná, ale zase ti nenarušuje rodinný život za neúnosnou mez, můžeš se naní soustředit s tím, že o doma je vše ok a členové rodiny tě podporují tak je to jednodušší:
1)v KAŽDÉ PRÁCI zabírají velikou část rutinní úkony. Soustřed´se na to abys vychytala, které úkony jsou ty rutinní, a ty se snaž co nejrychleji zautomatizovat-ohromně to šetří čas.
2) po tolika letech mimo práci jsi po návratu v podstatě závislá na pomoci kolegů- bohužel je to tak. Máš-li nějakého ochtného, zkušeného kolegu-ptej se, ptej se, ptej se ! To co ti řekne si zapiš! To co si zapíšeš si znova přečti! Když na ten problém narazíš znova - nejdříve se koukni do svých poznámek a pokud ti to ještě nebude jasné pak se opětovně zeptej .Tím si vytvoříš v krátké době užitečný manuál a nebudeš kolegy obtěžovat opakováním stále stejné otázky.
3)Stanovuj si priority a pracuj svým tempem. Po dlouhé době mimo obor může být těžké umět stanovit správně priority během práce. Toto VŽDY konzultuj se zkušenými kolegy. Otázka typu : mám nejdříve udělat tohle a pak tohle ? ti strašně moc času ušetří, protože v případě špatně stanovených priorit musíš rozdělanou práci přerušovat, odkládat atd. Práce podle vlastního tempa ti umožní nezbláznit se z toho že "nestíháš". Běhemnormální prac doby stihneš tipuju udělat jen ty urgentní záležitosti, ty neurgentní bohužel musíš udělat v rámci přesčasů a doufat, že časem jak ti práce pujde rychleji budeš přesčasy odbourávat.
4) nacvič si větu. " omlouvám se, zaučuji se " nebo něco v tom smyslu, protože i největší hulvát většinou projeví trochu pochopení pro člověka který se svoji práci teprve učí.
Sorry za elaborát, ale všechny rady na vlastní kůži a i na jimých kůžích vyzkoušené.
Léky pomohou bojovat proti plačtivosti a lépe se soustředit - na přechodnou dobu! Psychologický problém v tom nevidím
|
|
|
| rezignovaná |
|
(17.4.2011 23:47:35)
Náročnou práci nemůžeš obsáhnout za 14 dní po RD, i prostý adaptačí šok trvá déle.
Vydrž, jestli chceš mít určitou pozici.
Myslím si, že na "hlavu" (psychosomatické potíže v určitých situacích) ti PN vystaví i obvoďák, který tě zároveň předeleguje na odbornější místa, ale není to výhra.
Každá práce je v určitém slova smyslu velký stres a ty ho jenom oddálíš, navíc s neurčitýcm pocitem, že jsi to nedala.
Já jsem po RD byla 2x odejita ve zkušebce, když jsem zasedla na současnou židli, žila jsem 4 měsíce jak v horečce, víkendy neexistovaly. Bylo to strašně těžký. Je fakt, že jsem se tam cítila dobře(férový kolektiv, legrace), akorát ta práce a odpovědnost mi přišla neúnosná.
Dneska nelituju.
|
| Hanka36 |
|
(17.4.2011 23:52:47)
jsem v práci už déle, přes 3 měsíce, ale poslední 14 dní to na mě "dolehlo". Ze začátku to bylo "Nadšení, hurá zase pracuju", pak druhá fáze "No, je toho hodně ale to zvládnu" a teď je to ta etapa "Jsem totálně v pr...i" a břicho mě bolí furt a knedlík mám furt a ubrečené oči taky...
Já chci "propadnout" zpátky na RD!
|
| Hrouda | •
|
(17.4.2011 23:55:37)
možná potřebuješ normálně dovolenou. Já myslím, že první tři mesíve v nový práci , náročný, vadají za rok normální fachy ,ckterou už má človek jakž takž zvládnutou.
