Diskuze : Hlavní : Děti a sport

Tak ony jen trpně nebrečí, že. Cimbur psala, že trenér, který tu chybu udělal, se ji pokusí napravit.
A odhaduji, že má větší šanci (jako ten, kdo chyboval a sype si popel na hlavu) než matka.

Ačkoliv já bych asi psala/volala/snažila se dosáhnout změny taky. Ale řvát? Po kom? Pokud chápu, tak trenér je z toho nešťastný taky i bez řvaní.

Ideální by bylo předělat ten přihlašovací systém tak, aby ohlásil kolizi, místo vyřazení závodníka.

Je mi mladé Cimbur moc líto.

Tak jasně, že to může Cimbur nějak zkusit zvrátit, volat, vynadat trenérovi...

Zrovna tak jako může běžkař nebo biatlonista řvát na "neprofesionální" mazače, trenér vítěze Velké pardubické na ty, co do krmení dali něco co vypadalo jako doping... Nebo teď ten fotbalista, který přijde o ME, protože se špatně projel na tříkolce...Ten teda může řvát leda tak na sebe.

Lidi prostě dělaji chyby, to není neprofesionalita ani šlendrián, to je prostě normální lidská vlastnost. Vy v práci neděláte chyby, nic jste nepokazili, neprošvihli, nic vás nemrzí ? Blbý by bylo, kdyby ten trenér svojí chybu neuznal, nebyl pokorný, neomluvil se, nemrzelo by ho to. Možná on může nejvíc dceři pomoci to zklamání překonat. A ona jemu.

Já dceři držím palce, aby to překonala, aby se naučila přijímat neúspěch i ten zaviněný někým jiným. Pokud bude mít Cimbur pocit, že ji nejvíc podpoří řvaním na trenéra a psaním na všechny strany, tak do toho.

"když ono t né vždycky jde." to by me nenapadlo :) Ale nic nezkusit a jen trpne brecet v koute, tomu nerozumim.

"dneska bych na Tvem miste žhavila telefony a volala na vsechny strany" Presne tak, tu pasivitu nechapu.

Ženy, jak muzete s timhle pristupem fungovat v zivote? to se fakt o nic nebijete?