Diskuze : Ostatní : Vánoce

Angrešte, myslím, že máš hodně srovnané názory a jsi velmi citlivá k různým výkyvům.

Kat, pro mě je to téma složitý, mám v něm hodně vlastní nejistoty. A myslím, že to není úplněnormální, že zdravější je Tvoje nastavení s určitou sebejistotou, že to děláš správně a akorát :)

Nevím, co máš za trápení s dcerou, ale už to, že nad tím takhle přemýšlíš, je podle mě znak toho, že to děláš dobře. K patologickýmu rodiči patří podle mě prakticky stoprocentně nulová sebereflexe. Věřím, že jsi dceři fajn mámou

Zasjaj, ahoj..
Ja jsem si to s tou pomstou tam nenasla a poslouchala jsem to jeste jednou. Ale asi jsem se nesoustredila. Ja si teda o sobe myslim, ze jsem laskyplna a citliva, pokud se nekdo pokousi se mnou manipulovat, tak me neskutecne se.e, ikdyz toho cloveka miluju viz. dcerenka nebo muj tata to obcas taky zkousel a verim, ze ten dotycny pocit zalu a utrpeni proziva opravdove.. Ale nevim, co bych delala kdybych mela takovou matku.

Kat, jsou v mnohem horších. Já měla “jen” nemocnou mamu a tátu, co se nezajímal. Ale jak jsem psala, jinak to byli inteligentní a vzdělaní lidé, kteří mě vědomě nijak neublizovali.

Vědomi o psychiatrických diagnózách a péče o rodinu nemocných je teď lepší, ale otázka, zda nemocny chce pomoc využít a zda to umí přijmout, zařídit se podle rad apod. Když je nemocný člověk nějak vzdělaný je asi lepší, než když je nemocny člověk “jednodušší”, má nižší sociální statut, partner může byt alkoholik .. pak si ani nechci přestavovat, co zažívají ty děti. Ale nemusí to být pravidlo.

Angrest, dekuju za mila slova ..Dopis mě asi nejdřív velmi překvapil. V té době a v tom věku, kdy církev stála někde tajně a mimo, a kolem mě, mimo moji rodinu, byly pionýrské šátky, budovatelské filmy a vědomi, co se smí a nesmí říkat, mi dopis z Arcibiskupství přišel jak z Marsu. Fakt si pamatuju, jak jsem si i říkala, zda to není nějaký podvrh, prostě jsem vůbec nevěděla.. Ale jelikož máma byla příležitostně věrici, vzhlížela k predstavitelum cirkve, protoze to pro ni byli hrdinové, co odolávají těm komunistickým šmejdům, a taky proste dělala divný věci, tak jsem pochopila, že to podvrh není. Ona poslouchala zahraniční rozhlas, stýkala se s lidmi z kultury, kteří byli výrazně proti režimu. Celkově byla velmi kulturní, sectela, rovněž i otec byl vzdělaný, s prestiznim titulem. To jen pro ilustraci.

No, a když mi došlo, ze si na mě opravdu nekde stěžovala, tak jsem naštvala, to byla druhá emoce. Ublížení jsem v té době nepocitovala. To přišlo později.

A abych uvedla kontext. Mně nikdo neublížoval vědomě. Nikdo mě nebil, ani mi nenadaval. Ta její nemoc rodinu ovlivnila tak, že se všichni starali o sebe a ty kolem nebyla kapacita . Mama, aby nějak přežila, tata odešel, aby přežil, ale že někdo odejít nemůže, to neřešil a nezajímal se, neviděl mě třeba půl roku. A pak na chvíli a zas nic.


Ale podařilo se, ze jsem vždy mela a mám dobré sebevědomí. Takže dobry