Já jsem se vrátila v červenci a po Vánocích jsem zvažovala výpověd, A to nedelám nic zodpovedného, jen jsme prostš VŠECHNO zapomnela.
|
| Hanka36 |
|
(17.4.2011 23:59:43)
Dovolenou? Měla jsem před pár dny jeden den a víkend a bylo mi líp, ale jak přijde neděle, tak hned po obědě to na mě zase padlo a nervy mi zase pracujou... Delší dobu nedostanu, a pokud jo, tak na mě pak bude čekat tolik práce, že se z toho po.....u
V létě snad jo, ale to je za hrozně dlouho.
|
| Hrouda | •
|
(18.4.2011 0:03:04)
a co neschopenku?
Jsi stejně horký kandidát na nejakou infekci.
Myslím, že si potřebuješ odpočinout a zmenit prostředí.
Já jsem taky strašný stresman, když nemám v šas volno a nejedu alespon na chalupu. Všechno mi začně v hlavě narůstat do obludných rozměrů a každá drobnost se jeví jako obrovský balvan. Plus pocity, že jdu po pás v bahně a ještě protio větru vší silou a přesto s eposunuju vzad ....i psycholog ti poradí asi dovolenou, či lékař.
Dobrou noc.
|
|
|
| Petra Neomi | •
|
(18.4.2011 0:34:42)
No nevím, vzít si dovolenou tři měsíce po tom, co člověk nastoupí? Bude na kolegy působit jako netáhlo.
|
|
|
| rezignovaná |
|
(18.4.2011 0:14:18)
Ale to my všechny...:)
Já si myslím, že v práci je nejdůležitější cítit (mýlit se můžeš), že tě nikdo nepodrazí.
Tady bych dala na intuici.
Ty mé 2 nezvolené odchody byly z daleko snazších pozic, než mám teď, tam se celkem nedalo nic pokazit.
Ale stejně jsem se tak nějak nervozně rozhlížela..
Práci udělat lze(jestli ji umíš), svini nezabiješ:)
|
|
|
|
| Hrouda | •
|
(17.4.2011 23:50:02)
Mne se po detech tak nejak přeskládalo vnímání světa, že placenou práci ted chápu jakao nutní zlo - dříve spíš jako docela dobrou vec, kzerá kromně výdělku skýtá i další výhody - takže to, co jsme brávala spíš jako výzvu a možnost ted beru jajo opruz a stres - to to by psycholog asi nevyřešil.
Taky je otázka, zda ten tlak vzniká v tvé hlavě hlavně, nebo zda ti opravdu nekdo šlape na paty a dýchá za krk - pokud třeba šéf fakt tlačí, čelíš negativnímu hodnocení, atmosféra na pracovišti je spíš soupeřivá a kolegové nejsou podporující, tak to ti asi psycholog pomůže jen v omezené míře, protože ty důvody jsou vně tebe.
|
|
| Hanka36 |
|
(18.4.2011 6:46:42)
Tak jsem zase holky nespala žádné fígle na lepší myšlenky abych usnula mi nepomohli, usnula jsem někdy v průběhu noci, ani nevím kdy.
Ještě mi prosím pište zkušenosti nebo rady.
|
| sylvaina | 
|
(18.4.2011 8:27:54)
To je těžký. Některé ráce prostě stresující jsou. Já tohle měla po první mateřské. Práce od nevidím do nevidím, stres a ještě pocit, že se smalou ani nevidím. Vydržela jsem dva roky, pak jsem pro mě naštěstí neplánovaně otěhotněla a šla jsem na neschopenku hned po vystavení těhotenské průkazky. Radu na to nemám. Někdy je prostě lepší odejít, protože ten tlak nemůže člověk unést. Takže bych zvážila neschopenku a intenzivní hledání jiného místa. Pokud tedy máš pocit, že se to neutřese. A možná by ses měla pokusit být víc splachovací a to tlačení práce před sebou si tolik nebrat. Já mám dneska opačný problém, po úraze před rokem jsem málem umřela a nějak se mi přetočil svět. Já mám dneska problém se vůbec z něčeho stresovat. Což je svým spůsobem taky blbé, protože stres v přiměřené míře přecejen člověka motivuje k nějakým výkonům. Ale při práci se to kupodivu zas tolik nevadí. Hlavně si nenech do hlavy vtlačit, že je to hrůza a navždycky to hrůza bude. Možná tvůj život prostě potřebuje profesní změnu a je velmi pravděpodobné, že to bude změna k lepšímu. Mě i MM se tohle v profesi stalo už několikrát a takzvaně nouzová řešení se nakonec ukázaly mnohem lepšími původního stavu. Rozhodně to držím palce.
