Diskuze : Zdraví : Downův syndrom

"Ale sebou jsem si jistá, že bych toto dilema (dát do ústavu nebo si odvézt domů) řešit nemusela."

Tak já jsem si sebou taky jistá, že bych dítě neodložila. Nešla bych ani na odběr plodové vody při podezrění na DS a už vůbec ne na potrat, ani kdybych měla jistotu. Tím pádem vždy počítám s tím, že mé děti DS mohou mít a počítám s tím, že si ho necháme. Nicméně si nemyslím, že odložení dítěte v situaci, kdy se o něj nedokáže rodič postarat, je něco fatálního. Snad se dostane k lidem, kteří se o něj postarat dokáží anebo si jej vlastní rodina vezme zpět, až se vzpamatují. Nemá to každý srovnané předem a není na tom nic k odsouzení.

Ja si vzdycky vzpomenu na ten jeden pribeh z filmu Laska nebeska, kde sestra po smrti rodicu mela na starosti mentalne postizeneho bratra a on ji kazdou chvili volal a ji bylo blbe mu to nevzit, takze kvuli nemu rezignovala na osobni zivot. Sice jen film, ale jako odstrasujici priklad dost nazorny.

MrakovaK - máš pravdu - záleží na spoustě okolností. Podpora blízkých je strašně důležitá a partnerova snad ještě víc.
Na druhou stranu, když někdo řekne: buď postižené dítě nebo já, měl by mít partner okamžitě jasno, s kým žije, ať už je to matka či otec...

V případě, že by se na mě vykašlal otec mých dětí (nedejbože ), mám jeho rodiče, svoje rodiče a velmi širokou rodinu, která mě i mé děti podporuje a máme se rádi.

Pokud ale tlačí celá famílie, musí to být peklo...
Na druhou stranu je to na koho svést...

Já když si vzpomenu, v jakém šíleném psychickém rozpoložení jsem byla v šestinedělí, tak si nedokážu představit, co bych tak udělala. Jedna část by jistě chtěla být s miminkem, i když nemocným. Druhá část by byla ovlivněna okolím, rodina a přítel. Kdybych neměla zázemí, těžko by se rozhodovalo pro to si dítě nechat.
Ale ze svých nedávno prožitých zkušeností typuju, že bych miminko opustit nedokázala. Těch šest týdnů jsem vůbec nemyslela mozkem, myslela jsem jen tou touhou být s tím tvorečkem. Když jsem od něj byla dočasně oddělená, tak ten žal až fyzicky bolel. Nedokážu si představit, co prožívá matka tohoto dítěte.

MíšoP klid. Líza je takový dosti neempatický nick.
Mám stejný názor jako ty, ty rodiče nechápu, nechápu ani zdejší diskutérky, a rovněž vím jistě, že bych si postižené dítě nechala. Nešla bych ani na potrat. S postiženými dětmi pracuji, vím o čem je řeč.

Ale ono to jde ruku v ruce se současnou prenatální diagnostikou - vyšlo vám riziko, že dítě nebude ASI naprosto v pořádku? A vy nepůjdete na potrat? Jste normální?! Příživníci, kteří pečují o postižené děti na úkor společnosti ...