Všechny naše deníky

<img src=http://www.hamilon.cz/images/produkty/hamilon_2.jpg>

Hamilon forte 1 - Utiší pocit hladu  Hamilon forte 1 poskytne Vašemu miminku déle trvající pocit nasycení. Hamilon forte 1 obsahuje důležité vitamíny, minerální látky a stopové prvky nezbytné pro růst dítěte. Hamilon - pomocník Vašeho miminka v období růstu.

Od narození.

SLOŽENÍ:
sušené mléko (odtučněné a plnotučné), laktóza, rostlinné oleje, demineralizovaná sušená syrovátka, glukózový sirup, sušený syrovátkový koncentrát, minerální látky (uhličitan vápenatý, draselná sůl kyseliny citrónové, citran sodný, chlorid vápenatý, vápenatá sůl kyseliny trihydrogenfosforečné, chlorid hořečnatý, draselná sůl kyseliny trihydrogenfosforečné, chlorid sodný, síran železnatý, síran zinečnatý, síran měďnatý, síran manganatý, jodid draselný), vitamíny (C, niacin, E, pantothenát vápenatý, B2, B1, B6, A, K, kyselina listová, biotin, D3, B12), taurin, L-karnitin, kyselina (kyselina citrónová).

NÁVOD K POUŽITÍ:

1. Vysterilizujte láhev a savičku 10minutovým varem ve vodě.
2. Převařte pitnou vodu určenou pro kojence 5 minut a nechte ji zchladnout na 40-50 oC. Odpovídající množství převařené vody (viz tabulka) vlijte do vysterilizované láhve.
3. Přidejte přesný počet zarovnaných odměrek Hamilonu forte 1. Používejte pouze přiloženou odměrku. Zarovnejte každou odměrku plochou částí nože a nestlačujte mléčný prášek.
4. Uzavřete láhev a důkladně ji protřepejte, aby se mléčný prášek plně rozpustil. Nasaďte na láhev sterilní savičku. Ověřte teplotu mléčné směsi kápnutím na vnitřní stranu zápěstí a připravenou dávku hned spotřebujte.
5. Láhev se savičkou vyčistěte ihned po použití.

Důležité upozornění:
Mateřské mléko je pro kojence a novorozence nejvhodnější potravou zastoupením svých živin a jejich kvalitou. Než se rozhodnete používat mléčnou kojeneckou výživu, poraďte se s dětským lékařem.

http://www.hipp.cz/
www.sunar.cz
www.hamilon.cz
www.nutricia.cz

SKÁKAL PES, PŘES OVES
( vesele, z Čech )

Skákal pes, přes oves,
přes zelenou louku,
šel za ním, myslivec,
péro na klobouku.

Pejsku náš, co děláš,
žes tak vesel stále.
Řek bych vám, nevím sám.
Hop a skákal dále.

ANDULKA KONOPĚ MOČILA
( živě, hravě, z Čech )

Andulka konopě močila,
žabka jí do kapsy skočila;
na druhý den
močila len,
žabka jí z kapsičky
skočila ven, ven, ven.
Na druhý den
močila len,
žabka jí z kapsičky
skočila ven.



RYBIČKA MALIČKÁ
( hybně, z Čech )

Rybička maličká
po Dunaji plave,
chytil jí rybáček
u samého kraje.

Pusť ty mě, rabáři,
do té čisté vody,
jsem ještě maličká,
dopřej mi svobody.



NA TOM PRAŽSKÉM MOSTĚ
( volněji, z Čech )

Na tom pražském mostě,
rozmarýnka roste,
žádný jí tam nezalévá,
ona neporoste,
žádný jí tam nezalévá,
ona neporoste.

Až já tudy půjdu,
zalévat jí budu,
ona se mi zazelená,
já se vdávat budu,
ona se mi zazelená,
já se vdávat budu.