|
|
|
| fisperanda | 
|
(18.4.2011 7:05:21)
Mívám to v každým novým zaměstnání. Stres, pocit že to nezvládám, že je všechno proti mně, že tam vůbec nepatřím. U mě je to nějaká adaptační krize, nebo co. Stačí vytrvat, věci se začnou lepšit, a pak už mi to přijde směšný, ty moje vystresovaný začátky. Ale byly taky případy, kdy sem z práce prostě normálně utekla a nepřežila sem zkušebku. Ale mně stačí k vyděšení málo. Třeba jenom to, že je kolem mě spousta starých lidí, mě to vyděsí, já s nima prostě nedokážu pracovat.
Zkus zajít k obvoďačce, jestli ti nemůže dat něco na uklidnění. A zkus vydržet, uklidní se to. Je toho na tebe prostě moc.
|
|
| Adina,kluk 08 | •
|
(18.4.2011 7:43:58)
to co popisuješ,znám velmi dobře.
jsem ráda,že jsem doma na mateřské a už ted se děsím představy co mě čeká v nové práci..
z moji zkušenosti vím,že jakmile jsem měla slušné peníze tzn.20 čistého+prémie apod.,tak jsem dřela jako magor,měla jsem práci za dva lidi,vůbec jsem nevedela co dříve,dělala jsem přesčasy nic jsem nestíhala..strašný,měla jsem přesně stavy co ty popisuješ.obzvlášt v nedeli večer když se blížilo pondělí.
když jsem pracovala za méně penez jinde,za 13-14 čistého,tak ti můžu říct,že jsem měla půl dne volno,koukala jsem na net,povídala s kolegy a byla jsem v klidu.
takže doporučuji změnit práci,jít raději s penezi dolu,ale mít klid.
z techto stavů se akorát pak klubají rakoviny.
a aby moje decko bylo stále s babičkou,no to si vůbec nedokáži představit..taky se toho desím,protože chci aby dítě znalo hlavně mámu.
kamarád se zhroutil v práci a nyní je na pracáku a dochází k psychiatričce,žádné dlouhé objednání,šel hned a po mesíce je mu trošku lépe,bere nejaká antidepresiva.
|
| Eva+Míša 1/03+Máťa 7/06 | 
|
(18.4.2011 8:09:06)
Hani, podobné stavy znám. Mě to trvalo cca 6 měsíců než jsem si našla správný rytmus v práci i doma. Zkus se poohlédnou jestli není někde u vás v okolí poradna ( většinou jsou bezplatné) kde řeší pracovní i různé sociální problémy. Dřív bych si nepřipustila, že bych mohla podobnou pomoc potřebovat, ale kombinace nástupu do zaměstnání ( a s tím spojené všechny stresy) a bossing v práci se mnou loni v květnu udělali své  Musím říct, že už po první návštěvě jsem odcházela s lepším pocitem a dodnes jsem jim vděčná  V případě potřeby mi klidně písni na mail.
P.S. Nejsem žádná třasořitka, která se láme při náznaku nějakého problému, takže to, že jsem se sesypala moje okolí velmi překvapilo. Dnes už vím, že bych to už takhle daleko nenechala nikdy zajít!
|
|
| Hanka36 |
|
(18.4.2011 18:43:23)
nižší plat by mi nevadil, ale chtěla bych aby mě práce bavila. to co dělám - controlling mě docela baví, to jo, ale prostě je toho hodně, chtěla bych mít víc času na analýzy, na přemýšlení co kde zjistit a ne honit na poslední chvíli spoustu rutinních věcí, kterých je mraky a přes ně nemít čas na větší práci hlavou.
popravdě toho se bojím ještě víc - mít práci, kde budu koukat co kde dělat.
