To je těžký. Některé ráce prostě stresující jsou. Já tohle měla po první mateřské. Práce od nevidím do nevidím, stres a ještě pocit, že se smalou ani nevidím. Vydržela jsem dva roky, pak jsem pro mě naštěstí neplánovaně otěhotněla a šla jsem na neschopenku hned po vystavení těhotenské průkazky. Radu na to nemám. Někdy je prostě lepší odejít, protože ten tlak nemůže člověk unést. Takže bych zvážila neschopenku a intenzivní hledání jiného místa. Pokud tedy máš pocit, že se to neutřese. A možná by ses měla pokusit být víc splachovací a to tlačení práce před sebou si tolik nebrat. Já mám dneska opačný problém, po úraze před rokem jsem málem umřela a nějak se mi přetočil svět. Já mám dneska problém se vůbec z něčeho stresovat. Což je svým spůsobem taky blbé, protože stres v přiměřené míře přecejen člověka motivuje k nějakým výkonům. Ale při práci se to kupodivu zas tolik nevadí. Hlavně si nenech do hlavy vtlačit, že je to hrůza a navždycky to hrůza bude. Možná tvůj život prostě potřebuje profesní změnu a je velmi pravděpodobné, že to bude změna k lepšímu. Mě i MM se tohle v profesi stalo už několikrát a takzvaně nouzová řešení se nakonec ukázaly mnohem lepšími původního stavu. Rozhodně to držím palce.