NA TOM BOŠILECKÝM MOSTKU
( živě, z Čech )

Na tom bošileckým mostku,
hrály tam dvě panny v kostku.
||: Hrály, hrály, hrály,
až se obehrály,
shodily se z mostku. :||

Nejsou všecky holky stejný,
některá má voči černý.
||: Některá má voči,
některá má voči,
některá má černý. :||

Nevěř holka, chlapci, nevěř,
na říčici vodu neměř.
||: Voda ti vyteče,
chlapec ti uteče,
bude lásky konec. :||



KDYŽ JSEM BYL MALUČKÝ
( mírně, lehce, z Moravy )

Když jsem byl malučký, malušenký,
pásal jsem koníčky u voděnky.
||: Chytili mňa, pobili mňa,
malučko živého nechali mňa. :||

Když jsem byl malučký pacholíček,
stoupil mi koníček na malíček.
||: Jouvej, jouvej, to to bolí,
snad sa mně malíček nezahojí. :||

Když jsem byl malučký, malušenký,
žádný sa nezeptal ani, čí jsi.
||: Jak jsem vyrost, našli jste mňa,
na vojnu k husarom vzali ste mňa. :||



KOMÁŘI SE ŽENILI
( vesele, ze Slezska )

Komáři se ženili.
bzum, bzum, ženili,
kapky vína neměli,
bzum, bzum, neměli.
Komáři se ženili, ženili,
kapky vína neměli,
komáři se ženili, ženili,
kapky vína neměli.

Přiletěl k nim slavíček,
bzum, bzum, slavíček,
přines vína žejdlíček,
bzum, bzum, žejdlíček.
Komáři se opili, opili,
až komára zabili,
komáři se opili, opili,
až komára zabili.

Komár leží v komoře,
bzum, bzum, v komoře,
muška pláče na dvoře,
bzum, bzum, na dvoře.
Neplač muško, co ti je? Co ti je?
Však ti komár ožije!
Neplač muško, co ti je? Co ti je?
Však ti komár ožije!

Těžké jeho ožití,
bzum, bzum, ožití,
když je na smrt zabitý,
bzum, bzum, zabitý.
Sádlo z něho vybrali, vybrali,
za pět zlatých prodali,
sádlo z něho vybrali, vybrali,
za pět zlatých prodali.



NEVIDĚLI JSTE TU MÉ PANENKY
( mírně, z Moravy )

Neviděli jste tu mé panenky,
šla do lesa na malenky,
neviděli jste tu mé panenky,
šla do lesa trávu žít?
Šla do lesa, byla rosa,
záblo ju to, byla bosa.
Neviděli jste tu mé panenky,
šla do lesa trávu žít?



BESKYDE, BESKYDE
( pochodem, z Moravy )

Beskyde, Beskyde,
kdo po tobě ide?
Černooký bača,
ovečky zatáčá,
černooký bača,
ovečky zatáčá.

Aj, bačo, bačo náš,
černú košulku máš,
kdo ti ju vypere,
když maměnky nemáš,
kdo ti ju vypere,
když maměnky nemáš?

Já nemám maměnku,
ale mám galánku
a ta mi vypere
černú košulenku,
a ta mi vypere
černú košulenku.

Ona ju vypere
a pěkně vyválí,
až půjdu k muzice
každý mňa pochválí,
až půjdu k muzice
každý mňa pochválí.



ŽALO DĚVČE, ŽALO TRÁVU
( mírně, z Čech )

Žalo děvče, žalo trávu.
Žalo děvče, žalo trávu,
nedaleko suchopáru,
nedaleko suchopáru.

Když nažalo, ohlédlo se.
Když nažalo, ohlédlo se,
kde Janíček koně pase,
kde Janíček koně pase.

Pase on je na dolině.
Pase on je na dolině,
na tej panskej jetelině,
na tej panskej jetelině.

Jezte koně, však je dobrá.
Jezte koně, však je dobrá,
má panenka je podvodná,
má panenka je podvodná.

Koupil jsem jí pentli modrou.
Koupil jsem jí pentli modrou,
tu máš holka na rozchodnou,
tu máš holka na rozchodnou.



ŠIROKÝ, HLUBOKÝ TY VLTAVSKÝ TŮNĚ
( mírně, výrazně, z Čech )

Široký, hluboký
ty vltavský tůně:
měl jsem já panenku,
měl jsem já panenku,
teď mi srdce stůně.

