Diskuze : Ostatní : Vánoce

angrešte, moc díky za tvůj příspěvek. Je to povzbuzující číst, že se s něčím takovým lze vypořádat.
Holky, díky všem, vaše příspěvky mi pomáhají si to nějak uspořádat v hlavě. Styděla jsem se to sem napsat, ale jsem ráda, že jsem to udělala.

Kvůli covidu online mezi pokojem a ložnicí.

A padly všechny naše návštěvy, protože manželka to dostala a nás ostatní samozřejmě nikdo z rodiny vidět nechtěl.

Až dneska jsme jeli konečně k synovi, snaše a její babičce do města na okraji StČK. Dali jsme si dárky a povečeřeli jsme. Jenom já a dcera. Manželka ještě pořád má slabonký druhý proužek, kvůli komplikaci bere atb a trochu kašle.

::tak utect s nevhodneho vztahu bylo mozna v CR jednodussi nez jinde v Evrope.

Ono to bylo v Rakouském (ABGB - Všeobecný občanský zákonník od 1811-1950 cca) a předtím v českém zemském právu, že manželka měla u nás svůj vlastní majetek oddělený od manžela, například u bývalých vdov to mohlo být významné a pouze platila prohlášením vyvratitelná domněnka, že muž spravuje manželčin majetek. A věno se vracelo rodičům nebo manželce, pokud manželství zaniklo z viny muže.

Vůbec byly u nás v historii výrázně lepší poměry pro ženy, než třeba v anglosaských zemích. A přitom z katolického hlediska stále platila nerozlučnost manželského svazku.

Ale na druhou stranu, moje prababička se kolem WW1 rozvedla v Berlíně se svým manželem, který byl pijan a karbaník (a obchodní zástupce Škodových závodů) a soud ji přiřkl velký byt, který jim patřil a výchovu dvou synů. Děda vždy vyprávěl příhody, co dělali s bráchou. Třeba jak ho jeho brácha posadil v nedělních šatičkách pod necky v kuchyni a vypustil je na něj. Nebo jak rozstříhali polštář a sypali peří z okna, jako že sněží. Prababička měla obchodní školu a vedla účetní knihy firmám.

Na výchově dědy se pak podíleli příbuzní i podnájemníci. Často Rusové, Slovani u Slovanů, po WW1 se leninské Rusko sblížilo s Výmarskou republikou. A dědu třeba naučili moc dobře šachy. Ale do školy chodil chvíli v Čechách u příbuzných, chvíli v Něměcku, takže se toho moc nenaučil.

Děda vyprávěl, jak ho jeden z těch ruských inženýrů bral na fotbal každou sobotu. A nosil s sebou foťák. Ale prý nefotil ten fotbal, ale blízké letiště za stadionem.

Kat, moje maminka ročník 1923 vystudovala gymnázium a po válce i VŠ. Byla inženýrka ekonomie a celý život pracovala jako vedoucí účtárny v poměrně velkém podniku. Babička byla švadlena, dědeček číšník. Oba byli velmi inteligentní a moc je mrzelo, že nemohli studovat, tak to dopřáli aspoň mamince.

Jo, moji mámu milují, navštěvují a zvou na srazy žáci i po 50 letech.

Holky mi záviděly krásnou a moderní maminku.