| Minka+Sabi 11/05+Sebi 4/11 | 
 |
(29.6.2009 10:55:49)
Take vam pripada vic jak jedno dite uz hodne? Pritom ja vzdycky chtela mit sourozence (mam jen nevlastni), byla rozhodnuta pro min 2 deti, zatim mam 1 dite, ale 2 mi najednou prijdou hodne  . Premyslim takto z toho duvodu, ze jsem sama jedinacek nebo je to povaha? Samozrejme pro dcerku bych partaka chtela, ale sama se bojim, ze se 2 deti nebudu tolik uzivat jako 1 dcerky. Navic tedy hlidani zadne, babi jen jedna a uz stara.
|
| Lenka +4 | 
|
(29.6.2009 11:02:35)
Jejda, já jsem ze dvou dětí a vždycky jsem chtěla mít děti dvě. Teď mám pár dní doma děti tři (5,5let, 3 roky a 1 týden) a mně to přijde zas nějak málo Já bych si dala říct i s dalším
Víc dětí si užíváš úplně jinak než jedno. Není tom, že bys svoji pozornost a lásku musela nějak dělit, ono se to prostě samo od sebe nějak násobí Je to krása, když je dětí hodně. Jak si spolu vyhrají a jsou na sebe takoví hodní... Samozřejmě to není stálý stav, taky máme doma hádanice, ale neumím si představit mít doma jen jedno.
Nejbližší babičku máme 70km, takže hlídání taky nemáme. A i tak se to dá zvládat. Ale je to všechno o organizaci času.
Držím palce, ať se dobře rozhodnete
|
|
| *Niki* | 
|
(29.6.2009 11:10:13)
Mám mladšího bratra, vždy jsem chtěla být jedináček, s bratrem se moc nevídám. Ale už mi nevadí jako v dětství, nikdy jsme si nebyli blízcí.
Sama mám děti 3, rozhodovala jsem se s ohledem na ně, ne na sebe. Pro mého syna by nebylo prospěšné, aby byl sám. Svého mladšího bratra přijal dobře, jsou už parťáci. Tři děti mi přijde tak akorát. Dětem to ale nastačí, prý by bylo fajn, aby jich bylo ještě víc, aspoň 10 - no, to už mají smůlu, udělám pro ně kde co, ale rodit 10 sourozenců nee 
Jinak Minko, v tvém případě už bych na partáky asi moc nespoléhala, věkový rozestup tvých dětí už nebude malý, i kdyby jsi otěhotněla třeba hned... přes 4 roky, pokud se dobře dívám na tvou ikonku, to už je dost. Tolik je mezi mým 1. a 3. dítětem 
|
| *Niki* |
|
(29.6.2009 11:13:55)
Jinak babičku ani jinou levnou hlídací sílu nemáme ani jednu. Jsme na ně s manžele sami. Byla to naše volba.
Další dítě bych brala hned, ale už by nebylo kam jej ubytovat a moje kapacita taky není neomezená
|
|
|
| Samarlu |
|
(29.6.2009 11:20:05)
No, já sourozence nemám a myslím, že je to blbý.
1. Rodiče se furt fixujou akorát na mě. V dětství jsem měla klid jen než máma přišla z práce - pak se furt dokola řešily podružnosti - jeden škrtanec v úkolu, nezakasaný triko, furt. Dneska by to bylo taky, kdybych se neodstěhovala dostatečně daleko.
2. Teď dospělá budu na péči o ně sama. Sama vydělávat na péči, kterou budou potřebovat, nebudu se mít s kým u nich prostřídat apod. Fakt skvělej výsledek toho "dali jsme dítěti všechno". A všechno mi nedali - nedali mi sourozence, nedali mi možnost se naučit vycházet s více lidma v domácnosti, trénink v toleranci, nenaučili mě, že každý potřebuje chvíli pro sebe a tak ho nebudem furt otravovat - to se učím celej život za pochodu.