Měl jsem já panenku,
měl jsem ji dvě léta:
teď mi ji odvedli,
teď mi ji odvedli,
po lásce je veta.

Co jsem se nachodil,
co našlapal bláta:
přec jsem tě nedostal,
přec jsem tě nedostal,
má panenko zlatá!

Co jsem se nachodil,
našlapal kamení:
přec jsem tě nedostal,
přec jsem tě nedostal,
moje potěšení!



MĚSÍČEK SVÍTÍ
( mírně rychle, z Čech )

Měsíček svítí,
já musím jíti
za pannou, za pannou,
za panenkou;
měsíček zašel,
já tam nedošel,
já jsem zabloudil,
mně ji odloudil
v zeleném kloboučku
mysliveček.

Ta naše láska
bejvala hezká,
když je se zrušila,
což je po ní.
Dej pán bůh štěstí,
děvčátko hezký,
však jiná růže,
mně vonět může,
však jiná růžička
taky voní.

Dudlík – ano či ne?

Miminka jsou s dudlíkem spojována takřka automaticky, své místo má i na většině seznamů s výbavičkou pro kojence. Ne každý odborník však gumové šidítko doporučuje a ne každá maminka si přeje své děťátko na dudlík zvykat. Než se rozhodnete, jestli dudlík pořídíte nebo se bez něj raději obejdete, podívejte se s námi, k čemu vlastně dudlík kojencům slouží a jaká má šidítko svá pro a proti. Každé dítě vyžaduje určitý způsob konejšení. Ve chvíli, kdy má miminko vše, co potřebuje, a přesto pláče, pomůže v některých případech tělesný kontakt s matkou, jiné děti se uklidní sáním. Občas je těžké rozlišit, kdy má dítě ještě hlad a kdy chce jen dumlat. Když při krmení uplyne obvyklý čas potřebný k nasycení a vaše dítě se přesto nechce od prsu nebo lahve odtrhnout, potřebuje sání spíše pro pocit klidu a spokojenosti. Pak je pohodlnější i vhodnější když mu k dumlání poskytnete jiný prostředek.

Cucání palečku

Vlastní prstíky jsou pro miminko v prvních týdnech k dumlání nejlepší. Můžete své děťátko povzbudit tím, že mu několikrát pomůžete dát pěstičku do pusy a nebudete mu balit paže, aby na svůj drahocenný paleček lépe dosáhlo. Většina dětí však dokáže dát ruce do pusy později nebo je sání maličkého prstíku neuspokojuje. V případě, že si dítě na cucání palečku vypěstuje návyk, může nastat řada problémů. Paleček nelze dítěti vzít a odvykání je složitější než v případě dudlíku. Děti si tak cucají palec často ještě v předškolním, nezřídka i školním věku. Kromě toho, že je to neestetické, hrozí dětem infekce (těžko uhlídáte, aby vaše dítě mělo ruce neustále umyté), vyrážky (sliny kůži vysušují a poškozují) a špatné postavení zubů.

Výhody a nevýhody dudlíku

Pro

Dudlík dokáže dítě uklidnit a uspat.
Pokud dítě spí s dudlíkem, samo se při vyrušení udumlá a spíše usne znovu, než by se probudilo.
Děti s dudlíkem si pravděpodobně nezačnou cucat palec.
Je snazší odnaučit dítě dumlání dudlíku než cucání prstů.
Dudlík prokazatelně snižuje riziko SIDS (syndrom náhlého úmrtí kojence).

Proti

Dítě zvyklé na dudlík se časem bude muset naučit být zase bez něho.
Když dudlík dítěti vypadne ve spánku z pusy, může se vzbudit a plakat. Je třeba mu dudlík vrátit, aby znovu usnulo.
Dudlík omezuje potřebu dítěte dávat si do úst jiné předměty, což je pro něj důležité kvůli jejich důkladnému prozkoumání.
Dudlíky jsou nehygienické, pokud nejsou sterilizované.
Některé maminky si zvyknou dávat dítěti dudlík pokaždé, když je nešťastné, aniž by zjišťovaly, co dítěti chybí.
Kompromisní řešení
Dudlík má nesporně své výhody, zejména v případě usínání miminka. Pokud je to možné, zkuste jej dávat dítěti jen na spaní, a to pouze v počátečním období života. Zároveň dítěti od tří měsíců přes den poskytujte vhodné předměty na hraní, aby je také mohlo zkoumat dásněmi a jazykem. Nebude tak hledat náhradu v cucání prstíků. To je sice v prvních týdnech života důležité, ale později by mohl vzniknout škodlivý návyk, kterého se dítě těžko zbavuje i s naší pomocí.