Blbý je to, že nemám zkušenost s hledáním místa, nikdy jsem nebyla na žádném konkurzu kde by mě nevzali - měla jsem zatím jenom 2 zaměstnání. Tohle je to druhé. Mám obavu, že si nebudu umět nic najít - nejsem z Prahy.
|
|
|
| Feliz |
|
(18.4.2011 9:45:38)
Já tak nějak podvědomě tušila, že bych mohla být adeptkou na tebou popisovaný problém, takže jsem začala dělat na zkrácený úvazek už při MD. Byla to hodně stresová a zodpovědná práce, ale po 12té jsem byla doma a výčitku kvůli dítěti jsem neměla a to byl ten hnací motor. Pak jsem pokračovala ve 3/4 úvazku v nestresové práci (recepční),kde jsem si odpočinula a vydělávala stejně a te´d se do práce těším a to mám hodně časově náročnou a stresovou práci plus do toho studuju. Jenže dítě už je ve škole, nepotřebuje mě tolik a když mě doma má, tak mu tam stejně vadím  . Ale trvalo to tak 3 roky, než jsem byla schopná vše zvládat v klidu a přijít domů večer bez výčitek. Ona nám taky šla tchyně do důchodu a to se nedá srovnat (brečící dítě ve školce, protože je tam v pátek poslední či o v létě o prázdninách do školky je masakr).
Důležité pro mě bylo to, že jsem si stále říkala, že je to jen práce a ono se to nepo*re a když jo, tak si najdu jinou, neschopná nejsem. Snaž to brát pozitivně a vždy si po výplatě něco kup pro sebe, to u mě fungovalo, protože na MD to tak časté nebylo.
Myslím, že je to normální, kdyby to jen trochu šlo, zkus nejdřív nějaký částečný úvazek a nebo si te´d vem neschopenku a trochu si odpočiň a prober to s lékařem. Léto se blíží, budeš mít nárok na dovolenou, tak se začni těšit.
|
|
| 7kraska | •
|
(18.4.2011 9:51:28)
tohle bych delat nemohla....po detech je to proste odlisny nez pred detma...kazdy jsme jiny, uz jsem psala na jine diskusi, ze u nas v kanclu (narocna prace, pro VS specialisty) se zenske po diteti bud komplet vratily s chuvama nebo babickama anebo se nevratily vubec ...nekdo na to psychicky ma se vratit, deti nevidet, nestihat....jiny na to psychicky nema nebo proste nechce deti sverit cizi osobe....ja osobne na to nemam, takze jsem s karierou sekla, pricmrndavam do kanclu z domova za slusny plat, ktery je ale jen zlomkem predchoziho platu, nekdy je mi to lito, ze jsem z toho vypadla, ale jindy jsem rada, ze muzu odpoledne s ditetem na kolo, sviti slunce a kolegove sedi v klimatizovanych kanclech v kvadrech a kostymech 
myslim, ze hlavni je vzor z puvodni rodiny.....moji rodice byli spis pohodari a rodinne typy, odpoledne travili s rodinou.....rodice mych kolegyn, ktere nechali deti s chuvama, byli vetsinou ambiciozni, matky byly taky exponovane v praci a na deti taky nemely cas....takze clovek bude nejvic spokojeny s modelem, ktery ma zazity z detstvi
|
|
| JaninaH |
|
(18.4.2011 10:05:03)
Hanko,
moc dobře ti rozumím, měla jsem po návratu do práce po pěti letech MD úplně stejné pocity jako ty. Na jedné straně radost, že zase pracuju a vydělávám, na druhé straně stres, co děti (manžel zůstal na RD), že si je neužiju, že jim něco důležitého beru atd. Ty tělesné projevy (nespavost, bušení srdce atd. jsou typické projevy stresu. U mě to trvalo to cca půl roku, než jsem si zvykla, ale chtělo to i zásah do pracovního rytmu. Měla jsem oproti tobě štěstí na zaměstnavatele, mohla jsem si práci zorganizovat podle svého, když nebylo nic akutního, mohla jsem dokonce jeden dva dny v týdnu pracovat z domova. Nevím, jaký je charakter tvé práce (já jsem účetní), ale nedalo by se něco takového domluvit i v tvém zaměstnání? Nebo aspoň práci přeorganizovat tak, abys nemusela dělat denně přesčasy?
