Diskuze : Ostatní : Vánoce

Angreste,

na co reagovat driv. Spoustu veci poznvam a delam/delame je. Treba to rozlouceni/truchleni za necim co melo byt nebylo. Vim, ze se to radi, rodicum, kterym se narodi dite s postizenim. Nejdriv obrecet rozloucit se s tim ditem, ktere ocekavali. Dite, ktere se bude norlane vyvyjet, bude chodit do skoly v sousedstvi atd..

I to vytvareni novych zazitku a duvernych vztahu a nenechat si ukrast mista, ktere jsme meli radi.

Perlička. V roce 1981, bylo mi 11, mi přišel dopis z arcibiskupství pražského hradu. Na moje jméno! A tam bylo, ať se chovam hezky a nezlobím mamu. Tak mi to vytocilo, ze vim, ze jsem našla adresu na Hradcanskem náměstí a chtěla tam zazvonit a říct jim, ať si resi svy věci a jestli ke zajímá, co zazivam. Stala jsem tam u zvonku a pak sla pryč. Mama asi mela nějaký svůj stav a sla snad až ke kardinalovi, řešila s nim nějaký svoje bludy.. co viděla, vyloženě nemocné představy.. A při te příležitosti si na mě stěžovala. Ani jsem ji o dopisu neřekla. A ne, nebyl to milý dopis.

Beat, teda..
Ja vidim, tu opustenou 11 letou holcicku, ktera je na vsechni uplne sama. Uf..

Vitr, možná myslíš mě. A taky možná jsme si úplně nerozumely. Já bych totiž klidně G máme řekla, ze tohle ne, a ze na ni zavolám policii, protoze ublizila mému dítěti a to tak, ze mu teče krev! Ale zarazila mě reakce, kdy se někomu, kdo má trápení, cítí se ovládán svoji matkou, úplně si neví rady, jak z toho ven, tak se mu napíše něco ve smyslu : a ty tohle ještě trpis jo!? V kontextu celého to na mě působilo, jako když někdo chudakovi, který zaživá útoky agresora radí člověk a používá k tomu pasivní agresi. To byl pro mě problém. Ale třeba jsem byla precitlivela.

Větře, my takovou babičku máme, vodila syna ze školky, později i ze školy, občas na kroužek, chodili, nebo jezdili spolu po Praze a ukazovala mu různá místa, památky, zahrady...chodili na hřiště, na procházky, do lesa i do ZOO...ne proto, že bychom potřebovali hlídání, podnikli spolu něco klidně i když jsme měli s manželem volno a nepotřebovali jsme hlídat ....

TaJ, mne ani nedesi, kolik lidi ma takove zkusenosti, ale kolik lidi to bagatelizuje nebo nepoklada za situaci, kterou je treba resit.
Proste maji posunute hranice natolik, ze si k nim nebo k jejich detem muze nekdo dovolit ledacos, co uz by melo byt velmi daleko za hranici prijatelnosti.
Zvlast jedna reakce me tady velmi prekvapila, ale autorka se pak jinde vypsala ze svych zkusenosti, takze sice chapu, ale zaroven nechapu…