Používáme dudlík – kdy s tím přestat?

Dudlík je v podstatě jen krátkodobým řešením a slouží dítěti především k tomu, aby se uklidnilo. Jestliže se pro dudlík rozhodnete a miminko jej přijme, měli byste jej dítěti včas vzít. Čím později totiž nastane tato chvíle, tím více jej bude postrádat. Začátek období lezení a batolení je ideálním časem pro definitivní odebrání dudlíku, který omezuje dětské zkoumání a je nehygienický o to víc, že jej dítě později dává do pusy přímo ze země. Vaše dítě by určitě mělo své první narozeniny oslavit již bez gumového šidítka. 

autor článku: Kristina Navrátilová
sta6eno z www.mojedite.cz

NA BÍLÉ HOŘE
( mírně, z Čech )

Na Bílé hoře
sedláček oře,
má hezkou dceru,
dej mi ji bože!
Hej župy, župy,
okolo chalupy,
hej, župy, župy, žup!

Kdybych ji dostal,
což bych si vejskal:
tři sta tolarů
bych s ní vyzejskal!
Hej župy, župy,
okolo chalupy,
hej, župy, župy, žup!

Hezká ženuška,
tři sta tolarů:
dal bych ji vozit
v krytém kočáru;
Hej župy, župy,
okolo chalupy,
hej, župy, župy, žup!

Lokaje napřed,
lokaje za ní;
dal bych jí říkat
urozená paní!
Hej župy, župy,
okolo chalupy,
hej, župy, župy, žup!

TRAVIČKA ZELENÁ
( krokem, z Čech )

Travička zelená,
ta je moje potěšení,
travička zelená,
ta je moje peřina.
Když si smyslím, na ní sednu,
když si smyslím, na ní lehnu;
travička zelená,
ta je moje peřina.

Travička zelená,
ta je moje potěšení,
travička zelená,
ta je moje peřina.
Jak se zjara začne pučit,
nechci já se doma mučit;
travička zelená,
ta je moje peřina.

CIB, CIB, CIBULENKA
( živě, z Čech )

Cib, cib, cibulenka,
mák, mák, makulenka,
na výhoně u mlýna
zelená se rovina:
pojďme, hoši, pojďme ven,
uvítáme jarní den.

Cib, cib, cibulenka,
mák, mák, makulenka,
honem, hoši, do kola,
budem chytat sokola
komu vlítne na palouk,
dá si péro za klobouk.

ŽEŽULIČKO, KDE JSI BYLA
( mírně, z Čech )

Žežuličko, kde jsi byla,
žes tak dlouho nekukala?
Kuku! Kuku!
Kuku, kuku, kuku!

Seděla jsem na jedličce,
volala jsem na myslivce:
Kuku! Kuku!
Kuku, kuku, kuku!

PÁSLA HUSY PODE DVOREM
( mírně, rychle, z Moravy )

||: Pásla husy pode dovrem, :||
sama seděla, sama seděla
pod javorem, pod javorem.

||: Pletla věnec olivový, :||
drobnou jetelí, drobnou jetelí
proplétaný, proplétaný.

||: Přijeli k ní čtyři páni: :||
Pojeď pasačko, pojeď pasačko,
pojeď s námi, pojeď s námi!

||: Já bych s vámi ráda jela, :||
kam bych husičky, kam bych husičky,
kam poděla, kam poděla?

||: Pusť husičky po voděnce, :||
ony poplavou, ony poplavou
k tvé maměnce, k tvé maměnce.

||: Stará husa zakýhala, :||
její maměnka, její maměnka
zaplakala, zaplakala.