J.
|
|
| anna+++++ | 
|
(18.4.2011 10:16:11)
To co popisuješ jsem zažívala po první mateřské - pocit, že to nezvládám, že práce je moc - že šéf ode mě toho chce moc - nebylo jsem schopná se naladit na stejnou pracovní výkonnosti jako před mateřskou. Ve školce mi řvalo dítě, hlídání žádné a já měla podávat výkon v práci na 100%, doma také na 100% - což prostě nešlo dohromady. Ráda jsem odešla na další mateřskou. Teď dělám klidnější práci a nestresuji si. Sice bych zvládla něco těžšího, ale tady jsem v klidu a to je důležité...
|
| Pesi+3 | 
|
(18.4.2011 13:00:18)
Hani, já nastoupila do nové firmy s dětmi 2,5 a 5 let. Musím říct, že jsem se do práce těšila, jsem vš, jazyky umím, práce mě vždycky bavila a tahle nová "super" práce (a super podmínky) byla fakt terno. Taky jsem ekonom.
Brzo mě přešel smích. Nestíhala jsem ani v práci, ani doma - běžela jsem dříve domu, abych stihla alespoň trochu děti, což mi moje nové kolegyně dávaly náležitě "sežrat". Byl to téměř dva roky trvající stresy, ze kterých se mi nedařilo vymanit - já to přece nevzdám, že? Vždycky jsem byla "ledoborec", a vzdávání není v mým slovníku. Bylo to pro mě pekelný období, všude napůl, unavená, pořád jsem před sebou něco tlačila, šéfová ambiciózní třicítka s nulovejma životníma zkušenostma, doma rozestavěnej barák, snaživej a pak i nervózní manžel, děti a domácnost občas... A pak jsem otěhotněla. Nějak jsem to doklepala a s novým mimčem se zastavila. A oddechla si.
Za mě - já už bych do tohohle tempa nešla. Teď mám roční mimčo, nabídli mi práci na 0,2 úvazku z domova (mám novou šéfovou a ta je skvělá) a já si fakt užívam. Absolutně nevim, co bude, ale vim jedno - nebudu dělat s mrňatama na plněj úvazek (pokud nebudu "chcípat" hlady, což snad nebudu). A taky jakmile bude stresující a ambiciózní šéfová, řeknu si: tohle neni pro mě, ať se stresujou jiní a budu se snažit najít něco jinýho.
Tzn. já bych na tvém místě zkusila menší úvazek a hlavně si promluvit v práci se šéfama a když nic nezabere, tak vydržet a pomaloučku si hledat něco míň stresovýho. Asi nejhorší si bude přiznat (u mě to tak bylo), že tohle nechci a nebudu zvládat a podle toho jednat. Udělej si priority a hlavně když nejde o život, jde o h.... Nejdůležitější jsi ty a rodina.
|
| Hanka36 |
|
(18.4.2011 18:57:46)
Holky, všem díky! Přepkvapilo mě, kolik z vás má podobnou zkušenost a že to opravdu může být i tím, že jsem odvykla stresu, doma byla pohodička klídeček a že je ještě i šance, že to půjde. A nebo nepůjde.
Kdybych mohla alespoň líp spát tak by to bylo fajn.
Jinak určitě tyhle moje pocity umožňuje i to, že jsem se šéfama už mluvila, ohradila jsem se vůči práci, kteoru jsem dostala navíc ikdyž mám přesčasů za měsíc fůru, takže další, navíc zároveń se učím dvě rozdílné věci a prostě mi to hlavu už nechce brát všechno. No a šéfové jsou toho názoru, že bych to měla zvládat, že jsem měla nadstandartní podmínky zaučení haha, že jsem přece vysokoškolačka a musím to zvládnout. A chovají se jakobych z práci nikdy neodešla, jakoby těch 5 let doma nebylo a jenom jsem si odskočila porodit a vychovat dvě děti. A že na tom nejsem psychicky nejlíp asi vědí, je to na mě vidět, ale nikdo nic neřekne.
