Diskuze : Zdraví : Downův syndrom

Eeko tak u rozjeté psychozy asi jiná možnost není než léčba i bez souhlasu té maminky ne?

Pokud by mne něco z uvedeného potkalo, tak by tomu pevný zásady moc nepomohly. Patrně by nastoupil manžel, který mne dobře zná a tedy bylo by mu jasné že je něco špatně, a nasměroval by mě fofrem do nějakých povolaných rukou, že mi trochu přeskočilo, tak ať se mnou honem rychle zas něco udělaj, než napáchám nějaké nepřístojnosti:) Jen mám dojem, že se za tyhle dobře popsané, opravdové diagnózy (a teď nemám na mysli jen ohledně porodu a neměla jsem ani v příspěvku, na který reaguješ) začíná schovávat kdeco včetně normálního srabáctví a pohodlnosti, což byla hlavní myšlenka mého nabubřelého příspěvku ;) Raději se hroutit a ,,nedávat to", než se prostě sebrat a něco řešit, protože je problém. Nemířím tím teď na nikoho konkrétně, ani předtím.

Miso, asi to tak nemyslis, ale to co pises na mne pusobi dost nabubrele.

Jojo, mě jako těhotné vyhrožovala doktorka, že mě nechá zbavit svéprávnosti, pokud nepodepíšu souhlas s potratem. Neb jsem dle jejího názoru páchala sebevraždu. Nechápu, jak jsem to tehdy mohla ustát, ale ustála. Díky mladému doktorovi se sotva oschlým diplomem a obrovskou empatií se mi začalo dařit líp.
Dítě je už gymnazista a po porodu jsem ho nesla doktorovi ukázat, měl obrovskou radost. Doktorku jsme potkali cestou, ale před ní jsem dítě okázale schovala se slovy "uhranula by tě". Dětinské, ale nemohla jsem si to odpustit.

Stále tvrdím, že je možné, aby někdo (nejen já) měl nějaké pevné zásady, ale už se o tom nebavme, tohle už je slepá ulička. Mě do hlavy nevidíte a neznáte mě, a já zas nemůžu tyhle argumenty odpálit tím, že mám za sebou na 99,99999% stejnou zkušenost, takže by to fakt nikam nevedlo.

Nicméně - ,,Sama pises, ze by to teoreticky mohlo dopadnout blbe, snaha pecovat o postizene dite..."

Ano, samozřejmě, že ano. To bych byla blázen, toto nepřipustit. Stejně jako existuje možnost, že ze zdravého dítěte vyroste zmetek a kriminálník, i když se rodiče budou snažit o opak, hrozilo by i zde, že by moje upřímná snaha pro dítě udělat maximum nebyla korunována úspěchem. Ale šla bych ,,do boje", nevzdala bych to předem kvůli domněnce, že to je asi nad mé síly. Právě tohle přece člověk nezjistí, dokud tím neprojde. Kdežto k tomu, aby člověk došel k závěru, že by si postižené dítě nechal, stačí i ta poctivá teoretická úvaha.