JÁ HUSÁREK MALÝ
( vesele, z Čech )

Já husárek malý,
botky rozedraný;
já na vojnu nepojedu,
až budu mít nový.

Tatíček to slyšel,
ven z komůrky vyšel;
botky mu dal udělati,
na vojnu jít musel.

Já husarka malá,
mezi husarama:
husarů je kumpanie ( na tisíce )
a já jedna sama.

Kdyby bylo ještě
těch husarů dvě stě,
já bych se jim postavila
jako švarný děvče.



ACH, SYNKU, SYNKU
( volně, zpěvně, z Čech )

Ach, synku, synku, doma-li jsi?
Ach, synku, synku, doma-li jsi,
tatíček se ptá, oral-li jsi,
tatíček se ptá, oral-li jsi?

Oral jsem, oral, ale málo,
oral jsem, oral, ale málo,
kolečko se mi polámalo,
kolečko se mi polámalo.

Když se ti zlámalo, dej ho spravit!
Když se ti zlámalo, dej ho spravit,
nauč se synečku, hospodařit,
nauč se synečku, hospodařit.



MARJÁNKO, MARJÁNKO
( mírně rychle, z Čech )

Marjánko, Marjánko, Marjánko má,
zavaž mi šáteček na uzle dva,
zavaž, zavaž, zavaž dítě zlatý,
aby se nemohl rozvázati.

Já bych ti šáteček zavázala,
jen kdyby paňmáma nebránila;
ta naše paňmáma tuze brání,
že nemáš peníze, pole žádný.



ANIČKA, DUŠIČKA, KDE SI BOLA?
( mírně, ze Slovenska )

Anička, dušička, kde si bola,
keď si si čižmičky zarosila?
"Bola som v hájičku, žala som travičku,
duša moja, duša moja."

A ja som po tri dni trávu kosil,
ešče somsi čižmy nezarosil.
"A ja som hrabala, teba som čakala,
duša moja, duša moja."

DYŽ SA BUČEK ZELEŇÁ
( mírně živě, z Moravy )

||: Dyž sa buček zeleňá, :||
valach hodně ovec má.
Zeleňaj, sa bučku,
pěkně pomalučku,
valach hodně ovec má.

||: Dyž sa buček zeleňá, :||
valach hodně peněz má.
Zeleňaj, sa bučku,
pěkně pomalučku,
valach hodně peněz má.

||: Dyž sa buček zeleňá, :||
valach peknú ženku má.
Zeleňaj, sa bučku,
pěkně pomalučku,
valach peknú ženku má.



SIVÁ HOLUBOČKO, KDES BYLA?
( mírně, z Moravy )

Sivá holubičko, kdes byla?
Sivá holubičko, kdes byla?
||: kdes to svoje popelavé peří,
kdes to svoje popelavé peří ztratila? :||

Ztratila já jsem ho na poli,
ztratila já jsem ho na poli,
||: a to tobě, můj zlatej synečku,
a to tobě, můj zlatej synečku, na vzdory. :||

Nalíčím já na tvé peří klas,
nalíčím já na tvé peří klas,
||: abys ty k nám, sivá holubičko,
abys ty k nám, sivá holubičko, přišla zas. :||

Už jsme holubičku chytili,
už jsme holubičku chytili,
||: a to tenkrát, když nám muzikanti,
a to tenkrát, když nám muzikanti, troubili. :||

Hrejte, muzikanti, vesele,
hrejte, muzikanti, vesele,
||: dokud já mám svůj zelený věnec,
dokud já mám svůj zelený věnec na hlavě. :||

Až já věnec míti nebudu,
až já věnec míti nebudu,
||: tenkrát já vám, páni muzikanti,
tenkrát já vám za vaši muziku děkuju. :||



ČERVENÁ, MODRÁ FIALA
( mírně, z Čech )

Červená, modrá fiala, fiala,
kdes ji, má milá, trhala, trhala,
kdes ji, má milá, trhala?

Trhala jsem ji v zahrádce, v zahrádce,
zabolelo mne mé srdce, mé srdce,
zabolelo mne mé srdce.

