Diskuze : Ostatní : Vánoce

Dobře, tak "dírky, by molekula prošla" :)

Nechápu, ty motivace prostě nechápu. Asi fakt, ja říkáš, součást systematického poškozování, cokoli se hodí.

Hele, pro mě třeba byla strašně palčivá zdánlivá úplná pitomost - vytrvalé odmítání koupit mi podprsenku. Musela jsem dost dlouho v pubertě chodit bez podprsenky, prostě jsem žádnou neměla (a svoje peníze na ni taky ne), trapnost, výsměch kluků, protože jsem měla velká prsa a přes trička to bylo strašně vidět, a ponižování se před matkou a ubrečené prošení, abych směla dostat podprsenku, a choulení ramen, abych ta prsa trochu schovala, s okamžitou herdou "narovnej se"... a taky nevim, prostě představit si tu motivaci fakt nejde. Teda zpětně, možná, od doby, co vím (hlavně od manžela), jakou slast jí navozuje můj pláč a jak se u toho začne prý smát rozkoší (já to nevidim, protože mám v tu chvíli co děatsama se sebou), tak možná proto, tehdy, že ji rajcoval ten pláč, ale prostě fakt nevim. Jasně, zvenčí "taková blbost" - ale já se dodneška mám velký problém narovnat tak, aby byl vidět profil hrudníku a bylo vidět, že mám prsa. Je to prostě všecko hrozně divný a rozumově to moc chpat nedokážu ani teď.

Mě by trápilo, kdyby se naši nezajímali o mojí školu a kluky se kterýma chodím.

To mě docela poděsilo, že učitelky, doktorky, výchovný poradkyně týraj svoje děti. Myslela jsem, že to dělaj nezaměstnaný alkoholičky.

Kat, díky. To je tak milé, co píšeš.

Hele já nevím, nejsem žádný odborník, tyhle rysy jsou jistě i u jiných typů, jiných motivů. Já jsem toho jen o narcismu četla spousty a tuhle potřebu u sebe trochu poodhalila z toho úhlu. A zapadlo mi to do toho narcistního, že je to všechno jen o mně. I nějaká potřeba dokonalosti. Chtěla bych se toho aspoň trochu oprostit.

Zasjaj, pardon, dočítám. Tohle, tu zodpovědnost za blaho všech, nutkání všem pomáhat, dokazovat, že si zaslouží lásku, to má moje maminka. Prostřední, nechtěná, braná jako ta méně schopná atd. Byly tam další věci nic moc. Ale myslím, že narcismus a manipulace tam nebyly. A myslím, že u mě v rodině tohle taky nebylo. Jako rodiče mají svoje specifika, to ano. Ale ten pocit zodpovědnosti za všechny, všechno, a sebevědomí někde na nule , to jsem měla fakt dlouho. Myslím, že částečně je to povaha. A lze s tím pracovat. Je mi hrozně líto, že zrovna ty máš takové trápení. Vždyť jsi báječná.