Nejvíc mě štve, že mě tohle baví, jenom kdyby toho bylo tolik aby se to vešlo do 8h, protože pak bych měla čas i na odpočinek a děti a určitě by to bylo lepší.
|
| Hanka36 |
|
(18.4.2011 18:58:35)
A taky jsem se dozvěděla, že toho mají všichni hodně a všichni mají přesčasy. Takže co si jako stěžuju.
|
|
|
|
|
| Bonpara |
|
(18.4.2011 14:19:13)
Pepsi,
až mě překvapuje, nakolik se shodujeme v téhle věci a jak podobnou životní zkušenost máme Zvláštní .
Hanko, názorů tu zaznělo dost : zhruba půl napůl.
1) zvládneš to neboj, chce to víc času, zatím teprve začínáš, zlepší se to
2) vykašli se na to dřív než to odneseš na zdraví a rodině a hledej něco jiného.
Jestli se nepletu nikdo nenapsal " jo byla jsem na tom stejně, pak jsem si popovídala s psychologem, měsíc brala prášky a bylo to OK. :-( sorry. To jsi možná chtěla slyšet - ale asi budeš muset sama udělat to přetěžké rozhodnutí sama - bud´za cenu "potu a slz" v práci vytrvat anebo jít do nejistoty a hledat něco jiného.
Hodně štěstí !
|
| Pesi+3 |
|
(18.4.2011 14:59:02)
Daajano, přečetla jsem si tvoje příspěvky a přijdu si, jako bych to psala sama pod jiným nickem. Ale ve chvílích, kdy jsem pracovala v nové práci jsem na to byla sama a nestálo to za nic. Práce a moje místo bude a já ne... Po mně nastoupila jiná, moje práce se předala, "životně" důležité projekty skončily nebo, světe dive se, se zastavily a společnost funguje dál.
Hani, taky nejsem pro prášky a pro psychologa - tohle si musíš vyřešit sama. Dobře to rozmysli, stanov si priority, máš na to čas, nemusí to být zítra nebo za týden. Držím pěsti!
|
|
| JaninaH |
|
(18.4.2011 15:03:01)
Daajano, souhlasím, tohle si musí přebrat každý sám a poznat, kde jsou jeho hranice.
Vzpomínám si, jak jsem jednou dostala nabídku na práci za hodně dobré peníze, navíc ke své stávající práci. To byly děti větší, chodily už do školy. Vzala jsem to a bylo to peklo. Lítala jsem z jedné firmy do druhé, i o sobotách a nedělích, nemohla jsem spát. Živě si pamatuju, jak mi děti volaly do práce, že dostaly vysvědčení - samé jedničky. Obrečela jsem to, že nemůžu být s nimi. Vydržela jsem to ještě přes prázdniny, kdy děti byly odložené u babiček nebo je hlídal manžel. Sice jsme jim za vydělané peníze nově zařídili pokoj, ale to léto bylo ztracené a už se nikdy nevrátí, dost jsem si to pak vyčítala, když šly děti zas do školy a já je celé prázdniny skoro neviděla. Za to ten nový nábytek to opravdu asi nestálo.
Jo, jo, je to těžké, jak jsem psala prve a jak psali ostatní, zkusila bych promluvit s vedoucím.
J.
|
|
|
| Ondřej Keklák |
|
(26.9.2019 9:46:40)
Dobrej, mám pocit, že toho mám v poslední době v práci čím dál tím víc a kolikrát mám pocit, že nároky, které jsou na mě kladeny, nemůžu prostě zvládnout. Pak jsem z toho doma samozřejmě nervózní a odnáší to rodina, což nechci. Neexistuje něco, co mě nahodí víc do pohody? Díky.
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)