Zelené, bílé ořeší, ořeší,
ach, kdo mé srdce poteší, potěší,
ach, kdo mé srdce poteší?

Zarmoutil mě ho ledakdo, ledakdo,
ale potěšit, nemá kdo, nemá kdo,
ale potěšit, nemá kdo.

PRINCEZNIČKA NA BÁLE
Princeznička na bále poztrácela korále
Její táta,mocný král,Honzíka si zavolal:
"Honzíku,máš namále,přines nám ty korále!"
Honzík běžel za horu,nakopal tam bramborů.
Vysypal je před krále:"Nesu vám ty korále,
větší už tam neměli,snědli je už v neděli.

PERNÍKOVÁ CHALOUPKA
"Odkud ten náš holub letí?"
"Letím z lesa,milé děti,vrkú,vrkú,vrkú."
"Cos tam viděl,holoubku?"
"Perníkovou chaloupku u černého smrku."
"Viděls také Mařenku?"
"Jakpak by ne,holenku!Viděl jsem ji,s Jeníkem, krmili se perníkem."
"A když z okna na zhradu vystrčila baba bradu,nebáli se,holoubku?"
"Kdepak!Zamkli chaloupku na cukrový klíč - a už byli pryč!"

SMOLÍČEK A JESKYŇKY
Prší,prší,celý les ve vodě se topí dnes.
„Ťuk,ťuk,ťuky,smolíčku,otevři nám světničku!“
„Jeskyňky,jen pojďtě dál, jelen před chvilinkou vstal.“
„A co snídal,Smolíčku?“
„Snídal čerstvou travičku.“
„A co ještě?“
„Vodu z deště“
„A co víc?“
„Pak už nic.“
„To se dobře nasnídal.My zas půjdem o dům dál.“
„Kampak byste chodily? Sluníčko si popílí a jelen vás,těšte se, bude vozit po lese.“
Prší,prší celý les ve vodě se topí dnes. Jeskyňky jdou v dešti dál.Kdopak by jim otvíral

ČERVENÁ KARKULKA
"Kam,Karkulko malá,kam?"
"Lesem chodím sem a tam. Co ty,vlku, tady chceš?"
"Sháním na zub kousek trávy, po trávě se dobře tráví."
"Vlku,vlku, to je lež, vlci trávu nejdedí!"
"To holčičky nevědí!"
"Vědí,pane,vlku,vědí,ale odkud, nepovědí. Náš pes také trávu nejí, kosti on má nejraději."
"Já jsem vlk,ne pes, budu-li chtít,sežeru tě!"
"Trávu si jez,máš-li chutě, je jí plný les!"
"Copak máš v tom košíčku?"
"Bábovku a kytičku."
"A kam neseš košíček?"

Paci paci pacičky
to jsou moje ručičky
ťapi ťapi ťapičky
to jsou moje nožičky
ručky, aby dělali,
nožky, aby ťapkali,
očka, aby viděla,
ouška, aby slyšela,
pusinka je na hamání
a nosánek na čmuchání

Červená Karkulka,zbytek Říkadla, básničky, písničky
"K svátku babičce jej nesu.Už jsem přešla sedm lesů, bydlí tamhle - kousíček."
"Chceš-li, já tě doprovodím."
"I ne! Ráda sama chodím."
"Čímpak je tvůj tatínek?"
"Hádek! Dělá ohýnek, ten ohýnek rudě šlehne,kam dopadne, nic se nehne.
Tatínek je myslivec""Aha, to je jiná věc! A kdepak je v tuhle chvíli?"
"Kousek odtud vlky střílí, tamhle u těch velkých stromů.Počkej na něj chviličku!"
"Už nemám čas, musím domů. A pozdravuj babičku!"

Pohybová říkadla - houpavé a natřásavé
Houpy, houpy 35
Houpy, houpy,
kočka snědla kroupy,
koťala se hněvala,
že jim taky nedala.
Houpy, houpy,
kočka snědla kroupy
a koťata jáhly
po peci se táhly.
Dotáhly se k rybníčku,
chtěly chytit rybičku,
rybička se nedala,
do vody se schovala.

1) Houpy houpy
kočka snědla kroupy
a koťatům nedala
protože se hněvala.