3. Co to je, "užít si dítě"? Jsem snad já pro někoho hračka na užívání? Máma má podobný výrazy a je to hrozný, jak o mně nakonec vůbec nejde, je to JEJÍ sebestřednost.
|
| andie77 | 
|
(29.6.2009 11:50:52)
"2. Teď dospělá budu na péči o ně sama. Sama vydělávat na péči, kterou budou potřebovat, nebudu se mít s kým u nich prostřídat apod. Fakt skvělej výsledek toho "dali jsme dítěti všechno". A všechno mi nedali - nedali mi sourozence, nedali mi možnost se naučit vycházet s více lidma v domácnosti, trénink v toleranci, nenaučili mě, že každý potřebuje chvíli pro sebe a tak ho nebudem furt otravovat - to se učím celej život za pochodu."
-----------------------------------------------------
Jen mě napadá - s tím "být sama a vydělávat na péči" - já si nedělám iluze, že všude by byla taková idylka mezi sourozenci a na půl hradili péči o rodiče a poctivě se střídali ve všem potřebném kolem nich. Znám případy, kdy jsou dva - ale jeden řekne, nemám peníze, ty brácho, vyděláváš víc, tak to rodičům kup.
A co se týká vycházení s více lidmi v domácnosti, tak tři lidi (otec, matka, dítě) na "kolektiv" stačí, ne? Mě teda nerozmazlovali, nic moc nedovolovali, musela jsem doma uklízet a kmitat, ač věta "dali jsme ti všechno" taky probíhala.
Trénink v toleranci a svůj prostor každý měl, takže pak jsem ani dál v životě nebyla překvapená, že to tak chodí. 
|
| Samarlu |
|
(29.6.2009 12:11:40)
Andie,
já vím, že i v početné rodině to může dopadnout všelijak.
Ale u jedináčka jiná šance prostě není - a musím říct, že bych ráda, aby mí rodiče měli důstojné stáří, i když bydlí daleko a nebudu se u nich vyskytovat často - navíc jsou rozvedeni, ale přece se na jednoho nevykašlu, ne?
Ad 2., myslím, že nemáš pravdu - vidím to na svých 2 dětech: my jedináčci nikdy v dětství nezažili, že rodiče se nemohou rozkrájet, ani když je nám ouvej. Prostě člověk je navyklý, že má neustále soustředěnou pozornost.
A ano, mrzí mě, že nemám sourozence. Nedali mi všechnou, lžou si do kapsy.
|
|
|
|
| Levandulka+3 | 
|
(29.6.2009 11:21:07)
Taky nemám sourozence, ale vždycky jsem po nich moc toužila, i naši, bohužel to ale nešlo . Jedináčka bych dobrovolně nikdy neměla!!
S klukama je to sice občas opravdu "záhul" (a co teprve, až budou 3), ale chvíle, kdy vidím, jak se mají rádi, jak starší mladšího ochraňuje, učí ho různé věci, jak se mladší,když něco dostane, hned běží nadšeně pochlubit bráchovi, jsou nádherné!
Myslím, že je opravdu velká škoda, když to jde, mít jen jedno dítě, ochudíš to dítě i sebe...
|
| Levandulka+3 |
|
(29.6.2009 11:23:14)
Jo, babičky po ruce taky nemáme - obě přes půl republiky a ještě pracující....
|
|
|
| Maky, Maťo,Víťa,Štěpi,Emma,Lui | 
|
(29.6.2009 11:24:45)
Minko, neboj se, že by sis dcery začala užívat míň, když bys měla další dítě. Já teď čekám páté a mám ráda všechny stejně, samozřejmě. Myslím, že každý si přeje sourozence.
