Diskuze : Ostatní : Vánoce

Rose, myslím, že částečně to může být jeden z důvodů. To, co píše Sally.
Jesle, studené odchovy, dlouhé hospitalizace dětí bez návštěv. Generace prarodičů s leckdy tvrdou výchovou. Tlak na poslušnost. Minimální podpora a ohledy na jinakost, různé individuální potřeby. Doma i ve společnosti, i ve školce a škole. Ale hodně moc u všeho záleží na tom, jak je konkrétní jedinec vybaven citově, morálně. A jakého partnera k sobě najde.
Taky ale ten fakt, že z patologického manželství se téměř nedalo utéct. Alkoholismus, násilí, blbé rodinné vzorce, o tom se nemluvilo. I dnes je to náročné. Ale v době naší h pra-rodičů....???

"tresty za příživnictví, pokud chtěla být žena doma"

To je ovšem holý nesmysl. Existoval trestný čin příživnictví (§ 203), jehož se dopustil ten, kdo se "soustavně vyhýbal poctivé práci a dával se někým vydržovat nebo si prostředky k obživě opatřoval jiným nekalým způsobem" - ale právě ženy v domácnosti měly výjimku. Obráceně to nešlo, tj. v domácnosti nemohl být manžel, ale pouze manželka.

Sally, ano, instituce jako obrovský vliv, ale taky nedostatek citů, emoce jako projev slabosti, možná ještě k hodně malým dětem, ale s pubertou je konec
kupodivu se puberta stala náročným obdobím,

ještě další zajímavou změnu zažili naši rodiče,
rodina mých prarodičů ještě jako sedláci měli něco jako služebnou, i když s označením něco jako pomocnice v domácnosti, byla vnímána víceméně jako součást rodiny, ale tak trochu podřízená, pomáhala taky s výchovou dětí, moje babička na tom nebyla zdravotně moc dobře, přežila tuberkulózu někdy v roce 1930, bez antibiotik, ale pak už vždycky měla obavy, aby to na děti nepřenesla, asi důvod nebyl, ale strach, nebo možná výmluva to byla
a tak se o moji maminku a jeho sestru starala paní, kterou moje maminka měla fakt moc ráda, myslím, že víc než babičku

mimochodem babička se dožila 92 let, určitě tuberkulózu měla dobře vyléčenou, ale nikdy se nestarala ani o své dcery, ani o nás jako vnoučata

myslím, že moje maminka chtěla být jiná, ale neuměla to, stejně jako to neuměla teta, my se sourozenci jsme úspěšní, její děti jsou na tom dost nedobře,

myslím si, že maminka dělala maximum, co uměla, očekávala za to asi nějaký vděk, poslušnost, že si necháme řídit svoje životy

taťkova rodina sice neměla služebnou, zato děda byl do roku 1947 v ruském zajetí, určitě ho to poznamenalo, viděn o zpětně, potřeboval naplnit dolní patra Maslovovy pyramidy a nahoru už se nikdy nedokázal dostat

Jak mohli jejich děti být dobří rodiče?
oni dělali, co nejlíp uměli, moc o tom nepřemýšleli

i když se hádali, byli na sebe fakt hnusní, my jsme žili mezi tím, je nikdy nenapadlo, že by to mohlo mít vliv na nás

napadlo to babičku, tatínkovu maminku, vzpomínám si, že jim to řekla, vliv to ale na nic nemělo, oni to neuměli jinak a nejspíš i to, co dokázali, bylo mnohem víc, než co dostali jako děti oni, myslím emočně

s bráchou jsme si už několikrát říkali, že s takovou výchovou je až divný, že jsme normální, máme normální rodiny
třetí to tak nemá, nás dva to stálo dost sil a taky naši partneři mají asi svatozář, zvládli nám pomoct, zvládli naši nedůvěru, obavy...

takový veletoč, jakým společnost prošla za posledních 60 let, nikdy jindy nebyl, reagovat na to není lehký, zvlášť ten začátek musel být těžký

Sally, promiň, ale tohle je blábol prvního řádu
Omg krkavčí matky existovaly od počátků věků, bez vlivu komunistů a institucí a stejně tak za komunistů normálně vychovávali rodiče své děti podle nejrůznějších pravidel, nejrůznějších metod... Neexistuje žádný zaručený způsob, jak být dobrým rodičem, každé dítě je jiné, každý rodič je jiný, každý si musí najít svou cestu... A každý rodič naseká nějaké ty chyby, větší či menší, každé dítě by něco našlo... Svalovat to na nějaký režim je krátkozraké a nesmyslné...

Vlad, to je Beatin pribeh.