2) Houpy houpy
kočka snědla kroupy
a koťata smetanu
počkej až tě dostanu!

3) Houpy houpy
kočka snědla kroupy
kocour hrách na kamnách
koťata se hněvala
že jim taky nedala
houpy houpy
byli všichni hloupí.

4) Houpy houpy
kočka snědla kroupy
a koťata jáhly
po peci se táhly.

Hajej dítě, kolébu tě,
až mi usneš, obejmu tě.
Ježdění na kolenou
Takhle jedou dámy,
takhle jedou pání,
takhle jedou sedláci,
takhle jedou vojáci
a takhle jedeme my.
Drncání se musí zvětšovat podle toho, kdo jede - dámy nejmíň a nejvíc "my".
Jednak to odpovídá textu a jednak se dětem líbí, jak se to zintenzivňuje.

Klouzačka
Houpy, houpy, houpy,
co si žabák koupí?
Koupí on si za kačku,
velikánskou klouzačku. (pohupujeme dítětem na kolenou a držíme ho jemně v podpaží nebo za ruce)
Po klouzačce do rybníčka (dítě zlehounka suneme pomalu po natažených nohou k zemi)
veze klobouk pro vodníčka. (dítěti položíme ruce na hlavu)
Žbluňk! (přistání na zemi – v rybníčku)

Pohybová říkadla - celé tělo
Eskymáci, to jsou máci,
Eskymáci, to jsou máci,
ti když nemaj žádnou práci,
sundají si holínky /sjedeme děťátku rukama od kolínek dolů/
dávají si pusinky / třeme nosánek o nosánek/

podporuje obracení:
Takový, takový, je závin makový.
/ jednou rukou přidržíme kyčlík, druhou rukou opačnou nožičku- přeložíme přes druhou a dítko otočíme ze zad na bříško. /

Mňamy, mňamy, mňamy, je od mojí mámy.Uválíme
/přetočím zpátky a ještě pohoupám na zádech ze strany na stranu/

Naplníme
/nosem strkáme do bříška/

Upečeme
/ nevím jak nazvat, dělám takové ty hubany prskací na bříško

Potom sníme
/ ham, ham, děláme, že děťátko sníme/
Pak jen nezapomenout totéž na druhou stranu.

Vrána
Vrána letí, nemá dětí.
(Ideální je vytvořit iluzi letu ptáka. Jistě si dokážete poradit sami, ale přesto malá pomůcka: překřižte ruce dlaněmi vzhůru a zaklesněte je do sebe za palce. Pohybujte prsty kromě palců a vrána letí.)

My jich máme jako smetí.
My je máme, neprodáme,
(Odmítavě zakroutíme hlavou.)
protože je rádi máme.
(Pohoupání, pusinka, pevné objetí v náručí apod.)

Bumtarata
Bumtarata na vrata, (chytneme dítěti dlaně a společně s ním tleskáme do rytmu říkanky)
máme čtyři koťata.
První mňouká, (pošimráme dítěti levou dlaň a zamňoukáme)
druhé přede, (pošimráme dítěti pravou dlaň a napodobíme předení kotěte)
třetí hajat nedovede (pošimráme levé chodidlo a zakroutíme hlavou)
a to čtvrté prská (pošimráme pravé chodidlo a předvedeme prskání kotěte)
ocáskem si mrská. (zahýbáme palcem pravé nohy dítěte)

Tancujte, myši,
Tancujte, myši,
která z vás slyší.
Která je hloupá,
ať se jen kouká.
Která je veselá,
tu vezmem do kola.
Tancujte, myši,
kocour nic neslyší.

Maminka a dítě se drží pevně za ruce a točí se rychle v rytmu říkanky. Pak maminka nahlas řekne:"mňau" - běžíme se schovat někam po bytě, po chvíli vylezeme ze skrýší a začneme znovu potichu tancovat, přidáváme na síle hlasu a na rychlosti točení, dokud se zase neobjeví kocour ("mňau¨"). V roli kocoura se střídáme.