Mám kamarádku, které se rodiče rozvedli, když byla malá. Oba si našli nové partnery vcelku hned, kamarádka ty partnery přijala, s oběma rodiči měla skvělý vztah a tak podobně. Ale NIKDY svým rodičům nedovolila, aby měli ještě nějaké další děti, protože se bála, že přestanou mít rádi ji. Dělala strašné caviky, vyhrožovala... A teď, v jejích pětadvaceti, si to sama sobě vyčítá, že neví, co je to mít sourozence.
|
| Dina | •
|
(29.6.2009 11:59:11)
Muzu se zeptat, kolik Ti je? Ja uvazuju o tretim, ale bojim se,ze uz mi je dost. Ted je mi 36, ale az by se narodili, bylo by mi 37. Nadavam si, ze jsem se nerozhoupala driv.
|
| Gudrun | 
|
(29.6.2009 16:25:10)
Čeho se bojíš? Já jsem druhé dítě měla ještě později a bez komplikací. 37 přece není tak vysoký věk na třetí dítě.
|
|
|
|
| huhu, holky 6 a 4, chlapecek 05/09 | •
|
(29.6.2009 11:37:35)
me prisly 2 deti moc a ted mame 3 a prijdou mi malo :-D. Doufam, ze nam jeste doktori jedno povoli...
mit cas na dite...to je takove sporne. Ony deti toho casu, kdy je 1 na 1 tolik nepotrebuji. Staci kdyz si najdu chvili, abych si s jednou zahrala nejakou stolni hru nebo vyrabeni, s druhou chvilku, kdy trebas lustime slunicko a zbyly cas jsou stejnak radeji pohromade, protoze ja s nima zase nejsem schopna si hrat na koniky a hodinu poskakovat po ctyrech a podobny vylomeniny. Pres tyden jak jsou ve skolce tak ani cas straveny s nami nevyzaduji.
A s tim soustredenim se na deti - to je asi pravda. Dokud jsme meli jedno tak jsem resila s prominutim kazdy prd. Ted resim jenom fataly - urazy a krev.
|
|
| andie77 |
|
(29.6.2009 11:37:57)
Jsem jedináček a nikdy mi sourozenec nechyběl. Našla a měla (a mám) jsem kamarády/parťáky, který jsem si vybrala sama a nebyl to "diktát krve" 
Samozřejmě jsou případy, jak bez sebe sourozenci nedají ani ránu a mají skvělé vztahy, jinde zas historky, jak si po dědickém řízení nemohou přijít na jméno a deset let spolu nemluví, takže všude je něco.
Vždy jsem chtěla 2 děti, ne "aby si hrály a zabavily se", ale spíš "kdyby se něco stalo" viz případy v rodině.
Zatím mám jedno a vypadá to, že stačí 
|
| Maky, Maťo,Víťa,Štěpi,Emma,Lui |
|
(29.6.2009 11:41:45)
A ještě za sebe - já jedináček nejsem. Mám staršího bratra a jsem za to šťastná, miluje moje děti, vlastní nechce a hodně se jim věnuje. Je to brácha každým coulem, i když je věkově ode mě dost starší. Vcelku brzo jsme přišli o rodiče, jiné příbuzné nemáme, nemít jeho, tak si přijdu brzo na světě strašně sama...
|
|
| bublanina | •
|
(21.8.2009 15:20:15)
Jako bys psala o mě.
Mám skvělé kamarádky, které bych klidně brala jako sestry. Jednu dokonce z dětství - taky jedináčka - jezdili jsme společně s jejich rodinou na prázdniny.Materiálně jsem rozmazlovaná nebyla a lakomá určitě taky ne - spíš mě naopak museli krotit, abych všechno nerozdala. Nebyla jsem moc průbojná, to jsem se naučila až později. S tou přizpůsobivostí je to horší, v některých ohledech mi nejde do dneška.
Manžel má skoro o generaci staršího bratra a nijak úzký vztah spolu nemají.
