Diskuze : Ostatní : Vánoce

Zasjaj, jo, s tím mám problém taky. A taky mě to nedávno dohnalo, v listopadu, paradoxně ne v nějakém poklidném snivém dobroserství, ale ve chvíli, kdy jsem se skutečně do reálně "spasitelské" situace, která na mě v tu chvíli plně závisela a fakt jsem najednou byla ta jediná, co to mohla udělat, dostala. A nějak jsem měla fakt problém v tom sama sebe unést, hrůzu ze sebe, že tohle ve mně naroste... Musela jsem nakonec požádat o pomoc - se sebou.

Zasjaj, tak vidíš, mohlas dělat díry do světa jen kosmetický, a místo toho děláš díry pořádnýho dosahu!

Yuki, tak mi tak přijde.

Teprve nedávno jsem zjistila, jakou mám v sobě ňákou tu depresivní odezvu narcismu. Nebo co-dependency nebo tak něco. Jak moc se cítím furt zodpovědná za všechno a za všechny. Prostě je to zas, stejně jako u narcisty, všechno o mně, jen v tom negativním převráceném smyslu. Jsem ten nositel viny a spasitel všech.

Angrešt, výchovná poradkyně to byla moje matinka. Celým označením i “ poradě pro volbu povolání”.

Největší fór ovšem je, a neuvěřitelné, že mě to trklo až někdy po čtyřicítce, jaké povolání “poradila” mně. Tříletý učební obor kosmetička.

Skoro nikdo mě tu osobně nezná, ale já si za celý život udělala linku na očích snad třikrát nebo tak. A taky jsem měla furt samé jedničky, prostě mě škola bavila a chtěla jsem se vzdělávat. Taky jsem chodila do terénu kroužková ptáky a do laboratoře dělat pokusy a měla celou řadu dalších zájmů a vlastně i úspěchů ( třeba cenu v celostátní soutěži) v oborech, které jsem chtěla dělat. Kdyby se někdo hodně snažil vybrat něco úplně nejméně se na mne hodícího, musel by vybrat právě to, co moje maminka.

Ahoj Jerry, tohle jsem si nepustila, ale koukala se na ten tvůj odkaz před par dny a pustila si něco a moc se mi to líbilo, ale někde tam říkali nebo psali, ze nejlepší pomsta narcistnimu rodiči je…. už nevím přesně, asi že se nenecháme zničit. A to jsem vůbec nechápala. Někdo se fakt asi má potřebu mstít, ale měl by zrovna pomstychtivost terapeut posilovat? Já navíc tuhle potřebu vůbec nemám, natož pak k někomu, koho miluju. Výsledek je, že trpím já tím, že milovanému člověku nemůžu být nablízku, ku pomoci, vyhovět jeho přáním. Asi jako když ten tříleťák řve, že se nevyhověl jeho požadavku jít sám bez držení přes silnici. Tak řve jak tur. To jeho utrpení je reálné a každý ĺskyplný člověk prostě trpí s ním. No a jasně, že by mu hrozně chtěl vyhovět, kdyby to jen šlo a ukončit tak jeho i své vlastní utrpení. To je ta Netrpělivost srdce. Chce to šílenou disciplínu. A strašně to bolí