Kdo a kdo a kdo to je
Kdo a kdo a kdo to je, co tu kolem brousí
kdo si nedá pokoje, všude strká fousy.
Či a či a či či čí jsou to kluci kočičí,
či a či a či či čí jsou to kluci kočičí.

Zapište si za uši,
ať to dobře víte,
že nikomu nesluší
uši neumyté.
/:My je myjem každý den,
ušmudlánci z kola ven.:/

Pohybová říkadla - hlava
Není zelí jako zelí, některý je zelíčko
Není zelí jako zelí, některý je zelíčko
/ máme hlavičku ve svých dlaních a jemně hladíme, na zelíčko pusinku na čelíčko/
některý je nemaštěný, některý jen maličko.
/ mlaskáme kolem hlavičky a ujídáme /

Šel pan doktor na kopeček
Šel pan doktor na kopeček (jdeš prstama dítěti po ruce až na hlavu)
zaklepal (zaklepeš na čelo)
zazvonil ( zazvoníš na nos)
utřel boty (zašimráš pod nosem)
už tam byl (a strčíš dítěti něco do pusy, samozdřejmě nejlépe kokino)
 
Pohybová říkadla -  bříško
Běhala myška
Běhala myška, okolo bříška -
šup do pupíčka!

Bumtarata na buben
Bumtarata na buben, bumtarata, kdo je ten?
/bubnuju na bříško a pak prstíkem na někoho nebo na něco ukážu. /
Pepíček!

Pohybová říkadla - houpavé a natřásavé
Houpy, houpy 35
Houpy, houpy,
kočka snědla kroupy,
koťala se hněvala,
že jim taky nedala.
Houpy, houpy,
kočka snědla kroupy
a koťata jáhly
po peci se táhly.
Dotáhly se k rybníčku,
chtěly chytit rybičku,
rybička se nedala,
do vody se schovala.

1) Houpy houpy
kočka snědla kroupy
a koťatům nedala
protože se hněvala.

2) Houpy houpy
kočka snědla kroupy
a koťata smetanu
počkej až tě dostanu!

3) Houpy houpy
kočka snědla kroupy
kocour hrách na kamnách
koťata se hněvala
že jim taky nedala
houpy houpy
byli všichni hloupí.

4) Houpy houpy
kočka snědla kroupy
a koťata jáhly
po peci se táhly.

Hajej dítě, kolébu tě,
až mi usneš, obejmu tě.
Ježdění na kolenou
Takhle jedou dámy,
takhle jedou pání,
takhle jedou sedláci,
takhle jedou vojáci
a takhle jedeme my.
Drncání se musí zvětšovat podle toho, kdo jede - dámy nejmíň a nejvíc "my".
Jednak to odpovídá textu a jednak se dětem líbí, jak se to zintenzivňuje.

Klouzačka
Houpy, houpy, houpy,
co si žabák koupí?
Koupí on si za kačku,
velikánskou klouzačku. (pohupujeme dítětem na kolenou a držíme ho jemně v podpaží nebo za ruce)
Po klouzačce do rybníčka (dítě zlehounka suneme pomalu po natažených nohou k zemi)
veze klobouk pro vodníčka. (dítěti položíme ruce na hlavu)
Žbluňk! (přistání na zemi – v rybníčku)

Pohybová říkadla - celé tělo
Eskymáci, to jsou máci,
Eskymáci, to jsou máci,
ti když nemaj žádnou práci,
sundají si holínky /sjedeme děťátku rukama od kolínek dolů/
dávají si pusinky / třeme nosánek o nosánek/

podporuje obracení:
Takový, takový, je závin makový.
/ jednou rukou přidržíme kyčlík, druhou rukou opačnou nožičku- přeložíme přes druhou a dítko otočíme ze zad na bříško. /

Mňamy, mňamy, mňamy, je od mojí mámy.Uválíme
/přetočím zpátky a ještě pohoupám na zádech ze strany na stranu/

Naplníme
/nosem strkáme do bříška/

Upečeme
/ nevím jak nazvat, dělám takové ty hubany prskací na bříško

Potom sníme
/ ham, ham, děláme, že děťátko sníme/
Pak jen nezapomenout totéž na druhou stranu.

http://benjamin.webpark.cz