Původně jsem chtěla 1-2 děti, manžel 2, ale když se nám narodila dcera, u které se objevily těžké formy potravinové alergie, tak jsme se rozhodli zůstat u jednoho. Druhé takové (ale asi ani zdravé) bychom už nezvládli.
|
| bublanina | •
|
(26.9.2009 14:06:24)
Možná to tu už zaznělo, ale mě se poslední dobou čím dál častěji stává, že se mě někdo venku - nejčastěji nějaká důchodkyně - začne vyptávat, kolik chci mít dětí. Obvykle to nastane, když vidí, že mám dvouleté dítě, tak se ptá, jestli už má nějakého sourozence. Když odpovím, že ne, tak následuje další příval otázek. Naposled byla dotyčná natolik vlezlá, že mi řekla, že bych měla honem rychle přidat a na malou do kočárku začala něco ve smyslu "že chceš bratříčka nebo sestřičku". To se ve mě začasla vařit krev. Namísto toho, abych jí řekla, že jí do toho nic není (což jsem měla na jazyku), tak jsem jen procedila mezi zuby, že mám důvod nechat si to pro sebe a ať se nezlobí, že o se o tomhle s cizími lidmi nebavím. Obvykle jen dávám najevo "uvidíme" atd. a rozhovor se snažím stočit jinam. Tentokrát mě to ale namíchlo. Je to přece jenom dost osobní. Jak by se třeba cítila maminka, která právě potratila nebo jí opustil partner nebo co. Taky jen tak nepřijdu k nějaké babce a nezeptám se jí ve třetí větě jaký má třeba důchod. Předpokládám, že maminkám jedináčků se tohle stává často a s věkem dítěte těch situací přibývá, tak se chci zeptat, jak to řešíte - nejlépe taktně a před dítětem.
|
| Málka&Nat | 
|
(26.9.2009 14:39:42)
Bublanino
mně se to stává dost často, ale ptají se mě na to spíš jiné maminky, které buď mají právě dvě a více dětí, bezdětné kamarádky nebo dětská doktorka, která v tomhle nezklame při žádné návštěvě. Společné mají to, že po mé odpovědi na mě s prominutím koukají jako puk Myslela jsem si, že v tomhle je společnost víc tolerantní, ale zkušenosti mě bohužel přesvědčily o opaku. V mém okolí je více chápána plánovaná bezdětnost než plánovaný jedináček. A k těm odpovědím - zpočátku jsem byla slušná a říkala něco ve smyslu, že "ještě nevím, uvidíme", teď už cizím lidem bez obalu říkám, že jim do toho nic není.
|
| bublanina | •
|
(26.9.2009 14:57:52)
Mě ani tak nevadí ty kamarádky, těm jsem ochotná to vysvětlit. Zpočátku si myslely, že ještě změním názor, ale když se tak nestalo, akceptují to.
Spíš mi vadí cizí lidé. Nechci, aby se to pokaždé zvrtlo do konfliktní situace, ale na druhou stranu nehodlám před dítětem lhát jako že možná atd. Za nějakou dobu to začne chápat a nechci jí v hlavě dělat zmatek.
Ta tolerance opravdu moc není. Skoro bych řekla, že se vícečetná rodina bere jako "morální povinnost" nebo standart či co. U nás je hlavní důvod zdravotní, ale nehodlám to vyprávět kdekomu na ulici. A co kdybychom se tak rozhodli bez existence "pádného důvodu"? To by nám snad utrhli hlavu, nebo co?
|
| Málka&Nat |
|
(26.9.2009 17:32:27)
Taky bych řekla, že pevně daný standard je dvě a více dětí a v mém okolí je to ještě + s co nejmenším věkovým rozdílem. No, blízkým kamarádkám se to jedno dítě vysvětlit dá, ale takové ty vlezlé dotazy a následné "pukové" pohledy se vyskytují spíš na hřištích, v parcích, kde některé maminky mají potřebu konverzovat s úplně cizími lidmi o naprosto osobních věcech a to někdy způsobem, který vyráží dech. U nás je taky zdravotní problém, ale na ten se nevymlouvám, protože je druhotný. Druhé dítě bychom nechtěli, ani kdyby žádné zdravotní překážky nenastaly. Po posledním prohlášení jedné ženské, že je to neskutečně sobecké, nepořídit synovi sourozence, že z něj bude narušená asociální osobnost, mi došla trpělivost a od té doby si servítky neberu.
|
| Manka+Cipísek | 
|
(30.9.2009 15:31:27)
Zdravím všechny maminky jedináčků. Docela jsem byla mile překvapená reakcemi a hlavně upřímností. Mám taky syna a do dalšího dítěte se mě ani manželovi nechce. Prostě a jednoduše nechce. Otěhotněla jsem neplánovaně a předtím jsem nikdy nepřemýšlela nad tím, kolik budu mít jednou dětí. Nikdy jsem nepatřila mezi holky, kterým ještě ani neoschla občanka a už se třásly na to až budou drncat kočárek. MOžná právě proto mi osud ke 20tým narozeninám nadělil chlapečka. Mám spokojenou rodinu, milujícího manžela a s ním krásné dítě a neměnila bych. Přesto nechci celý svůj život obětovat dětem, chci aby byl co nejpestřejší a chci svou lásku a energii věnovat nejen synovi, ale i vztahu s manželem. Nechci být v25 jen mamina a usmolená kuchta, která rodí dítě za dítětem, chci být taky přitažlivá milenka, milující manželka, spokojená žena, pečující o své blízké rovným dílem a zároveň využít možností seberealizace a jiné práce mimo rodinu. Život je krásný a pestrý a mě se nechce strávit nejkrásnější roky poskakováním kolem plotny a dětí. Manžel má stejný názor tak není co řešit. Jsme ve 3 štastní. Horší je to ale s mým okolím a rodinou. To že se do dalšího dítěte nechystáme nám nemohou odpustit. Kdybych rodičům svým nebo manželovým řekla, co jsem napsala zde, tak by mnou začali téměř opovrhovat . Dokud jsem svobodná a bezdětná, tak si mohu užívat, ale jakmile se vdám, tak se ode mě už nic nečeká kromě rození dětí. V naší společnosti se považuje skutečně za "povinnost" mít 2 děti. přitom lidi nějak nevnímají, že dneska je jiná doba než za komunistů. 
|
| Málka&Nat |
|
(30.9.2009 22:52:31)
Ahoj Katko
no já taky otěhotněla neplánovaně ve dvaceti a protože jsem tehdy rozhodně nebyla na dítě zralá, musela jsem se honem rychle přeorientovat úplně jiným směrem. I když syn mi v tom sám o sobě hodně pomohl, bylo to noční vstávání za začátku dost těžký. Taky jsem nebyla ten typ, co slintal do kočárků a v 18 jsem měla takový názory na děti, který tady ani nemůžu půblikovatRodina na mě s druhým dítětem netlačí - důvod je ten, že mi prostě nevěří, když řeknu že jedno a konec. Ale okolí, to už je mnohem horší. Všichni naši sousedi už mají druhé dítko a dětné kamarádky mají taky po dvou kusech, dvě z nich už dokonce stihly třetí (v rozmezí 4 let) a teď, když prý mají splněno, se snaží nahlodávat mě. Jediní lidé, kteří z mého rozhodnutí mít jedno dítě mají upřímnou radost, jsou moji nadřízení v práci
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Renka + 3 | 
|
(29.6.2009 11:44:26)
Tak já taky moc nechápu ten výraz užívat si dítě. Možná pokud je to miminko, batolátko. Ale pak už jsou samostatné osobnosti, dávají přednost vrstevníkům a člověl ho svoují soustředěnou péčí jen dusí. Já jsem šťasntá, že je nás 5, že jsme taková banda na různé akce. Dobrovolně bych jedináčka neměla nikdy, i když chápu, že každý to může mít nastavené jinak.
|
|
| Lassie66 | 
|
(29.6.2009 11:46:39)
Já si nejvíc užívám, když piju kafe a dívám se, jak si spolu moje děti hrají . Je jim teprve tři a 10 měsíců a už bez sebe nedají ani ránu.
|
|
|
Je to nase slunicko, dcerka ho miluje, pohled na ne dva je k zulibani... prospelo to nam vsem , uz se tolik nesousredime na starsi dcerku a teprve ted jsme kompletni
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)